obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915550 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39823 příspěvků, 5773 autorů a 391828 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: O princezně Ivetce a kočičce Míše(VII.;VIII.) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Říkání o princezně Ivetce a kočičce Míše
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Viktor publikováno: 03.10.2008, 8:02  
..jedeme dál...
 

Příběh netopýra Kalouska, který byl zlý a potom zase ne

Žila byla stará česká vlastenecká rodina netopýrů – jmenovali se Kalouskovi. Táta Kalousek byl tuze vážený pan netopýr – předseda Jeskynního výboru a pokladník Komise pro zamotávání se do vlasů. Pan Kalousek měl dva syny Ajna Kalouska Prvního a Cvajna Kalouska Druhého. Ajn byl chytrý, velký, hezký a všichni o něm říkali, že je moc šikovný , a taky , že z něj něco bude. Cvajn byl o trošičku méně chytrý, o malinko méně hezký, ždibíneček nešikovnější a nikdo o něm nic neříkal. Ajn s Cvajnem bez sebe nedali ani ránu, večer spolu lítali do školy( u netopýrů je to pochopitelně naopak) po půlnoci ze školy, nad ránem spolu chodili na můry a komáry – prostě bratři. Dělili se spolu o všechno spravedlivě… no, o všechno vlastně ne! Když něco společně udělali moc dobře, pochválili Ajna vždy o něco více než Cvajna, ale pokud vyvedli nějakou lumpárnu dostal Cvajn proutkem přes pařátek o trošínku větší ránu. Cvajnovi to ovšem nevadilo, měl Ajna rád, protože to byl jeho bráška.
Jednou v noci letěl Cvajn sám po lese, Ajn byl nějaký nemocný či co, nejednou uslyšel(netopýři totiž lépe slyší než vidí) krásnou netopýřici čili netopýří holku. Moc se mu líbila – měla sametová křidélka, srdíčková ouška, roztomilý čumáček a smyslné drápky – zkrátka láska na první poslech. Cvajn se hned hnal k ní, začal se kolem ní točit, pískat jí zamilovaná ultrazvuková slůvka a vůbec jí roztodivně nadbíhal. Jenže Žanetka - tak se ta kráska jmenovala – vůbec nic. Cvajn byl pro ní úplný vzduch. Aniž by si ho pořádně všimla, odletěla za nějakým broukem a neřekla mu ani zbla. Cvajn z toho byl moc špatný, bylo mu do ouvej, a bolelo ho jeho netopýří srdíčko. Letěl domů a tam se k ránu svěřil bratrovi, když spolu před spaním viseli na větvi. Ajn se rozhodl , že to tak nenechá – to přeci nejde, aby nějaká Žanetka trápila jeho bratříčka – a že za ní zaletí, a co nejdřív, a basta!
Jak řekl – tak udělal. Večer, sotva se smrklo, zamával křídly a frrrr…rovnou za Žanetkou. Zazvonil u Žanetky na zvonek, už se připravoval , jak jí hrozně vyčiní, když tu Žanetka otevřela...ta vám byla nádherná- sametový kožíšek, ouška, drápky – no krasavice. Ajn se do ní okamžitě zamiloval taky. To by ale nebylo to nejhorší. Jak byl totiž Ajn o krapítek větší, o trošku chytřejší a o ždibínek šikovnější – Žanetka se do něj zamilovala taky. Ajn za to pochopitelně nemohl – ale vysvětlete to Cvajnovi. Strašlivě se rozzlobil, rozzuřil, rozvzteklil a rozčílil. Přísahal všem hroznou pomstu, za to, že mu celý život ubližovali, a odletěl do Jižní Ameriky, aby se tam dal k upírům. Upíři v Jižní Americe jsou obzvlášť zlí vampýři, kteří nebydlí v truhle na hřbitově , ale v temném , vlhkém pralese a doopravdy cucají zvířatům a lidem krev. Jsou hrozní, strašně krvelační a nikdo je nemá rád – jsou to prostě zločinci! A právě k takovým lumpům se chtěl Cvajn dát naverbovat – přiletěl tedy v Americe do temné džungle a hned si to hasí k nejvyššímu pohlavárovi těch lupičů, že jako chce být taky upírem. Dobrá, povídá nato ten nejvyšší upír, ale musíš projít upíří zkouškou. Nedaleko džungle, hned na krajíčku bydlí peón neboli sedlák, který má jediného starého koníka, co s ním orá své políčko. Toho musíš za tři noci úplně vycucat , a pak tě mezi sebe vezmeme. Cvajn, jak byl ještě pořád na všechny rozezlen, se ani nerozmýšlel, a hned že jo, že to není žádný problém. Ten večer letěl a vycucal koníkovi třetinu krve. Sedlák byl ráno celý udivený proč je koník tak slabý a tak pomalu orá, ale neříkal nic. Druhou noc vycucal Cvajn koníkovi druhou třetinu krve. Koník už ráno ani nevstal a sedlák si myslel , že je s ním dočista amen. Lehl si k němu na slámu do stáje, že s ním bude jeho poslední noc. Když v noci přiletěl Cvajn, a začal koníkovo cucat krev – sedlák se vzbudil a smutně se Cvajna ptá – Pročpak mi ,zlý upíre, vycucáváš koníka? Vždyť dobře víš , že když umře, nebudu mít kamaráda, který mi pomáhá v těžkém živobytí! Víš ty jaké to je , když nemáš nikoho, kdo tě má rád? – Když to Cvajn slyšel, docela se rozplakal, tohle přeci dobře znal, hrozně se začal sedlákovi i koníkovi omlouvat, že on není zlý a že to tak nemyslel. Jenže s koníkem bylo mezitím zle, ležel už jen tak na boku a smutně koukal. Tu se Cvajn Kalousek Druhý rozhodl vykonat hrdinský čin. Sedláku – povídá sedlákovi – zavaž tadyhle koníkovi tu ránu po upířím cucání, vezmi veliký pytel a pojď za mnou. - Sedlák ošetřil koníka , popadl obrovský pytel a šel za Cvajnem. Když přišli k džungli Cvajn přikázal – Tady musíme počkat až do rána – Sedlák nerozuměl proč, avšak poslechl. Jak se rozbřesklo vyrazili dál. Šli a šli, až došli doprostřed temné džungle, přímo do doupěte upírů! Všichni upíři spali zavěšení porůznu ve větvích. – Posbírej všechny upíry do pytle – radil šeptem Cvajn sedlákovi – ale nesmíš je vzbudit , jinak bude zle! – Sedlák opatrně, jednoho po druhém, sesbíral upíry s větví, a každého z nich, než ho uložil do pytle, pěkně klepnul paličkou , to aby netropil povyk, kdyby se v pytli náhodou předčasně probudil. Už byli v pytli docela všichni, jen na nejvyšší větvi zůstal viset ten největší rabiják , pohlavár všech upírů. Sedlák na něj se země nedosáhl, a tak nevěděli , co teď! Po chvíli Cvajn povídá – Nic se nedá dělat, jdu na něj sám – a šel. Potichoučku k němu doletěl, a zrovna, když se jej chystal hrdinsky bacit ve spánku, se pohlavár probudil.- Zrada – zařval zběsile, když poznal co se děje, a prokousl Cvajnovi jedno křídlo skrz na skrz. Cvajn se začal řítit dolů, avšak v poslední chvíli zachytil o mnoho většího pohlavára upírú za uši a strhl jej s sebou. Rvali se spolu jako šílení- pištěli, supěli a kvíleli, škrábali , kousali a tloukli se křídly, vrčeli, plivali a nadávali. Když už si Cvajn myslel, že docela zahyne, sebral poslední síly a boxnul pohlavára do ksichtíku. Pohlavár omdlel a oba tvrdě dopadli na zem.
Když se Cvajn probudil, bylo mu moc špatně, ležel celý zafačovaný ve vystlané krabici od doutníků a všechno jej bolelo. Otevřel oči a podíval se kolem sebe. Z jedné strany na něj koukal sedlák a z druhé cizí bílý pán. – Upíry jsme prodali do ZOO a dostali jsme za ně spoustu peněz – povídá sedlák – tohle je pan doktor a ten se o tebe postará. – Bílý pán se usmál a pokýval hlavou – Co je s koníkem – zasípal Cvajn. - Bude v pořádku – povídá sedlák- dostal transfuzi a navíc, teď máme tolik peněz, že už nebude nikdy muset orat. – To je dobře , pomyslel si Cvajn a usnul.
Za nějaký čas se uzdravil a stal třetím společníkem sedláka a koníka – navíc byl tuze slavný , jelikož zlikvidoval bandu upírů a psalo se o něm v novinách. Už nebyl jen Cvajn Kalousek Druhý, nýbrž Cvajn Kalousek Druhý, v Americe Prvý. Dokonce zajel na návštěvu za bratrem za moře, kde zjistil, že není ani trochu menší, ani malinko ošklivější a už vůbec ne hloupější, než Ajn. Byl prostě jenom trošku jiný. A druhá věc , kterou na návštěvě zjistil, bylo to, že se Ajnovi se Žanetkou narodil synek – Ajnštajn Kalousek Prvý.

................

"… no, a to jsem vlastně já.“ Dodal skromně netopýr. „Jéje,“ vzdychla Ivetka, „ to bylo, ale krásné vyprávění.“
„Taky dost dlouhé!“ Zívla Míša.
„Však už mi křídla docela vyschla.“ Poznamenal vesele netopýr Ajnštajn Kalousek Prvý. „Pomalu poletím. Dámy, doufám, že se brzy uvidíme,“ rozloučil se a odletěl do tmy.
„Nashledanou.“ Zavolala za ním Ivetka.
„Nazdar.“ Utrousila Míša a obě se šly umýt pře spaním.


O veliké kočičí ostudě


To bylo tenkrát , když kočička Míša ležela na okně, vyhřívala se na sluníčku a chytala lelky. Měla jich nachytáno asi pět nebo šest, když tu zničehonic přiletěl na okno vrabčák. Přiletěl, poskočil, ještě jednou poskočil a dal hlavičku roztomile na stranu.

„Hu!“ řekla Míša, ale jen v duchu. „Toho teď schlamstnu!“ Přivřela oči po kočičím a dělala, že ji vrabec vůbec nezajímá. Vrabčák – bylo to takové hůdě mladé – byl nezkušený a strašně zvědavý , co to za šedivce chlupatého na tom okně vlastně leží! A hop a hop a čim a cvrlik – přiskákal skoro až ke kočce.
„Teď,“ řekla si Míša a hups na ptáčka…jenže… jenže vrabčák byl nejen mladý a nezkušený, ale taky hrozně rychlý. Uhnul … a Míša se svezla z okenní římsy dolů!
V poslední chvilce se zachytila tím nejslabším drápkem co měla! Drápek se nejprve se skřípotem svezl po plechu, ale pak se zasekl ve spárce. Hrůza! Kočička Míša tam visela z okna dolů a bylo to úplně na zabití!
„Pomoc!“ Zavolala Míša úplně slabounkým hláskem jako by se bála, že když zakřičí silněji tak spadne. Drápek pomalu vyjížděl ze spárky ven.
„Pomoc!“ Mňoukla kočička ještě slaběji a už, už se loučila se životem, když tu se shora se římsy ozvalo.
„..A nesežereš mě… čim… když ti pomůžu..čim..čim???“
Byl to ten malý vrabčák, co po něm Míša skočila.
„Nesežeru,“ zasípala Míša, „ jen když mi pomůžeš zpátky!“
„Hm,“ řekl vrabec,“ uvidíme!“
Slétl k kočiččinu chlupatému ocasu, který ji ze zadečku bezmocně trčel jako vyztužený drátem, popadl jej do zobáčku, zafofroval křidélky a ze všech sil zatáhl směrem nahoru. Toť se ví, vůbec to nepomohlo, protože vrabčák byl tuze maličký.
„Kdepak,“ šeptla zoufale kočička,“ spadnu dolů a budu dočista placatá….a když budu zlobit , Ivetčina maminka mě šoupne pod rohožku, aby byl ode mne pokoj!“
Kočka fňukala a popotahovala. Vrabec vyletěl k jejím očím a povídá:

„Nebreč…taková velká to… ehm… chlupatice. Drž se – já zavolám posily. Vyletěl zpátky na římsu, promasíroval si volátko a začal hlasitě štěbetat:
„Čim.. čim.. čim… cvrlik… cvrlik… cvrlik… čim… čim… čim!!!“
Když to zopakoval potřetí, začali se slétat vrabci z celého okolí, švitořili , cvrlikali a poletovali kolem a za chvíli jich bylo na tucet.
„Vrabci..pozorrr!!!!“ Zavelel jim ten na římse. „Chlupatici šedivou do zobáčků uchopit.. teď!!“
A na to komando, se vrabci slétli ke kočičce a každý ji popadl za kus kožichu.
„Vrabci… ,“ rozkázal ten první,“ křidélky fofrovat ostošest... teď“!!!
Všichni vrabci v tu ránu začali mávat křídly jako pominutí. Kočka Míša ze v jejich zobácích začala zvedat jako vzducholoď. Když se zvedla zpátky na výšku okna, vrabec povídá:
„Vrabci…popoletět o tři vrabčí skoky směr – přímo na mě… teď!!!
Vrabci s Míšou popoletětli a ocitli se tak zpátky na římsou. Vrabčák trochu uskočil a zvolal:
„Zobáky otevřít na tři… raz..dva.. TŘI!!!“
Vrabčáci otevřeli zobáčky a Míša sebou plácla dolů vedle toho jejich poručíka.
„Ufff!“ Vydechla si Míša. Ležela na vyhřátém plechu římsy a neodvažovala se postavit na vlastní tlapky. Vrabčí pomocníci rovněž slétli dolů a seřadili se nedůvěřivě za tím hlavním. Stáli tam v řadě a ustrašeně zpoza něj vykukovali. Ten první vrabec se na Mišu pronikavě zakoukal a povídá:
„Ty jedna… hmm… kožišnice nelétavá… ty si mě chtěla… fujky fuj… sežrat! Že ano!!!“
„Šjůůůůů!“ Zašumělo to mezi ostatními vrabčáky.
Míša na to - ani muk.
Hlavní vrabec poskočil na ždibínek od ní a znovu říká:
„Zbaštit si mě chtěla.. co???“
„Jéééje!“ Přikrčilo se těch dvanáct za ním.
Míša jen ležela a provinile po nich střelila okem.
Ten hlavní přiskočil až ke kočce:
„To se dělá… chytat ptáčky chudáčky!“ A klovl ji, věřte – nevěřte, malounko do ucha.
„Jůva!“ Zvolali vrabci a ten nejmenší vzadu se strachy svalil.
Míša se na něj ani nepodívala a pak se tichounce rozplakala:
„Já už to… mňááááu… nikdy neudělááám!“ Po chlupatých tvářích se ji koulely slzy jako hrachy a bylo vidět, že jí to je doopravdicky líto.
Hlavní vrabec se na ní nejprve přísně podíval, pak se ale usmál a smířlivě pravil:
„Nebul… čtyřnožko drápkatá! Víš co? Budeme kamarádi!“
A tak se stalo, že kočka Míša měla – po veliké ostudě – třináct dobrých kamarádů.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 53 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Mitochondrie 05.10.2008, 12:42:48 Odpovědět 
   Máš zvláštní styl čárkování! U netopýřího příběhu mě zarazilo to - docela se rozplakal, ale protože hned o kousek dál je zase docela všichni, tak to tam bude asi naschvál... mě se teda víc líbila druhá část, dostalo mě /a bylo to úplně na zabití/ a taky vrabčí S.O.S, jen si myslím, že i když je svolával vrabčí kapitán, asi být jedním ze svolaných protestuji proti záchraně kočky (aspoň trošku)
 kulkul 05.10.2008, 12:14:01 Odpovědět 
   "Taky dost dlouhé" zívla Míša. - je výborné místo, opravdu.
Obsahově dost neukázněné. Slůvka přitom pestrá a víceméně přesná, vyjadřování dobré. Ve druhém příběhu tak trochu vytýkáme kočce že je kočka (lovec), to není moc výchovné, ona za to nemůže. Radši vybrat nějaký skutečný vztahový motiv, který děti už dobře chápou. Viz např.pohádka o lvu a myši: ušetři mě - pomůžu ti.
 čuk 03.10.2008, 8:01:45 Odpovědět 
   Kalousek netopýr mi připomíná kalouska člověka, Dovedl by si ovšem zařídit své i na vysokém topolu tak směšně pojmenovaném. Příběh kočky je jakoby o justici, či jinak jak uskutečnit skrytá mafiánská spojenectví.
POhádky pro čisté duše nezajímající se o politiku jsou kouzelné i poněkud zvráceně poučné (aneb jak se to musí dělat!)
Jsou to tedy spíše bajky, kde sled obrazů tvoří film, takže je chybné hovořit o obrazech ale o jednotlivých políčkách odrazu autorových představ a myšlenek- kčřivá zrcadla ještě nebyla zakázána) o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ciernezviera
(4.6.2020, 01:54)
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Vo vlaku
iwka
Rozhovor
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Nadějná budoucnost naší iluze
Tlapka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr