|
| |
|
|
Četla jsem knihu -
úplně obyčejný příběh
ale zvláštním způsobem
mě dojímal
Měla jsem hruď
plnou emocí
stejně jak v noci
...přišlo to spolu
s objetím...
Opsala jsem si kousíček
té knihy a napsala ho coby
komentář k tvé poslední básni
A potom...
potom jsem musela
Prostě musela!
myslet na ženu
co mi vstoupila do snu...
Na její podvyživený hrabičky
namísto rukou
Na to jak jima shrabuje listí
před zamřížovanejma voknama
Na to jak strašně nenávidí
podzim zimu jaro
a stejně tak i léto
Zkrátka jak strašně nenávidí
všechny ty roční období
co připomínaj všechno co bylo
nebo bude nebo nedejbože bejt má
právě teď...
Myslela jsem na tu zvláštní ženu
na to jak se na mě dívala
na to jak mi její oči řekly
...Do půl těla svlečení
držíte celibát
s veškerou touhou
a nadějí
každý sám...
A měla pravdu
...Každý sám...
Až do příštího setkání
kdy si budem muset sdělit
minimálně čtyřistačtyřicetdevět
novinek z nichž KAŽDÁ má
nejvyšší stupeň důležitosti
a pak se pomilujem
a já budu mít hruď
narvanou emocema k prasknutí
a potom zbydem zasejc
každej sám až do
příštího setkání
a já poskládám ze snů
další příběh
a ten bude mít nějakej
nadějeplnej konec
stejně jako ten
dnešní
* * * * *
Univerzální znamení, která ukazují
na naše osudy, se nacházejí všude.
Je na nás, jestli je budeme následovat
- jsou zde.
(z deníku Eddieho bastarda)
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
