obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915786 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5825 autorů a 392946 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Sharome 14. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Sharome
 autor Amemmaita publikováno: 14.09.2008, 6:06  
Král se rozhodne. Jak? To už si přečtěte.
 

„Králi! Měli bychom vyrazit.“ Spustí na Michala Poutník, jakmile Michal vyjde z ložnice.
„Cože? Teď hned?“ Překvapeně zírá na Poutníka.
„Co nejdříve, pane. Čím dříve, tím lépe. Nebo vy snad nechcete svou sestru a její přítelkyni získat zpět?“ Konstatuje. „Další zájemci nepřijdou. Musíme jít, neměli bychom déle čekat, pokud je chceš zachránit zdravé.“
„Co si to dovolujete? Jistě, že je chci zachránit živé a zdravé.“ Ohradí se Michal.
„Pak tedy vyrazíme.“
„Teď hned? Vždyť ani nemáme žádný plán, jak je dostat z jejich pařátů!“ Váhá Michal.
„Nepotřebujete ho. Ne detailní. Základ už máte. Musíme jít. Černí jezdci jim můžou velice ublížit. Víc, než si dokážete představit.“ Rozčilí se Poutník.
„Podle vás tedy máme okamžitě odjet?“ Znovu se ho zeptá.
„Neřekl jsem okamžitě, ale co nejdříve.“ Ohradí se. „Okamžitě odjet by bylo nejlepší, ať neztrácíme čas.“
„Fajn. Nechám rozkázat, aby se všichni připravili.“ Souhlasí tedy s brzkým odchodem. Seběhne na nádvoří. Odchytne prvního zájemce, na kterého narazí.
„Hej počkej.“ Zavolá na něj.
„Ano pane?“ Otočí se a ukloní. Právě se vracel se džbánem vody ke stanu.
„Jsi jeden z prvních, koho jsem dnes ráno potkal, a rád bych, abys něco udělal.“ Začne.
„Ano. Co mám udělat?“ zbystří hoch.
„Rád bych, abys roznesl, aby se všichni připravili. Zajděte do zbrojírny a vyzbrojte se. Zjisti mi také, prosím, kolik mužů má vlastního koně. Na to si vezmi nějakou posilu, abys v tom neměl zmatek. Odjíždíme k pevnosti černých jezdců.“ Vysvětlí král, co potřebuje.
„Ano pane.“ Do tábora v podhradí se vydá v poklusu, ale tak, aby si nevylil vodu. Džbán si postaví ke stanu a jde všem oznámit králův rozkaz. Zároveň se ptá, kdo má nebo nemá koně.
Každý, kdo tak uslyší Daniela (hocha, kterého pověřil král), zamíří ke zbrojnici pro zbroj. Tím, že je na to sám, nemají takový nával, ale i tak mají co dělat. Naštěstí dělají zbroje dlouhodobě a obzvlášť od té doby, co přicházeli zájemci o tažení na černé jezdce.
„Michale, co se to děje?“ Zeptá se Michala Jakub hned, co ho potká. „Proč se všichni zbrojí?“ Ostatní šlechtici, co se přidají ke dvojici, Jakubovi přikyvují.
„Rozkázal jsem to. Rozhodl jsem, že vyrazíme.“ Odvětí. Zamíří do jídelny, aby něco zhltnul. Všem spadne čelist.
„Cože! Ale vždyť ani nemáme nic proti Černým jezdcům! Nevíme, jak od nich děvčata získat!“ Nechápe Jan.
„Ale máme na čem stavět. Přece tu padl návrh vyslat pět zvědů, aby obhlédli jejich pevnost a mezitím odvrátit jejich pozornost. To je základ, i když chatrný.“ Vzdychne nezaujatě Michal.
V jídelně na hladové krky čeká bohatě naložený stůl. Michal si nabere nějaké rohlíky a kousek namazaného chleba a odkráčí z bohatě zdobené jídelny plné obrazů a kreseb na stropě, podívat se, jak probíhají přípravy. Šlechtici zůstanou v jídelně, kam Michala doprovázeli.
„Co přelítlo Michalovi přes nos?“ Nechápe Mirek. Posadí se ke stolu, aby uhasil žízeň a něco pojedl. Nezůstane u toho sám všichni, kdo doprovázeli krále do jídelny, usednou za stůl, aby také po ránu pojedli a popili.
„Nemám tušení, co se mu stalo.“ Odvětí Jakub.
„Co budeme dělat? Pokusíme se ho přemluvit, aby oddálil odchod.“ Navrhne Mirek. „Potřebovali bychom více času.“
„To ano. Potřebujeme.“ Souhlasí Jan.
Nastane ticho. Každý se soustředí sám na sebe a na své myšlenky. Když se všichni najedí, vstanou, a kromě jednoho se hromadně přesunou za Michalem na hradby, odkud má dobrý výhled na nádvoří a do podhradí, kde je největší shon. Ani tehdy nikdo nepromluví nebo alespoň ne do té doby, než dojdou na hradby. Vyberou si tu nejzdlouhavější cestu na hradby proto, aby mohli přijít na způsob, jak přesvědčit Michala, aby pozdržel odjezd. Ovšem nikdo se příliš nesoustředí, a každého spíše uchvátí vystavené zbroje, malby na zdech zobrazující oblohu a malé děti s plavými kudrnatými vlásky s malými andělskými křídly a sochy ztělesňující polonahé těhotné ženy.
Michal se mezitím dívá na ten shon. Na nádvoří se tlačí mladíci jdoucí si pro zbroj, aby si ji za něčí pomoci v podhradí oblékli. Rozhlédne se po celé louce, je plná stanů, tedy plná až k potoku, vzdáleném od hradu půl míle. Některé jsou zavěšené na nízkých větvích okrajových stromů lesa, který obklopuje hrad ze tří stran.
Zatímco se tak Michal kochá tou podívanou dole pod ním, přiloudají se šlechtici, aby se ještě jednou pokusili přemluvit Michala o oddálení odchodu k Černým jezdcům.
„Michale!“ Osloví Michala Šimon. „Vážně si to nechceš rozmyslet a oddálit trochu útok na Černé jezdce? Potřebujeme čas.“
„Čas, který nemáme. Nebo ho máme málo.“ Odvětí Michal.
„Jak můžeš vědět, že ho máme málo?“ Odrazí se Roman od jeho tvrzení.
„A jak víte, že ho máme hodně?“ Nedá se Michal.
„O co ti vlastně jde?“ Zeptá se ho ostře Karel.
„O co?“ Otočí se na ně, aby se jim podíval do očí. „To přeci víš. O Sharome a její kamarádku Sabinu. Chci si je vzít zpět. Nepatří jim. Původně jsem chtěl jít sám, nevzpomínáš si? To vy jste se chtěli přidat a postupně i oni, když se o tom doslechli.“ Ohradí se a rozmáchne rukou, aby ukázal na mladíky, co přišli. „Chci je od nich dostat zdravé a hlavně živé. A i přesto, že jsem nikoho do toho nenutil, byl bych rád, abyste to všechno se mnou dokončili a taky, abyste respektovali moje rozhodnutí. Jsem přece král.“ Michal se otočí zpět, aby se dál díval, jak se hoši v podhradí připravují. „Nebo se z toho chceš na poslední chvíli vykroutit?“ Zeptá se, aniž by se otočil.
„To nechci, jsou to pěkná děvčata, a byla by škoda, kdyby zůstala pod zámkem v pevnosti Černých jezdců. Chci se připojit. Chceme ti pomoci.“ Řekne Roman. Ostatní jen přikyvují.
Na hradby přiběhne mladík, kterého Michal pověřil. Je zadýchaný.
„Ta..ta..tady j..j..js..te pa..pa..pan..pane.“ Oddychuje.
„Jen zhluboka oddychuj hochu.“ Poradí mu Michal.
„Ano.“ Dýchá zhluboka, a jen co vydechne a může zas bez problémů mluvit, pokračuje. „A jmenuji se Daniel, pane. Vlastního koně má většina, pane. Mám sehnat koně těm ostatním, co ho nemají?“ Nabídne se znovu mladík.
„Ne, taky si jdi pro výzbroj. Udělal jsi hodně.“ Odmítne ho Michal.
„Ano pane.“ Pokloní se a odběhne. Tentokrát ke kováři.
„Takže tě nepřesvědčíme?“ Ujišťuje se naposledy Roman.
„Ne nepřesvědčíte.“ Rozhodne Michal. „A kde je vůbec Jakub?“ Až teď si všimne jeho nepřítomnosti. Když se mu však nedostává žádné odpovědi, namíří si to ke kováři. Také tam už téměř nikdo není, kromě dobrovolného vojáka Dana. Cestou odchytne skupinku hochů, kteří se ještě vrací pro rukavice. Ty požádá, zda by všechny hochy, co nemají koně, poslali do stájí. Od kováře se ten dav přesunul na mýtinu před hradem. Kováři tedy jsou z toho nejhoršího návalu venku. Michala do kovárny následují i ostatní šlechtici pro výstroj. A jako každý z hochů i oni dostanou celou kompletní výstroj, která je poskládaná z kroužkové košile, přilby bez hledí a rukavic. Pak se Michal vydá směrem ke stájím. Hlavní stáj s deseti obsazenými boxy, včetně donedávna prázdných boxů, které zaplnili Tichošlápek a Blesk, je určena výhradně pro královskou rodinu, popřípadě pro nejbližší šlechtické přátele. Zde si král osobně osedlá své ho černého hřebce Stína.
„Výsosti?“ Vybafne na něj Poutník, když se Michal chystá naskočit na svého oře.
„Poutníku. Vylekal jsi mne.“ Vydechne lMichal.
„Promiňte, pane.“ Omluví se. „Bylo by třeba vyrazit.“
„Právě jsem se chystal osobně projet tábor. Podívat se blíž, jak jsou na tom hoši. A jestli má každý svého koně.“ Nasedne Michal na svého koně.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 14.09.2008, 6:06:45 Odpovědět 
   Zdá se, že se král konečně odhodlal k nějaké akci. Věci se daly do pohybu a to jen díky hostovi - Poutníkovi. Kdo ví, jak by to vypadalo bez něj. Jsem zvědavá, zda bude výprava úspěšná, a zda půjdou věci hladce, nebo nás ještě čekají nějaká překvapení v podobě nástrah na naše vysvobozovatele.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Vidět Neapol a ...
Šíma
Upečený pre več...
Beduín
Detektivka
Jatic Blackger
obr
obr obr obr
obr

Dary lesního krále - 6.část
Dani
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr