|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303486 komentářů :: on-line: 17 ::
|
 |
|
:: Společenstvo Elementálů: V moci ohně (10-11) ::
První zastávka Společenstva v hledání laboratoře bude jejich stará známá škola...
http://i56.photobucket.com/albums/g200/MC_Kejml/Michal_by_who_stole_MY_name.jpg
^ Michal |
| |
|
|
X
Vyskákali jsme z helikoptéry na zem a když se všichni dostali úspěšně ven, mávl jsem na pilota, že může odstartovat. Jak to viděli Jirka, Marek a Michal, tak na vzlétající vrtulník ještě z legrace mávali dál.
Rozhlédl jsem se okolo a zjistil, že se nacházíme na hřišti několik desítek metrů pod tržištěm. Vlevo odsud bydlel Aleš a vpravo bysme se zase vydali k troskám uni-marketu.
„Tak jsme tady,“ řekl jsem. „Co navrhujete?“
„Kdybysme šli jižně přes park, dorazíme k Exilu,“ řekl Michal. „Ale blíž je asi Brdičkárna.“
„Ale nejblíž je můj bejvalej barák,“ zažertoval Aleš. Jakmile to zmínil, hned jsem si vzpomněl na to, co jsme si u něj tenkrát říkali s Markétou. To už je hodně dlouho. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybych k němu šel...
No, to je jedno, nemá to cenu řešit. Věděl jsem od Jirky přesně, jak to všechno bylo.
„Takže teda, kámo, jak?“ zeptal se Marek.
„Půjdem rovnou do školy,“ odpověděl jsem. „Tam se taky dohodnem, co dál.“
Náhle se někde za námi ozvala obrovská rána. Polekaně jsme se otočili, abysme zjistili, co se děje.
Na horizontu se zřitila helikoptéra, kterou jsme letěli. S mohutnou explozí přistála na obrosvké haldě hlíny, která dělila Lužiny od Exilu.
„No doprdele,“ zaklel Aleš. Tereza se podivně stáhla k Michalovi, který se tentokrát ale ani trochu nezasmál.
„Tim... Jsme jeli, že jo?!“ nevěřil svým očím Jirka.
„Přesně tak,“ dodal jeho bratr. „Co se tam, proboha, mohlo stát?“
„Nevím a zjišťovat to radši nepůjdu,“ řekl jsem. „Teď bysme měli–“
„Hej, tak moment,“ zastavil mě Jirka. „O tom bysme přece měli říct Smetanovi.“
„Ne. Sám nám říkal, abysme nevolali ven, dokud nenajdem laboratoř,“ zakroutil jsem hlavou. „Kašlem‘ na to.“
„Přesně tak,“ přikývl Michal. „Radši ne.“
„Takže na nás tady může vybafnout cokoli,“ dodal naštvaně Jirka.
„To se stát může,“ pokrčil jsem rameny. „Ale teďka tu máme nějakou práci. Jdeme ke škole a tam se dohodnem, co dál.“
Se Společenstvem v zádech jsem se vydal kolem tržiště a v hlavě měl hned několik věcí. Proč jsem jenom tak mrzutý? To to na mě asi celé zapůsobilo víc, než jsem si myslel. Každopádně, jestli chceme mít tenhle úkol za sebou co nejrychleji, měli bysme zrychlit. V létě se sice stmívá pozdějš, ale i tak nechci, aby nás někde překvapil Firæros. Nebo Mr. Kdosi.
Co bylo zvláštní, byl ten incident s helikoptérou. Kdo ji jen mohl sestřelit? Mohl za to Firæros, nebo snad ještě někdo jiný?
Ať tak nebo tak, nebezpečí jsme měli v zádech a nemůžu se dočkat, až spočineme ve škole. Zásoby na pár dní si kluci vzali, tak to tam snad nějak vydržíme.
Aspoň, že to tu už není zamořené.
Náhle jsem za sebou zaslechl Michala. „Hej, Kamile,“ zvolal na mě.
