|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303484 komentářů :: on-line: 12 ::
|
 |
|
:: Ruprecht a Elvíra ::
| "Nedráždi hada bosou nohou" je jedno z mých oblíbených rčení. O tom, jak by to mohlo dopadnout je i následující povídka. Takže - Přeji příjemné počtení. |
| |
|
|
Sir Ruprecht se do Prahy přistěhoval uprostřed léta a šel bez pochyby do lepšího. Bydlení tu rozhodně nebylo špatné, skoro dvakrát větší než ve Španělsku. Střídmě, ale čistě vybavený interiér, přesně jak to má rád - vždyť k životu mu stačí málo. A k tomu ty prostory venku! Písečné terase s travnatými ostrůvky dominovala malá ostrá skála. Tenhle záměr architekta, přenést kousek mořské pláže sem, do srdce Evropy, tak úplně nevyšel. Kazil ho především ten asfaltový chodníček v místech, kam měly dopadat do rozpáleného písku zpěněné vrcholky příbojových vln, ale jak se říká - nic není dokonalé.
Po jižním svahu už léta toužil, výhled na řeku byl impozantní a blízkost vodní hladiny dodávala větru svěží chuť. Na bílou lavičku u chodníku vrhala majestátná lípa stín, zvlášť milosrdný v těch parných dnech. S velkou oblibou tu sedávali náhodní kolemjdoucí. Starci, maminky s dětmi, milenci opilí láskou s prsty pevně propletenými, lidé každého věku. Ruprecht je rád tajně pozoroval. Byla v tom jistá zvědavost i závist, především závist. Dlouhé zástupy lidí mu neustále připomínaly jeho vlastní osamělost. Tam kdesi v nitru, hluboko pod neproniknutelnou slupkou, se ukrývalo cosi temného. Přes den bylo kolem příliš rušno, a tak se před všetečnými pohledy schoval uvnitř svého domova.
O to víc si hned první den zamiloval ty tiché, liduprázdné večery. Z dálky sem doléhalo jen šumění jezu a cvrčci v trávě neúnavně nacvičovali svou nekonečnou a od pradávna pevně danou symfonii. Tak trochu mu připomínali španělské cikády.
A pak ji náhle spatřil.
Procházel se právě po terase, aby se trochu protáhl unaven sladkým nicneděláním. S donáškou jídla tu měli být každou chvíli a musel přiznat, že se těšil, až ochutná českou kuchyni. Netrpělivost jím zlehka cloumala, když cosi upoutalo Ruprechtovu pozornost. Ladná křivka jejího těla se mihla v keřích zahrady naproti, ale rychle zmizela mezi stíny. Ten okamžik však stačil k tomu, abych jí zařadil mezi ty nejkrásnější kočky, se kterými kdy měl tu čest. Takže tajemná sousedka, pomyslel si a zkoušel ji přivolat zpět. Ten večer se už neukázala.
Lehký vánek se zvedl od řeky a přinesl s sebou i směsici nových vůní. Ruprecht zpozorněl a pak ho zaplavila vlna primitivní radosti, jako může zažít jen hladový nebo žíznivý. To bude jeho oblíbené zadní hovězí, hned první den! A skutečně. O chvíli později se po cestě blížil muž s čepicí na hlavě. Nesl mu večeři a už z dálky se usmíval. Milovníka dobrého jídla v něm Ruprecht poznal na první pohled. Odhadl, že z nich jistě budou brzy dobří přátelé. Když přišel muž blíž a zastavil se u terasy, zdvořile ho přivítal a popřál mu příjemný večer.
To, že na něj zpod kšiltu lišácky mrknul, ho mělo varovat.
„Chtěl bys, viď?“ zaskočil ho svou jízlivostí. Dokonce mu tykal, ten holobrádek. Ruprecht nebyl schopen odpovědi, ale on stejně na žádnou nečekal.
„Jseš tu novej, tak na to zapomeň, kámo, tohle je pro paní Elvíru!“ smál se muž a zamířil i s jeho večeří naproti, k domu té neznámé krásky.
Tak to byl ubohý vtip! Krev se Ruprechtovi vařila v žilách. Jeden skok a ve vteřině by z něj levou zadní udělal krmivo pro supy. Taková drzost! Ale sir Ruprecht není žádný tuctový bitkař ze čtvrtý cenový. Jeho největší zbraní rozhodně není rozbitej půlitr. Má v rukávech lepší trumfy. „Nestojím o problémy,“ opakoval si v duchu, „Jen klid, hlavně klid.“ Přistihl se, jak podrážděně přechází po terase tam a zpátky.
Takže v tom muži se zmýlil. Vrhal na místní jinak velmi příjemný personál stín. Škoda! S takovým darebákem je třeba zatočit. Tohle chce čas a důkladnou přípravu. Správná pomsta se nesmí uspěchat.
Na druhý den toho moc nenaspal. Jednak doufal, že opět spatří krásku od naproti, ale hlavně, měl v plánu jednání s jistým bláznem, co ho nechal bez večeře. Krom toho Ruprechta v noci neustále budil hlad. Když přišla k ránu první žaludeční křeč, vybavily se mu dávno zapomenuté tragické události.
Před lety ve Španělsku měl jisté problémy s trávením. Byla to vleklá choroba střev o jejíchž projevech by se nerad šířil. Intimní záležitost, o které věděl jistě jen jedno: Nic podobného rozhodně nechce už nikdy zažít! Kdo mohl tehdy vědět, že se mu to jednou může hodit. Předstírat příznaky té nemoci byla pro Ruprechta hračka.
Dopoledne hodně polehával na terase a při každém vstávání simuloval problémy. Třesoucí se kolena, zrychlený dech, vyplazený jazyk, malátnost, zdánlivě hrozivé pády vyčerpáním, to vše sehrál s jistotou národního umělce. Starostlivé pohledy lidí procházejících kolem pro něj byly známkou dobrého výkonu. Od oběda, který mu ten darebák zase nepřinesl, už jen bez hnutí ležel a trpělivě čekal. Večer pomalu nadešel a pak se nepřítel konečně objevil.
Ruprechtova nehybnost mu evidentně nahnala strach. Strach, který mu zároveň bránil, aby doběhl pro ošetřovatele. Určitě by se ptal, jak jinak. Co by mu asi tenhle tyran v montérkách odpověděl? „Víte, nedal jsem mu nažrat, jen tak, abych se pobavil, abych ho zlomil!“
Pod přivřeným víčkem Ruprecht nedočkavě sledoval jak ten ničema dlouho přemýšlí než odemkne mříž. Váhal, ale nakonec udělal i ten poslední, osudný krok. Ten nepatrný krůček, který mu definitivně uzavřel cestu zpět, ale otevřel mu Ruprechtovu láskyprázdnou náruč. Pocit vítězství ve chvíli, kdy se ocitl na dosah jeho loveckých schopností, byl slastný. Pobyt v zajetí vás časem o mnohé připraví, ale to málo, co ve vás zůstane se nedá potlačit - instinkt šelmy.
Muž šťouchl do Ruprechta koncem kovové tyče.
„No tak, vstávej. Něco ti nesu.“ Ten jeho smích byl nezaměnitelný, i když tentokrát plný obav. Ruprecht se nevěřícně podíval na hromadu špinavých kostí co mu donesl. Tohle má být jídlo? To už je příliš! Ani můj bídný stav tě nezlomil? Týráš tu hlady tvora, kterému bys měl ležet u nohou? Ale já ti předvedu, kdo je tu pánem a kdo jen špinavou krysou přikrčenou v trávě!
Tentokrát sir Ruprecht vstal velmi rychle. Vymrštil se k dlouhému skoku a ten bídák se nezmohl na nic. Jen tam stál a ještě pořád se smál, když mu ostré tesáky utrhly půl krku a drápy rozervaly hrudník. Zesláblá žebra tiše zapraskala a to co z něj zbylo se zhroutilo k zemi. Jeho čepice dopadla hned vedle výstražné cedule: „NEKRMTE ZVÍŘATA“. Jak patetické! Lidské maso sice odporně páchlo chlastem, ale Ruprecht už nejedl dva dny...
Od naproti se ozvalo vášnivé zavrnění. Nádherná lvice Elvíra smyslně otírala svůj bok o mříž výběhu a Ruprecht cítil, že jejich náklonnost je vzájemná. Zvedl hlavu od večeře a zařval tak silně, až se z hladiny vzdálené řeky vznesly vyplašené labutě. Tak silně a mocně jak se sluší na lva pustinného, krále zvířat!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
