obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel všech - přítel nikoho."
Aristoteles
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: 23 Růžinu jevil vonný vzdech ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Chladnou hlavu
 autor Rimmer publikováno: 23.09.2008, 6:12  
Z povídkového cyklu Chladnou hlavu. Povídka třiadvacátá. chladnouhlavu.cz
 

„Spolubydlící mu řekli, že moc nahlas masturbuje, tak jim koupil špunty do uší,” vyprávěl zapáleně chlapec s modrým melírem a žlutými zuby. Dívka sedící naproti němu se neudržela a vyprskla kapučíno nosem do dekoltu svého batikovaného trička. Hoch vytáhl papírový kapesník a začal ji utírat, aby vzápětí ladně přešel k hnětení jejího levého ňadra. Ve finále se k sobě oba nahnuli přes kavárenský stůl a strčili si navzájem jazyky do úst.
Byl květen. A na nás to přišlo.
Chlupy z dívčích nohou byly po půl roce opět spláchnuty do výlevek sprchových koutů a chlapecká prostěradla čekající na vyprání na podlahách prádelen byla flekatější než obličej Pavla Poulíčka.
Seděl jsem sám v café baru. Hned u okna.
„Máte vybráno?”
„Ano. Tady... tu horkou bílou čokoládu s kouskama pistácií,” poklepal jsem do nápojového lístku. „A můžete mi k tomu, prosím vás, dát brčko?”
Deprivovaně jsem usrkával a civěl přes sklo do prosluněné ulice na přehlídku zadků v minisukních. To byla vedle sebelítosti a beztrestného prdění jedna z té bohaté palety radostí, které si mohl dopřávat nezadaný mládenec. V tom je výhoda absence partnerky - můžete si dělat, co chcete. Na druhou stranu - nevýhoda je v tom, že si to musíte dělat sami.
„Špunty do uší!” vykřikla pobaveně pobryndaná dívčina za mnou a znovu se rozesmála jako hysterická myš, právě když venku po chodníku prošel oblý exponát v tyrkysovém odstínu.
Už jsem si na to tak nějak zvykl. Emocionální prázdnotu zaplácl cynismus, a pokud jde o můj sexuální život, ten vykazuje více než železnou pravidelnost. Každý večer ve sprše. Jistě, přítomnost i někoho dalšího by byla příjemným zpestřením, ale na to, že mám k dispozici jediné tělo, a ještě k tomu svoje, je to, myslím, docela... no dobře, je to už trochu rutina. Ono v takovém počtu je složité to nějak oživit. Třeba poloh, těch na výběr zrovna moc nemám.
Mou pozornost upoutaly hýždě ovinuté skutečně jen symbolickým khaki hadříkem, které pomalu pročísly mé zorné pole. Ještě víc mě však zaujala pletená kabelka, která do nich zprava narážela v rytmu chůze. Čouhal z ní pornočasopis...
„Špunty do uší!” ozvalo se mi za zády hlodavčí chichotání. Začínalo to tu být hrozně monotónní. Zamával jsem na číšníka a zaplatil.
No ovšem! Pornočasopis. Literatura faktu s bohatou fotodokumentací pro každého vyznavače autoerotiky. Co jiného může dát novou šťávu mé koupelnové one man show navzdory její už bůhvíkolikáté repríze? Nechápu, že mě to nenapadlo dřív. Přitom trafiku máme hned vedle kolejí a míjím ji každý den několikrát. Snad mají ještě otevřeno...
Přistoupil jsem z boku k novinovému stánku a gurmánsky sjel pohledem tituly v nejvrchnějším kvadrantu výlohy. Kromě nadpisů totiž nic víc vidět nebylo. Zbytky titulních stran cudně zakrývaly pod nimi umístěné časopisy pro kulturisty. Ostatně domnívám se, že to je hlavním a jediným úkolem veškerých kulturistických časopisů. Jenomže mi tím značně znesnadňovaly výběr. Fantazie, Extáze, České péčko... Názvy ani trochu nenapovídaly, co na mě z toho kterého periodika vybafne. Nechtěl jsem si koupit nic moc upjatého, ale taky ne žádné bizarnosti. Nelačním po snímcích nikoho, kdo má dva metry přes prsa nebo kdo si pohlavní styk zpestřuje tím, že se během něho jen tak mimochodem defekuje. Taky nejsem zrovna na větvi z takových těch stydkých detailů, při nichž fotograf zapomíná, že fotí pro voyeury, a ne pro gynekologickou brožurku. No a co by se stalo s mým už tak dost křehkým psychosexuálním vývojem, kdyby se mi nedopatřením dostalo do rukou třeba speciální dvojčíslo o transsexuálech, to nechci ani pomyslet.
Vzpomněl jsem si, jak jsme v sekundě objevili s Radimem ve sklepě jednoho panelového domu kartónovou krabici plnou Lea. Leo bylo fajn. Jenže teď nepřicházelo v úvahu, protože pro tohle číslo se exkluzivně svlékla Marcela Březinová. A Marcela Březinová je bizarní i oblečená.
No nic... Vezmu třeba Fantazii. Nakonec celou pubertu jsem si musel vystačit jenom s fantazií.
„Dobrý den,” přistoupil jsem k okénku.
Vykoukla z něho mladičká tvář pihaté slečny se zelenýma očima: „Dobrý den.”
Ustrnul jsem.
Tak moment! Co to je? V téhle trafice seděl odjakživa chlap. Na nějaké pihaté brigádnice nejsem vůbec... připraven. Sakra. To snad... Cítil jsem, jak mi pomalu vysychá v krku.
„Máte přání?” usmála se.
„Ano.” Chci, aby tu seděl ten chlap. Copak tohle jde? Kupovat si porno od holky? Která je možná mladší než já? Proboha, to je jako... žádat vlastní matku, aby vás naučila navlékat prezervativ.
„A co to bude?” vykouzlila druhý úsměv. Byl tak nevinný. Tak čistý. Byl jako měsíční paprsek laskající dva plátky lilie plující po třpytivé hladině nezčeřeného jezírka, do něhož se v příštích sekundách chystám překotit kýbl vajglů.
Rozhodl jsem se, že na to půjdu od lesa: „Jaký máte bagety?”
Ozvalo se gumové mlasknutí doprovázející každé otevření lednice a trafikantka byla z levé strany ozářena elektrickým světlem. „Šunkovou, kuřecí, sýrovou a... uzenou.”
„Aha,” našpulil jsem chápavě ústa a významně přimhouřil oči.
No tak, seber se. Nejdeš si kupovat nezletilého prostituta. Je to jenom časopis. Banda nahatejch lidí po sobě chvíli skákala, vyfotili to a teď to za nehoráznou cenu distribuují na křídovém papíře. Neblbni. Seš chlap. Možná jí to bude nakonec ještě imponovat. Běž! Nadechni se a...
„Kuřecí.”
Položila ji přede mě: „Je to všechno?”
Samozřejmě, že to není všechno. Orosilo se mi čelo.
„Ne. Ještě bych... hrozně mě zaujal tenhleten...” těkal jsem očima po desítkách tiskovin, „rozstřikovač!” zastavil jsem se na titulní straně měsíčníku Dům a zahrada a téměř filosoficky pokýval hlavou. „Do toho normálně pustíte vodu a je tam taková ta hubička. A jak se točí, tak vlastně... vám to celou tu zahradu úplně rovnoměrně... postříká.”
Demonstroval jsem to několikerým opsáním malého kolečka pravým ukazovákem. Odmlčeli jsme se.
„Fascinující, že?” svěsil jsem pravačku zpátky podél těla.
„Ano,” souhlasila nejistě. Ale to asi jen proto, že už jsem ji začínal děsit a bála se oponovat. „Takže vy... si chcete koupit Dům a zahradu?” svraštila nevěřícně obočí, a aniž by ze mě spustila zrak, šátrala pod pultem po nějakém tupém předmětu, kterým by mě omráčila v případě, že bych se pokusil o prudší pohyb.
„Vlastně... ne. Víte,” odkašlal jsem si, „ve skutečnosti jsem tu kvůli...” Sakra, už to vysyp! Stejně si myslí, že jsi choromyslný fanda do zavlažovacích zařízení. Těžko ji můžeš vystrašit víc. No tak. Snad jsi dospělej mužskej, ne? Máš své touhy. Nestyď se. Jdi do toho! Za chlapy! „Víte, ve skutečnosti jsem tu kvůli poněkud... živočišnějšímu magazínu,” nesměle jsem se zazubil a mé levé oko sebou během pokusu o šibalské mrknutí škublo v neurotickém tiku.
Zamyslela se: „National Geographic?”
„Přesně!” vítězně jsem na ni namířil oba ukazováčky a strojený úsměv. Zaplatil jsem, udělal pár kroků a zhroutil se pod nedalekou rozkvetlou třešeň. Pff...
Otřel jsem si zpocenou tvář do košile a zběžně prolistoval svůj úlovek. Vrcholem erotična byl na svou dobu odvážný detail kopulujících mandelinek bramborových na straně 27.
Bože. Nic frigidnějšího jsem si vybrat nemohl. To už by snad byla rajcovnější i Mateřídouška.
„Čo tu porábaš?” zakryla mi sluneční kotouč dívčí silueta, zrovna když jsem se zhrzeně zakusoval do kuřecí bagety. Zamžoural jsem.
Byla to Oľga. Krajně sympatická, slovenská a neskutečně půvabná Vlastina spolubydlící, kvůli které už třetí týden v kuse navštěvuji Vlastu na pokoji každý večer bez jediného vynechání. Už mě tam musejí mít plný kecky.
Rozbušil se mi myokard a začal jsem koktat: „Já si... tady.. čtu si.”
„O čom?” zajímala se.
„O...” namátkou jsem zalistoval, „...obřích stromech puya v Huaskaránském národním parku v Andách,” ocitoval jsem perex na třetí stránce a zaskočil sám sebe.
„Skôr vyzeráš, ako by si čakal na bozk. Tu pod tou čerešňou,” klekla si ke mně.
„To asi ne, protože...” pokrčil jsem rameny, „nevím, co je bosk.”
Zasmála se. Chvilku váhala, a pak se ke mně naklonila: „Toto,” a dala mi pusu.
Vzpamatoval jsem se po dvaceti vteřinách:
„To je hezký,” polkl jsem.
...
„Spolubydlící si mu stěžovali, že moc nahlas...”
„Pardon,” přerušil mě natužený číšník, „máte vybráno?”
„Ano. Tady... tu horkou bílou čokoládu s kouskama pistácií. A můžete nám k tomu, prosím vás, dát dvě brčka?”


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 22 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 107 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Petra Vávrová 04.10.2016, 12:18:28 Odpovědět 
   Pěkná povídka :)
 Gothaj 09.02.2011, 8:54:26 Odpovědět 
   výborný:))
 Hydra 27.01.2009, 16:25:53 Odpovědět 
   Tak teď jsi na to péčko vyloženě "kápl". V Česku už se prý porno nefotí - všechny kurvy teď dělají politiku...
Pod povídku snad už nemá smysl cokoliv připisovat(viz.sloupec níže). Radši bych dříve, nebo později zanechal komentář ke knize.
 Cinka 03.11.2008, 15:50:49 Odpovědět 
   U Tebe není nikdy co vytknout... to je hrůza, budeš z toho namyšlenej:)
Poulíček, neurotický tik, beztrestné prdění, koupelnová one man show, stydké detaily... bože, kam na to chodíš...?
Mimochodem České péčko je strašně chlupaté, modlila jsem se kvůli hlavnímu hrdinovi, aby si ho nepořídil... i když National Geographic je jistě chlupatější...
 ze dne 04.11.2008, 2:04:44  
   Rimmer: Teď jsi mě rozesmála :)
Čím to proboha je? Že by už nefotili nové sety a sahali jen do archivů z 80. let?
 Vanessa Kuzníková 11.10.2008, 13:47:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 11.10.2008, 0:57:19

   No, já jen, že ti to vyšlo až na podzim, tak mě to tak napadlo.
 janie 11.10.2008, 9:55:55 Odpovědět 
   drsný...dík z osvětlení :) už chápu zvuky vyššího patra :)

ne sranda..
noo.... já bych asi sbalila tu slečnu z trafiky na nějakýho Kačera Donalda :) ale i tak za jedna:)
 Vanessa Kuzníková 11.10.2008, 0:57:19 Odpovědět 
   Mám jen jednu výhradu - píšeš o jaru na podzim?
Jinak mě bolí v krku jak jsem se smíchem rozkašlala. Zase dobrý... eee výborný.
 ze dne 11.10.2008, 10:42:34  
   Rimmer: Ne ne, psal jsem o jaře na jaře. Ty čteš o jaře na podzim ;)
 Svetla 27.09.2008, 17:27:40 Odpovědět 
   Tak s tím Poulíčkem je to hodně drsný. A je to vůbec tak nějak drsný. Zábavný. A díky za ten happy-end.
 Aki 25.09.2008, 18:21:46 Odpovědět 
   další vychytávka :o)) sakra, chlape, kdy to už konečně vydáš knižně? jednomu výtisku už hezkých pár měsíců držím fleka ve svý nacpaný knihovničce :o))
 ze dne 25.09.2008, 18:28:01  
   Rimmer: Neztrácet naději!
Mám to ve čtvrtečním denním plánu.
 Stella 24.09.2008, 22:31:22 Odpovědět 
   Perfekt., jako vždy. 1
 Stella 24.09.2008, 22:30:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk ze dne 24.09.2008, 21:28:53

   Čuku, třeba osloví. Co takhle: "Pane, nechcete si sednout?"
Pokud teda jezdíš metrem, nebo tramvají:-)
 ze dne 25.09.2008, 9:51:14  
   čuk: Jo osloví, ale když vidí, jak se klátím k sedadlu, rychle se vzdaluje. Musím se klátit rychleji a směrem k ní, jako záchraně, zachytit se drápkem, tramvaje trhnutí- bouřlivé objetí a pak... pomoc při sestupu po schůdcích "Oj, keby ste chcela počuť, čo som robil v Bratislave za mlada, tie somáriny, tuna vieška, chodme na pohárik...."
Díky za radu. Bohužel v Plzni jsem žádnou Slovenku ještě nepotkal.
 čuk 24.09.2008, 21:28:53 Odpovědět 
   Zasmál jsem se taky, trochu lítostivě, protože mě už žádná Slovenka nikdy neosloví. A nepomůže mi, ani kdybych si tam četl nejdivočejší erotický časopis. Píšeš zábavně a přitom otevřeně a s nadhledem. Snad jsi měl ještě zdůraznit, že autosex je bezpečnější, ovšem člověk tak nějak míň přijde mezi lidi.
 Sandieta 23.09.2008, 21:55:22 Odpovědět 
   Takhle jsem se dlouho nad povídkou nezasmála ;o) Tvůj "reddwarfovský"styl mi ohromně sedí, jen piš takové hity dál.. :o)) Tahle bude moje oblíbená :o)
 kalinka 23.09.2008, 21:35:12 Odpovědět 
   Nasmála jsem se dosytosti. Fakt dobrý! Piš dál. Ať se mám nad čím zubit.
 First Girl 23.09.2008, 16:10:24 Odpovědět 
   Skvele jako vzdy!
 BaD 23.09.2008, 14:28:05 Odpovědět 
   Další chladná hlava, i tentokrát bezchybná. Za jedna
 Šíma 23.09.2008, 12:53:22 Odpovědět 
   Hezké, líbilo! ;-))) Smál jsem se také... Usmíval by bylo slabé slovo, povídka je to milá, mírně lechtivá, ale za to docela povedeně napsaná... Chtěl jsem něco dodat, ale zapomněl jsem jedno slovo a bez něj to nejde... (určitě šlo o něco slušného a trefného, ale bohužel, mám okno) Začetl jsem se, ono to dohromady nic neznamená, ale trochu jsem se vžil do Tvého hrdiny a prošel se napříč časem... Jednička. :-DDD
 Astala Vista 23.09.2008, 9:18:32 Odpovědět 
   Krásné období překonávání a poznávání sama sebe.
A ještě k tomu je to super vtipné a příjemně lechtivé. Budu si asi víc všímat mladých mužů na lavičkách.-)
 Viktor 23.09.2008, 8:06:56 Odpovědět 
   Drahý příteli,

při četbě tvé zběsilosti výše jsem se smál tak, že mě z toho málem kleplo!

Věnuji Ti tedy na oplátku drobnost od Ivana Wernische -

Baže

Baže, onanisté,
ti mají své jisté
Nehoní se kdovíkudy
za chimérou, za přeludy.

Jedna a do oblíbených s Tebou!
 endless 23.09.2008, 6:12:07 Odpovědět 
   Odkaz na Máchu v názvu je sice trochu navíc (jasně, jaro a s ním přicházející ničivá hormonální smršť ..., no budiž) - ale to je asi jediné, s čímž lze polemizovat. Povídka samotná je vtipná, s velmi pěkně plynoucími, živými dialogy, čtivá a nepostrádá - byť tak trochu očekávatelnou - pointu. Možná by jen prospělo členit přehledněji do odstavců, ale to už je skutečně detail. Věřím, že se bude líbit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr