|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303487 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Lituji ::
| Jen tak... |
| |
|
|
Ten den nás pustili o hodinu dřív. Místo autobusem jsem tedy jela vlakem a cestou jsem koukala z okna. Nuda jako vždycky.
To se změnilo, když jsme zastavili na čtvrté zastávce. Na vedlejší kolej přijel další vlak. V jednom okně, přímo naproti mně seděl velice hezký mladík. Delší tmavé vlasy mu padaly do snědé, opálené tváře s ostře řezanými rysy.
Našla jsem na něm jedinou chybu - měl zavřené oči.
Nevím proč, ale hrozně jsem chtěla vědět, jakou mají barvu. K jeho vlasům by se asi nejvíc hodily hnědé. Oříškové? Čokoládové? Světlé nebo tak tmavé, že skoro nejsou vidět zorničky? Ale mohly by být i zelené, kočičí. Nebo modré. Barvy moře? Oblohy?
Tmavší, zářivé modré nebo téměř průhledné? Či snad šedé jako zatažená obloha pošmourného podzimního dne?
Nevěřila jsem tomu, ale přesto jsem se ho snažila v duchu přesvědčit, aby je otevřel. Neudělal to.
Vlaky se daly opět do pohybu. Ten jeho jel chvíli souběžně s naším, pak se rozdělily. On zamířil vpravo, zatímco já pokračovala rovně.
Celý zbytek dne jsem nad tím přemýšlela, ale už to bylo jedno. On odjel a mně to bylo líto, protož už nikdy nezjistím, jakou barvu měly jeho oči.
...
Seděla jsem v nádražní hale a čekala, až mi pojede vlak. Měla jsem ještě půl hodiny, tak jsem si četla. Sotva jsem vnímala, že se někdo posadil z druhé strany přímo za mě.
Ale pak jsem uslyšela ten hlas. Sametový, krásný hlas. Byl mužský. Mluvil k někomu vedle něj. Byl velice příjemný a úplně mě okouzlil, tak jsem poslouchala. Ne to, o čem mluví, ale jen a jen ten hlas. Na knížku jsem přitom úplně zapomněla.
Asi po dvaceti minutách rozhlas ohlásil jeho vlak. Rozloučil se se svým společníkem a odešel.
Tenkrát jsem se neotočila. Bylo by hloupé jen tak na něj zírat. Dodnes toho lituju, protože už nikdy nezjistím, komu ten hlas patřil.
...
Vlak měl odjíždět za minutu. Rychle jsem vběhla dovnitř a jako mrtvá se svalila na sedadlo. Bezva, celou dvousedačku jsem měla sama pro sebe.
Ne nadlouho. Na poslední chvíli naskočil pohledný mladý muž a posadil se naproti mně. Dveře se zavřely a vlak se rozjel.
Vytáhl knížku a začal si číst. To mě překvapilo. Kromě mě to skoro nikdo nedělá a navíc nevypadal zrovna na knihomola.
Taky jsem ji vytáhla, abych se vyhnula trapnému civění před sebe nebo koukání z okna. Ale pokaždé, když jsem si myslela, že si toho nevšimne, opatrně jsem zvedla oči. Ano, chtěla jsem si prohlédnout jeho tvář, ale snad ještě víc mě zajímaly jeho ruce. Nebo spíše to, co měl v nich.
Kniha může říct hodně o člověku, který ji čte. Bohužel ji stále držel tak, že se mi nepodařilo ani náznakem zjistit, o jakou knihu nebo žánr by mohlo jít. Jednou ji sice odložil na stolek uprostřed, ale hřbetem k sobě a titulní stranou dolů. No co, taky to tak dělám.
Zadní stana byla modrá, popsaná drobným bílým písmem a kniha mohla mít něco přes tři sta stránek. Víc už jsem se nedozvěla.
Na další zastávce vystoupil a mně to bylo líto. Ano, měl krásnou tvář, ale já nelitovala toho, že už ho neuvidím, ale že už nezjistím, co to vlastně četl, a tak nikdy nebudu moci nahlédnout do jeho duše.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 11 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 73 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
