» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"

Joseph Rudyard Kipling

počet přístupů: 2141024

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303488 komentářů :: on-line: 16 ::

:: 16.8.2008 ::

zamilovanka	publikováno: 03.10.2008, 21:36

Http://www.youtube.com/watch?v=mEcxxVFn-JM&feature=related


	. byly jsme v kině na Mamma Mia! a tak jsem to znovu zažila. Byl to sice jiný pláč něž obvykle však víme - u filmu se už naplakal kdekdo - ale moje máma plakala společně s jednou z hlavních představitelek plakala vlastně hned po Doně při jejím skákání na posteli tři holky v máminým věku zpívaly Dancing queen od Abby a chtěly být šílené a byly jako když nám - s Verunkou či s Nik - hrabe v městských kašnách jako když bosy ležíme pod sochami ptáků jako když na to vzpomínáme - máma plakala a já si jsem naprosto jistá že to nebylo dojetím moje máma plakala protože viděla stejně starou ženu babrat se v euforii po návratu z úkrytu svých polštářů co mě a mámu spojuje je tedy způsob pláče? my pláčem až potom. a to je pozdě protože ty stejný šílenosti co děláme neumí zůstat šílené. - dneska večer - obě přecpané nachos a popcornu - dobře já víc máma se držela - pro mě - sedět naproti sobě dívat se přímo do očí jasně, někdy to dokonale dokonale nejde - tak dneska - mlčící právě vedle ní sama sobě přiznávám.... nikdy jí nebudu říkat všechno vysvětlovat věci které dělám kvůli tomu, aby se nedaly vysvětlit neporušit slib většinou nedokážu a když se zase pohádáme, půjde a koupí nějakou blbost - zvyknu si na ni - třeba na žabáka který dostane takový jméno... ...dlouho si ho nedokážeš pamatovat . jenomže už vím... dýl nebude nic - jen vysvětlit proč na ten pláč jsem hrdá .


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 55		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Marťa	26.12.2008, 12:45:40

To datum mě zaujalo, ale co už. Pěkné to bylo. Popsala si ten stav, který nechápe nikdo, kromě vás dvou. To je pochopitelné. Ale líbilo se mi to. Bylo to něco jako krátký příběh vložený do basnické podoby. :)

čuk	06.10.2008, 15:32:12

Film jsem neviděl. TVůj pláč je vzdorovitý oproti pláči sebelítostivému, tak se mi to zdá. Je to vlastně smutné dohromady.

Danuše	05.10.2008, 17:42:29

Já Ti rozumím... tolik emocí už ve mně dlouho žádný film nevyvolal. Celý jsem se smála a brečela zároveň. Najednou mi na chvíli přestalo vadit, že mi je pade, protože uvnitř zůstávám stále praštěná jako ty tři v tom filmu. A to mi nikdo nevezme. A pokud jde o lásku k mým dětem - synům už dospělým - a vztahům mezi námi... film viděli se mnou a věděli co cítím... a já věděla o jejich pocitech, aniž by jsme o nich mluvili. To souznění mě hřeje ještě dnes... a to tvoje maminka možná prožívala stejně... díky za tvé dílko, dám si mezi oblíbené.

Mitochondrie	05.10.2008, 12:01:48

Na mě je to moc vaty, měla jsem z toho pocit jak kdybych koukala na Gilmorova děvčata, ach jak ty dvě si spolu rozumí! a ty jejich neustálé vtipy a že jsou hysterky, no vždyť jsou tak roztomilé...nevěřím tomu


ze dne 05.10.2008, 20:20:56
zamilovanka: gilmorky mám ráda - tos uhodla ;) ale vztah s mámou jako rori ci jak se to pise... s lorelai fakt nemam... ;) zvlastni, zrovna v tomhle nic vic nez uprimnost nejni... tak jak to bylo, tak je to psany... ;) tudiz, ne zivot, ale chvilka z vaty bejt muze ;) :)

refugee	04.10.2008, 20:53:42

je to zvláštní, zajímavé, trochu mi to přijde jako záznam z deníku. Líbilo se mi to ale mezi básně bych to asi neřadila.

endless	03.10.2008, 21:35:18

Textu by více seděl prozaický útvar. Ve formě básně působí trošku rozvlekle a "upovídaně", což je škoda, protože pocity skryté mezi řádky jsou silné. Pokus o generační porozumnění je sice převeden na jednotnou měnu konzumace zážitků a jídla, ale vše je podáno poměrně kultivovaně. Jen si nejsem jistá závěrem, sama za sebe se domnívám, že případným vysvětlením důvodu onoho pláče více ztratíš než získáš. Mimo to, některé pocity jsou nepřenosné, takže ve finále porozumí jen ti, kdož žádné vysvětlení nepotřebují... právě díky shodné zkušenosti. Moc se mi líbí formulace "... a to je pozdě/protože ty stejný šílenosti co děláme/neumí zůstat šílené..."