obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915233 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389278 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Do muzea ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pelion a Šíma, narovinu, zpříma!
 autor Pelion publikováno: 21.09.2008, 10:14  
Dáno k publikaci s laskavým souhlasem pana spisovatele Šímy.
 

Malá vila bez garáže, žádné dogy ani stráže. Bydlí v ní pan spisovatel a jeden z jeho mnoha přátel. Šíma, známý pokušitel a Pelion, jeho přítel, který tu byl na návštěvě, když utekl sličné Evě. Brzy ráno byli vzhůru, rozhodli se pro kulturu. Navrhl to vlastně Šíma, bez okolků, hezky zpříma.

„Šímo, jdeme do muzea? Neměla jít s tebou Lea?“ Pelion se zeptal, vždy po ránu reptal.

„Pelione, totiž, no, víš? Tohle stejně nepochopíš,“ řekl Šíma smutným hlasem, ládoval se tajně masem.

„Aspoň naznač, stačí málo, co se mezi vámi stalo?“ zvědavý jak opička mhouřil hnědá očička.

„Vždyť znáš tyhle zpěvačky. No, dala mi kopačky,“ přiznal Šíma bez vytáček, koukal z okna na obláček.

„Ta Lea byl stejně dárek… Šímo, tys mi sežral párek!“ to Pelion prskal vzteky a vydával divné skřeky.

„Své párky jsem také zbaštil. Kvůli tomu bys mě praštil?“ řekl Šíma, oči kulil. Ještě chvíli, už by bulil. Prostě nechtěl přijít zkrátka, přidal výraz neviňátka.

„Má zloba tě, Šímo, mine. V obchodě si koupím jiné,“ řek Pelion velkoryse a odpustil podlé kryse.

„K večeři ti dám svůj příděl,“ naoko se Šíma styděl. „Hodíme se do gala,“ ústa jeho šeptala.

Pelion šel do pokoje, kde měl v kufru saka troje. Prst do pusy, přemýšlení, dokud jedno nevyčlení. Deset minut na ně koukal, pro sebe si něco broukal. Poté přišlo rozhodnutí, k vyjádření Šímu nutí.

„Mám obléci tohle sako?“

„Červené? No ty jsi pako!“ Šíma škubl rukou pravou a polil se při tom kávou.

„Lekl jsi se mého sáčka? Opařil sis, Šímo, ptáčka?“ řek Pelion škodolibě a zařehtal jako hříbě.

„Hlavně že máš z toho prdel! Tváříš se jak deset trdel!“

„Tedy, Šímo, nechci radit, ale mám ti rozkrok zchladit?“ řek Pelion v sáčku rudém, Šíma zvolna rudl studem.

„Nemyslím to jenom jako, hned si jdi vzít jiné sako!“ po takovém knokautu, hrál to Šíma do autu.

„To šedé je roztržené, pak mám žluté, firma René,“ Pelion se chlubil a přitom se zubil.

„Nemáš, chlape, špetku vkusu, s tím můžeš jít do cirkusu!“

„Šímo, prostě jak to říci, jiné nemám k dispozici.“

„Peněz jako slupek, od žrádla máš pupek, ale vhodné oblečení v tvém šatníku prostě není!“

„Nehraj si na ekonoma, prostě nechám sako doma. Kalhoty a košile, to se nosí, debile!“

„Doma? Vždyť jsi na návštěvě! Neměl by ses vrátit k Evě?“

„Že se vrátím k nymfomance, to je nyní malá šance.“

„Pelione, sex ti vadí? Vždyť jste ještě s Evou mladí.“

„Trochu mě to, Šímo, tíží, pár dní volna neublíží.“

„Ryba i host, jak se tvrdí, třetího dne pěkně smrdí!“

„Měsíc zas tak dlouho není a nezkoušej na mě rčení!“

I otevřel Šíma skříně: „Ať neřekneš, že jsem svině. Tak ti půjčím ze své sbírky. Tohle to mám na večírky, na pohřby a veselky, v tomhle hraji kuželky. Tohle to je na maškarní, tady zimní a tu jarní. Do divadla tahle nosím. To je pravé, no tak prosím!“

Konečně se domluvili, na kravatě, na košili. Saka stejná, katě tkané, stáli tu jak svatebčané. Bez dalšího protestu vydali se na cestu. Hned od rána slunce peklo, jako z volů z obou teklo.
Pelion šel jako král, na slečny se mile smál, prohlížel si každou pihu, zrakem sjížděl do výstřihu. Aby ztratil ostražitost, toť chvilková záležitost. Zaplněná díra v zemi a rázem se Šíma tlemí.

