obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915322 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Alena načerno- cestovní příběh č. 8 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Cestovní povídky.
 autor Vanessa Kuzníková publikováno: 23.09.2008, 8:13  
Asi to znáte: "Revize jízdenek, prosím!"
 

„Já ti to pivo zaplatím čoveče, co blbneš,“ řekla udiveně Karla Aleně, která zjistila, že je dutá jako bambus, lidsky řečeno – neměla ani floka, spisovně – byla bez peněz, ale měla žízeň na pivo.
„Ne, nemám ráda dluhy. Ale vím co uděláme. Zajedeme za mým bráchou do hotelu, je mi dlužnej tři stovky,“ řekla rozhodně Alena a vstala rázně od stolu v jejich oblíbené hospůdce v Jungmannově ulici, které někteří říkali Lochneska.
„Jéňo ať si nám sem nikdo nesedá,“ otočila se k blonďatému výčepnímu, který kývl hlavou a hodil po nich štítek s nápisem „REZERVACE“.
Vyšly směrem k tramvajové zastávce ve Vodičkově ulici.

Alena byla devatenáctiletá slečna plná sebevědomí a elánu.
Karla byla žena s 35-ti lety na krku, plná sebevědomí a s malou dávkou elánu, který jí léty opustil, ale tahle holka jí ho vracela - zažila s ní již mnoho.
Přijela tramvaj devítka a do té nastoupily. Kupodivu nebyla moc plná a Alena si sedla. Slušnost jí velela nabídnout sedačku Karle, ale ta odmítla, stoupla si nad ní a dívala se z okna. Pak jí tak nějak napadlo sklonit hlavu a teprve nyní si všimla jak se dnes Alena oblékla.
„Prosím tě co to máš za kalhoty?“
Alena se prohlédla: „Co by, lacláče, nosím je už od sedmé třídy.“
„No ty vole. To snad není ani možný. A co ty díry tady a tady? Taky se ti to tu celé páře. A kde máš druhou kapsu. A proč máš ty nohavice obšité červenou bavlnkou?“ ptala se udiveně Karla.
„Ty díry mám od sousedova psa. Je děsně roztomilej. Páře? Máš jehlu a nit?“
„To teda nemám.“
„Hm, Jéňa bude mít. Tak si to pak v hospodě, až se vrátíme, zašiju. V osmičce jsme se učili obšívat bavlnkou. A já jsem si na pracovní výchovu zapomněla látku na trénování a zkoušela jsem si to na těch kalhotách. Nelíbí se ti to snad?“ Alena se udiveně na Karlu podívala. Než ta stačila něco říct, ozvalo se vedle nich:
„Revize jízdenek!“
Karla se lekla. Vždycky se lekla, i když předplacenou měsíční průkazku MHD měla. Zalovila v kabelce, podala ji revizorovi, a když průkazku vrátil tázavě se podíval na Alenu. Ta ale neměla kde lovit, protože žádnou tašku neměla. A v červeně obšité kapse, u potrhaných laclových kalhot, neměla ani jízdenku, protože si ji nekoupila, když neměla ty peníze pro které si, jak víme, teprve jela. Tudíž jela na černo, což Karla zjistila hnedle vzápětí.
„Slečno,“ oslovil jí revizor, „máte jízdenku?
„Nemám,“ odvětila klidně Alena, „ale mám průkazku.“
„A ukážete mi ji,“ ptal se trpělivě revizor, padesátník v prošedivělých vlasech s mimořádně vyvinutým knírem.
Karla začínala být nervózní, co ta Alena blbne, proč mu tu průkazku neukáže.
„Mám jí doma ve školní tašce,“ řekla naprosto klidně Alena a mile se na revizora podívala. Pak přišel druhý revizor s holou hlavou.
„Nějaký problém, Honzo?“
V Karle hrklo a došlo jí, že ta blbka nemá, ani jízdenku, ani průkazku. Naklonila se k Aleně a tiše se jí zeptala: „Že ty nemáš jízdenku? A proč jsi mi to neřekla koupila bych ti jí.“
„Nemám ráda dluhy,“ odvětila klidně Alena, „nechám se zjistit.“
„Cože?“ vyvalila na ní překvapeně oči Karla a chtěla něco podotknout, ale přerušil je holohlavý revizor.
„Slečno a jste ochotna zaplatit pokutu?“
Karla se opět k Aleně naklonila a zase jí tiše řekla: „Zaplatím to za tebe a pak mi to dáš.“
„Ne! Nemám ráda dluhy,“ trucovitě řekla Alena, „nechám se zjistit.“
Revizor s mrožím knírem byl netrpělivý: „Takže co slečno? Když nezaplatíte, musím vás požádat o občanský průkaz a vypíšu vám složenku. Vy si to pak zaplatíte na dopravním podniku v pokladně, nebo poproste tady kamarádku aby vám půjčila.“
Alena se na něj mile usmála.
„Nechci si půjčovat. Nemám ráda dluhy. A občanku sebou nemám.“
Revizoři se po sobě podívali. Pak se podívali na Karlu, která pokrčila provinile rameny.
„Slečno musíme vás tedy požádat, aby jste s námi šla na policii a my vás necháme zjistit,“ řekl revizor Holá hlava přísně.
„Dobře?“ řekla vesele Alena a zaklesla si palce rukou za roztřepené kšandy u lacláčů a dívala se z okna.
Karla smutně vzdychla, proč to ta holka dělá.
„Kampak jedete slečny?“ zavedl řeč revizor Mroží knír.
„Na výlet,“ řekla Karla a hned si pomyslela, že větší blbost už říct nemohla a tak zrudla jako pivoňka a z čehož nějak revizor usoudil, že je stydlivka a víc z ní nedostane. A tak si, celou cestu na policii, tiše povídal se svým kolegou.

Vystoupili na Olšanském náměstí a revizoři je vedli na polici do Lupáčovi ulici – zjistit Aleninu totožnost.
Karla jí ještě cestou šeptem přesvědčovala, že to za ní zaplatí, ale Alena byla tvrdohlavý kolovrátek a stále si vedla tu svou.
„Nemám ráda dluhy!“
Na policii si Karla sedla na chodbě na lavici a měla pocity jako kdyby zabila ministra vnitra. Alenu odvedli do nějaké místnosti, kde se nechávala vesele zjistit. Netrvalo to dlouho, ale Karle to připadalo jako věčnost a byla nervózní jako prvorodička.
Když konečně Alena s oběma revizory vyšla ze dveří, usmívala se jako měsíček nad hnojem a ani revizoři nevypadali nevesele.
„Díky a naschle,“ loučila se s nimi Alena před policií. Pak popadla Karlu za loket a táhla jí k hotelu.
„Tak co,“ byla zvědavá Karla.
„Nechala jsem se zjistit a dostala jsem pokutu, ale malou a ten fousatej revizor po tobě šel jak slepice po flusu.“
„Fuj nemám ráda fousatý,“ ušklíbla se Karla, „a můžeš mi laskavě říct, proč jsi to všechno dělala? Mohla jsem ti tu pokutu zaplatit, a nebo půjčit peníze a bylo to.“
„Protože brácha dělá tady v hotelu v recepci a já nemám ráda dluhy.“

Asi za týden jela Karla s dětmi a s Alenou opět tramvají – do ZOO. Ale tentokrát se Karla ujistila, že Alena průkazku má. Na stanici tramvaje v Holešovicích, kde tramvaj zastavila, stáli oba revizoři, kteří je minule kontrolovali. Kouřili a povídali si. Karla strčila do Aleny.
„Hele revizor s knírem.“
Alena neváhala ani minutu a otevřela okénko.
„Ahoooj,“ volala na ně vesele, „ to jsem já ta zjištěná!“
Oba revizoři vzhlédli a úsměv jim ozářil tváře poznáním.
„Máte průkazku?“ zeptal se Holá hlava a Mroží knír se zazubil od ucha k uchu na Karlu.
Alena hrábla do kapsy a zamávala jí revizorovi nad hlavou.
„Mám.“
Karla také vykukovala z okénka a kníráč se jí zeptal:
„Kampak jedete dámy?“
„Na výlet,“ řekla Karla a i když to tentokrát byla pravda, přesto opět zrudla jako pivoňka.
Tramvaj se pomalu rozjela.
„Čááu!“ řvala Alena za vzdalujícími se muži a mávala jim. Oba pánové se smáli a také si mávli.
Karla vzdychla.
„Tihle dva nás už nezkontrolují.“
Alena zavřela rázně okénko a vesele se šklebila: „To je snad dobře ne? A všimla sis jak ten s tím knírem po tobě jel jako slepice po flusu?“


 celkové hodnocení autora: 97.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kaileen 23.09.2008, 22:16:09 Odpovědět 
   :-D ty tvoje příběhy, prostě bomba :-D
 ze dne 24.09.2008, 23:04:40  
   Vanessa Kuzníková: Díkec a dík za opravičku. Však víš co?
 OH 23.09.2008, 13:13:51 Odpovědět 
   Ahojky, Vendo, super! Alena je hvězda a připomněla mi dceru sestřenice, která řekla, že revizoři jsou "oukej", že ti jen daj takovej papírek a ten zahodíš, až z tý socky vylezeš. Ty fakt píšeš lidově a na jedničku...
 ze dne 24.09.2008, 23:03:58  
   Vanessa Kuzníková: Já to taky zahazovala :-((
 Šíma 23.09.2008, 11:50:18 Odpovědět 
   Hezké je to, úsměvné a milé a také sebevědomé a prostě se mi to líbí. :-DDD
 ze dne 24.09.2008, 23:02:59  
   Vanessa Kuzníková: Che, che mě moc do smíchu nebylo, když bloncka řekla, že se nechá zjistit.
 lucinda 23.09.2008, 11:14:43 Odpovědět 
   Jo, něco podobného jsem zažila jako svědek. Dobře napsané. ;)
 ze dne 24.09.2008, 23:01:46  
   Vanessa Kuzníková: Díkec za zastávku a komentář. Já byla i pokutována :-))))
 čuk 23.09.2008, 8:12:35 Odpovědět 
   Povídka je sympatická, stejně jako obě hrdinky. Docela obyčejný příběh, který v praxi způsobuje spíše trapné rozpaky a vyvolává lidskou podrážděnost a vztek, je podán s nadhledem. Nejen tím, jak lze s úsměvem setrvávat na svých pozicích, ale jak lze přátelsky řešit i zapeklité situace s úsměvy na obou stranách. Líbilo se mi, třeba i svou trochu podivínskostí, která neubližuje a může být přijata.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Nad propastí
T.li
Bezejmenná
grasshopper
Příroda a fyzik...
Javorka
obr
obr obr obr
obr

Dětské lásky
Kostka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr