obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915321 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: 16.8.2008 ::

 autor zamilovanka publikováno: 03.10.2008, 21:36  
Http://www.youtube.com/watch?v=mEcxxVFn-JM&feature=related
 

.

byly jsme v kině na Mamma Mia!
a tak jsem to znovu zažila.

Byl to sice jiný pláč
něž obvykle
však víme -

u filmu se už naplakal kdekdo -

ale moje máma plakala společně s jednou z hlavních představitelek

plakala vlastně hned po Doně
při jejím skákání na posteli

tři holky v máminým věku
zpívaly Dancing queen od Abby

a chtěly být šílené
a byly

jako když nám -
s Verunkou či s Nik -
hrabe v městských kašnách

jako když bosy ležíme
pod sochami ptáků

jako když na to
vzpomínáme -

máma plakala

a já si jsem naprosto jistá
že to nebylo dojetím

moje máma plakala
protože viděla stejně starou ženu
babrat se v euforii po návratu
z úkrytu svých polštářů

co mě a mámu spojuje
je tedy způsob pláče? my pláčem až potom.

a to je pozdě

protože ty stejný šílenosti co děláme
neumí zůstat šílené.

-

dneska večer -
obě přecpané nachos a popcornu -

dobře
já víc

máma se držela -
pro mě -

sedět naproti sobě
dívat se přímo do očí
jasně, někdy to dokonale
dokonale nejde -

tak dneska -
mlčící právě vedle ní
sama sobě přiznávám....

nikdy jí nebudu říkat všechno
vysvětlovat věci které dělám kvůli tomu,
aby se nedaly vysvětlit

neporušit slib
většinou nedokážu

a když se zase pohádáme, půjde a koupí nějakou blbost -
zvyknu si na ni -

třeba na žabáka

který dostane takový jméno...
...dlouho si ho nedokážeš pamatovat

.

jenomže už vím...

dýl nebude nic -

jen vysvětlit

proč na ten pláč

jsem hrdá

.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.4 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 60 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Marťa 26.12.2008, 12:45:40 Odpovědět 
   To datum mě zaujalo, ale co už. Pěkné to bylo. Popsala si ten stav, který nechápe nikdo, kromě vás dvou. To je pochopitelné. Ale líbilo se mi to. Bylo to něco jako krátký příběh vložený do basnické podoby. :)
 čuk 06.10.2008, 15:32:12 Odpovědět 
   Film jsem neviděl. TVůj pláč je vzdorovitý oproti pláči sebelítostivému, tak se mi to zdá. Je to vlastně smutné dohromady.
 Danuše 05.10.2008, 17:42:29 Odpovědět 
   Já Ti rozumím... tolik emocí už ve mně dlouho žádný film nevyvolal. Celý jsem se smála a brečela zároveň.
Najednou mi na chvíli přestalo vadit, že mi je pade, protože uvnitř zůstávám stále praštěná jako ty tři v tom filmu. A to mi nikdo nevezme. A pokud jde o lásku k mým dětem - synům už dospělým - a vztahům mezi námi... film viděli se mnou a věděli co cítím... a já věděla o jejich pocitech, aniž by jsme o nich mluvili. To souznění mě hřeje ještě dnes... a to tvoje maminka možná prožívala stejně... díky za tvé dílko, dám si mezi oblíbené.
 Mitochondrie 05.10.2008, 12:01:48 Odpovědět 
   Na mě je to moc vaty, měla jsem z toho pocit jak kdybych koukala na Gilmorova děvčata, ach jak ty dvě si spolu rozumí! a ty jejich neustálé vtipy a že jsou hysterky, no vždyť jsou tak roztomilé...nevěřím tomu
 ze dne 05.10.2008, 20:20:56  
   zamilovanka: gilmorky mám ráda - tos uhodla ;) ale vztah s mámou jako rori ci jak se to pise... s lorelai fakt nemam... ;) zvlastni, zrovna v tomhle nic vic nez uprimnost nejni... tak jak to bylo, tak je to psany... ;) tudiz, ne zivot, ale chvilka z vaty bejt muze ;) :)
 refugee 04.10.2008, 20:53:42 Odpovědět 
   je to zvláštní, zajímavé, trochu mi to přijde jako záznam z deníku. Líbilo se mi to ale mezi básně bych to asi neřadila.
 endless 03.10.2008, 21:35:18 Odpovědět 
   Textu by více seděl prozaický útvar. Ve formě básně působí trošku rozvlekle a "upovídaně", což je škoda, protože pocity skryté mezi řádky jsou silné.
Pokus o generační porozumnění je sice převeden na jednotnou měnu konzumace zážitků a jídla, ale vše je podáno poměrně kultivovaně. Jen si nejsem jistá závěrem, sama za sebe se domnívám, že případným vysvětlením důvodu onoho pláče více ztratíš než získáš. Mimo to, některé pocity jsou nepřenosné, takže ve finále porozumí jen ti, kdož žádné vysvětlení nepotřebují... právě díky shodné zkušenosti.
Moc se mi líbí formulace "... a to je pozdě/protože ty stejný šílenosti co děláme/neumí zůstat šílené..."
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
Lidský defekt
NiDiosNiAmo
Oči
Envel
obr
obr obr obr
obr

Další dubnové dopoledne
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr