obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39644 příspěvků, 5754 autorů a 391003 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Tepec I. ::

 autor Rony Lacrumae publikováno: 22.11.2006, 21:37  
Zatím první část toho, co mě napadlo jednou v autobuse, když pršelo. Uznávám, že se tam neděje nic moc zajímavého.
 

Na sklo dopadly první kapky deště, aby porušily dokonalou strukturu městského prachu. Jedna po druhé tvořila křivolaké cákance. Motor zavrčel a uvedl stařičký autobus do pohybu. Ta zrzavá holka s obličejem plným pih seděla na předposledním sedadle. Na kolenou kus papíru podložený odřeným sešitem. Pohledem zabloudila ven z okna. Letní deštík zkrápěl louku, ze které se hrstka vesničanů snažila sklidit otavu. Byla šťastná, že zrovna není doma, protože by dostala hrábě do ruky a letěla na louku pod Pávův rybník.
Autobus předjelo červené auto. Sledovala ho, dokud nezmizelo za kopcem a vrátila se myšlenkou k bílé straně papíru, na níž stála jediná věta: Šla dál do té temné jeskyně a pokoušela se nevnímat úděsný puch, co se nápadně podobal tomu zkažených vajec.
Obrátila papír. Letmo přelétla to, co bylo na druhé straně napsané.
Déšť bubnoval hlasitě do střechy a někde v dálce zahřmělo. Bouřka. Poslouchala ji ráda.
„Hlásí se vám nejvyšší opera ze všech nejvyšších oper v hlavě holky, co sedí ve starém autobuse. Autobus se vleče jako šnek, takže máme dost času na tenhle výborný kousek. Jmenuje se Bouřka a naše nejvyšší opera ze všech nejvyšších oper má tu čest uvést ji jako první ve svém repertoáru. Nastává napjaté ticho, purpurová opona stoupá a ozývají se první jakoby nejisté tóny…,“ zněl jakýsi mužský hlas v její hlavě. Přerušil ho nápad, který se mihl kolem. Rychle otočila papír na skoro prázdnou stranu a dopsala: Z dálky k ní doléhaly těžké údery kovářského kladiva. Odporné vlhko způsobovalo, že se jí košile, kterou dostala od někoho, koho už si ani nepamatovala, lepila na tělo. Otřela si z čela pot, sevřela pevně meč i pochodeň a prošla kolem hejna spících netopýrů. Když tu najednou za sebou zaslechla …
„Je tady volno?“
„Doprdele!!“ nadskočila na sedačce, až si dala ránu o malý věšáček vedle ní. Papír a sešit společně s tupou tužkou spadly na podlahu autobusu.
„V pohodě?“ zeptal se starostlivě mladík, který jí svou vizáží hodně připomínal středoškolského šprta, a podal jí tužku a sešit. Tuha byla zlomená. Kus vypadl na podlahu.
Zašátrala pod sedačkou a založila papír do sešitu.
„Jo, v pohodě,“ ujistila ho, „Klidně si sedni.“
Hodil bundu do úložného prostoru, sedl si vedle a ze školního batohu si vzal knížku. Ona našla v kapse mikiny propisku, protože tužka už zřejmě svá léta odsloužila a začala zase přemýšlet, co by napsala.
Ať se snažila sebevíc, nenapsala za dvě zastávky ani slovo. Bránil jí v tom neodvratný pocit, že jí někdo čte přes rameno. Občas se podívala na svého spolusedícího, jestli nešilhá, kam nemá, ale očividně se neodtrhl od své knížky.
Autobus zabrzdil na zastávce v malé vesnici. V čekárně nikdo neseděl, tak pět minut počkal a jel dál. Začtený spolusedící se najednou zeptal: „Seš zdejší?“
„Z Městečka?“
„Ne, z okresu!“
„Jo, bydlím tu. Proč se ptáš?“
„Hledal jsem tady někoho, ale nebyla doma,“ sklopil zrak a zavrtěl hlavou.
„Tvojí holku?“
„Ne, není moje holka! Jen jsem ji chtěl najít, abych jí řekl …,“ mávl rukou, „To je jedno!“
Znovu se začetl do své knížky. Radši nerušila otázkami. Podivín. Brzdy zaskřípaly posedmé na zastávce v Městečku.
„Tady vystupuju!“ probrala spolusedícího, aby jí pustil ven, sebrala z uličky sportovní tašku, kterou si s sebou brala na prázdniny, a vystoupila zadními dveřmi.
Nacpala sešit s papírem a propiskou do tašky a přehodila si popruh přes rameno. Když se ohlédla k okénku, kde seděla, nikdo na sedačce vedle té její nebyl. Podívala se po celém autobusu, ale po podivínském mladíkovi ani stopy.
„Můžu tě doprovodit?“ zeptal se někdo na rohu čekárny. Lekla se, ale ne tolik jako prve. Samozřejmě, byl to on. Batoh měl na zádech a knížku v ruce. Nevypadal moc nebezpečně.
„Ale jo! Je to celkem blízko,“ opáčila a vydala se k bytu své babičky. Šel s ní.
„Víš, jak jsem ti o ní povídal,“ začal rozpačitě po pár metrech, „Potřeboval bych ji najít.“
„Jak vypadá?“ zkusila. Zavrtěl hlavou, protože tohle nevěděl.
„Znáš jí přes nějakou rádiovou seznamku?“
„Ne,“ sklopil oči k zemi a kopl do sešlápnuté plechovky od piva.
„Nebo přes ICQ? Z internetu? Znám spoustu kámošů, co se s někým poznali a nevyšlo jim to, protože ta holka třeba byla běhna nebo tak…“
„Je to moje sestra,“ odpověděl, přičemž nechal vzniknout minutové chvíli trapného ticha.
„No, a víš aspoň, jak se jmenuje?“
„To jo!“
„Tak se podívej do telefonního seznamu. Tam ji najdeš podle příjmení a je tam její adresa i s číslem.“
„Čísla?! Tady taky?!“
Jo, máš recht, tohle město je sto let za opicema. Tyhle seznamy byly už potřeba. Před rokem bys tu nenašel podle čísla ani vlastní dům. Je jich tolik.“
„Domy mají taky čísla?!“
„Odkud jsi sem spad?“ poklepala si na čelo, když jí došlo, že mladíka očividně čísla domů zaujala na úrovni vědeckého projektu, „Z Marsu?!“
Po další chvilce trapného ticha, které ji tlačilo na mozku, došli ke staršímu paneláku.
„Tak tady bydlí babička! Dík za doprovod. Jak se vlastně jmenuješ, marťane?“ zeptala se s neskrývanou podezřívavostí.
„Richard! A ty?“
„Kamarádi mi říkaj Sašo, babička Sašenko, rodiče Alex, školník nám všem stejně říká exoti a ředitelka mě nejčastejc tituluje, Alexandro, ty mi dlouho krev pít nebudeš!“
„Tak zatím čau, Sašo!“
„Tak zatím!! Někdy zajdi!! Zapátráme po ségře!! Jo, že jsem tak drzá, co to čteš?!“ houkla na něj ode dveří během úpěnlivého hledání klíče.
„Tepec!! Od Malion Riamnet!! Beru to jako schůzku!!“ zavolal. Pak zmizel za rohem paneláku. Opřela se zády o dveře, klíče nechala spadnout na rohožku a tašku taky. Svezla se do dřepu.
„Do hajzlu!!“
Z velké kapsy své tašky vytáhla odřený sešit se spoustou založených papírů a ukazováčkem přejela po nadpisu, který na něj před třemi měsíci napsala lihovou fixou: Malion Riamnet
„Do hajzlu!“


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.10.2007, 21:18:51 Odpovědět 
   Tak jsem se docela hezky povozil ve starém autobusu (dokodrcal) a poznal jsem hezké a milé lidi (ve Tvé povídce na pokřačování)! ;-)

Ne, dělám si legraci, nemyslím si, že by toto dílko bylo o ničem! Mělo svou autobusovou atmosféru a onen kluk možná vážně spadl z Marsu! Ta dívčina se mi zdá docela "peprná" a nemá daleko k hezkému a milému slovu! :-D

P.S. Osobně jsem patrně spadl z Jahody (Jahodníku)! ;-) Ale nikomu to neříkej! Za Jedna (mínus)...
 čuk 01.07.2007, 18:51:45 Odpovědět 
   umíš pěkně vyjádřit náladu a určitou snivost na rozhraní fantazie a odvazu. A máš zvláštní druh humoru, který se mi líbí
 Snáporaz 25.11.2006, 12:26:02 Odpovědět 
   Taková zmražená struktura děje, no. Jinak nuda.
 Rodmister 23.11.2006, 8:49:20 Odpovědět 
   je to příliš nerozluštěné, nedají se s toho odvodit patřičné situace, což je docela škoda, protože zpracovaní je slibné... :)
 duddits 22.11.2006, 21:31:34 Odpovědět 
   Nemyslím, že se tam neděje nic moc zajímavého. Jen by to chtělo trochu ohladit, aby se čtenář v příběhu snáz orientoval a mohl si z něj odnést nějaký zážitek. Přiznám se, že takhle jsem byl z povídky poněkud zmatený a pořádně jsem nechápal, o co přesně jde :-)
Píšeš dobře, jen zkus trochu víc myslet na nebohého čtenáře ;)
A pospěš si s pokračováním!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Detektív Kelnič...
JOFF
Kapitola druhá ...
Vitto
Ufo-porno
Velter
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr