|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303487 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Velká výprava - Do spárů chapadel ::
 *****? |
publikováno: 02.10.2008, 5:55
|
| Objevování pokračuje a náštěvníci z daleka nelézají čim dál víc otázek než odpovědí. |
| |
|
|
„Lidé jsou zajimaví v tom, že se zajímají o zajimavosti.“
Dr. Jaromír Doležal
„Zajímavé,“ vykřikl Ku-Wu, „tyhle stromy jsou tak obrovské, musí mít několit století, aby vyrostly do té mohutnosti.“
„Možná i několik tisíc let, zkusíme odebrat vzorek vegetačních období. Poté můžem určit stáří,“ potom profesor biologie Kalt vytáhl měřící zařízení, které zkoumá stáří stromů. Zapíchl hrot do vrásčité kůry a začal vrtat. Něco však nebylo uplně v pořádku. Strom se začal klátit ze strany na stranu jak kdyby cítil bolest. Profesor přestal vrtat a všichni odstoupili. Mohutný kolos se začal povytahovat ze země a pomalu pohybovat jinam. Vědci stáli jak opaření. Nikdy neviděli pohyblivé rostliny. Okamžitě chtěli zjistit co způsobuje pohyb. Zaměřili se na kořeny a objevili kolonie bilionů bakterii, které žily v jakém si soužití s obrovskou rostlinou. Když strom vypotřeboval živiny, aktivovaly se bakterie a ohromnou silou pohnuly se stromem o několik metrů dál. Přesněji tam, kde živin bylo dostatek. Za tuhle službu si bakterie odebíraly ze zásob stromu energii.
„To je úžasné! Pohyblivé stromy!“ jásal Kalt.
Tohle nebylo uplně všechno k vidění. Celý les byla nepřečtená kniha, která čekala, až jí člověk přečte.
Lesem se začlo ozývat dunění a malé okřídlené živočichy, kteří cucali štávu z kůry stromů, to vyděsilo. Začli pískat a poletovat po lese. Bylo jich snad stovky. Vědci zbalili nářadí a vydali se za duněním. Proklestili si cestu bujným porostem a na vzdálenost padesáti metrů spatřili podivnou kreatůru. Byla velká a hlavně se nesla na šesti nohách. V kohoutku mohla měřit na výšku šest metrů a na délku deset. Ve předu jí koukal chobot, velice podobný tomu slonímu. Kůže toho živočicha byla našedivělá. Monstrum svojí extravagantní chůzi na šesti nohách procházelo lesem a chobotem ze stromů sundávalo načervenalé šišky a následně pojídalo.
Tohle podivné zvíře, ale nebylo jediné, kdo se představil pozemským vědcům. V korunách stromů přeskakovali z větvě na větvi čtyř chapadlovité bytosti, uspůsobené k životu v korunách stromů. Sledovali pohyb šestinohého zvířete a házeli po něm větve, šišky a vlastní extrementy. Jak kdyby se předháněli, kdo bude větší hrdina. Někteří z těch chapadlovců dokonce se i dotkli jedním chapadlem šestinohé příšery. Ta reagovala dost podrážděně a prskala chobotem do vzduchu zápachající tekutinu. Poté zrychlila krok a unikla útokům chapadlovců. Ti začli vydávat křik a značně se radovali. Potom se skupina rozdělila. Někteří zhromažďovali červéné šišky. Jiní hlídali zavěšení na větvích. Když byl zběr ukonce zmizeli v korunách stromů a les se utopil do ticha, pouze malincí tvorečkové cucali z kůry stromů šťávu.
Vědce to nadchlo. Během krátkého průzkumu objevili hodně a vše si zaznamenali k dalšímu průzkumu. Navíc si vzali spadlou šišku z toho podivného stromu a vzorek šťávy. Osirské slunce začalo zapadat a vědci se vrátili zpět na základnu.
Tam se pustili po řádném odpočinku a dobré první osirské večeři do práce. Z šišky odebrali vzorek a zjistili obrovské množství bilkovin, sacharidů a dalších látek.
„Tahle malá načervenalá šištička má tolik energie v sobě, jak kdyby jste si dali velký a vydatný obět,“ namítl Kalt.
„Hezké, ale ta šťáva co cucali ti podivní tvorové je ještě výživnější,“ s dosti vychloubačným pohledem pohleděl Ku-Wu na Kalta.
„No rozhodně tenhle strom by byl přínos pro lidstvo,“ zchladil napěti mezi vědci Doležal, „také bych já osobně zkoumal i ty chapadlovce, rozhodně měli špetku sociálního myšlení, když spolu spolupracovali a zahnali toho šestinohého tvora.“
„Ano, byli zajimaví, ale pochybuju, že by mohli mít něco jako je civilizace. Spiš bych je odhadoval na organizovanější tlupu šimpanzů co zahání koknurenci,“ řekl Kalt a zadíval se zpět do mikroskopu na vzorek z té šišky.
„Určitá komunikace mezi těmi tvory byla, to je jisté. Možná bychom je neměli až tak podceňovat,“ s upřeným pohledem do okna vyjádřil svůj názor Ku-Wu.
V jiné místnosti zbytek týmu spíše řešil úkoly mise, kvůli kterým byli na Osirisi. Z Gaii která byla na oběžné dráze přišly snímky o geologické struktůře severního kontinentu, který kapitán Smith pojmenoval Omaha, jižní se jmenoval Stalingrad. Byly pojmenovány podle historických bitev. Zpráva obsahovala podrobné informace o prvcích v horninách. Bylo na první pohled patrné, že Osiris je velice bohatá planeta. Severní kontynent Omaha měl neuvěřitelné zásoby železa, hliníku,zlata, stříbra a dalších důležitých surovin. Jižnější Stalingrad zase byl bohatý na ropu, zemní plyn a uhlí což naznačovalo, že před milióny let byl Stalingrad bažinatý kontinent než současný vyprahlý a spálený.
Dále ve zprávě byl jeden neznámý objekt. Na fotografii vypadal jak nějaká hrouda uprostřed lesa, ale senzory nezjistili žádný známý prvek, co by mohlo tvořit tuhle „hroudu“.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
78.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 51 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
