obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915355 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39483 příspěvků, 5738 autorů a 390301 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kobka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky ze šuplíku
 autor Pelion publikováno: 01.10.2008, 22:34  
 

Matné světlo louče bloudilo po vlhkých kamenných zdech. Spatřil jsem několik pavučin a malý otvor pod stropem, kterým sem proudil chladnější vzduch. Byl tu cítit nepříjemný pach plísně a ozývalo se monotónní kapání vody. Hliněný džbánek mi vyklouzl z ruky a rozbil se na kusy. Dřepl jsem si, abych posbíral střepy, ale zatočila se mi hlava. Zavrávoral jsem a ramenem narazil na tvrdý předmět. Byla to velká truhlice, jejíž víko zdobily nádherné ornamenty. Sedl jsem si na ni a zavřel oči. Hlava mi klesala únavou. Louč mi vypadla z ruky a málem zhasla. Prohrával jsem marný boj se spánkem, odložil hořící louč do kovového držáku na zdi a odklopil víko truhlice. Uvnitř byly jenom nějaké pytle. Příhodné místo pro krátký odpočinek. Za pár okamžiků jsem byl vězněm, který měl být za úsvitu popraven. Lomcoval jsem mřížemi a křikem se snažil přesvědčit odcházející postavu v černém hávu o své nevinně. Pak přišla velmi krásná dívka. Dlouhé blond vlasy jí splývaly až k pasu a modré oči zářily jako dvě perly. Její karmínové rty šeptaly mé jméno. Něžnou ručkou pohladila mou chlapskou ruku a z koženého váčku vyndala velký klíč. Odemkla a já jí padl k nohám. Pomohla mi vstát, usmála se a pohladila mne po tváři. Mé oči se topily v jejím výstřihu a pak se vidina rozplynula.

Probudilo mě řinčení řetězů. Zaslechl jsem tlumené hlasy a pootevřel oči. Tma byla téměř dokonalá. Chtěl jsem se otočit, ale přišel úder přímo na brňavku! Zaklel jsem. Kde to jsem? Je tu poněkud těsno. Cítil jsem zatuchlinu, vlhkost a prach. Hlava mi třeštila, měl jsem žízeň a chtělo se mi močit. Pootočil jsem hlavu a spatřil úzký pruh světla. Můj mozek se pomalu probouzel. Ovšem! Vzpomínám si.

Hejtman, můj dobrý přítel, včera pojal oslavu svých narozenin jak se patří a hrad ovládlo bujaré veselí. Hostů se sjelo požehnaně, pivo teklo proudem, dobrého vína bylo dostatek a pod jídlem se prohýbaly stoly. Asi dvacetiletý mladík hrál na loutnu a zpíval. K večeru mě přestalo bavit nesmyslné tlachání, flirtování s nemravnými narážkami a hloupé chichotání. Se džbánkem lahodného vína v jedné ruce a s loučí ve druhé jsem procházel neuzamčenými komnatami, prohlížel si nábytek i obrazy, do mučírny také nahlédl a skončil společensky unaven v podzemní cele. Muselo být hluboko po půlnoci. Vzpomínám si, že jsem se posadil na dřevěnou truhlu. A pak…

Z přemítání mě probudilo podivné klapnutí a nesrozumitelný hlas. Škvírou pod víkem truhly jsem spatřil tři postavy. Neznámou ženu v modrých přiléhavých šatech s úzkými rukávy a kulatým výstřihem, které se od boků dolů rozšiřovaly v řasenou sukni a do půl těla svlečeného urostlého svalovce, který by mohl skály lámat. Třetí byl mladý muž s několikadenním strništěm na tváři. Byl připoután řetězy i okovy u protější stěny. Kobka byla velmi dobře osvětlena, takže jsem si ho mohl prohlédnout. Tvář měl pokrytou jizvami a popáleninami. Že by z mučení? Po hrudi mu stékala krev. Polonahé tělo jakoby bylo naolejováno. Co se to tu jenom děje? Tolik světla z loučí? Sluneční svit se sem přece nedostane. Nechápal jsem. K zemdlelému tělu nešťastníka přistoupila žena, uchopila ho pod bradou a nadzvedla mu hlavu.

„Podvedl jsi mě a za to zaplatíš!“ řekla panovačným tónem, až mě zamrazilo v zádech.

„Kateřino, prosím…“ šeptal skrz popraskané rty.

„Mlč! Zemřeš!“ řekla žena hlasem zvyklým poroučet a plivla chudákovi do obličeje.

„Prosím…“ sténal muž.

„Zabij ho!“ přikázala silákovi a podala mu kovovou dýku.

To snad není pravda! Musím něco udělat. Nebudu se jen tak dívat, jak toho nebožáka zavraždí. Ať už provedl cokoli. Hrdina nejsem, ale musím se pokusit tomu zabránit. Přece se nepočůrám. Překonal jsem strach, prudce odklopil víko a snažil se vyskočit ven. Přepadl jsem přes stěnu truhly a rychle vstal. Periferně jsem spatřil hlouček lidí. Nohy se mi zlomyslně zamotaly do kabelů a já se svalil na zem.

„Stop! Doprdele, co je to za vola!“ vykřikl malý vousatý mužík.

