obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915316 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39432 příspěvků, 5735 autorů a 389981 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ztracená hrozba_ Část druhá ::

 autor taxikus publikováno: 23.09.2008, 22:42  
Opět přináším trochu toho scifi. I když dnes se to ve světě scifi moc neodehrává. Ale doufám že se bude líbit.
 

„Vítám vás, kde jsme to minule skončily?"
„Jak pan Lees doletěl kamsi s panem Smithem."
„'Kde jsme to skončily' byla jen řečnická otázka, ale díky. Tak? Co mi povíte o minulé hodině? Má někdo nějaké otázky?"
„Pane učiteli, v roce 2038 opravdu žili v tom, co pan Lees nazývá domy?"
„Ano, a věř mi, bylo to lepší než si hřát zadky u ohně, jak o děláme dnes."
„A pane učiteli, to byl svět opravdu tak velký, že přejít ho trvalo celou hodinu?"
„Jo, ale není to nic oproti tomu, jak býval svět velký před Explozí."
„Proč pan Lees psal svůj deník tak popisně? Chci říct, vždyť lidé věděli, jak tehdejší svět vypadal."
„Myslím, že trochu předcházíš události. Všechno to je popsané v deníku. Myslím že je pravý čas začít číst. Má někdo ještě otázku?"
„Poslední pane učiteli, kdy nám prozradíte vaše jméno. A vy jste se účastnil Bitvy o kontinent?"
„Ano, tehdy jsem tam byl. A musí vám stačit ta skutečnost, že jsem Kevina Leese znal. Více až příště. Jackie, podej mi deník."

Z deníku Kevina Leese:

Neuvěřitelné. Opravdu. Když jsme kráčeli po jemném pohyblivém písku, měl jsem pocit obrovského vzrušení. Jakýkoliv orgasmus do té doby, byl slabota oproti tomu, když jsem vstupoval do Údolí králů. Nebo teda tak se to prej jmenovalo. Nikdo neví, jak se na to mohlo zapomenout. Jsou tu palmy, písek, kouskama prolézá ze země tráva. Zahlédl jsem i štíra. Bylo to jako být uprostřed dinosaurů. Několik let vyhynulá rasa, se tady procházela jako by se nic nedělo. Jako bych se ocitl v jiné dimenzi nebo v odlišném čase. A pak ta pyramida. Obrovská trojhranná stavba, jež se tyčila do výše. Přibližovat se k ní bylo pro mně, archeologa, něco jako nirvána. Se mnou šli Jered a pilot letadla, jakýsi Alan.
„Jak jsi to našel?" Zeptal jsem se.
„Vždyť víš Keve, že jedinej funkční satelit kterej nad touhle naší modrou planetou zůstal, vlastním já. Pak už stačilo jen pár lidem zavřít pusu."
„Cože? Ty jsi je zabil?"
„Ježiši nebuď blázen. Jen jsem jim domluvil slušnou nabídku," zakroutil hlavou Jered.
Po pravdě? Vážně jsem chvíli věřil tomu, že někoho zabil. Vždyť teď v podstatě vlastnil celej kontinent. Kvůli tomu bych vraždil taky.
Pomale jsme se dostávali ke vchodu. Kolem nás se tyčily různé sochy na vysokých podstavcích. Postavené ještě z dobrýho materiálu, ne ze železa. Postavy na nás ukazovaly, jiné hleděli do dáli, a ty úplně vepředu, které byly vedle vchodu, měli ruce vztyčené, jako na znamení zákazu. Na to jsme ale nedbali. Vstoupily jsme dovnitř. Nejprve jsme neviděli nic, ale až si naše oči zvykly na šero, naskytl se nám úžasný pohled. Dlouhá chodba kupředu s různými hieroglyfy po zdech. Asi 50 metrů před námi chodba zatáčela v pravém úhlu doprava. Ušli jsme pár kroků, když se za námi zasunuly dveře, nebo jak by se tomu kamenénu kvádru dalo říkat.
„Keve, s tímhle jsme museli počítat."
„A počítaly jste s tím?"
„Po pravdě, ne."
V té chvíli mi bylo opravdu špatně. Proč jsme byli takoví hlupáci, vždyť to bylo prosté. Hystericky jsem utíkal na konec chodby, tam mě ale čekalo zjištění, které jsem čekal. Za zatáčkou byla jen další chodba s pravým úhlem na konci. Vypadalo to, že jediná cesta je cesta doprostřed. A podle toho mála co vím o pyramidách, by tam měla být akorát hrobka, ale ne východ. Vrátil jsem se k Jeredovi a Alanovi. Nevím jak dlouho jsme tam stáli. Nevím jak dlouho jsme následně seděli. Bylo horko, lepilo se na mně oblečení. A v malé halogenové lampičce, jediném zdroji našeho světla, už bylo jen velmi málo energie. Mohlo se zdát, že situace je bezvýchodná, mohlo se zdát, že tam zemřeme, ale radši to, než slyšet ta tři slova, která se k nám zvenčí dostala.
„Haló? Tady policie."
Asi bych to měl vysvětlit. Ve Světě, přesto že byl malý, vládl rozpor. Policie se dávným heslem To protect and to Serve, aneb pomáhat a chránit, už dávno neřídila. Teď to byla spíše zkorumpovaná banda, která si dělala co chtěla. Nedostatek zločinů měl za následek snížení práce, a tu si policie vykompenzovala tím, že začala zabírat co nejvíce mohla. Největší domy, prostranství a podobné věci si přivlastňovala a obyčejným lidem se to nelíbilo. A tak začali celou policii bojkotovat. A to, že je policie tady, znamená, že o tomto kontinentě ví a že ho bude chtít. A Jeredovi bylo v obličeji vidět, že to pro něj rozhodně není dobrá zpráva. Zvenčí byly slyšet vrtulníky, a stále více hlasů. Jered to tedy vzdal.
„Ano, uvázli jsme tu. Mohli by jste nám pomoci?"
„Jistě, odstupte od dveří."
My tedy ustoupily.
„Jerede, co se chystají-. Ne! Je to památka! NECHTE TOHO!"
V okamžik kdy jsem se vrhnul ke dveřím, již bylo pozdě. Ozvala se rána a dveře vylétly do vzduchu. Ze spár vylétl prach, a zvířil se do vzduchu. Když dosedl, spatřily jsme jak ve vchodu stojí muž v černé kombinéze plné kapes, s bílým nápisem Policie na prsou. Jeho úsměv mu téměř trhal ústa.
„Ale, ale, ale. Není to Jered Smith? Snad nechcete říct, že jste tu byli první?"
„Jistě Coline! Jak bychom se asi dostali dovnitř. Já objevil tenhle kontinent, takže patří mně a ty odsud i s tou tvou bandou vypadni!"
„Ale tomu říkám vděčnost", ušklíbl se Colin.
„Na vděčnost ti kašlu. V podstatě pracuješ pro mně, takže odsud vypadni."
„No dobře, dobře. Zatím odsud padám. Ale opakuju, zatím," zazubil se Colin a odešel.
Asi jsem zapomněl zmínit jak moc byl Jered mocný.
Ještě než jsme vyšli z pyramidy jsem slyšel jeho hlas, jak volá: „Nasedat, odjezd!"
Lehl jsem si venku na písek a užíval si jeho dotek. Čerstvý vzduch si hrál s mými dlouhými vlasy. Přišel za mnou Jered, klekl si vedle mně a řekl: „Myslím, že je čas odsud taky vypadnout."
„Cože? Ale já se ještě ani nepodíval-."
„Času bude dost, zítra se sem vracíme. Pojď do letadla."
Tak skončil můj první den v přírodě. Orgasmus byl fakt slabota.


 celkové hodnocení autora: 84.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 46 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 23.09.2008, 22:42:20 Odpovědět 
   Ahoj.

No, musím přiznat, že mě trošku zarazil ten úvod, mimo-deníkový. Možná jím naznačuješ až příliš, ale to nechám prozatím na Tobě.

Pak tu mám jeden poznatek. Pokud vím, tak v Údolí králů nejsou pyramidy. Jsou tam hrobky (nejen) egyptských faraonů, ale o pyramidě nevím. Ty jsou v Gíze a Sakkáře, pak ještě núbijské pyramidy v Núbii, mezoamerické (tedy ve střední Americe), pak je jedna v Římě (tuším, že se jmenuje Cestiova) a pak ještě pár moderních, ale rozhodně ne v Údolí králů.

Chyby! Chyby! Chyby!
A znovu chyby!
Napiš např. do fóra "Jsou čtenáři slepí?" a požádej někoho, kdo má čas, aby Ti s chybami pomohl. Aby Ti je našel a opravil, protože ono se to dá respektovat jen do určité meze. Sám jsem disgrafik a mám s psaním a hlavně tedy různými překlepy dost problémů, pletou se mi písmenka, ale přesto přese všechno to není takový problém porazit. Zpočátku stačí jet písmenko po písmenku a hodně hodně moc číst, aby se nějak tak ta čeština do hlavy vlezla.
Výpis chyb by byl na dlouho.

Ber to tak, že "My jsme vlezli" je s měkkým z toho důvodu, že minimálně Kevin je muž a muži jsou vždy s měkkým. Ženy jsou pak natvrdlé a jsou s tvrdým, ale jakmile je ve skupině minimálně jeden chlap, je v přísudku měkké íčko.

Pak je tu pár mírně zadrhávavších se spojení (mít pocit vzrušení; čekalo zjištění, které jsem čekal; zvířit DO vzduchu...). Některé logické chybky, které zarazí - fajn, objevili dejme tomu pyramidu (hrobku), vlezli do ní a zavřela se za nimi cesta ven. To ji neprozkoumal Smith předtím? Má kvantum prostředků a vleze do neprozkoumané hrobky společně s jedním archeologem, který se spíš než archeolog tváří jako student pomocných věd historických...
A pak najednou přijede policie a vyhodí kamennej kvádr do povětří. Jen tak, najednou je tam a bum! A pak zase vesele jen tak odjede, když maj kvéry a očividně Colin Smithovi nefandí... Jsou-li tak zkorumpovaní, jak píšeš, odpráskli by je rovnou.

No. Je to hodně utažené za vlasy, nebo přitažené, ale rozhodně ne volné, aby se zdálo, že je to přirozené...

Navíc celá epizoda s "pyramidou" nemá v této kapitole vyznění. Jistě, ano, Colin určitě bude hrát roli, ale celkově - proč pyramida? Proč "nový" kontinent?
Tenhle díl vyšel do ztracena a já nevím, jak se k němu stavět.
Dáme to k průměru? On se stejně objeví věrný čtenář, co má svátek koncem června, a najde, co já nenašel. Neboj, moje známka nemá valnou hodnotu, je pouze orientační.


P.S. Podívej se do jakéhokoliv románu, jak se tvoří přímá řeč. Je to také chyba a bodíky dolů.
"Přímá řeč," uvozovací věta.
"Přímá řeč!" uvozovací věta.
"Přímá řeč?" uvozovací věta.
 ze dne 24.09.2008, 15:07:04  
   taxikus: Popradě by mně zajímalo jak se ti zdálo že se příběh bude vyvíjet. hodila by se taková autorská berle, protože jsem se nějak sekl...
 ze dne 24.09.2008, 12:00:22  
   m2m: Jestli za 30 let vyrostou v Údolí králů pyramidy...?
Ne-e, to se mi nezdá. Z mnoha důvodů.
Ale budiž, nechám to na Tobě...


Dřív se třeba hrobky otvíraly tak, že se dovnitř vehnali nejprv nějací sluhové, zaplacení pomocníci, kteří všechno "očuchali", jestli tam nejsou pasti a tak...
Smith to mohl udělat asi taky, ne?


No ale dejme tomu...

Říkám, je to čistě orientační a já si počkám, co mi přineseš příště. Třeba všechno bude mít svůj smysl...
Ale nepopírám, že první část se mi líbila víc a její nakročení znělo líp.

Ale uvidíme... Třeba na konci příběhu zjistím, že to bylo fajn a svoje hodnocení opravím autorsky.
Mrk!
 ze dne 24.09.2008, 11:29:27  
   taxikus: Dejme tomu, že v onom roce už pyramidy v Údolí králů budou. Proč nový kontinent? Proč ne? Samotná myšlenka zničeného světa je přetažená. A dát do hry nový kontinent, který vším zamíchá, to je podle mně celkem logický krok. Kevin je dobrý archeolog, jenže nemá praxi. to s tím muži= meké, ženy=tvrdé to jsem pochopil, a upřímě mně zaráží, že se to tam někde vyskytlo. Smith je asi postava naivní, a nechtěl vlézt do pyramidy bez archeologa.
No dobře, přiznávám, některé věci logiku ztrácejí. Původně to měl být jen pilotní díl a pak možná jeden, dva. ale tak mně to nadchlo, že jsem opravdu kvantem sepsal pokračování. A editora už mám.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Hradní ulice
Resmmett
Útes
Danny Alonso
Poslední pád
Ringing Tambourine
obr
obr obr obr
obr

77.777
Nethar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr