» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141024

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303488 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Opus Pictus XXIX ::

kilgoretraut	publikováno: 02.10.2008, 6:08

Tudy:


	Kruh se uzavře: tyto znaky jsem začal zapisovat na mořském břehu pláži, už tomu je přes rok, co Hrdina poprvé zaplavoval mé listy. Nedokážu se ubránit slzám, takže Náš je koupán taky, je v té záplavě se mnou, navzájem se zachraňujeme. Ano, umím být i sentimentální. K věci: Ještě jsem nezapomněl ten příběh. Napadá mě: Kde se ve mně bere ta drzost nazývat tento Opus příběhem? Asi odevšud. Ač nechci, prýští ze mě jako při tání a je mi jako po porodu, ale co to zase zasývám za zlé sémě? Měl bych zapsat "před porodem", protože bitva sice byla započata, ale zdaleka ne vybojována. Jsem zvědav, kolik bude po rozevlátí bílé vlajky mrtvých vítězů. Ale ne! Mohou snad být mouchy víc dotěrné než já? Sedají mi na obnažená chodidla, lýtka, dávno vyvrácená kolena - no, nezabili byste je samou láskou k mušnímu svému? Už vím, odkud se berou: opustily umaštěný domov na hlavě Spasitele, ale cožpak se mám stát dalším Pánem much? Rejdění v mých zachlupených oblastech tomu nasvědčuje, nic naplat. To by ovšem znamenalo, že se náš příběh chýlí ke koncům! (a věřte, že užití plurálu není zase jen extravagantní přemet) Konec-konců, neodbytnost hmyzu je předvoj. Mějte na paměti, že chci rozpoutat válku. Na těchto stránkách, uvnitř, ve výstupní jednotce, tedy ve vás samých. Ne, nebojte se, chrabří čtenáři, nebudete terorizováni, žádný literární fašismus nebude aplikován, nic vážného se nestane, buďte klidní a zůstaňte tak. Výborně. Sluší vám to. A teď vyletí ptáček, ale nikoliv holubice míru, spíše havran se zbytkem po lidech v zobáku místo ratolesti. Jak to napsat co nejšetrněji? Tehdy to nebyla zkouška. Nebyla středa, natožpak poledne. Dělo se něco nekalého. Všechna média se za kvilu sirén rozezvučila dvojhlasem varování, co bych byl opatrný, důrazného upozornění, tak to bude nejlepší, jehož obsah se vynasnažím co nejstručněji vyložit: Stanné právo, muži ve zbrani, vlast, nepřítel za humny, domobrana. Tak nějak to už všichni tušili, že se budou leštit boty, rozebírat a znovu sestavovat pěchotní zbraně, opásávat se kulometnými nábojnicemi, pořvávat rozkazy, zpívat hymny a s dlaní u čela se dívat, jak k nebi stoupá vlajka nebo někdo nedávno zpopelněný. Náš na tom byl v určitém bodě ze všech občanů nejlépe, co se týče loajality a víry hrdinně padnout v boji po čumě do už vychladlých těl, kterým už veškerá sounáležitost či poctivá zášť k nepříteli byla ukradená, jak pevně doufám. Byl to ideální voják. Skoro byste si Ho mohli splést s kdekým, kterého odmalička vychovávali s kvérem v ruce a direktivami v hlavě, skoro byste se Ho i lekli, uviděli-li byste Jeho ramena se pohupovat v běžícím, k boji kdykoliv připraveném útvaru. Je to hrůza, viďte? Teď ale shledávám, že plním úlohu teroristy, inu, neudržel jsem se, jsem nenapravitelný, můžete mě vykrákat za ucho, je-li vám milo, nebudu se bránit. Au! Dobrá, můžeme se nyní vrátit k Našemu: Universální voják těžce závislý na nápoji-hnědáku, když nepočítám dávné natahování duše, kdy se jednalo o obchodu. To teď ale neví, poch poch pochoduje s kumpanií, už se blíží hodiny dny týdny opravdických akcí načichlých touhou po zabíjení umírání přežití. Čím se musíš jako autor pochlubit? Mám nezvyklý talent zahlcovat čtenáře peprnostmi - jsem doslova chodící sedící býk bulváru. Nebojím se toho přirovnání. Mám chuť prozrazovat skryté choutky Rodičů, jinými slovy: roztomilé úchyličky, jež si sami, každý z nás střežíme a pak mluvíme o specialitách druhých k tomu, abychom udržovali jejich sociální statut v přijatelné hladině ve vztahu k nám, řekněme, v určitých mezích, protože kontrola intimního života ostatních lidí je klíč k ovládnutí většiny. Proto ksakru píšu o počůraných stěnách manželské ložnice, kam měl Hrdina přísný zákaz vstupovat, mj. i kvůli tomu všemu, co mohl nalézt v šatníku, tedy žádnou krvelačnou stvůru z cizích dimenzí, ne, ne, ovšem, našel-li by klíček k místnůstce tajných rozkoší. Nakonec jsme jenom lidi, tak proč bychom se štítili toho, kdy partner přiměje partnerku k tomu, aby ležela, nehýbala se, nemluvila a dýchala co nejméně, aby nebylo slyšet cítit a podvolila se vykradači hrobů s maskou lišky Bystroušky místo tváře, předchozí koupel v ledové vodě vítána? O kom že jsem v předchozí větě psal? To byste rádi věděli, že? Ne, ne, tady šéfuju já! Omluvíš se čtenářům za to, že je nepokrytě tyranizuješ? Ano i ne. Udělám tak pouze v případě, že se podvolí diktátu mladistvě tupých a buranských myšlenek nepodložených vlastní zkušeností. Ti beznadějní, jež vstoupili, ani nemají jinou možnost, než se podřídit, zaobleně napsáno, smířit se s rolí diváka. Ó ano! I oni mohou hrát divadlo a třeba i přehrávat, měnit text, vybuchovat v záchvatech nespokojenosti, ale musím zasáhnout, že pořád budou polapeni. Jediné, co je může vymanit, je přečtení poslední věty. Myslím, že je dobrý čas k vysvětlení příčin Války: Asi Velká krize, všeobecná nespokojenost těch nahoře a spokojenost těch dole se stavem věcí, něco v tom smyslu velkých změn, přeorientace, co se vrací po staletích zpět, dalo by se o tom uvažovat jako o Obrodě, přirozeném autohygienickém programu, který teď, spuštěn skrytými silami roztáčí chod dějin do dosud netušených rychlostí. Dalo se to předpovědět. Celé šiky básníků o tom mohly vyprávět, o odlescích pekla všech náboženství, kdyby se jim davy zdivočele nevysmály do tváří ztvrdlých Drogou. Mohly být varovány, teď jsou v boji proti všem a všemu. Internacionální deathmatch v plné lesklé navrtaných nábojů. Asi těch peněz a tradiční lov na moc, jejíž kožešina se musí obnovovat, lesknout se na slunečních v posledních eruptivních záchvěvech před syndromem vyhoření. Občasné plamínky dělnických nepokojů rostoucí do vater statisícových demonstrací a rozhon nervovým plynem. Rozděl a panuj na světě dvou pohledů: rozumu vyhlazení osmdesáti procent světové populace a marného citu založeného na představě celoživota ve věčném míru a lásce. Není nic, co by mohlo stát mezi. Pravidlo rozkolu: jsi s námi, nebo proti nám - radikální zjednodušení vidění světa, ale proč by ne, když už není jediného člověka, který by neviděl jen dobro a zlo, který by neměl potřebu dělit zrna od plev, snad jen Náš - tomu to bylo jedno, ten se mohl přebarvovat. Problém dobra a zla je vyřešen: jedno je nerozpoznatelné od druhého. Jakási pseudočernobílá doktrína upevněná kurzy asertivního chování, zdravého přístupu k podřízeným, sektami slibujícími Ztracený ráj, zmatkem po zapnutí televize, kdy nikdo nikdy neví, zda má nechat být, nebo přepnout na jiný kanál a zase se rozhodovat až do usnutí mysli a nechat se tak opanovat pozlaceným obrazem a falešně sametovým zvukem toho, co opravdu chceme vidět a slyšet, toho, co důvěrně známe, co jsme mnohokrát zažili nebo jsme druhé slyšeli o tom a tom mluvit, protože opakování je především otrokář dříve snad i svobodných myslí, nikoliv matka, natožpak nějaká moudrost. Problém: svoboda a současné zotročení možnostmi voleb. Iluze blahobytu a zároveň absence blahobytí. Touhy mladých změnit svět, ale neschopnost vyjít z hospody ven a začít žít takzvaně alternativně-aktivně-prakticky v indických uličkách, rovníkových džunglích nebo obličejem ke dnu jako návnada pro krokodýly. Pokrytecké kázání o toleranci, trestajícím Bohu a výhodách důchodového pojištění, i když se ví, že v budoucích letech budou slabí zabíjeni ne pro maso, ale pro samotný životní prostor. A konečně: plán velmocí znovu rozdělit společnost, aby bylo jasné, kdo káže a kdo poslouchá, přetah o přírodní zdroje a dělání ramen zbrojním průmyslem roztočeným k nezastavení, paranoia těch, kterým moc přerostla přes svatozářnou hlavu a upravili si pravidla hry, aby si mohli kdykoliv dupnout nožkou a prohlásit, že je národ v ohrožení, že katastrofický scénář dostává tvář vybraných a zahraných partů a kamery se začínají dívat. To všechno a mnohé další nelidské faktory byly pozadím vskutku mravenčího hemžení na počátku Války, do níž žádný civilizovaný stát nemohl být nezatažen, šlo jen o rozhodnutí, ke které ze dvou možných množin se přidat, aby se děly třeskuté průniky a podmnožiny. Rozhodující hra o nadvládu mohla začít. Jak byl připravený Hrdinův lid na Válku? Důkladně, protože dril už na základních školách, o předškolní průpravě nenutno hovořit, neb je ideologicky žádaná a tedy samozřejmá. Tanky a výsadkáři vjížděly a dopadali na stránky čítanek, takže potěr mohl zažívat osudy dobrých vojáků ze školních lavic jako při sledování zpravodajské relace z míst bojů po celé planetě. Mladé, zcestovalé hadí plémě Artificiálů poznávalo kraje, které chyběly v atlasech, o nichž by nikdy ani nesnili, bylo-li jim dopřáno poklidé spaní, a někde mezi nimi ostrůvek původnosti - Náš spoutaný rek, prorůstán kde a jakou tropickou horečkou dennodenně vháněnou sosáky komárů, nenáviděn pro svou odlišnost genetickou, fyziognomickou, sociální a například i jazykovou či etnickou jako v první třídě základní školy. Byl vysílán jako první na nebezpečné mise, kde bylo nejobtížnější najít a úspěšně identifikovat nepřítele, protože ti byli všude a všichni, těžkosti mohly nastat i ve vlastních řadách, kdekdy se stávalo, že velící důstojník byl přistižen při souloži či kolaboraci s nepřítelem, jeho záznam archivován a tělo zbaveno funkcífrčků a hozeno psům, nepochytali-li je už polní kuchaři do pytlů na zneškodněné a v budoucnu zase aktivované protipěchotní miny. Prožíval nebe peklo ráj ve sprchách a všelijak jinak pošťuchován, ale Jeho to neoslabovalo, ba naopak. Cítil, že veškerá pozornost Jemu věnovaná, znamená cosi jako výsadu. Dá se na to nahlížet i tak, že se stal jakýmsi centrem všeho dění a stagnace v životech a umíráních roty, neboli smečky vlků - Vlci: tak si totiž říkali a Hrdinovi se ta skutečnost vehnala do mysli tak agresivně, že se až cynicky usmíval, když Ho něčí bota zrovinka tlačila na tváři nebo zůstal ohladu několik dní kvůli podivuhodné chybě v přídělovém systému, a tak rostl vevnitř pevným odhodláním přežít a zvenčí jakousi tvrdošíjnou rezignací na bezeslovné plnění rozkazů. V tuto chvíli těžko říct, ale zdá se, že se chystal přerůst své lidství, zbylo-li v Něm nějaké. Popisovat hrůzy Války by vydalo na další knihu, ale přesto se pokusím ve zkratce referovat vše, co jsem viděl a zažil očima Našeho: Kamarádské mučeníčko, tj. dráždění hladových tygrů, aby se dostali k břichům a hltali poklady uvnitř, pak odehnání, pokapání živou vodou a další den opětně ve znamení krmení šelem, dělali to tak se všemi částmi těl, magický lektvar pak z oční bulvy posvátné opice, které se naučili oslepené chovat v zajetí bambusových klecí, zajatci a jejich každodenní dávka bolesti ve všech odstínech a konzistencích; celoživotní odsouzení k bytí živnou půdou pro rostliny upocené monzunem, ale dostatečně ztepilé natolik, aby prorůstaly všechna ta místa, kde život nekončí, jen úpí, a maso jak v pralese ne obtočené, ale prošpekované do omáčky agonie, stonky ve věčnosti prorážející vnitřky tváří, před tím snad Eustachovou trubicí nebo přímým spojem z žaludku nebo snad přestupní stanicí míchy přes respirační orgány, ale ve všech směrech něžně a pomalu jako virus HIV; rafinované potápění vzhůru nohama, dokud nenaposledy zaškubá nohou, umělé dýchání, přímá masáž srdce stiskem prstů a další smrti pod vodou, někdy však kritické selhání a tudíž ochrnutí na jednu stranu nebo od pasu dolů, tedy vlastně vzhůru, ale to nevadí, srdce topičovo nezná únav a ví, jak držet při dušení; lana k rukám přivázána a druhými konci k tažným hřebcům upevněna, pak jediný signál aneb plácnutí po zadcích, v odlišných směrech vzdalující se kopyta, zlom sekundy v rozšlachání a násilném rozpletení nervů plus mínus škopky ne nenahraditelné krve, ale to vše opraví a uklidí všeteční Bořci Stavitelé, úd po údu, sval po svalu, buňku po buňce a přípravy k dalšímu roztahu, aby výslech tekl proudem a nezastavil se ani o lecjaký fyzikální zákon; šlehy biče ve všech konvexních a kůže pod ním rozetnutá křižovatkami jako zpěnění moře, požlázný vklad léčivé masti do ran, aby maso zesílilo, bylo nachystané k následnicím ran nekristových, rytmus jednoocasých na na na celý povrch těl obnažených až na život - věčný v útrpné křeči, rozmachy nad prosbami o konečnou úlevu, ale otázkou je, zda života či smrti a na jak dlouho; průniky jehel do nechráněných lůžek nehtů a páčení dlátem nebo je libo kleštiček na manipedikůru?, radikální tah a lýýýývýkřik do vymodleného ticha, je to asi smrtelností, ta může patrně i za to, že nyní píšu o takových věcech, nebo o čemkoliv, co nemusí mít co společného s vytrháváním z kontextu nehtů; vyjímání orgánů bez narkóz nebo zabití, začerstva, aby vězni věděli, o co přesně přichází, povoleno pouze podávání prostředků, které způsobí strnulost smyslů, zamezí zavření očí a je tu proto nutnost neustálého vykapávání víček, aby se vidělo jako ve filmu, následná náhrada cizími orgány s podporou simulujících přístrojů, až se vymění celá mapa vnitřku a zbrázdí každý povrch chirurgickou nití; nucení spoluvězňů, aby se navzájem cejchovali do slabin pod trestem vykleštění a amputace všech končetin a vypalovali si tak značky pro lepší rozpoznávání dozorci na hýždě, vnitřní strany stehen a do týla, kde jsou ostny kostí, podle libosti na čela a docházelo i na vyholené hlavy, aby bachaři poznávali své lásky v davu nahých a zatracených; lámání od těch nejmenších až po pánve, poslezné vhazování v pytlech ze schodů a srůst nesmírně urychlovaný Drogou vykloubenými zaříkávači se slovy moci vyřezanými v totemech tváří, a proto vyhřezlá pytlovina a k ní se hrnoucí velekněží s obušky, tyčemi a cepy na drcení vzdorujících chrupavek, aby se proces zopakoval.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 10		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	02.10.2008, 16:49:03

Každý má svůj pohled na svět a vidění tohoto světa... Takže tento cyklus skončil? Hm... Těžko se hodnotí jako celek, stejně jako se poměrně těžko hodnotily jednotlivé části (střípky). Ale známka je tam a přečtení ve mně určitě něco zanechalo a mnohdy "donutilo" zamyslet se nad servírovanými obrazy a myšlenkami... ;-)


ze dne 02.10.2008, 19:49:53
kilgoretraut: Ne, ještě to není konec. Chybí cca tak dvacet stránek. Možná víc, nevim. Zda se budu k některým motivům vracet a rozvíjet je dál, to se uvidí po dalším čtení...

amazonit	02.10.2008, 6:07:19

Takže kruh se uzavírá, opravdu to působí jako kruh, bez začátku a konce, věčnost. Věci se mění v okamžicích a zůstávají stejné po tisíciletí. Tento díl mi přijde malinko schizofrenní... V otázkách a odpovědích trochu odtažitě ,,konzervativní" a zdrženlivý a jinde nabírající své obvyklé obrátky. Nebojící se uchopit a použít slova, obrazy, které nejsou vždy v korelaci a lidským jemnocitem a hraným puritánstvím... Nebylo to špatné - jako celek - jen upovídané a místy ulpívavé a tak trochu Alzheimerovské:o), ale každopádně jiné a hodně často odhalující, překvapující až šokující. zasývám - zasívám Tanky a výsadkáři vjížděly a dopadali na stránky čítanek - asi bych preferovala měkké i v obou příčestích minulých


ze dne 02.10.2008, 12:16:19
kilgoretraut: "Upovídanost" býti musí, jinak to zkrátka napsat nejde. Dík za poznámky, opravím.