|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303487 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Penumbra - Vidění šelmy ::
Penumbra /Procitnutí/ - Kapitola III. - Vidění šelmy
Stále při zemi. Brzo už tomu tak ale nebude. |
| |
|
|
KAPITOLA 3
VIDĚNÍ ŠELMY
Wilhelm Bittrich, generálporučík ozbrojených sil SS v Eindhovenu, si zapálil cigaretu a pohlédl vzhůru k zatažené obloze. Ani jedna hvězda se neblyštila na její temné hladině, ani jedna hvězda nepřinášela naději na vítězství. Ale co to? Najednou se z temnoty vylouply hvězdy hned tři, veliké a bílé, korunované nezřetelnými černými špicemi! A čím déle na ně Wilhelm Bittrich hleděl, tím – ač se to zdálo neskutečné – byly blíž! Snášely se k zemi jako pampeliškové chmýří, pomalu a kolébavě, a jemu začínalo docházet, o co tady jde.
Křivě se usmál, zahodil cigaretu na zem a rozdrtil ji podpatkem vysokých bot. Potom se otočil a rázným krokem vyrazil ke spojařům, aby předal zprávu o invazi výš.
---
Všichni čtyři už byli na zemi, když se dolů snesl i kapitán Treborn a těžce dopadl do trávy. Padák ho přikryl jako umrlce na márách.
Randolph s Herringem vyrazili za Trebornem, zatímco Paullison a MacGruder zůstali u bagáže a snažili se najít svou pozici na příruční mapě.
Zpod padáku se ozývalo těžké oddychování a nadávky, a když k němu dvojice dorazila, z jihu zafučel ostrý vítr a plachtovinu znovu zvedl do vzduchu. Dříve než se Treborn stačil postavit na nohy, padák sebou zapleskal a znovu ho strhl k zemi. Plachtovina se nafoukla, vítr se do ní opřel vší silou a Treborn se pohnul.
„Kurva!“ vykřikl Randolph a skočil na kapitána. Drže ho za kotníky, obrátil se na Herringa. „Vodřízni ho, do prdele! Tak už ho vodřízni!“
Padák mezitím cloumal s Trebornem a Randoplhem ze strany na stranu a táhl je stále hloub a hloub do středu louky, odkud se ozývaly poplašené hlasy německé posádky.
Herring zmateně vytrhl z pouzdra u opasku nůž a přiskočil ke spojovacím lanům.
„Dělej!“ řval Randolph, zapíraje se patami bot o kyprou zeminu. „Jestli ho to zvedne do vzduchu, sme v prdeli!“
„Dělám, co můžu, sakra!“
„Tak dělej víc, Charlie!“
Konečně Herring přeřízl poslední lano, jeho konec ho švihl přes obličej a vystřelil pryč. Padák sebou zazmítal v sílícím poryvu větru a uháněl dál temným nebem.
„Ale do hajzlu,“ zaúpěl Randolph a dřepl si do trávy vedle Treborna.
„Jestli sme timhle nezburcovali všechny skopčáky v okruhu deseti mil, tak bych se sakra divil,“ zahučel Herring a vrátil nůž do pouzdra, zatímco se Trebornovi konečně podařilo postavit na vlastní nohy.
Randolph otráveně přiložil ruku k čelu. „Hlásim, že přistání bylo provedeno, pane,“ zabručel. „Měli bychom vocaď rychle vypadnout, než se Němci přijdou podívat, co se tu stalo.“
Randolph s Herringem tedy popadli Treborna v podpaží a vydali se s ním k lesu, odkud už na ně mával Paullison a něco halekal.
„Co je?“ zeptal se Herring, když k nim dorazili. „A zkus říct, že něco špatnýho!“
„No…“ zamyslel se Paullison, „mám vlastně dvě zprávy – jednu dobrou a jednu špatnou. Jakou chcete slyšet dřív?“
„Vyklop to, dělej.“
„No dobře. Takže ta dobrá je, že Němci se k nám nedostanou dřív než za dvacet minut, protože prostředkem louky teče říčka, kterou s autama neprojedou.“
„To by mě teda zajímalo,“ zavrčel Herring, „co bude ta špatná.“
„…a ta špatná je, že sme tady.“ Při těch slovech zabořil prst někam do středu mapy, dobrých dvacet mil od Eindhovenu. „Zdá se, že Doubter se dneska trochu seknul.“
„A kurva! Já to věděl!“
„Ten hajzl…“ Herring vykročil k louce a pozvedl vztyčený prostředníček směrem k nebi, kde tušil vzdalující se L-12ku. „Kvůli němu tu všichni chcípnem!“
Carl MacGruder se však jenom usmál a převzal od Paullisona mapu. „Myslim, že to nebude tak hrozný, jak to vypadá. Dívejte,“ přejel prstem po žluté čáre, klikatící se od jejich pozice až ke středu Eindhovenu. „Je tu stará vozová cesta, která se už nepoužívá, projedou ji maximálně tak tanky. Začíná asi sto metrů odsud, a když se jí budeme držet, ve městě budem za dva dny.“
Konečně se vzpamatoval i Treborn a teď se ujal slova.
„Berte v potaz, že na cestě můžou – a také s největší pravděpodobností budou – německé hlídky. Jsme v nejnebezpečnější oblasti celýho západu a Němci neponechají nic náhodě. Rozhodně ne teď, když už se o nás dozvěděli.“
„Máte pravdu, kapitáne,“ přitakal MacGruder, „ale obávám se, že nic jinýho nám nezbejvá. Všude kolem sou blata a jediná další schůdná cesta se bude Němcema jenom hemžit, protože jinak než tamtudy se do Eindhovenu nedostanou.“
„Takže?“ Herring už začínal být trochu netrpělivý.
„Takže,“ povzdechl si Treborn, „půjdeme po cestě, o které mluvil MacGruder. Je to risk, ale uškodit nám to nemůže.“
„Jo,“ ušklíbl se Herring, „chcípneme buď tady, nebo tam. Sem rád, že máme tak obrovský možnosti výběru.“ A potom znovu dodal: „Posranej Doubter!“
Randolph pokrčil rameny. „Jestli máš zájem, můžeš jít klidně někudy jinudy, nám to rozhodně vadit nebude.“
Herring mu věnoval otrávený pohled a potom se zase vrátil k zahrabávání padáků.
„Nikdo se oddělovat nebude, jsme tým a máme úkol, který musíme splnit,“ rozhodl Treborn a zvedl ze země svou pušku. „Odcházíme. Okamžitě. Udržujte si odstup a koukejte kolem sebe, nikdy nevíme, kdy se kolem nás vyrojí Němci. Herringu, vy dokončete svojí práci a připojte se k nám na cestě, my zatím prozkoumáme okolí. Vpřed!“
Randolph, MacGruder, Paullison a Treborn vykročili vpřed, po cestě, která je měla dovést do samotného pekla. Ale to v tu první zářijovou noc ještě nemohli tušit. Jejich cíl ležel ještě daleko před nimi.
„Randy, ke mně! Potřebuju se spojit s velitelstvím.“
---
Wilhelm Bittrich sledoval, jak jeho muži naskakují do náklaďáků a džípů a vyrážejí z města cestou na Veghel. Jestli měl kdy šanci ty prašivé Američany pochytat a pověsit, pak to bylo právě teď. Zdálo se, že štěstěna je mu nakloněna, ačkoli to v posledních týdnech vypadalo úplně jinak; konečně dostal šanci ukázat co v něm skutečně je a že povýšení do pozice obergruppenführera, které nedávno obdržel, nebylo jen tak pro nic za nic.
Wilhelm Bittrich hleděl za odjíždějícími vozidly a mnul si ruce – za tuhle akci dostane od führera metál.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