„Nevím, pane režisére…“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 lucinda 13.10.2008, 20:05:53 Odpovědět 
   Já čekala, že si někdo z hostů odskočil do sklepení na "menší" sadomaso, to to naolejované tělo. ;))
Ale tvůj konec taky nemá chybu. ;)
 ze dne 14.10.2008, 10:33:10  
   Pelion: Za návštěvu i přečtení Ti patří mé poděkování :-)
Hezký den přeji :-)
 Meluzína 02.10.2008, 20:59:11 Odpovědět 
   Tedy musím přiznat, že takový postřeh jako Tuax nemám a když jsem zaslechla ten panovačný hlas, čekala jsem drsnou akci a krev stříkající hodně daleko a hodně vysoko... Skvělé a rozesmálo!
 ze dne 06.10.2008, 10:40:39  
   Pelion: Díky za návštěvu. :-)
Mně se z krve dělá špatně, proto jsem asi zvolil mírnější řešení.
A hlavně jsem chtěl trochu pobavit. Díky za hodnocení, komentík.
Hezký den přeji :-)
 Vanessa Kuzníková 02.10.2008, 13:39:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tuax ze dne 02.10.2008, 2:42:50

   Tak jo senzibile, čteš pozorněji než já. Ty kabely jsme přehlídla.
 Tuax 02.10.2008, 2:42:50 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 02.10.2008, 2:13:44

   Zdravím,
ano dalo by se říci, že jsem i senzibil, ale rozhodně nelžu. Tento příběh a zvláště v takovémto středověkém duchu jsem četl už minimálně ve čtyřech zpracováních, spíše ve více.

V momentě kdy se objevila věta: "Periferně jsem spatřil hlouček lidí." Bylo vše jasné, pakliže si člověk propojí dění o kousek výš, s příměrem o světle z loučí.

Následující věta s kabely, už byla jenom potvrzením a zbývající dvě věty, už byly zcela zbytečné.
 Vanessa Kuzníková 02.10.2008, 2:13:44 Odpovědět 
   Asi jsem od tebe něco četla a tohle se mi líbilo. Sice otřepané téma v mnoha komediálních filmech, ale s potěšením s e to stále dobře čte.
Tuax je senzibil a nebo trošku lže. Máme mu to věřit, že to věděl předem?
Já se smála to je dobrý ne? Mě to jako horror nepřipadlo.
Jedna.
 ze dne 06.10.2008, 10:38:23  
   Pelion: Díky za návštěvu, přečtení a za vše ostatní.
Existuje seznam neotřepaných témat? Abych podle něho mohl začít psát?
( Je to pouhá filosofická otázka, která mne od jisté doby velmi zajímá... )
Jsem rád, že se Ti má povídka líbila, ještě jednou děkuji a přeji hezké dny. :-)
 Šíma 01.10.2008, 22:58:55 Odpovědět 
   Měl jsem tu čest číst minulou verzi. Tato se mi zdá ještě propracovanější, ale asi jsem žabař, protože netuším, jak se Tuaxovi podařilo vypátrat pointu dřív, než nastala... :-DDD

Líbilo. Jednička je tam... ;-)))
 ze dne 06.10.2008, 10:42:03  
   Pelion: Měl bych napsat prosté "děkuji", ale to je tak otřepané, že napíši jen prosté - děkuji. :-)
 Tuax 01.10.2008, 22:52:04 Odpovědět 
   Tak nějak jsem konec odhalil dříve, než to bylo jasně řečeno. Toto rozuzlení nevidím prvně. A jako zpracování této malé zápletky, mi to přijde slabší. Osobně mi přijde, že čtenáře by šlo lépe klamat a hlavně vtáhnout do vizí, aby byl v závěru překvapen. Já jsem překvapen nebyl.

Je to omnoha obrazech, představách, ale nestačí se vybudovat hloubka, atmosféra. Bylo to jak ve střižně, sled několika obrázků a než si jeden stačí pořádně divák prohlédnout už má další. Vyznění bylo pro mě z tohoto důvodu rozpačité.
 ze dne 06.10.2008, 10:33:13  
   Pelion: Pokud čtenář odhalí konec tři věty před samotným závěrem povídky, je to pochvala pro autora a ne výtka. Odhalil jsi to právě ve chvíli, kdy jsem si přál, aby to pozorný čtenář pochopil. Díky za Tvou pozornost.
Vybudovat hloubku i atmosféru bych mohl, budeš se divit, docela snadno, ale kdo by četl deset až patnáct stránek textu? Je to povídka. Jsem rozpačitý z Tvé rozpačitosti.
Přeji hezký den a spoustu té správné inspirace :-)
 čuk 01.10.2008, 22:33:38 Odpovědět 
   Horor s nečekanou pointou, kdy skutečnost, sen a fanatazie jsou současně opravdové. Napínavé, dobře napsané s názornými detaily. Líbí se mi.
 ze dne 06.10.2008, 10:27:03  
   Pelion: Čuku, děkuji Ti za publikaci i komentář.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Lorth
(20.11.2019, 00:25)
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
obr
obr obr obr
obr
Pojď
Diabol
Kapky
An!tta
Pomyslná čára ž...
Chci jen něco sdělit
obr
obr obr obr
obr

Dobrou noc...
Jean Larycu
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr