» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2140998

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303486 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Tě tam hodím ::

OH	publikováno: 19.09.2008, 18:15

Mikro o ničem, snad jen pokývat hlavou.
Děkuji za upozornění na pravopis. chyby


	„Míro, tak tohle budem rovnat sto let...“ prohodil Honza a kopl do papírové krabice, která se válela za dveřmi. Místnost, kterou měli vyklidit, byla plná všemožného haraburdí. Na sebe nakupené školní lavice, do sebe zaklesnuté polámané plastové židle a předměty, u kterých původ na první pohled nebylo snadné rozeznat. „Ale né... Když máknem, tak to máme za dvě hoďky za sebou...“ s pevným pohledem odvětil Mirek, ale Honza se opřel o stěnu a sklesle prohodil: „Budem to mít za sebou opravdu, jestli na to nenaženem tu naši smečku dobrovolnic.“ Otevřeli okna dokořán, aby se místnost vyvětrala a Mirek nevěřícným tónem řekl: „Jaksi nejsem schopnej uvěřit, že pod tím haraburdím je dobrý lino...“ Zvedl z podlahy kovovou páku s ozubeným kolem a zeptal se: „Ty, Honzo, jaks mně posílal na mail tu fotku s těma babama, jak tam s nima sedíš... Téda, to byly baby! Doufám, žes je tam všecky nevobtáhnul, ty kaňoure jeden!“ Já tu jednu znám a je vdaná, ty hajzle! Ale fakt je to kus... Nato zvedl svůj mobil, který vyzváněním ohlašoval příchozí hovor. Honza nostalgickým tónem směrem ke hromadě starých hadrů odpověděl: „Jediný, co jsem tam obtahoval a zatahoval byly účty za ty jejich...“ a pro sebe si dodal: Černý činzáno, jak takovej hnus někdo může pít... Mirek ukončil hovor a řekl: „Tak by tu měly být do desíti minut...“ Začali odklízet ty hadry, protože jak usoudili, dámy by se jich štítily a nakonec by to stejně zbylo na nich. „Všecko to naházíme do toho konťáku tam u křižovatky. Tam u Dolly, okej?“ „Jó...“ Honza před sebou třásl starou košilí, kterou z hromady hadrů vytáhl. Potom si ji v natažených rukách prohlížel a řekl: „To není špatný... Ta je docela v poho.“ Do místnosti vpadly ženy a začaly švitořit. Dvě dívky a dvě mladé paní. „No jó, pánové! Vy jste čekali na nás! Ono si nám to s prací nevědělo rady! Uááá! Kam s tímhle?“ vesele volala jedna a hned začala zápasit s převázaným balíkem starých novin. Honza směrem k Mirkovi prohodil: „Tak teď tady teprve začne ten opravdovej bordel...“ Ale Mirek právě objímal svoji ženu Hanku. Ženy odnášely náruče starých hadrů a časopisů do papírových beden na chodbě, které potom Mirek s Honzou vlekly do kontajnerů přes ulici. Práce to byla namahavá a všichni byli za chvíli umazaní a znavení. Asi po hodině usilovné práce se všichni sesedli na krátký odpočinek na prosluněné lavičky před domem. Hanka byla učitelkou češtiny na střední škole a Honza se s ní, kdykoliv k tomu měl příležitost, rád bavil o literatuře. Nikdy si ale nesedl vedle ní, protože věděl, že to Mirek nelibě nese. „Tak, Hanko, teďka jsem koukal na AZ kvíz a tam , nebo to asi byl nějakej jinej, no to je fuk. A tam řešili, jestli za národního obrození ty frajeři navázali na starý český kořeny, nebo jestli si to vycucli z prstu, protože kořeny už byly uplně přerušený. Á tak by jsi mi mohla jako osoba povolaná...“ nadhodil Honza k Hance, ale Mirek ho přerušil: „Hele vy dva vědátoři, sedněte si k sobě, tohle se nedá poslouchat. No nemám pravdu, Dášo?“ Nato k sobě Dášu přivinul, až se rozesmála a překvapeně zavolala: „Hankó, dávej si na toho svýho chlapa pozór!“ Ale Hanka ho jen tiše napomenula: „No tak, Mirečku, co to zase děláš...“ Honza si k Hance nepřisedl, ale svoji otázku opakoval a s Hankou se dali do řeči. „Já jsem taky už slyšela názor, že bez toho Štefánikova panslavismu, po kterým ty obrozenci hned skočili, by to naše obrození vypadalo úplně jinak...“ Honza ji přerušil: „ No jo, oni si pak hned vzali, co se jim kde hodilo a bylo to okej, protože...“ Mirek ohlásil konec pauzy: „Tak panstvo, pojďte, vždy´t už to máme za chvilku hotový...“ „Jenže to už asi dneska těžko někdo rozsoudí...“ dodala ve dveřích ještě Hanka. Když celou místnost vyklidili a jakž takž dali do pořádku, společně se před domem rozloučili. Mirek s Hankou se i přes Honzovi protesty rozhodli, že ho na nádraží dovezou jejich autem. Honza protestoval: „Ani náhodou, nejsem nějakej... A já se aspoň trochu po tom bordelu projdu a nadejchám čerstvýho vzduchu...“ Ale Mirek nekompromisně rozkázal: „Prdlajs, my tě na nádraží hodíme, stejně jedeme tím směrem!“ Honza nakonec nerad svolil a když projížděli městem k nádraží ze zadního sedadla pokračoval s Hankou v rozhovoru. „Teď, Hanko, čtu nějakýho Knitla, Český sen se to jmenuje a je to fakt děs běs...“ Hanka s pohledem na červené světlo semaforu před nimi a s rukou položenou na Mirkově rameni, zamyšleně odpověděla: „No, Honzo, já podobný knihy četla dřív a všecky genocidy i ty kulturní...“ Mirek se v autě rozesmál a zakřičel: „Tak támhle, tam se ti bude dobře vystupovat, jó!“ Honza neviděl kam Mirek ukazuje, ale slyšel jen Hančin hlas: „To né, Mirku, to né! Nevyváděj, Mirečku, to...“ Ale Mirek už zastavil a Honza z okénka koukal na malý ostrůvek trávy mezi pruhy jedoucích aut. „No, to není zrovna to, co jsem si představoval...“ řekl, ale když uslyšel nervózní zvuky klaksonů aut stojících za nimi a nervózní pobídky Mirka, z auta vystoupil. Mirek na něho se smíchem mával z okénka odjíždějícího auta, Hanka se na něho jen strnule dívala. Honza uprostřed silnice sledoval hustý provoz aut v pruzích okolo sebe a pomyslel si: Tak to fakt není... Ty bys mě nejradši vyložil na pustým ostrově, co? Ale ok, Míro, bylo mi hned jasný, že k tobě do toho auta nemam lízt...


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Vanessa Kuzníková	23.09.2008, 21:06:43

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 23.09.2008, 0:52:09* Když dlouho škytám tak pak blinkám.


ze dne 23.09.2008, 21:13:32
OH: no, co je lepšího, než se občas pěkně vyblít, že jo...

Vanessa Kuzníková	23.09.2008, 0:52:09

Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková* ze dne 22.09.2008, 11:17:21* Tak to má říci na rovinu hajzlík a ne svému kámošovi dělat oklivé věci. Sodu nepiju to pak škytám :-))


ze dne 23.09.2008, 7:08:16
OH: NEVÍŠ, co je to škytavka, Vendo, já ji mám třeba celej den a su z tego det, probl. s bránicí ap. když jsem dostal škytavku na pařbě, sem mohl zrovna jít domů

Vanessa Kuzníková	22.09.2008, 11:17:21

Tak nějak zvláštní jako u tebe skoro všechno. Ale do Židle to má daleko. A ten pan Mirek se mě nelíbil :-( nemám ráda zlomyslné lidi.


ze dne 22.09.2008, 12:43:47
OH: Židle no jo, děnka moc za zastavení a koment, Vendo. Mirek/jiný jmé./ je super kámoš, ale pro okolí asi není lehký rozpoznat, že nechci tu jeho tento, ale fakt se jen bavit je o liteře, ana je sečtělá a no prostě jsem ho tam nechtěl popsat jako hajzla, ale muže co chrání svoju familii, a to mu není možno mít za zlý. teda já mám dneska fakt kecy, o je soda...

Meluzína	21.09.2008, 22:15:14

Ahojky OH, to, že se mi tvé povídky dobře čtou a mají osobitý styl dnes jen tak naokraj - ale doopravdy by mě zajímalo, jestli se ten Honzíček s tou Haničkou chtěl pošmajchlovat, anebo jenom vést intelektuélní rozhovory... zkrátka - byl vinen či nevinen? (Promiň mi mou natvrdlost, ale opravdu mě to zajímá... podle mě byl spíš vinen? ani intelektuélní rozhovory se přeci nevedu jen tak...?)


ze dne 22.09.2008, 12:36:07
OH: Ahojky, Meluzínko, dámě tvých kvalit jen pravdu: honzíček jsem bol já a ačkoliv je to divný a ona je moc pěkná, zajímala mě only litera. obklopují mě lidi ala: takhle šu- šedesátiletý manželé a ne a ne se udě-, pak ona řekne, taky si nemůžeš na nikoho vzpomenout? a podobný vtípky, jsou super, ale mě zajímá to obrození fakt a opravdu si myslím, že ten štefánikův panslavismus byl jeden velkej oslí můstek a znouzecnost a taky jsem nejednou narazil, ačkoliv holky miluju, že jsem se divil na co vona nemyslí, když se bavíme o liteře, ta je pro mě svatá. je pravda, že se o knihách s holkama bavím stejně jako když do nich valim klíny, ale... Díky moc za zastavení a koment!

Hanulka222	20.09.2008, 9:34:08

Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222* ze dne 19.09.2008, 18:46:14* K osudu deníkovejch blábolů je odsouzena půlka příspěvků na saspi, takže bych z toho takovou hrůzu neměla :-) Jinak zvláštní hláška... kdeže jsem ji slyšela?? :D


ze dne 20.09.2008, 10:07:52
OH: mohla jsi ji slyšet na jedné zahradě od dvou bábušek, co hrabal, kterej nedokázal vymyslet příběh a tak psal vlastní or cizí, taky bláboly a záleží jen na stylu a podání?

čertíček244	19.09.2008, 22:01:29

známka není důležitá, důležitý je pocit, který ve čtenáři dílo zanechá... a já nevím, proč ve mně zanechává pocit chladu a prázdnoty ... hm, známku teď nedám a půjdu ještě přemýšlet. (doufám, že to nebude moc bolet :o) :o) :o))


ze dne 20.09.2008, 8:44:55
OH: Ahojky, Jitulíno, jestli tě to bude bolet, se na to vykašli, to bych si na svědomí nevzal. Jinak pocit z toho, nojo nic veselýho to není, ty dva frajeři a kámoši se zcela míjejí a přesto jsou to kámoši a udělal by jeden pro druhýho co by mohl, ale stojí mezi nima žena a to bejvá silnější, že jo... Chtěl jsem tam taky vepsat, že tomu Honzoj ten konec nevadí, páč Jirku chápe, 'e fuk, pěknej víkend...

Šíma	19.09.2008, 18:58:41

Jeden by řekl, že je to "o ničom", ale to bys to nesměl napsat ty... ;-) Jako vždy zajímavě mísíš dialogy s vnitřními monology (jak napsal hezky čuk). Jednička (s chloupkem), dal bych i Dvojku, ale na známce možná tolik nezáleží... Někdy se něco děje a nevypadá to důležitě, ale děje se... ;-)))


ze dne 20.09.2008, 8:39:39
OH: Zdar a díky, Šímovníku, psal jsem teď nějakej čas takový psycho a při první konfrontaci se čtenářem jsem došel k závěru, že je to uplná pitomost a tak jsa ted tvořivě vyčerpán,splývám na takovejchhle mžitkách, postřehách všednodeních ale mám někdy pocit, že to je lepší než "umělecký konstrukce a bláboly", 'e fuk, zdar...

Hanulka222	19.09.2008, 18:46:14

s pevným pohledem odvětil- spíš bych použila s odhodlaným, to pevný se mi do kontextu moc nehodilo Mirek s Honzou vlekly- pozor na neustálé střídání podmětů, potom to končí těmito hrubkami. Pointu jsem možná očekávala trošku silnější, některé obraty mi přišly přiškrcené, takové vynucené, vůbec neplynuly jako obvykle... Na druhou stranu člověk aspoň trošku může přemýšlet nad vztahy dvou přátel a ženy jednoho z nich- poslední postavu nezahrnuju, protože v tom příběhu skoro nevystupovala. Myslím, že jsi zachytil běžný problém a podal to zase po svém. To je plus. Doufám, že se tě to nějak nedotklo, jen prostě říkám svůj názor...


ze dne 20.09.2008, 8:33:57
OH: Ahojky, Hanulko, za tvůj názor a zastavení ti moc děkuji. Mně se fakt hnusí psát o sobě, ale občas to jen pro sebe udělám,a pak na to všelijak házím všecko možný, aby to nebylo sebestředný ap. tj tenhle text a ono to nakonec dopadne křečovitě, asi bych to měl nechat, jak to je, ale mám hrůzu ze seňority, ana by řekla deníčkovej blábol, howg. /Jinakmám te´d oblíbenou hlášku: nehnijou/já ti řikám, že hnijou/

čuk	19.09.2008, 18:14:34

Na základě trochu banálního přiběhu odhaluješ určité pnutí ve vztazích lidí, především dané ve vztahu k druhému pohlaví: tady je určitá rivalita. POužívaný vnitřní monolog je dobrý. Autor je i zesměšňovatelem t.zv. machrování. Tady se dva experti přes literaturu baví o tématu jednomu z partnerů cizímu, snad chtěl autor jejich určitou nabubřelost ukázat tím, že oba dva neví, že Český sen napsal Josef Kainar? Dost mne mate: dvě dívky a dvě mladé paní, tedy jakoby tam byly čtyři osoby ženského pohlaví: snad chtěl autor napsat: dvě mladé paní, co vypadaly jako dvě dívky. Ale to snad není nejšťastnější vyjádření.


ze dne 20.09.2008, 8:25:33
OH: Zdravím a děkuji za publ a koment. Český sen od Knitla je kniha současná, zabývající se rivalitou sousedů: nás a Němců v historii a je to opravdu otřesný obrázek germáni versus slovani. Určitá familiernost /nabubřelost/ Honzy v rozhovoru je způsobená spíšenervozitou ala: kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti a jak pak má takovej vlk zpívat, když na to není zvyklej, ale zpívat chce. Z mého pohledu se jedná o rozhovor zcela rovný, asi v oněch chvílích nemístný, ale ok. No a ty dívky/paní jsem asi uplně zvoral, myslel jsem, jestli jsem si vůbec něco myslel, že tam jako budou 4 lidský samičky. Ještě jednou díky.