» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2140995

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303486 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Život zaplať životem ::

Dawnie	publikováno: 17.09.2008, 16:34

Lidé přicházejí a odcházejí, ale málokdy odhadneme, jak moc jsou pro nás a pro svět důležití...


	Život zaplať životem Už stavějí popraviště. Stejně jako vždycky, s přesností, rychlostí a lhostejností k událostem. Všechno je tak, jak má být, perfektně tiché a nicotné. Teď, před popravou. Pak se většiny ujme neklid. Nikdo neví, zdali poprava dopadne dobře či ne. A lidé jsou zpravidla bouřliví. Ne snad proto, že by jim tolik vadily přestupky obviněných, ale proto, aby král viděl, že s ním souhlasí. Být s králem zadobře, to bylo pro všechny důležité. Zatím je však všude mírumilovné ticho. I z okna v podzemí to jde poznat. Nechápu, proč mi dílnu zařídili pod zemí, ale budiž. Alespoň mám vždycky čas na přípravu a trochu samoty. Protože ta je k uklidnění nejdůležitější. Možná neuvěříte, ale i kati jsou před popravou nervózní. Vypadáme bezcitní a chladní, budíme dojem, že se nás celá ta věc netýká. Lidé si myslí, že je pro nás velice jednoduché seknout. Ale my jsme lidé stejně jako oni, stejně jako obvinění. Také máme srdce a uvědomit si, kolik už jsme zabili duší... Není to tak lehké. Všechna naše jistota na popravišti vychází z dlouhého smiřování s našimi životy. Snažím se rozpomenout, koho dnes budu popravovat. Už vím, má to být mladá dívka Eva. Netuším, zač ji odsoudili. Zdejší král je krutý, s nikým se nemazlí. Každý, kdo se pokusí odporovat, nebo protestovat, špatně skončí. Ani my, lidé v jeho službách s tím nic neuděláme. Sami jsme za každou chybu trestáni. Proto si raději zkontroluji sekyru, jestli je dobře nabroušená. Přejedu palcem po hraně a cítím, jak lehce by zajela do masa... Už je to tady. Lidé se začínají shromažďovat na náměstí, čas popravy se blíží. Nasadím si červenou kápi a moje vidění se okamžitě zúží. Obuji si hnědé těžké boty a hlasitě vydechnu. Vezmu sekeru do jedné ruky a mohu vyrazit. Když vcházím na popraviště, náměstí je plné lidí. Hned za mnou kráčí soudce a za ním vedou dva hlídači onu dívku. Když jsem ji uviděl, uvědomil jsem si, jak jí to jméno perfektně sedí. Měla dlouhé zlatavé vlasy, tvář úplně bledou a v ní bezmocně vynikaly tmavě modré oči. Byly tak hluboké a smutné, jako osamělé studánky v temných lesích. Plné rtíky pevně sevřela a tím ještě více zdůraznila zubožený vzhled z vězení. Ale nebýt měsíce tam dole v podzemí, všichni by jasně viděli její krásu. V těch ušmudlaných roztrhaných bílých šatech vypadala jako panenka. Tedy, alespoň já ji tak viděl. Hlídači jí zatlačili na ramena a donutili ji kleknout si před špalek a tím pádem i přede mne. Soudce si stoupnul doprostřed popraviště a začal číst "listinu smrti". Aha, byla tedy odsouzena za urážku krále. No, říkal jsem, že se trestá za cokoliv. Byly to tenkrát kruté časy. Všimnu si, že během soudcovy řeči se na nebi shromáždily temné mraky. Všude kolem se rozhostilo ničivé šero. Soudce ukončil svou řeč a dal hlídačům znamení. Ti vzali Evu za paže, trochu ji přistrčili ke špalku a položili jí na něj hlavu. Byla otočená svým bezduchým obličejem ke mně. Bubeník začal bubnovat obvyklé tóny. A ty jakoby vyprovokovaly mraky, z nichž najednou začalo hustě pršet. Přidaly se hromy a zdálky jsem viděl i blesky. Začal jsem se třást zimou. Podíval jsem se po lidech, jestli si také všimli, že se ochladilo. Ale oni jen pevně upírali pohled na Evu. Zdálo se, jako kdyby bouřku nevnímali, necítili déšť. Divil jsem se a nemohl pochopit. Pohlédl jsem zpátky na Evu. Ta zatím zavřela oči. Možná vzlykala, ale tichounký pláč by v pozadí bubnů zněl jako ozvěna vzdálených cvrččích písní. Déšť sílil a bubny byly čím dál víc naléhavější a děsivější. Lidé nereagovali. Byli úplně neteční. Můj pohled opět směřoval k Evě. Připadal jsem si hrozně zmatený. Najednou jsem všechno viděl jinak. Mé vnímání bylo změněno. Eva byla v mých očích opuštěný a odsouzený anděl. Pozoroval jsem její tvář a spatřil jsem slzu, která právě stékala po její tváři. Ne, to nebyla slza! Vždyť to byla krev... Stékala po tváři a pak dopadla na zem jako lehoučká rosa, ale přitom v ní bylo tolik tíhy, kolik sama Eva nesla. Byl jsem úplně mimo, začínal jsem mít strach a zmatkovat. Bubeník přestal hrát. Teď dal soudce znamení mně. Všechno už záleželo jen na mé osobě. Sám sobě jsem přišel jako opilý. Všichni kolem mne byli naprosto klidní, jen já viděl bouřku, která mi rozbušila srdce strachem, jen já viděl Evu, jak roní krvavé slzy. Vzal jsem do rukou sekeru a zvednul ji nad hlavu. Teď už jen seknout. Bylo to šílené. Zavřel jsem oči, protože pohled na to všechno kolem, mě ubíjel. Pak jsem uvolnil ruce a nechal sekeru spadnout tam, kam chce. Uslyšel jsem ránu a údiv lidí. Otevřel jsem oči a spatřil sekeru zaraženou v základech popraviště, nikoliv ve špalku. Eva měla stále zavřené oči. Už jsem to nevydržel a rychle utekl pryč. Zavřel jsem se ve své dílně, na podlaze se schoulil do klubíčka a snažil se ze sebe vykřičet šílenství. Co se to se mnou proboha děje? * Strany se obrátily. Je to podobné jako tenkrát, ale nyní nejsem ten, kdo bude o život připravovat. Nyní jsem ten, kdo o život přijde. Král mne odsoudil kvůli nezvládnutí té popravy Evy. Nevím, co se tenkrát stalo. Netuším, co ovlivnilo moje chování, myšlení a vidění. Možná nebylo správné, aby Eva zemřela. Možná ta mladá dívka ještě bude světu užitečná. Možná... Pro mne už to není důležité. Já vím, co mne čeká teď a jsem připravený odejít. Ne, nebojím se smrti. Prožil jsem toho tolik, viděl tolik lidí umírat, zabíjel jsem... Musím také zemřít. Ani ten pošetilý král tu nebude věčně. Ještě než mne hlídači chytnou za ruce a odvedou, zasloužíte si vědět, co se stalo s Evou. Protože král neměl v zásobě kata a jen tak někoho to dělat nenechal, odložil její popravu o několik dní. Když si pak pro ni přišli do cely, Eva tam nebyla. Prostě zmizela a nikdo ji tady v tom kraji více nespatřil... Už slyším, jak dozorci otvírají dveře mé cely... * Bubeník právě začal vybubnovávat tu klasickou melodii. Dnes mi nezněla tak těžce, dnes jsem věděl, že ji slyším naposledy. Sklopil jsem hlavu a na dřevu pode mnou jsem uviděl kapku krve...


