obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ztracená - Epilog ::

 autor Trenz publikováno: 23.09.2008, 23:04  
A máme tu krátký závěr:-)
 

Epilog

„Pomůžu vám s tím,“ uslyšel Chris za sebou, když se pokoušel hřebelcovat klisnu krátce před porodem. Otočil se a spatřil Marlowa.
„Můžu ji zkusit uklidnit,“ navrhl. Chris se za ním díval a zvažoval jeho nabídku.
„Zkuste to,“ řekl Chris nakonec. Rupert pomalu přistoupil ke klisně a začal na ni konejšivě promlouvat. Klisna se uklidnila a Chris ji mohl vyhřebelcovat. Ani jeden během toho nepromluvil, ale každý, kdo je viděl, viděl souznění, které mezi nimi nastalo.

Vanessa se jen nerada loučila s Danielle. Našla v ní kamarádku, která jí teď opouštěla, ale snažila se být statečná, i když se jí trochu třásl hlas, když říkala: „Budeš nám chybět, Danielle. Přijedeš se na nás někdy podívat, že jo?“
„Jistěže ano. A někdy můžete přijet vy za mnou.“
„Radši ne. New York je jako betonová džungle, jak se příhodně říká a tam mi nepatříme. My musíme mít kolem zeleň, jinak uschneme jako kytky bez slunce a vody.“
Danielle přikývla, že chápe a na rozloučenou objala Rachel.
„Děkuju vám oběma. Za všechno.“
„Táta tě odveze na letiště,“ řekla pak ještě Vanessa a naposledy Danielle objala.

Na letišti pomohl Chris Danielle se zavazadly a než nastoupila na letišti, řekl jí: „Kdyby se ti v New Yorku náhodou nelíbilo, u nás je vždycky místo.“
„Děkuju ti Chrisi. Když mě sem můj přítel zavezl, chtěla jsem jen umřít, ale tys mi zachránil život. Navzdory všemu jsi mě podržel, i když jsem byla pro tebe takřka cizí. Vždycky jsem se chtěla zeptat proč.“
„Kristina. Jmenovala se Kristina a byla to moje první láska. Oběma nám bylo osmnáct. Umřela jí sestra. Její dvojče a Kristina měla pocit, že už nedokáže žít, navzdory tomu, že jsem se jí snažil utěšit, ale pokud nevíte, jaké to je ztratit sourozence a ještě tak blízkého, nemůžete pomoct. Pokusila se zabít. Neúspěšně. Skončila na psychiatrii, kde jí měli pomoct, ale místo toho… Jednou jí dali moc velkou dávku sedativ. Její mladý organismus to nevydržel a… zemřela. Od té doby jim nevěřím, a když se ke mně dostal pacient nebo pacientka po pokusu o sebevraždu, snažil jsem se jim nějakým způsobem pomoct.“
„Mrzí mě to. I to s tvou ženou. Neměla jsem příležitost ti to říct.“
„Každý se s bolestí vyrovnáváme po svém, Danielle.“
„Ale ona…“
„Je to dobrá žena a dobrá matka. Jen se bojí dát najevo láskyplné city. Bojí se, že kdyby o Vanessu přišla, nepřežila by to.“
Slyšeli, jak hlásí číslo jejího letu.
„Musím jít.“
Chris kývl.
„Šťastnou cestu.“

Prsty přejela po náhrobku. Dotkla se jména.
Eric Evans
1965 – 2007
Milující manžel
„Chybíš mi,“ řekla jen, ale tón, kterým to řekla, mluvil za vše. Dala do něj veškerou svou lásku, něhu. Všechno, co k Ericovi cítila. Poté mu na hrob položila růži, vstala a odešla.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 41 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 23.09.2008, 23:03:48 Odpovědět 
   Předem se musím omluvit za dlouhé čekání na publikaci. Nejsem nějak zdravotně v pořádku a nějak nejsem schopen vůbec nic dělat. Přestože mi nikdo blízký neumřel, cítím se teď trošku jako Danielle a mám podobně jako Chris špatné zkušenosti s psychiatry.
Příběh dnes definitivně končí. Všechny vztahy se upravují, mafie zůstává někde v pozadí, lidská sounáležitost naopak hraje významnou roli. Kdyby člověk vždy našel dobré přátele, kteří mu pomohou z nejhoršího trápení, mohl by svět být celkem snesitelné místo k životu. Je jenom škoda, že tomu tak vždycky není…
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Nerozhodná
Lobelka
Bez názvu II
MinnieMoony
LÚKY - prvá lúk...
Bratani
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr