obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915325 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39443 příspěvků, 5736 autorů a 390023 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dovolená za všechny prachy, díl 1. - Merenque ::

 autor tlamonka publikováno: 25.09.2008, 6:30  
Vymyslela jsem si dovolenou u moře. Tolik jsem ji plánovala. A všechno bylo nakonec jinak. Jak jinak :) Pár vzpomínek na ni jsem svěřila počítači. A vám všem.
 

Obyčejný přímořský večer. Vzduch voní solí a sluncem, co právě zachází v narudlé náruči mořské hladiny. Na baru sedí upejpavá Ester a dlouhým nalakovaným nehtem loví zbytky masa z mezer mezi předními zuby. Nu což, lidí stejně moc není. Malá Anna pobíhá jako křepelka mezi jednotlivými stoly a vybírá od osamocených duší jejich objednávky. Dneska to nevypadá na nějaké finanční hody. Vzduch je těžký a svádivý, lidé si raději okusují hlavy ve stínu vavřínů a na panáka půjdou možná později, možná si ho poručí až ráno. Až budou překvapeně přemýšlet, kde potkali svého spolunocležníka. Možná. Anna zapíše poslední ,,malé pivo“ a běží k baru. Postarší místní umělec, takzvaný don Pedro (jinak samozřejmě rybář Paolo, ale turistům to neříkejte, prosím) si na mramorový parket vedle baru tahá svoje náčiní. Varhany, reprobedny, no trochu s tím vším teď drcnul do prvního ze tří mramorových schůdků k parketu, hromada techniky se chvěje jako vrásčité rty staré bělovlasé Němky u prvního stolu vlevo. Ach! Ale ano, Pedro je skvělý v každé situaci, stabilizuje svůj náklad a postupně staví pod deštníkem v koutu parketu svoje každodenní hudební království. Zapojuje odposlechy a dumá, zda dnes přijde na jeho písně tančit i někdo jiný než uvřískané dětičky ze včerejška. Vzdychne. Po umě natočeném knírku mu skápne kapka potu. Je dusno. Možná bude pršet. Koutkem oka pozoruje lidi u stolů a odhaduje je. Snad alespoň zatleskají. Barmanka konečně vytáhla maso ze zubů. Převaluje ho na svém růžovém jazyce a zřejmě se kochá tou slastnou vteřinkou nadšení z lovu a z kořisti. Anna vedle ní točí pivo do naleštěné sklenice. V dálce šumí moře. Don Pedro konečně zapojil poslední kabel. Je připraven. Přichází postarší manželský pár. Z Belgie, myslím... Ale to není moc podstatné.

Něco se na nás žene. Večerní ospalost se otřásá ve svých ospalých základech. Blíží se bouře. Ale nehleďte na nebe. Uvidíte maximálně hvězdy. Ester po očku sleduje sličného číšníka Tomiho. Přišel jim pomáhat roznášet piva, drinky... V tom černém oblečku má pěkný zadek. ,,Hej, Tomi!“ A oslnivý chrup v širokááánském úsměvu. Bez masa.

Zahřmělo, ale nikdo hrom neslyšel. Hromování jehlových podpatků a blesky vášně v očích. Nikdo si nevšiml nenápadného mladého páru, jenž se usadil do stínu vzrostlé borovice, jež se škodolibostí sobě vlastní pouštěla co chvíli jehličí do nápojů ostatních hostů. Jen malá Anna za chviličku vystartovala a s mrštností lasičky absolvovala slalom mezi stoly a rozložitými těly nevrlých důchodců odkudsi z Bavorska, aby se těch dvou zeptala, co by tak rádi. Dvě vody, aspoň něco. Don Pedro se dole na záchodech rozezpíval a pokouší se o efektní antré... Daří se. Někteří hosté mu dokonce věnují pozornost. Začíná hrát. A nikdo se nezvedá. Jo, to jsem si mohl myslet... Don Pedro protočí oči.

První série končí. Vítr šumí a rozhání obláčky kouře od úst pána bafajícího z fajfky. Moře zpívá. Bavorští důchodci dopili druhou rundu. Mein Gott! Mladý pár k sobě sklonil dvě celkem pěkné hlavinky. Nikdo si jich nevšímal. Anna znuděně pozorovala stoly a Tomi flirtoval s upejpavou Ester, která dnes nebyla tolik upejpavá jako obvykle. (Toho je třeba využít). Na barové stoličce vedle nich se oklepával don Pedro, jenž právě porušil svůj zvyk při vystupování nepít a kopl do sebe tequilu. Přemýšlel, zda by celé to divadlo neměl ukončit a jít radši domů. Ty líné zadky nezvedne a dneska nepřišly ani děcka, jinak otravná havěť, dneska by bral i je. O chvíli později tiše oznamuje do mikrofonu název další písně. Bouře je nad hlavami všech přítomných. S prvními tóny merenque se ozve hromová salva podpatků. Nenápadný mladík si vede nenápadnou slečnu na mramorový parket. Manželský pár z Belgie (myslím) je má akorát na mušce.

Dívčiny boky se začínají vlnit jako moře. Pohyb na parketu přitáhne oči všech. Zableskne se. Záblesk štíhlého těla v otočce odtrhne od Ester i vrkajícího Tomiho. Don Pedro se opře do kláves s nadšením toreadora, jenž dostal k narozeninám býka s červenou mašlí kolem krku.
Vlasy jí šlehají kolem tváře jako plameny. Její oči jsou spojeny s očima mladíka, jenž ji k sobě tiskne. Znovu zahřmělo. Jednoduché tmavé šaty na jejím těle sebou zuřivě zaškubaly do rytmu. Záklon. Lidé přestávají usrkávat long drinky. Vášeň srší z těch dvou těl a její jiskry vlétají do publika. Hoří! Starý Belgičan se nesměle usměje na svoji jindy naškrobenou partnerku. V očích jí planou tajuplné ohníčky. Z parketu se line teplo. Zahřívá srdce a duše všech. Zahřívá kmen staré borovice, která už se pěknou chvíli drží a nikomu do nápoje jehličí nehází. Tomi odložil tác a zírá. Mořský vánek jim všem slaně políbí obě tváře. Láká je s sebou, láká je na místa, o nichž se jim jen zdálo, na tajemnou cestu. A ti dva na parketu vlají v jeho rukou jako fábory. Otočka. Veškeré teplo a žár poledního slunce září z jejich úsměvů a line se do publika. Buch, buch, buch buší podpatky do mramoru. Buch, buch, buch buší srdce těch dvou a všech ostatních. Buch, buch, a bouře zuří a strhává lidem masky lhostejnosti z tváří, buch buch, sedí tady šťastní a pohupují se do rytmu. Kdo se zvedl první? Tak trochu se domnívám, že to byli Belgičani, ale kdo ví... Buch, buch, buch... Měkká kožená botka staré paní laská parket a topí se v hloubce tanečního šílenství. Stříbrné vlasy se jim zalesknou temným měsíčním stříbrem na hladině moře. Pomalu se otáčí a kolem nich se sem tam mihnou mladí tanečníci. Vzduch srší blesky a hromuje. Raz a dva... Přešlápni a hoď tam boky! Jo! Bavorští turisté a turistky nevěřícně vrtí hlavami. Není to sice ,,Sonne in der Stadt“, ale grády to má, ja ja... Půjdeme taky? Vielleicht... Keine Angst! Don Pedro nevěří svým očím.

Končí píseň. Lidé tleskají. Tváře mají rudé jako po první puse a někteří se k sobě měkce tisknou boky. Don Pedro se kření spokojeností. Nenápadný mladík pohladí svoji partnerku po hebkých vlasech. Buch buch buch... Buší srdce a vzdouvají se vlny přílivu. Raz a dva. A otočit! Švih! Jen málo lidí zůstává při druhé písni sedět. Omámila je letní bouře jednoho jinak obyčejného přímořského večera, co voněl solí a sluncem. A jak by vám řekla upejpavá Ester, extra prachy teda stejně neznamenal, ale sranda byla... Raz a dva! Raz a dva! A pojď blíž, baby, chci cítit vůni tvých lesklých vlasů...


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 61 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dáda 26.09.2008, 11:15:42 Odpovědět 
   Mě se povídka moc líbila, jednoduchá sice, ale podněcuje představivost, není překombinovaná a nic nevnucuje. Styl mi perfektně sedí, těším se na další díl.
 ze dne 28.09.2008, 9:13:24  
   tlamonka: Milá Dádo, jsem ráda, že se líbilo. Jelikož se sžívám s místní technikou, už jsem ti poslala jeden vzkaz, tak se už rozkecávat moc nebudu. Ve stručnosti - díky.
 kulkul 25.09.2008, 9:04:34 Odpovědět 
   "Obyčejný" jsi nadepsala překrásně, ale moc se toho nedržíš. Hned se ženeš za nějakými výjimečnostmi. Co třeba ty lidi dělali než šli na tancovačku, o čem mluvili? To by mě zajímalo, abych jim rozuměl a (čtenářsky) si je užil. Zatím vycházejí obrázky spíš jako z reklam: buch buch střih - a zas noví hejbací panáci. Zatím.
 ze dne 28.09.2008, 9:09:42  
   tlamonka: Díky za názor. Tahle povídka je záznam momentu. Nechci řešit, co kdo dělal, než šel tam a tam, pro mě je důležité, že ti lidé tam byli v TU chvíli. Máš pravdu, je to BUCH sem, BUCH tam, ale s tímhle záměrem to bylo psáno. Kdyby jsi tam tančil a pil drink a viděl to všechno kolem sebe, byl bys jedním z těch hejbacích panáků a vůbec by ti to asi nevadilo... Tak jako mě.
 amazonit 25.09.2008, 6:30:38 Odpovědět 
   Je to skutečně takové dovolenkové, klidné, houpavé, pohodově psané, možná i trochu znuděné a ospalé, ovšem ne v tom smyslu, že by to uspalo čtenáře, ale spíš v tom, že ho to naladí na tu dovolenkovou pohodu. Moře, bar, společnost...
První díl většinou příliš nevypoví o tom, kam se budeme ubírat dále, ale dává předzvěst, v jakém stylu bude příběh psán, zda bude čtivý a zda stojí za to přečíst si další díl, stojí:o)
 ze dne 28.09.2008, 9:11:53  
   tlamonka: MOc děkuju za komentář. Škoda, že čas dovolené nadobro minul a přiblížil se čas školní, už ne tolik podporující tvůrčí psavé činnosti... Ale vyysnažím se v brzku sem vložit druhý díl, jenž zatím sumíruju v hlavě a jde jen o to jej sepsat...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
(Revoluční rok)...
Rebekka
Šedivý klam
Domčuška@liasPoppy
Kapitán Smrt - ...
Siggi
obr
obr obr obr
obr

Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr