to bylo za časů kdy kolem mne vše prošlo
a já si toho nevšiml
tenkrát jsem přestal čekat na sebe a
pro růži na zem se už nedokázal sehnout
zbyl mi jen zlomený nůž a bezzubý pes
co rád žral dámy
tehdá jsem stále jen hleděl k nebi a
čekal že mi vítr přinese pavučiny babího léta
co zahojí mé rány
někdy v těch časech jsem také konečně přestal hledat Tu
co má vlasy slepené krví a už jsem nerozdával vše
co jsem měl