„No? O co jde?“ zeptal jsem se, když ke mně přiběhl.
„Tereza má asi problém,“ pokrčil rameny, „a ty bys jí s ním mohl pomoct.“
„Fíha, co to bude?“ uchechtl jsem se. „No tak jo, sem s tím. Terezo–“
„Je hned tady!“ řekl snaživě Michal, když po mé levici vyplula Tereza. „Nechám vás asi o samotě.“
„Hele, tak já ti to řeknu, jo?“ řekla ona.
„No jasně,“ na to já. „Sem s tím.“
Terezin příběh
Bylo to v neděli 7.5. několik hodin po poledni, když před Brdičkovou školou zuřila velká bitva o osud světa. Proti sobě tam stály dvě strany: Společenstvo a Hyperionovci. Jedné člence Společenstva se tam stala velice podivná událost.
Ohnivá elementalistka Tereza, bránící celou levou stranu travnatého kola před školou, se zrovna probíjela nekonečnými zástupy temných a ohnivých Hyperionových elementalistů. V téhle situaci se nelišila od ostatních členů Společenstva – vedlo se jí docela dobře, ale to se nedalo říct o elementalistech na druhé straně bojiště.
Vedl je Petr Weether, první generál armády ledových studentů. Jeho skupina měla bránit jeden z vstupů k servisnímu vchodu do školy, u kterého se bila jiná část Společenstva s nejsilnějšími Hyperionovci.
Petrovi spolubojovníci vedli s nepřítelem vyrovnanou bitvu, samotný Petr se dokonce utkal v boji s Kristýnou, jednou z prvních elementalistek vůbec. Několika ranami mečem ji za okamžik přemohl a obrátil se jinam s dojmem, že je Kristýna mrtvá. Jenže poslední útok, na který se jeho protivnice zmohla, bylo vystřelení jejich zápěstních čepelí přímo na Petra.
Jakmile bodce proletěly Petrem, byl mrtvý na místě – v ten moment se Tereze stalo něco podivného.
Už neviděla normální svět. Všechno, co před sebou teď měla, byla stěna školy, ke které Petra přibodly Kristýnina ostří. Náhle zeď a vše okolo zmizelo, byla vidět jen Petrova mrtvola, obklopená temnotou. Z pozadí náhle přišel černý démon, kterého Tereza nikdy předtím nespatřila. Bytost vstřebala Petra do sebe a za okamžik upřela svůj pohled na Terezu.
Rozeběhla se a skočila po elementalistce.
Tereza s sebou v úleku trhla tak, až spadla na zem, ale to už znovu viděla pozemky školy a bitevní vřavu před sebou. V šoku tam seděla a snažila se pochopit, co zrovna viděla.
XI
Jakmile mi to Tereza dopověděla, vzpomněl jsem si, jak mi už někdo řekl něco podobného, ale s Markétou. Zvláštní bylo, že mi to řekl právě Petr, který se teď objevil v tom Tereziném “snu“. Co to ale všechno mohlo znamenat, jsem nevěděl.
„To je ale hodně divný,“ řekl jsem, „že se ti to stalo zrovna tam...“
„Jo, to jo,“ řekla nervózně Tereza. „Pořád to moc nechápu, ale ta věc, kterou jsem v tom viděla, byla fakt strašná.“
„Neměla náhodou tělo z takovýho černýho kovu?“
„Měla! Jak to víš?!“
„Protože někdo už jí předtim viděl... Byl to Petr, ten, kohos‘ tam spatřila. Stalo se mu úplně to samý, ale místo sebe tam měl Markétu.“
Tereza na mě překvapeně zírala. Nejspíš jí to, že se to stalo i někomu jinému, dost zaskočilo.
„Ale fakt nevím, co to znamená,“ zakroutil jsem na ni hlavou. „Může to bejt cokoli.“
To už jsme dorazili před Brdičkovu školu. Sídliště okolo jako by bylo nedotčené, stejně jako škola samotná. Zastavil jsem se u obelisku a Společenstvo čekalo, co bude dál.
„No... Tady asi začnem‘ hledat,“ řekl jsem. „Dejte si bacha, jestli tam experimentovali s elementalistama, tak tam na nás může vybafnout cokoli.“
Poslední větou jsem tomu asi dal na frak, protože parta vypadala doopravdy vyděšeně.
„Tak jdem,“ kývl jsem na ně a vydal se do školy. Zanedlouho už jsme byli ve vstupní hale.
„No, kámo, jak tu teda budeme hledat?“ zeptal se Marek.
„Asi se zase rozdělíme, no,“ rozhlédl se po okolí Kuba.
„Přesně... Viděl bych to tak, že čtyři lidi – třeba Jirka, Pepa, Marek, a Tereza budou prohledávat pavilony na severu: B jedničku a B dvojku. Já s Michalem půjdem‘ nahoru k jídelnám a Aleš s Kubou se podívaj‘ do suterénu, co je teď pod náma. Kdo to bude mít prohlídnutý, tak přijde k malý tělocvičně,“ řekl jsem. „Tam si teď hoďte věci a pak se u ní dohodnem, co a jak.“
„Jo – tak paráda,“ přikývl Marek. „Kdybysme něco našli, tak co?“
„No, číslo na mě asi máte všichni, ne?“ zeptal jsem se.
„Aha. No tak fajn, uvidíme, co najdem,“ řekl Jirka. „Snad to nebude nic hroznýho, tak zatím čus...“ dodal a vydal se se svými šedou halou ke dvěma pavilonům. Skupinky se rozloučily a šly objevovat dosud neprobádaná zákoutí školy.
Spolu s Michalem jsem si vzal na starost tři patra nad námi. Věděl jsem, že přijde výslech.
„Tak co?“ zeptal se.
„No asis‘ to slyšel i od ní, měla nějakou vizi... Co je blbý je, že už jí měl i někdo jinej.“
„Kdo?“
„Petr, generál ledovejch elementalistů, kterýho tam Tereza viděla,“ řekl jsem. „Když ještě byla akademie, tak se mu stalo to samý.“
Michal poslouchal každé mé slovo a snažil se to pochopit.
„To jako že viděl svojí smrt?“ na to on.
„To ne... Tereza tam měla Petra a Petr tam měl Markétu, podle toho, co mi řek, to bylo úplně to samý–“
„Ježiši,“ lekl se náhle Michal, „a nic jinýho o tom nevíš?! Nikdo nic jinýho neříkal?“
„Fakt ne, říkám ti jen to, co mi řekl Petr a ona... Co je?“
„No, my jsme viděli Markétu umřít, a zdálo se o ní Petrovi... Petr umřel a zdálo se o něm Tereze...“ Michal se na mě podíval zoufale. „Je možný, že další na řadě je ona?!“
Zakroutil jsem hlavou. „To je kravina. Zaprvý, nikomu se o ní nezdálo,“ snažil jsem se ho utěšit, „a zadruhý, kdo by jí měl přemoct?! Firæros je ohnivej–“
Michal vypadal, že si uvědomil ještě něco horšího. „“Bacha na ohnivýho démona.“ Víš, kdo to řek‘?“
„Lukáš?“
„Jo...“
„I tak to nedává smysl,“ usmál jsem se. „Firæros má stejnej element jako Tereza. Nemůže jí nic udělat.“
„To je sice pravda, ale... Eh...“
„Hele, kašli na to,“ chytil jsem Michala kolem ramen. „Nic se jí nestane. Dám na ní bacha, když to půjde.“
„Tak jo, no,“ řekl smutně Michal.
„Pojď, dem‘ to tu prohledat, snad přijdeme na lepší myšlenky,“ kývl jsem na Michala. „Bude to v pohodě.“
Když jsem se nad tím zamyslel, vůbec nic v pohodě nebylo. Právě jsem slyšel argumenty, rozhodující o bytí a nebytí dalšího člena Společenstva.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
