|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303486 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Penumbra - Stín palmového háje ::
| Kapitola II. |
| |
|
|
KAPITOLA 2
Stín palmového háje
Toho dne se zdál donu Salivarovi sen. V tom snu se procházel po písčitých plážích i žhnoucích lávových polích, zlézal zasněžené vrcholky hor a na hřbetech ledových draků se z nich spouštěl dolů, putoval přes klidná, úrodná údolí, zdravil se s dobrými lidmi a ty špatné míjel bez povšimnutí. Občas na jeho tvář padl stín, ale dřív, než ho stačil pohltit, znovu se zpoza mraků vylouplo slunce a na krátkou chvíli oslepilo jeho staré oči. V ten okamžik stín zmizel a neukázal se dříve, než don Salivar ukončil své putování v kraji plném roztodivných zvířat. Byl to vlastně obrovský les, plný palem a obrovských borovic, s liánami splývajícími volně až k zemi. Když už dona Salivara začínaly pobolívat nohy, vždycky se za jednu z lián chytil a zhoupl se na ní tak daleko, že za celý den by jen stěží ušel takový kus cesty. Při svém putování pralesem potkal mnoho bytostí, které nepocházely z tohoto světa, ale všechny se k němu chovaly uctivě – a když už ne uctivě, tak alespoň shovívavě -, a proto se jich nic nebál a šel si dál svou cestou. Jednoho deštivého podzimního večera dorazil až k veliké pyramidě skryté pod záplavou hnijících lián a břečťanu a v té se ukryl. Právě tam se stín zjevil znovu a sdělil mu, že zemře. Následujícího rána se don Salivar probudil mrtvý.
Naštěstí to nebylo probuzení opravdové, ale jen snové. Avšak i to – když skutečně procitl – zapříčinilo, že došel do své pracovny, zvedl telefon a obvolal všechny velitele své armády. Jestli byla někdy příhodná chvíle na poslední úder, pak právě teď.
„Sims, u telefonu,“ ozval se nakřáplý hlas ze sluchátka.
„Tady Salivar, Simsi.“
„Á, zdravím, done. Co se děje?“
„Musíte zahájit operaci. Ihned, bez prodlení.“
„Nejsem si jist, zda jsou moji muži plně připraveni…“
„To mě nezajímá!“ zakřičel don Salivar. „Jestli operace selže, všechna vina padne na vás, jasné? Nepokoušejte se mě obalamutit, Simsi, vím, co si můžeme a nemůžeme dovolit.“
Na druhém konci drátu bylo chvíli ticho a don Salivar slyšel jen chraplavé oddechování majora Simse. Potom se velitel znovu ozval.
„Dobře, done,“ řekl tlumeným hlasem a zdálo se, že mu konečně došla hloubka Salivarova rozhodnutí. „Stín palmového háje?“
„Stín palmového háje,“ usmál se don Salivar a sesunul se do křesla. K ruce si vzal malý bloček popsaný okrovými runami. „Potvrzuji, Simsi. Teď dobře poslouchejte, nadiktuju vám kód pro provedení akce. Můžeme?“
„Jistě, pane,“ přitakal Sims a bylo slyšet jak vyštrachal papír a tužku. „Můžeme.“
„Nuže: J-R-R-CH-P-D-P-CM-ST. Máte to?“
„Ehm…“ Sims se zdál trochu nejistý. „Můžete zopakovat poslední část, pane?“
Don Salivar se usmál; věděl, že tohle Simse překvapí.
„ST,“ zašeptal do sluchátka, „slyšel jste dobře. Steven Treborn.“
Potom don Salivar uložil sluchátko zpět do pozlacené vidlice a zapálil si cigaretu. Jak tak vydechoval oblaka dýmu, zauvažoval znovu o významu svého snu; pokud se zmýlil a jeho vidění nemělo s celou válkou nic společného, potom stín palmového háje rychle vystřídá tropické slunce.
−−−
Ulice Glasgow byly v parném odpoledni tak plné lidí a aut, že se z nich major Sims málem nevymotal. Štěstí mu ale přálo, a tak když zabočil z hlavní ulice do London Street, kde sídlilo velitelství, všechen ruch a shon jako by zmizel. Do veliké viktoriánské budovy ale dnes nemířil. Úkol, kterým ho pověřil don Salivar, měl totiž mnohem větší váhu než nudné plánování a rozkreslování operací, kterým se v druhém patře každý pátek zabýval. Toho srpnového odpoledne, prosyceného vůní ryb a škvařícího se asfaltu, uháněla jeho Fordka vstříc vítězství.
Letiště Hollberg bylo však ještě daleko.
Jeho muži už čekali u letadla. Se všemi si potřásl rukama a znovu je upozornil na přísné utajení a důležitost celé akce, která může zvrátit válku v jejich prospěch dřív, než dojde k vylodění na březích Francie. Muži byli na první pohled klidní, i když se jim v očích zračil strach a roztřesené ruce měli raději schovány za zády. Když nastupovali do letadla, kráčeli vzpřímeně, s bradami pozvednutými vzhůru.
Major Sims, ač si to zprvu nechtěl připustit, byl na ty chlapce pyšný. Všem jim bylo sotva přes dvacet a – skoro – dobrovolně se vrhali do jedné z nejnebezpečnějších akcí, jaké moderní vojenství poznalo. Kdyby chtěl být patetický, řekl by, že na jejich úspěchu teď závisí osud celého lidstva. Štěstí, že se už nedozvěděl, jak krutě pravdivé by to tvrzení bylo; mnozí to považovali za náhodu, ale musel to být osud, kdo zapříčinil, že Simsova Fordka se při zpáteční cestě z letiště vznítila a pohlcena plameny skončila na dně ashburnského jezera.
To už však posádka letounu L-12 nemohla vidět, protože se deset minut předtím odlepila od země a s burácením motorů se vznesla do vzduchu.
„Na palubě nás bylo celkem pět,“ vyprávěl později podplukovník Randolph u vojenského soudu. „Já, Charlie Herring, Paul Paullison, Carl MacGruder a kapitán Treborn. Z letiště v Hollbergu jsme odlétali přesně v 16:15 francouzského času a nad Holandskem jsme byli asi ve 20:40. Plán byl proniknout do hlavního stanu nepřítele v Eindhovenu a zlikvidovat Wilhelma Bittricha, ale pokyn k výskoku jsme dostali až daleko za městem…“
„Výsadek!“ zařval do vysílačky Doubter a Treborn si vůbec poprvé od vzletu uvědomil, jak blízko se ocitá smrti. Poslední pokřižování, kontrola padáku, a potom – když se mu nad hlavou rozsvítilo zelené světlo a Doubter zakřičel něco na způsob „Hodně štěstí!“ – skok do temné propasti pableskující výstřely protiletadlových děl.
Trebornovi svištěl ledový vzduch kolem uší, mrznul mu na tvářích a bránil v dýchání. Tisíckrát trénoval skok s padákem a tisíckrát bez problémů přistál na určeném místě, ale nikdy by si nepomyslel, jak strašné to bude „naostro“. Prsty mu znecitlivěly zimou a pod tlustou uniformou jím probíhaly třasy. Žaludek sevřený strachem, srdce div nevyskočit z těla. Konečně pod sebou zahlédl bílé kloboučky padáků – to jeho muži zatáhli ve sto padesáti metrech za výtažná lana. Díky bohu, že se jim to povedlo. Tohle nebyl seskok „na lano“, klasický, s vakem vrchlíku upoutaným v letadle, ale prachobyčejný volný pád, na který nebyly jejich padáky uzpůsobeny.
Treborn zkontroloval výškoměr: dvě stě metrů. Nechtěl riskovat. Nechtěl zemřít. Kolem uší mu svištěly střely z německých kulometů. Zatáhl za lanko. Zpětný tah s ním smýkl vzhůru a pak hluboko do strany, ozvala se palčivá bolest za krkem a v ramenou a Treborn ucítil, jak jde padák dolů. To bylo jedno z možných rizik – otevře padák ve špatném proudu a ten ho strhne do strany, zatímco padák se zmuchlá pod ním. Učili je, co v takové situaci dělat, ale on měl dost starostí s tím, aby se strachy nepodělal. První nasazení do akce a on zkurví všechno, co může! Ze sebe sama mu bylo na zvracení, hlavou se mu honilo tisíc myšlenek najednou. Co když se zabije při dopadu a jeho muži zůstanou sami, bez rozkazů na nepřátelském území? Co na to asi řekne major Sims, až se dozví, že Treborn pokazil celou operaci, kterou tak precizně naplánoval? Jak se budou tvářit matky jeho podřízených, když jim sdělí, že kapitán Treborn zavraždil jejich syny?
Zavřel oči a na nic nemyslel. Slyšel, jak vedle něj padák pleská pod náporem silného větru, cítil, jak se on sám otáčí a ztrácí pojem o vlastní pozici. Všude se najednou stalo nahoře a všude dole. Zamotala se mu hlava.
Poslední myšlenka, kterou zachytil než omdlel, byla Simsova poučná slova: Při dopadu parakotoul! Při dopadu parakotoul!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 21 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