„Proč jsi šlápl do louže? Zkoušel jsi, zda neklouže?“

„Hergot, Šímo! Slabá chvíle, zamlžily se mi brýle! Jak by mohla zmrzlá býti? Je červenec, boty v řiti!“

„Pelione, žádná škoda, je to přece jenom voda. Na brýle se nevymlouvej, hezky rychle boty zouvej.“

„Kdo mě do ní popostrčil? Za zády se podle krčil?“

„Nevšiml jsem si tě, chlape! Chytrý člověk ví, kam šlape!“

„Vždyť vypadám jako prase. Včera, dneska, zítra zase. A to svědčí o mnohém… Muzeum je za rohem!“

„Nemáš se zač stydět, vždyť to není vidět. Tohle není neštěstí, kapesník to vyleští.“

„Ale mokré ponožky nenavleču na nožky!“

„Nebreč, chlape, utři nos. Do muzea můžeš bos!“

U vchodu dva velké keře, zamčené jsou hlavní dveře. Visí na nich cedulka, na cedulce formulka. Zde písmeno na písmeno: „REKONSTRUKCE-UZAVŘENO“.

„K hovnu je mi tento ohoz, muzeum je mimo provoz!“ Pelion se v saku potí, silou vůle svou zlost krotí.

„Já ti říkám pravdu holou. Tohle to mám pod kontrolou.“

„Není to zas podraz, Šímo?“ padl dotaz a to přímo.

„Pelione, jasná páka, mám tu totiž spolužáka.“

Nežli stačil něco říci, sám Pelion nevěřící, keř se zachvěl, byl to šípek, zjevil se tam cizí týpek.

„Pelione, to je Ruda, neví co je slovo nuda. Zábava s ním byla skvělá, teď tu tedy správce dělá.“

„Pelion je jméno moje. A Ty? Co jsi za kovboje?“

„Nech si, vole, blbý kidy! Chceš rozšířit invalidy?

„Jaký vole? Drzoune? Říkám ti snad špekoune?“

„Boty v ruce, nohy holé, tak ti budu říkat vole!“

„Jsi nezdvořák odjakživa? Vypadáš jak bečka piva!“

„Ty brýlatý tatrmane, ty mi budeš říkat pane!“

„Rudo, je to přítel, sakra! Nasereš se, neznáš bratra,“ Šíma zklidnil situaci, „jste jako dva maniaci!“

„Muzeum je uzavřené, pouštím pouze vyvolené!“ řekla tato hora tuku a natáhla svoji ruku.

Šíma mu s ní potřásal, Rudolf ovšem nejásal. Přitáhl si Šímu k sobě, Pelion byl blízko k mdlobě.

„Se mnou, Šímo, nehrej šachy, šupem naval ňáký prachy!“ Ruda, hoden svého umu, pošeptal mu poté sumu.

„Pelione, peněženku. Nebudem stát přece venku. Za litr je všechno v ceně,“ dodal Šíma zasvěceně.

„Tisíc korun není málo. Jen aby to za to stálo. Něco mi však na tom smrdí. Nebudeme, Šímo, tvrdí? Nebudeme přece couvat, ale což tak trochu smlouvat?“

„Pelione, nakonec bude z tebe lakomec? Tisícovka není zlato, bude to stát jistě za to! Prohlídka je se vším všudy. Nevěříš-li, ptej se Rudy.“

„Cítím z něho čertovinu, ty urážky neprominu.“

„Ukáže nám sklep i půdu, ty v něm hnedka vidíš zrůdu.“

„Tak to, Šímo, zaplať sám. Já ty tvoje finty znám. Máš před sebou, chlape, cvoka? Neříkej, že nemáš floka!“

„Peníze mám v jiném saku, tak mi už věř, sakra, draku. Jednám s tebou na rovinu, doma koupím lihovinu! Bude láhev skotské whisky, pustíme si ňáké disky, myslím tedy cédéčka, osvěžíme srdéčka. Můžeš se jak Elvis chovat, všechno budu sponzorovat,“ barvil Šíma velmi živě a znělo to přesvědčivě.

Tak Pelion tedy svolil, i když další pot ho polil. Sic nevěřil investici, prohlídky se nechtěl zříci. Vyndal tedy cenný papír, tvářil se jak smutný tapír.

„To je keců kvůli groši, počkejte tu na mě, hoši,“ sbalil Ruda bankovku a vyplašil vlaštovku, když ho opět křoví skrylo. Za chvíli zas ticho bylo.

„To je výhra míti známé, slyšel jsi ho, počkat máme,“ usmíval se Šíma, jak starosta Říma.

„Šímo, já se těším velmi, na vycpané velké šelmy. S mamutem se budu měřit, jeho výšce nechci věřit. Zvědav jsem na exponáty. Staré kosti, staré hnáty, vyhrabané střepy z hlíny, pazourky a pěstní klíny, rekonstrukci ohniště a pravěké sídliště. Mají tam prý obří rybu, nebude to míti chybu. I v jantaru ováda, to ti bude paráda!“

„Pelione, věř mi, bude, užiješ si se mnou všude. Musíš to mít prostě v hlavě, uvažovat prozíravě. Poslouchej, co Šíma říká. Prostě se uč od profíka.“

Tak tu tedy oba stáli, bavili se, také smáli, když ve stínu mladé lípy, vyprávěli sobě vtipy. Půl hodiny, Ruda nešel, Peliona humor přešel. Rozhlédli se po okolí, jakou cestu Ruda zvolí.
Nahlédli i do keře, zabušili na dveře. Otevřel jim mužík malý, žádné břicho ani svaly.

„Dobrý muži, stručný budu, zavolejte nám hned Rudu,“ řekl Šíma na rovinu, prostě byl zas mužem činu.

„Rodnou řeč já dobře umím, ale teď vám nerozumím…“

„Řeknu to tak, dobrý muži, prohlídku nám Ruda dluží.“

„Máte, chlapi, v hlavě seno? Muzeum je uzavřeno.“

„Jsem Pelion, milý pane. Řeknu vám co teď se stane. Hezky dovnitř půjdete a Rudu nám najdete.“

„Už je mi z vás na omdlení, tady žádný Ruda není!“

„Jen zanechte toho křiku, je to tlusťoch v bílém triku,“ popisoval Šíma, popravdě a zpříma.

„Mám před sebou balíky… Není mezi zedníky. Ani mezi pokrývači. Doufám, že vám tohle stačí!“

„Jen si křičte, jen si klejte. Tak nám správce zavolejte. Pro nic jsem se netrmácel…“ Pelion už nervy ztrácel.

„Já jsem správce, chlapi milí, mě tak něco nerozčílí. Podívejte, džentlmeni, k prohlídce tu fakt nic není. A ten člověk toho jména? Musela to býti scéna. Prostě jste mu naletěli, to jste tedy smůlu měli.“

Když zas mužík zamknul dveře, Pelion se chytil keře. Přehrál si to v hlavě všecko, rozbrečel se jako děcko.

„Lumpové jsou mezi námi, myslel jsem, že je to známý. Pelione, mě to mrzí. Tak už nebreč, otři slzy,“ podal Šíma kapesníček, tvářil se jak andělíček.

„Děkuji ti, kamaráde. V dnešní době kde kdo krade. Sakra práce, u sta hromů. Vrátíme se, Šímo, domů.“

******************************


Pelion byl stále v šoku, slanou slzu v pravém oku. A v Šímově vile, v křesle, dvě hodiny seděl sklesle. Peněženku v ruce svíral, dokola to rozebíral.

„Pelione, příteli, nemáš nervy z oceli. Tak si to tak neber, pořádně se seber. Venku je tak krásně, skládej třeba básně.“

„Ten podvodník mě dost ranil. Jak se tvářil a jak žvanil. S penězi nám utek. Šímo, hlásím smutek.“

„Pelione, to máš tak. Je tu kolem spousta strak. Podvádějí, kradou a chlubí se zradou, peněženky plení a stydno jim není. Je to odpad, jsou to žumpy. Odsuzuji tyhle lumpy. Slušný člověk, jak já třeba, váží si i kůrky chleba.“

Po Šímově monologu, jenž byl jako z katalogu, tu Pelion zmlkl a aniž by mrkl, deset minut seděl a do prázdna hleděl.

„Je to síla takhle loupit. Jdu ti nové párky koupit, vždyť máš prázdné břicho,“ protnul Šíma ticho. Dopil piva sklenku a zmizel hned venku.

Pelion však brvou nehnul, jakoby to nepostřehnul. Pronikavé vyzvánění přerušilo jeho snění.

Pelion se vskutku zlobil: „Blbec tady nechal mobil!“ Postavil se, zase sedl a ten hovor poté zvedl.

„Šímo, kluku, jsi to ty? Vzbudil jsem tě z dřímoty?“

„Hm…“ jen zabručel Pelion, neboť poznal hlasu tón.

„Dokonale náš plán vyšel, kdyby tohle ten hňup slyšel, asi by ho trefil šlak. Věř mi, Šímo, je to tak.“

„Jo,“ Pelion jen kýval hlavou, pomůcku už hledal pravou.

„Také z toho radost mám, pět set tobě zítra dám…“

Pak stačila chvilička a na maso palička. Přístroj, jenž byl nový zbrusu, rozbitý je na sto kusů.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 23.09.2008, 10:43:20 Odpovědět 
   OPravdu jsem se bavil, jak jednotlivými řečmi, vztahy, obrazy, tak i činy. I pointou. Výborná myšlenka, tenhle krátký rým v próze: a byl obdivuhodně dokonalý a příléhavý
Pocit kata ve mně dřímá, jaká svině je ten Šíma.
Pelione, Pelione, moh jsi platit milionem! A jinak jsi dobrý brach, na mobily hraješ kkkrach
OPravdu nádherné pobavení. Hoši ( Vlastně Pelione) pokračujte. Vždyť by z toho šla udělat i divadelní hra.
Pánové, smekám před Vámi, takhle ujetou a přitom inteligentní srandu dvou týpků jsem ještě nečetl.
 ze dne 23.09.2008, 20:39:34  
   Pelion: Moc děkuji za komentář a povzbuzení. Prozradím, že už nějaké to pokračování mám v hlavě. Pokud se mi z ní nevykouří, nebo mi to z ní Šíma nevytluče, spatří světlo literárního světa.
 lucinda 23.09.2008, 10:23:16 Odpovědět 
   S šímou na pranýř a pětadvacet přes prsty!
Ovšem to červené a žluté sako nemělo chybu.;))
 ze dne 23.09.2008, 20:06:48  
   Pelion: Holt, Pelion to nemá jednoduché. Jak s výběrem saka, tak s výběrem přítele... :-)
Děkuji za návštěvu a přečtení.
 Šíma 21.09.2008, 19:05:20 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 21.09.2008, 17:49:45

   Ne, ne, já se nezlobím... ;-)
 Ada 21.09.2008, 17:52:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 21.09.2008, 14:07:29

   No jo, ale my postarší, co jsme ještě tloukli koření v hmoždíři a navíc milujeme trdelníky, si umíme i deset trdel představit :-)
 Ada 21.09.2008, 17:49:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 21.09.2008, 15:39:33

   Nezlob se, ale fakt do toho muzea s Tebou nepůjdu, ne a ne a ne :-)
 Šíma 21.09.2008, 15:49:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 21.09.2008, 15:38:51

   Že jo? Proto raději nebudu "básnit"... :-DDD
 Šíma 21.09.2008, 15:39:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 21.09.2008, 14:07:29

   ??? :-DDD
 Šíma 21.09.2008, 15:38:51 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 21.09.2008, 11:24:18

   Jo, jo, když básní šíma, je to jako by někdo tahal kočku za ocas... ;-)))
 ze dne 21.09.2008, 15:44:26  
   Pelion: Šímo, kdo tahá kočku za ocas? Ty? No toto? Co by tomu řekli ochránci zvířat? :-))
 Ada 21.09.2008, 14:07:29 Odpovědět 
   Tak to je opravdu úctyhodný výkon - tento Tvůj zveršovaný a navíc vtipný a poučný příběh...Jasně jsem pochopila, s Šímou do muzea nikdy! Navíc jsem si perfektně procvičila fantazii představami, jak se asi tváří starosta Říma, deset trdel a smutný tapír. Dík!
 ze dne 21.09.2008, 15:43:23  
   Pelion: Není zač děkovat. To já děkuji. Moc. S Šímou do muzea také nejdu, ale zmínil se něco o návštěvě ZOO, tak nevím... :-)
Fantazii se meze nekladou, starosta Říma je také jenom člověk, smutný tapír už od přírody a není trdlo jako trdlo. Stejně už někteří neznají pravý význam slova. :-)
Díky za vše, hezký den...
 OH 21.09.2008, 12:21:36 Odpovědět 
   Zdar, teď jako i minule jen žasnu, já bych to nenapsal ani za sto let. Do téhle vykosené neděle jako ušité, super.
 ze dne 21.09.2008, 15:38:52  
   Pelion: Zdar, jen žasni dál. Proti gustu... Jsem rád, že jsem Ti zpříjemnil neděli. Hezký den přeji :-)
 Šíma 21.09.2008, 11:24:18 Odpovědět 
   Zasmál jsem se, na mou věru, bránici mám snad na maděru. Napsat povídku svou v rýmech celou? To bych si raději pustil žilou...

Smekám před Tebou, milý pane, vyrýmovals to dobře, neříkej ne, že ne. A protože máš můj obdiv, Jedničku Ti dám a dál dusím svůj smích...

Takhle napálit Peliona? Vždyť je to jako podráždit slona, řekněte tomu šímovi, ať netrápí Peliona. Šíma na tomto dílku nemá žádný podíl, jen své jméno autorovi propůjčil a nelituje ničeho, to by tak ještě chybělo...

:-DDD

P.S. Dál už nebásním, je to nad mé síly. ;-)
 ze dne 21.09.2008, 15:36:36  
   Pelion: Díky, pane, nejen za propůjčení svého nicku pro mé nekalé záměry. S tou bránící si zajdi k doktorovi. Třicet korun jsem ochoten uhradit za Tebe.

P.S. Prosím Tě, nebásni :-))
 m2m 21.09.2008, 10:14:39 Odpovědět 
   Zdravím, pánové!

Už první věta mi připomněla, že jsem se s podobným útvarem od Peliona setkal. A setkal. A znovu jako posledně se zasmál.
Byly by nějaké výtky, jistě, ale tady je hlavní ta porce zábavy, vtipy a příběh, který nepostrádá vtipnout pointu.
Jojo...


P.S. "Proezie" bych to nazval...
 ze dne 21.09.2008, 20:11:31  
   m2m: Hlavní postavy jste ale vy dva, pane Pelione, pan Šíma a Vy, pane...
A protože vím, jak Šíma zjevuje své já všude, kde je něco dobrého, pozdravil jsem i jej. Pane.

Děkuju já Vám... Pane.
 ze dne 21.09.2008, 15:24:23  
   Pelion: Zdravím pane!

Pelion není "pánové", nýbrž "pán". Prostě ať to zní podivně, je to pouze jeden autor a píše vše sám. Šíma v mých povídkách nemá nic společného s šímou, který je důležitým článkem tohoto serveru. Neboť by zajisté nebyl schopen takových podlostí, kterými Pelionovi komplikuje život. I když... no... :-))
Jsem rád, že jsem Tě opět trošku pobavil.
Výraz "proezie" by šlo snad i patentovat? :-))
Prostě - děkuji za publikaci, komentík i hodnocení. Přeji pohodové dny plné inspirací.

P.S. Pouze naokraj - Šíma veršovat neumí. Ale ticho, tichoučko, i internetová síť má uši... Snad to na mě nepráskneš... :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
EXPIRACE - Fáze...
Danny Jé
PENTAGRAM POP
Janir Killman
Seznamy
Marek Bouchal
obr
obr obr obr
obr

Vítkův další den
Berenika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr