|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303486 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: HÁDEJ, HÁDEJ, HADAČI... ::
 Šíma |
publikováno: 21.09.2008, 10:40
|
| Jedná se o rozhlasový rozhovor (soutěžní hru) na téma: „hledání profese hosta pořadu". Nelekejte se, jde o další rádoby „Literární jednohubku“ s dobou použitelnosti neomezenou a zároveň neznámou... Pokud se vám udělá během čtení nevolno, vyhledejte, prosím, svého lékaře, popřípadě lékárníka... ;-) |
| |
|
|
Moderátor: „Dobrý den, vážení posluchači, vítám vás u dalšího dílu naší rozhlasové soutěže: Hádej, hádej, hadači. Výherce si bude moci zase vybrat z nepřeberného množství cen, které nám laskavě darovali naši sponzoři. Děkujeme jim a pojďme na to. Opět máte půl hodiny na to, abyste uhodli, jakou profesi má náš host. Přeji vám pevnou ruku a trochu toho štěstíčka...“
Host: „Ano, přesně tak, posluchači jej budou určitě potřebovat.“
Moderátor: „Možná by bylo na místě dát našim posluchačům první část nápovědy, aby měli po čas našeho rozhovoru o čem přemýšlet...“
Host: „Ano, to můžeme... Co třeba: postel.“
Moderátor: „Postel je docela zajímavé slovo. V posteli se dá dělat nepřeberné množství činností, od sledování televize a četby knih, až po zvyšování počtu obyvatel v naší krásné zemi.“
Host: „Přesně, berete mi tato slova z úst. Když jsme u toho, tyto kusy nábytku mnohdy v historii splnily více úkolů, nežli ostatní vybavení našich domovů...“
Moderátor: „Jako třeba? Ale jinak, jaký význam pro vás má postel?“
Host: „V erotické rovině?“
Moderátor: „Myslím v běžné životní rovině... Prostě, co vás napadne při vyslovení slova: postel!“
Host: „Hihi...“
Moderátor: „Podotýkám, že ještě není po desáté hodině večerní, takže bychom se měli vyvarovat jistým obratům...“
Host: „Ano, omlouvám se... No, postel je pro mne místem odpočinku. Takové válení na posteli...“
Moderátor: „Nakonec, válet se dá i sudy, že jo?“
Host: „Z kopce.“
Moderátor: „Co vy a sudy? Takový Diogenés prý také bydlel v sudu...“
Host: „No, zdá se mi to jako bydlení dost nepraktické, ale proti gustu... Ne, já rád objevuji obsah těchto sudů, ať už jde o víno, pivo, nebo lihoviny, které musí chvíli zrát...“
Moderátor: „A co ve vás asociuje slovo: poupě?“
Host: „Mládí v rozkvětu, poupata, dorost, dorostenky...“
Moderátor: „Ale to se zase dostáváme k těm postelím...“
Host: „Nepochybně... Mnohé věci se dělaly přes postel i politika.“
Moderátor: „Postelová politika, zajímavé... A zdá se, že tu máme prvního posluchače na drátě...“
Posluchač 1: „Prosím vás, pánové, pokud nejste oba buzeranti, mohli byste se bavit o něčem jiném? Kdo to má poslouchat. Ještě abyste se začali bavit o tom, jak to chlapi mezi sebou dělají. Má úcta...“
Host: „Ty jo, tak tohle byla síla...“
Moderátor: „Ano, děkujeme... To opravdu bylo něco. Pokud bychom brali tento rozhovor jako první příspěvek do soutěže, tak náš host není v žádném případě na chlapečky...“
Host: „Ano, vážení posluchači, gay nejsem, to opravdu ne, ale postel v mém životě hraje velmi důležitou roli.“
Moderátor: „Když už jsme u toho sexu, co vy a holky?“
Host: „Ženské mě od malička hrozně přitahovaly, skoro bych se bál říci, že přímo pudově...“
Moderátor: „Ono s tím pudem je to také zajímavé, prý jsme jej zdědili v evoluci po zvířatech. Co vy a evoluce. Věříte, že jsme se vyvinuli z opice?“
Host: „Já vlastně ani nevím, v co mám věřit, jestli v toho dědulu na obláčku, nebo nějaký postupný vývin něčeho z něčeho v něco... Fuj, to je příšerná formulace, asi si budou lidé u tranzistoráčků myslet, že jsem děsnej debil...“
Moderátor: „To raději ani neříkejte, nebo se někdo ozve a bude o nás prohlašovat, že tu jsme jedna velká banda oslů... Ono slovo jsem se ani neodvážil říci, nakonec, jsme přeci jen seriózní rádio...“
Host: „Možná se náš první posluchač na telefonu vyvinul z opice, kdo ví?“
Moderátor: „Raději se k tomu nebudu vyjadřovat. Takže první nápovědu máme, co další?“
Host: „Co bychom mohli našim posluchačům prozradit? No... Hm...“
Moderátor: „Skoro mě napadá, že ani netušíte, čím vlastně jste?“
Host: „Ano, někdy to tak skutečně vypadá, že mám hlavu v oblacích, nohy na zemi a ten zbytek kdo ví kde... Další nápověda... Další slovíčko...“
Moderátor: „Slušné, pokud možno...“
Host: „Ano, tak třeba...“
Moderátor: „Moment, zdá se, že tu máme dalšího posluchače po telefonu... Halo, halo?“
Posluchač 2: „Řekněte prosím pane redaktore tomu džigolovi, ať se tolik nevytahuje. Já jsem také pracoval jistou dobu v pornu a nepokládám se za mistra světa, poroučím se!“
Host: „No... Tak to bylo také hezké, jako pornoherec jsem vážně nepracoval, i když jsem k nim měl také dost blízko, co se týče profese...“
Moderátor: „Dneska se nám daří a máme samé milé telefonáty. Takže, jaká bude další nápověda?“
Host: „Co takhle: matrace.“
Moderátor: „Jejda... Tak teď si skutečně nejsem jistý, co bych si měl o vás myslet, i když to na druhé straně vím, ale když se vžívám do role posluchačů... Nebudou to mít lehké, vážně ne. Takže: postel a matrace. Vypadá to zajímavě...“
Host: „Ono v životě není všechno takové, jaké se to na první pohled zdá.“
Moderátor: „Tak to opravdu vážně ne... A vůbec, jak se vám váš život vydařil?“
Host: „Nemůžu si stěžovat, mám práci, kterou mám rád, mám milující ženu a hodné děti, střechu nad hlavou a nějaké to přibližovadlo...“
Moderátor: „Takže se držíte hesla: Postav dům, zploď syna a zasaď strom?“
Host: „Dalo by se tak říci, jen s těmi dětmi jsem si to udělal sám a na to ostatní jsem měl své lidi.“
Moderátor: „To by ještě tak scházelo, aby vám děti dělal někdo jiný...“
Host: „To opravdu ano... I když mezi námi a posluchači: otec je vždy neznámý...“
Moderátor: „Tak mě napadá, další indicie by nebyla?“
Host: „Tak dobře, další nápověda zní: řemeslo.“
Moderátor: „Hihi, zdá se, že je to čím dál tím lepší... Každý jistě ví, jaké je nejstarší řemeslo na světě...“
Host: „No, nevím, na co myslíte vy, ale já si myslím, že jde o kameniččinu a sběračství, takoví houmelesáci byli už v pravěku.“
Moderátor: „A tahali si ženské domů za vlasy...“
Host: „Jo, do jeskyní...“
Moderátor: „Bojíte se tmy, když už jsme u jeskyní? Většinou tam moc světla nebývá...“
Host: „Tmy se bojím, ale ne proto, že by na mně něco mohlo vybafnout, ale proto, že bych mohl někam zahučet...“
Moderátor: „Do nějaké díry... Už nám tu svítí světýlko, že by další posluchač?“
Posluchač 3: „Vážení, mohli byste prosím nechat toho svého intelektuálního žvanění a dali tam také nějakou hudbu? Nic proti vám, ale začíná se mi z vás dělat zle. Kdyby vás zajímalo, co dělám, nejsem žádná kurva, nefušuju do onoho lechtivého umění a také netahám domů ženský za vlasy. Prosím vás, kdo vám tam dělá scénáře? To jako improvizujete, nebo co?“
Moderátor: „Milý pane, teď netuším, o co vám jde. Už víte, čím by náš posluchač mohl být?“
Posluchač 3: „Ani náhodou... Z vašich nápověd by nebyl chytrý ani Brežněv. Prosím vás, co to má znamenat? Postel, matrace, řemeslo? Jestli tam vážně máte nějakého obskurníka, tak to vybalte rovnou a nedělejte z lidí blbce, beztak se nebavíte o ničem jiném, než o sexu a ženských, jen to balíte do pěkných keců...“
Moderátor: „Takže nám neřeknete, čím by náš host mohl být?“
Posluchač 3: „Neřeknu a je mi to u prdele... Mějte se...“
Host: „Tak já nevím, že bychom to moc natahovali?“
Moderátor: „Nebudeme naše posluchače moc napínat a dáme tam další nápovědu...“
Host: „Dobře, ale je to pod nátlakem... Hihi... Nástroje.“
Moderátor: „Hrajete na něco? Když jste zmínil ty nástroje, jako další nápovědu?“
Host: „Na nervy, to umím dobře. Taky jsem za mlada hrál na kytaru na čundrech, ale to je už hodně dávno...“
Moderátor: „Kdybychom mohli něco říci o vaší profesi, ať nás posluchači neukamenují, co byste o sobě řekl?“
Host: „Jako takovou bonusovou nápovědu?“
Moderátor: „Přesně tak, nějaké ty střípky z natáčení, jak se říká...“
Host: „Někdy se u toho dost zapotím, třeba...“
Moderátor: „Takže se nepotíte rád?“
Host: „Záleží při čem, že jo.“
Moderátor: „Při práci, třeba...“
Host: „Když za to dostanete řádně zaplaceno? Ono spálit nějaké ty kalorie také není k zahození...“
Moderátor: „A co sport? Sportujete rád? Rád se potíte při sportu?“
Host: „Jak u čeho... Nejlepší je plavání, tam je skutečně jedno, zdali jste mokrý, nebo ne.“
Moderátor: „Už jste se někdy topil?“
Host: „V bazénu? Ještě ne.“
Moderátor: „A v životě?“
Host: „Také ještě ne. Vidím, že zatím se nikdo nechytil, co takhle další indicii?“
Moderátor: „Tak dobře, ven s tím...“
Host: „Raději ne... Hihi... Bílé pláště.“
Moderátor: „Když tohle slyším, myslím na lapiduchy a sanitku, která co nevidět zamíří do blázince... Nemůžu si pomoct.“
Host: „Ne, psychiatrem skutečně nejsem...“
Moderátor: „A co gynekologem?“
Host: „Někdy si doma na doktora zahrajeme, to je pravda, ale ani tady nejste doma, pane moderátore. Samá voda...“
Moderátor: „Jen jsem chtěl našim posluchačům trochu pomoci.“
Host: „Doufám, že pomoc nebudeme potřebovat my oba. Snad se do té půlhodiny trefíme.“
Moderátor: „Takže abychom se pohnuli z místa. Ve zdravotnictví nepracujete. Co se týče umění, také ne. Nejste ani partnerem na telefon, co vůbec děláte?“
Host: „A to právě nesmím říci... Hihi... Tak na sebe ještě něco prásknu.“
Moderátor: „Jsem jedno velké ucho... Moment, další posluchač, jsem zvědavý, co nám poví...“
Posluchač 4: „Vážení pánové, poslouchám vaši rádoby soutěž už hezky dlouho, ale takhle slabý díl jsem ještě neslyšela... Co vy tam vůbec děláte? Připadá mi, jako byste tam jen chlastali a vedli ty pivní řeči...“
Moderátor: „Co bychom tak asi dělali? Sedíme a bavíme se a také vás posluchače. Neprozradíte nám, kým by náš host mohl být?“
Posluchač 4: „To vidím... Když jsme u toho řemesla, nejste třeba pekař, nebo tak nějak?“
Host: „Proč myslíte?“
Posluchač 4: „Víte jak se to říká ne? Pekař peče housky...“
Moderátor: „A dál?“
Posluchač 4: „Dál nic a kdyby něco, jsem posluchačka... Dneska jste mě nepobavili a vůbec mě nezajímá, co ten váš host vůbec dělá...“
Host: „Ani trošku?“
Posluchač 4: „Já vás znám, pane moderátore, a nevěřím vám ani slovo... A že bych měla něco vyhrát, to už vůbec ne.“
Moderátor: „Tak proč voláte?“
Posluchač 4: „Abych vám řekla, že podobné kecy jsem skutečně už dlouho neslyšela.... To tam nemůžete dát pořádnou hudbu, namísto toho... Těch řečí?“
Moderátor: „Slibujeme vám, že za pár minut už bude po všem...“
Posluchač 4: „To doufám...“
Moderátor: „Aha, zdá se, že posluchačka zavěsila. Dneska se nám opravdu nedaří. Že by to byla naše vina? Opravdu... Je vaše zaměstnání něčím zajímavé? Je tak nějak atraktivní?“
Host: „No, to snad ani ne. Ale housky nepeču, ani jiné pečivo...“
Moderátor: „Co kdybychom dali nějakou poslední a rozhodující indicii?“
Host: „Tak dobře...“
Moderátor: „Čas se krátí...“
Host: „To máte pravdu, čas hraje vždy proti nám. Tak poslední a rozhodující nápovědu.“
Moderátor: „Přesně tak... Nějakou tu bombu, jak se říká. Jak kdysi řekl jistý pan Cimrman: pořádný šrapnel!“
Host: „Také jste příznivcem divadla Járy Cimrmana?“
Moderátor: „Děsně ho žeru... Cimrman je vlastně, jako divadlo, mou tajnou láskou... Ale vraťme se k vám a vaší profesi. Zdá se, že dneska nikdo žádnou cenu nevyhraje...“
Host: „Dobře. Poslední nápovědou je...“
Moderátor: „Abych připomněl našim posluchačům, stávající slůvka zní takto: postel, matrace, řemeslo, nástroje, bílé pláště a...“
Host: „Chvilka napětí...“
Moderátor: „Raději ne, rejža kroutí odmítavě hlavou...“
Host: „Že by měl strach ze sledovanosti? Snad vám nezbořím váš pořad...“
Moderátor: „To doufám nehrozí...“
Host: „Abychom pokročili a někdo si svou cenu odnesl, je tu poslední a rozhodující nápověda...“
Moderátor: „Tramtadadá... A ta zní?“
Host: „Do prkvančic, právě teď jsem to zapomněl...“
Moderátor: „Dobře tedy, delší chvilka. Tréma zapracovala... Rozhodující nápověda tedy zní?“
Host: „Obchod.“
Moderátor: „Ano, máme tu poslední nápovědu: obchod. Ale teď vážně nevím, zda se některý z posluchačů skutečně chytne...“
Host: „Uvidíme, snad ano... Hrozně by mě to mrzelo, kdyby se nikdo nenašel.“
Moderátor: „Už jsem se lekl, že děláte třeba na pohřební službě...“
Host: „Vůbec ne, co by tam dělala postel?“
Moderátor: „Pravda... Takže kdybychom zúžili široké pole výběru povolání pro naše posluchače, do jaké oblasti bychom je mohli nasměrovat? Čas se přeci jenom krátí...“
Host: „Poskytování služeb...“
Moderátor: „Ale to se zase vracíme skoro na samotný začátek...“
Host: „Nemyslím si, už jsme řekli posluchačům, kým nejsem, zbývá jim jen říci, kým asi podle nich jsem a jaké povolání vykonávám.“
Moderátor: „Tak to bude boj... Takže nejste umělcem...“
Host: „Ne v pravém slova smyslu...“
Moderátor: „Nepracujete ve Zdravotnictví...“
Host: „To už vůbec ne.“
Moderátor: „Ani v těch erotických službách...“
Host: „Ne, ne...“
Moderátor: „Co by to tak asi mohlo být? Když tu mám slůvka: postel, matrace, nástroje, bílé pláště a řemeslo a obchod... Po pravdě už sám začínám trochu pochybovat... Ale, že by další posluchač?“
Posluchač 5: „Prosím vás, tady je posluchač z Ostravy, my tu sedíme u piva a hádáme se, čím by jako ten váš host mohl být...“
Moderátor: „Ano, posloucháme a už jste se dohodli?“
Posluchač 5: „No, jako že ještě ne... Všichni mysleli, že je jako to... Kurva, jak se to jen říká...“
Moderátor: „Prosím slušně, jste ve vysílání a ještě není po desáté!“
Posluchač 5: „Ale jo, vždyť dneska, kurva, mluví sprostě kde kdo v televizi i v tom rádiu a říkají tomu umění...“
Moderátor: „Dobře, přejděme tedy k věci... Čím by mohl náš host být?“
Posluchač 5: „No... My si jako u stolu myslíme, že by mohl být tím... Jak se to říká...“
Host: „Tak to jsem vážně zvědav, zda vaše ceny poputují do Ostravy...“
Posluchač 5: „Jste tam ještě?“
Moderátor: „Ano, posloucháme...“
Posluchač 5: „Tuž, my si jako myslíme, že je váš host tím, že pracuje v nějakém tom závodě a vyrábí tam postele, teda jako že je montuje, nebo tak nějak... Kur... Pardon.“
Moderátor: „Co vy na to?“
Host: „Tak ve fabrice skutečně nepracuju, ale mohlo by to být zajímavé...“
Moderátor: „Tak to je nám vážně líto...“
Posluchač 5: „Kurva, tak to mě taky, tuž se mějte.“
Moderátor: „Vy taky... Zdá se, že jsme naše posluchače dokonale zmátli...“
Host: „Tak snad ještě další bonusovou nápovědu, kdybych uvedl?“
Moderátor: „Ten muž v hospodě se mi líbil... Hihi... Tak dobře, úplně poslední pomoc zní?“
Host: „Teď už sám pomalu nevím, co dělám...“
Moderátor: „Někdy se to stává... Opravdu... Takže?“
Host: „Štětka...“
Moderátor: „Je to čím dál tím lepší... Takže tu máme... Poslyšte, říkal jste mi vůbec pravdu, když jsem se spolu před vysíláním bavili?“
Host: „Samozřejmě... Hihi...“
Moderátor: „Že vy máte těch zaměstnání víc?“
Host: „No, ani ne.“
Moderátor: „Tak z toho začínám být i já sám jelen... Jestli nám nikdo do pěti minut nezavolá, budeme to muset na posluchače vybalit. Štětka... Malujete rád?“
Host: „Obrazy? Ne, malířem nejsem, ale kdysi jsem dělal natěrače...“
Moderátor: „Tomu se říká klamání tělem... Aha, další posluchač...“
Posluchač 6: „Poslouchejte, tuž já jsem kolega od toho pána, co před chvíli volal...“
Moderátor: „Ano?“
Posluchač 6: „My ještě sedíme u toho stolu a bavíme se jako o tom, čím by váš host mohl být...“
Moderátor: „Ano?“
Posluchač 6: „No a my si myslíme, že kecá...“
Moderátor: „Nerozumím...“
Posluchač 6: „No, on nebyl kdysi džigolem, ale osvětlovačem při těch lechtivých scénách, pak dělal na patologii výpomoc, po nějaké době přešel ke štětce a natírání a nakonec se stal kecalem a bavičem z povolání... Ale doopravdy umí leda tak hovno...“
Moderátor: „Kecalem? V jakém smyslu? Vy našeho hosta znáte?“
Posluchač 6: „No on je také z Ostravy jako vy i vaše rádio, kurva, ne?“
Moderátor: „No a co má společného s vámi?“
Posluchač 6: „No, my jsme ho tam jako vyslali, aby nám pomohl vyhrát nějakou tu vaši cenu, ale protože jsme se pohádali, kdo vám zavolá a za co tam jako šel, tak vám jako voláme, že to víme... Ale protože jsme to, kurva, na sebe práskli, tak asi nic nedostaneme, že?“
Moderátor: „No to ne, kurňa, to by byl podvod...“
Host: „Také si říkám...“
Moderátor: „Vážení posluchači a tímto končíme naši soutěž... Tak tohle tu ještě nebylo...“
Posluchač 6: „Jano? Jsi tam? Kurva?“
Host: „Jsem tu, dík, že jste to tak podělali, chlopi!“
Posluchač 6: „Tuž, kdo měl vědět, že si tam budete tak hezky povídat...“
Moderátor: „Vážení posluchači, dnešní soutěž definitivně končí. Děkujeme našim sponzorům a snad to příště vyjde lépe...“
Posluchač 6: „Tak se mějte... Příště to zkusíme zas...“
Host: „Jsme v tom éteru?“
Moderátor: „Už ne, je tam reklama...“
Host: „Kurva...“
Moderátor: „Jo, příště tu bude u mikrofonu někdo jiný... Možná si jednou také sednu na vaše místa a posluchači budou hádat, jakou profesi jsem to vlastně dělal... Co vy vůbec děláte, člověče?“
Host: „Křena, proč? Vlastně jsem bez práce na Úřadu práce.“
Moderátor: „Tak to jsme teď dva, vítejte do klubu...“
Host: „Do jakého klubu?“
Moderátor: „Do klubu idiotů, jsem zvědavý, kdo z nás dvou je větší debil a kdo tu bude sedět příště...“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 39 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
