|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303486 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Altam : Kapitola III - (dokončení) ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Altam
| Moc se omlouvám za nedorozumění. Měl jsem v tom trochu nepořádek a poslal jsem k publikaci kapitolu IV dřív, než jsem dokončil tu třetí. Opravdu mě to docela mrzí a doufám, že jsem vám úplně nezkazil čtení. |
| |
|
|
„Pak zemřete. I když je to ššškoda. Byli by z vásss dobří horníci.“
„Stát! Jsou pod mou ochranou!“ ozval se hluboký hlas napravo od nich.
Všichni se jako na povel otočili po hlase a upřeli pohledy na narušitele jejich poklidné debaty.
Muž byl o něco menší než Arames, takže asi o hlavu menší než ještěran. Na sobě měl tmavý plášť s kapucí staženou hluboko do obličeje, z nějž byla vidět jen mužova ústa.
Ta byla nyní sevřena v úzkou linku a nevypadala, že by chtěla vypustit ještě nějaká jiná slova.
„Co sssi zač a jak ssse opovažuješšš narušššovat činnossst ssstráže měsssta Aricea?“ zahřměl sykot ještěrana.
Muž shodil ze zad plášť, který se zašustěním spadl na zem. Nyní na sobě cizinec měl šedou tuniku, tmavé kalhoty a vysoké cestovní boty.
Vypadal, že je mu něco přes třicet, měl krátce zastřižené černé vlasy a hnědé oči. Byl štíhlý, ale pod tunikou se mu zřetelně rýsovaly pevné svaly vypěstované tvrdým výcvikem.
Nejnápadnější bylo ale množství zbraní, jimiž byl muž vybaven.
Na zádech měl připevněné dva meče způsobem, jaký Wilof viděl poprvé. Neměl je překřížené, jako se většinou upevňují, ale vzájemně rovnoběžné. Horní meč byl dlouhý a zároveň úzký a měl neobvykle dlouhý jílec. Druhý meč byl kratší, na pohled to byl obyčejný krátký meč.
U pasu měl muž připevněný další meč, dlouhou dýku a dvě dýky vrhací.
„Jsem Marcial, zabíječ.“
V ještěranově skupině to zašumělo překvapením a sám jejich vůdce vypadal překvapeně.
„Ussstup, zabíječi. Nepleť ssse do toho, není to tvoje věc.“
„Tak to tu máme problém. Já nehodlám jen tak stát stranou a dívat se. Vaše jednání s civilisty se mi ani trochu nelíbí.“
„Jsssou to uprchlí otroci!“ zaječel ještěran.
„Vždycky jsem byl proti otroctví.“
„Zabte je všššechny!“
„Ještěran je můj,“ pronesl tiše Gronor a tasil meč až doteď ukrytý pod pláštěm. Usmál se na ještěrana a bleskově zaútočil. Ještěran stěží uhnul stranou, jak ho útok překvapil.
Další ale s neuvěřitelnou hbitostí vzhledem k jeho mohutnosti vykryl a sám zaútočil. Gronor ale také nebyl žádný začátečník. Rychle se útoku vyhnul a sekl ještěrana do ruky. Vytryskla světle zelená krev a ještěran zasyčel bolestí.
Wilof od nich odtrhl pohled a viděl Marciala, jak se s mečem, který mu visel u pasu a dlouhou dýkou vrhá na skupinu černokožců. Tasil vlastní meč a běžel mu na pomoc. Vedle sebe uslyšel zvuk tasených zbraní a koutkem oka zahlédl Aramese, jak svírá své dva meče.
„Dávej na sebe pozor, zelenáči.“
Wilof přikývl, ale nebyl si jist, jestli to Saharťan postřehl.
Vrhl se do víru boje.
Sekl překvapeného černokožce do boku a ten se po něm na oplátku ohnal mečem. Wilof uhnul doprava a bodl tvora do břicha. Okamžitě meč vytrhl a s ním vytryskla i tmavá tekutina. Tvor se zhroutil k jeho nohám a Wilof se musel spolehnout na to, že je už mrtvý.
Rychle vykryl ránu dalšího nepřítele a uhnul před úderem jiného. Prvního sekl do krku, druhému přetnul násadu kopí a podkopl nohy. První nepřítel se skácel k zemi a Wilof rychle probodl toho ležícího.
Za sebou slyšel křupnutí, nechal meč v břiše černokožce a uskočil stranou. Popadl přeseknuté kopí a otočil se na dalšího nepřítele. Ten už ale nebyl nebezpečný, z krku mu čouhala jedna z Marcialových vrhacích dýk. Wilof podrazil kopím nohy dalšímu nepříteli a připíchl ho k zemi.
Vyrval z mrtvého těla zpátky svůj meč a vstal.
„Bacha, zelenáči!“
Arames ho strhl stranou a jen taktak se oba vyhnuli letícímu kopí.
„Říkal jsem, dávej bacha!“
Wilof sebral kopí, které se zabodlo do země, a vyhledal dalšího nepřítele. Zabořil mu kopí hluboko do těla, vytrhl ho a praštil jím do hlavy dalšího černokožce. Zabodl mu kopí do břicha, mečem vykryl úder dalšího a rozpáral mu břicho. Vytrhl z prvního nepřítele kopí a hodil ho na přibližující ho se tvora.
Pohledem hledal další soky, přesvědčen, že se mu nikdo nevyrovná. Všude cítil krev a toužil dál zabíjet. Žádní už ale nebyli, boj skončil. Zklamaně otřel meč o trávu, na níž zůstala černá stopa po krvi černokožců.
Marcial si znovu oblékl svůj plášť a vyčkával. Gronor k němu pomalým krokem došel a pohlédl mu do očí.
„Tak tedy Marcial. Už jsem o tobě leccos zaslechl. Jsi dobrý zabíječ. Ale odkdy potulní zabíječi pomáhají uprchlíkům?“
„Věřte mi, že jsme se měli také líp za Cedrica, než teď. A co se týče mé pomoci, mám pro to své důvody. Mám vás přivést do Eltirských hor.“
„A kdo nás tam čeká?“
„Hadesar.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
