» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2140996

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303486 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Dýchám a vím ::

Mab	publikováno: 19.09.2008, 14:13

Věnováno mému otci -
nejmilovanějšímu taťouskovi


	že vrátíme se domů kde čeká na nás teplo, světlo a možná i večeře čekala jsem na tebe starobylá budova plná zatuchlého pachu a těžkopádných tónů nemohla mi stačit běžela jsem za tebou jako malé dítě jímž skutečně jsem byla přes sešlapaný koberec a kamenné schody první, druhý, třetí - rozcuchané světlé vlásky velký bílý plášť a prsty s bříšky od barev popraskané rtíky vyhlížela jsem tě v temperové černi předvánočních střed skrz dvě poloviny dveří bez mosazných klik byla jsem šťastná za pevné teplé ruce na palubní desce a černobílé kilometry žel, ten modrooký čas první, druhý, -


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 12		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 23		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 76		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kaunaz Isa	18.07.2009, 18:30:27

<K> Celkem originální pojetí, bez otřepaných frází a přitom zní upřímně. Ale obrazy za slovy mne příliš daleko nepustí. Možná je to jen tématem.

Charlotte Cole	08.11.2008, 20:50:05

Krásná osobní zpověď... co víc dodat...


ze dne 08.11.2008, 21:18:44
Mab: děkuju ;)

Astala Vista	22.09.2008, 18:42:21

Nápadité a hezké)


ze dne 22.09.2008, 23:03:41
Mab: Děkuju, děkuju...

Viviana-Mori	22.09.2008, 15:35:57

Čtu si tvou báseň každý den :-) Moc se mi líbí. A máš moc krásnou fotku v profilu! Jsem nedřív myslela, že jsem někde jinde a si říkám, ta vypadá jako Mab :-)


ze dne 22.09.2008, 22:53:46
Mab: Páni, každej den... To je pocta=) Ty jo, jí budeš znát líp, než já! Jo, to je vtipný, ta moje fotka. Jsem si tam docela podobná. Vážně celá Mab=) Ne, děkuju za chválu, a že sis vůbec všimla. Samozřejmě jsem dost váhala. Ale pak jsem si řekla, nebuď směšná. Odhaluješ tady sama sebe víc, než by tak dokázal učinit jakejkoliv fotograf, takže což... A navíc, už mě ta stará fotka štvala. Lidi by si neměli myslet, že vypadám jako červená karkulka, která neumí používat rtěnku.

emm...	20.09.2008, 18:21:20

Zkrátka líbí.


ze dne 22.09.2008, 23:03:52
Mab: fík=)

paryba	20.09.2008, 14:58:33

Výborné.


ze dne 22.09.2008, 22:34:31
Mab: Díky, rybičko!

Stella	19.09.2008, 18:45:49

Dneska jsem si teda pořádně početla. Samé lepší a lepší výtvory. Moc líbí. 1


ze dne 22.09.2008, 22:34:12
Mab: Děkuju...

Tracy Harper	19.09.2008, 17:33:32

Líbilo.


ze dne 22.09.2008, 22:33:29
Mab: To jsem ráda.

Povídkář	19.09.2008, 17:20:17

Nemám slov, Mab. Vážně nevím, co napsat, ale byla by to chvála. A jednička pro doplnění s ***(3 hvězdičky)


ze dne 22.09.2008, 22:33:15
Mab: Děkuju Luky, myslim, že zas tak žhavý by to s tou chválou být nemělo. Ale hvězdičky mi udělaly radost!

Viviana-Mori	19.09.2008, 15:10:52

Krásné. Je pěkné vidět, že už zase píšeš. Líbí se mi to. Tvá díla jsou poslední dobou to jediné, o co zde upřímně stojím. P-S Bohužel krizitovat poezii neumím, chvály stačilo a já se poroučím! Pa pá


ze dne 19.09.2008, 16:24:04
Mab: Děkuju Vivi... Psala jsem průběžně i dřív, ale stálo to za starou belu, co se týče přínosu čtenářům. Respektive nějaký přínos byl, ale no, ehm. Rozhodně teď ale hodlám saspi oblažovat tak často, jak jen to bude možný=) Vlastně mě dokonce momentálně omezuje limit 5 dnů, to se mi nestalo už fakt dóst dlouho!

čuk	19.09.2008, 14:12:46

Hodně osobní, těžko se komentuje. CHtěla jsi kontrastovat černou a bílou a mezi tím paletku barev. Báseň je ze dvou částí: v té druhé už jsi nedoběhla (nebo nedojela?) Na časový posun to nevypadá ( výraz vlásky). Že by ses v té druhé části nedopočítala kilometrů? Je tam skryta jakási tragedie (viz čerň), ovšem dveře bez klik mohou být v důležitých budovách a neznamenají zamezení odchodu. A mate mě modrooký čas. Je v textu ukrytá určitá vzpomínka, báseň působí dojmem, i když není zcela srozumitelná. Dá se hodnotit, že neupadla ani do patosu ani do sentiment.


ze dne 19.09.2008, 17:48:23
čuk: Moc díky za důvěru. Tak už to je, pro někoho subjektivně cenné vyjádření, naprosto srozumitelné, se dostane ke čtenáři, který v tom uvidí jiné asociace, prostě vžívá se jinak a do tebe se nemůže vžít. Zůstává jen atmosféra obrazů. Třeba modré oči: naše babička měla modré oči a byla tím nejhodnějším člověkem, co jsem poznal. Proto básník obvykle nepíše jen o sobě, ale stylizuje se do čtenářovy představivosti. Proto jsou básníkem psané verše verše "pro druhé lidi", "méně milované" autorem než básně psané jako upřímná reflexe. Ale na druhé straně: čtenář nemusí báseň pochopit, mnohdy stačí, když z ní vycítí cit a krásu.


ze dne 19.09.2008, 16:15:35
Mab: Oj! Jestli jste tam náhodou někdo zahlídnul napsáno: kamený schody, tak se vám to nezdálo. Jsem debil;) *kamenný (kamenné schody, tak)


ze dne 19.09.2008, 16:11:36
Mab: Děkuju, čuku. Výklad básně, tak jak jej řeknu asi nebude složitý=) Je to o mém vztahu k otci, tak trochu žal nad tím, jak moc jsme omezeni časem a jak jím rozmařile hloupě mrháme. Záhadu modrookého času ti mileráda odhalím. Modré oči ve mě nevzbuzují důvěru, je to chlad, výsměch, postranní úmysly... Znáš ten pocit, když na tebe upře pohled člověk s vodově světlýma modrýma očima? Ten pocit rentgenu... Ten pocit, že on ví, ale ty ne. To je přesně čas v tomto případě. Nikdy nevíš, kdy to uhodí... Dveře bez klik, divná budova, dlouhý kamený schody se žlutym kobercem, to jsou obrazy v mých vzpomínkách, pozvolna se vizuální a emoční stránka slévá v jedno. To, jak jsem čekala a nevěděla, že jsem možná měla začít sama... Jak jsem se v duchu často zlobila na svýho tátu, že se o mě vlastně "nezajímá", nemluví se mnou, neví, co dělám a co chci dělat... Jak jsem posuzovala míru jeho pozornosti ve svý děstký vymatlanosti podle toho, jestli si pamatuje můj školní rozvrh, nebo ne a jestli rozezná moje spodní prádlo od máminýho, když jednou za čas skládal prádlo ze sušáku... Tak nějak je mi to všechno líto, ale jsem ráda, že se mi to povedlo časem aspoň trochu zlepšit, protože jsem si tu svojí chybu uvědomila díkybohu (-nikdy nevim, jak se tohle slovo píše) včas. Šla jsem za ním a řekla mu, že ho mám ráda, nechala jsem se obejmout a vyžebronila jsem si pusu na dobrou noc bezmála v patnácti letech. I tak mi ale spoustu chyb zůstalo, stejně tak jako plný hrsti střípkovaných obrázků v duši, s jejichž existencí se budu muset nějak srovnat. Konec zpovědi, trochu se stydim... Maminka mi vždycky řikala: nebav se s cizíma lidma=)) ale ty seš čuk, takže ok=)