celkové hodnocení autora: 96.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 59		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Dawnie	25.08.2009, 10:44:21

Děkuji ti za milou návštěvu:)... Bohužel, chudák kat vlastně za nic nemohl:( Ještě jednou díky:)

Apolenka	25.08.2009, 9:56:22

Nevšední námět, vynikající zpracování, zkrátka super. Akorát tomu katovi bych přála lepší konec.


ze dne 25.08.2009, 10:45:08
Dawnie: Odpověď je výše, opět jsem se překlikla:)

dascha	06.01.2009, 0:49:48

Fajn počteníčko, sice ne až tak rovnou na dobrou noc, ale moc se mi to líbí. Díky dám 1


ze dne 06.01.2009, 7:42:07
Dawnie: Děkuji moc, na dobrou noc asi vážně ně, ale těší mne že se to líbí:). Děkuju za jednušku a přeju hezký den:)

Vanessa Kuzníková	23.09.2008, 1:04:06

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 21.09.2008, 22:17:56* Jednou jsem četla příběh o katovi který si nechal dělat fotku. Jasně že to bylo i s omáčkou. Mě s elíbí detektivky a veselé příběhy. Moje nej postava je Švejk. Mě nevadí, že ho mnoho lidí nesnáší. A my češi a jsme Švejci. Ať si říká kdo chce co chce... JSME!!!!


ze dne 23.09.2008, 18:13:42
Dawnie: Hehe, to mohlo být zajímavé. Detektivky jsou rozhodně fajn a veselými příběhy občas taky nepohrdnu, i když jsou na mne až příliš veselé... Švejk je hrozně zajímavá postava a doma ho máme rádi:)...Ano, jsme:)

Vanessa Kuzníková	21.09.2008, 22:17:56

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 17.09.2008, 21:13:05* Nečetla? Tak to fakt musíš, když se ti tohle líbí. Ona je to snad dokonce i povinná četba, snad na střední škole, ale navím jakého typu. O katech je docela dost příběhů. Třeba kniha Tajnosti pařížských katů, ale to jsem nečetla.


ze dne 22.09.2008, 16:30:53
Dawnie: Rozhodně na to mrknu, podívám se jestli to mají u nás v knihovně... No, než bych se dočkala nějaké povinné četby, tak bych s naší výukou češtiny dřív umřela... Určitě na nějaké katovské příběhy zavítám...

Astala Vista	20.09.2008, 18:07:51

Silný zážitek, napětí až do konce. Moc pěkné.


ze dne 20.09.2008, 21:49:58
Dawnie: Tak tě vítám a zároveň moc děkuji:), pochvala jen těší:)

Vanessa Kuzníková	17.09.2008, 21:13:05

Já tyhle věci moc nemusím mě to nedělá dobře na duši, ale člověk nemůže číst jen veselé příběhy, život je i o smutku. Obzvlášť podaný tímto způsobem. Hezky se to čte. Ten kat byl asi mladý, nezkažený a s optimismem. V té době docela vzácný u takového řemesla. Četla jsi o katu Mydláři? Je to zvláštní příběh.


ze dne 18.09.2008, 16:43:33
Dawnie: Zdravím Tě. Ach, tak to jsi můj přesný opak. Já mám ráda zase naopak příběhy smutné:). Ale jak říkáš, mělo by se to vyvažovat. Kat byl čistý a nejspíš opravdu i mladý... Kdoví jací vlastně byli. Snažila jsem se, abych katy trochu pozvedla... O tom katovi jsem nečetla, ale navnadila jsi mne, určitě se na to mrknu:). Děkuji za pochvalu:)

Šíma	17.09.2008, 21:12:04

Hezký příběh. Celou dobu jsem čekal, zda bude ona dívka popravena, nebo ne. Co mohl čekat kat od krutovládce, kterému sloužil? Slitování? Určitě ne. Děj má spád a nutí dočíst až do konce (krvavého konce). Jeden se pak musí zamyslet, jakou cenu má lidsky život. Patrně nebylo lehké být katem. Jednička.


ze dne 18.09.2008, 16:46:34
Dawnie: Zdravím Tě Šímo:), tvůj komentář velice potěšil a zvednul náladu:). Děkuji. Opravdu to asi nebylo lehké povolání... A lidský život? Buď má velkou hodnotu a nebo pražádnou... Myslím, že neexistuje člověk, který by dokázal vidět a zvolit srtřední cestu. Já každý lidský život vidím jako velice cenný...

Kaileen	17.09.2008, 20:40:42

Super! Z děje jde cítit hodně pocitů, nejsou nijak srdceryvné, přesto toho říkají dost. Čtivé, má to spád, sem tam nějaká ta čárka ujede, ale to děláme všichni :-) Jednička*


ze dne 18.09.2008, 16:47:53
Dawnie: Děkuji:). Těší mne to. Inu, srdceryvnost není můj styl, já si naň nepotrpím:)... Ach ano, čárky, ty mršky jedny zlobivé:)

amazonit	17.09.2008, 16:34:14

Velmi pěkně sepsaný příběh. Tentokráte z tak trochu nezvyklého pohledu, ale o to je to zajímavější. Jediné, co se může zdát jako klišé, je zmínka o andělovi. Je dobře, že jsi se příliš ,,nerozepisovala" a držela linii příběhu pevně v rukách. Je tam jakýsi děj, popisy, ale i pocity, takže to není ploché, ale dovede to ke čtenáři promluvit. Snad jen místy ujede interpunkce. Pak se většiny ujme neklid - tohle spojení není nejlepší volba...


ze dne 18.09.2008, 16:52:14
Dawnie: Děkuji moc za publikaci, pochvalu i připomínky:). Inu, anděl. Vím, že už je to klišoidní, ale byla to přeci jen zmínka a koneckonců, námět, který mne přiměl napsat něco takového, měl původní postavu skutečně anděla:) Interpunkce, no, ano, ta zlobí. Snad se ještě vypiluji. To spojení je nejspíš buď uplně příšerné, nebo uplně úžasné, krásně na něm jde vidět rozlišnost názorů:). Ještě jednou děkuji:).