» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."

Elbert Hubbard

počet přístupů: 2141026

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303490 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Řeřaví ::

Weichtier	publikováno: 01.10.2008, 22:01


	Byli jsme řeřaví tenkrát kdy jen sotva vyšlým z plen mámy nám balívaly svačiny a školník s klíči podobal se Petru. Nikdo víc planoucí v ty dny kdy při bězích za zvěří voněly stromy pryskyřicí a my lační Prométhéové hleděli k horám. Snesli jsme sobě oheň pěst v gestu vítězů a syceni plamenem hasli pomalu přešly časy svačin a Titánů pod stíny dechů tuhne pryskyřice. Nebude smutnějších v ty dny na trůnech z jantaru jen zpěvy bardů že snad tenkrát byli jsme řeřaví.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 15		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 94		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Das	27.07.2009, 15:10:49

no hymbajs, copak nemáš nějakou nepovedenou? jak má člověk kritizovat tváří v tvář takovým nádherám?

BaD	20.10.2008, 14:41:11

Mně se to líbí, ale přesto jsem trochu zklamán. Nějak mi to nesedí k tvému stylu. Opravdu netuším. I když je to báseň velmi kvalitní a nemá tady mnoho konkurence (řekl bych), stejně z ní mám rozporuplné pocity. Možná kdybys jí nepsal ty (protože jsi zároveň mým idolem a zároveň ikonou specifického - tvého - stylu), přijal bych ji bez zaváhání. Ale takhle pořád dumám a nejsem si jist, jestli se mi to k tobě hodí. Třeba přirovnání dětí k lačným Prométheům. Na jedné straně je to pro děti typické zveličování a pozorování světa dobrodružným pohledem na druhé straně si nejsem jist jestli je zrovna Prométheus typickým hrdinou školou povinných dětí a také ta lačnost není typicky dětská. Děti jsou sice dychtivé, ale nikoli nenasytné, nemají pocit, že by o něco přišly, jenom jsou nedočkavé. Na lačnost pozírají na život příliš přirozeně, nechávají plout, netlačí na pilu. No teda, teď jsem se ztrapnil... Neber tu výtku nikterak vážně, je to opravdu jen drobnost, pouze se snažím ukázat na příkladu pocit své rozpolcenosti a nejistoty.


ze dne 25.10.2008, 10:39:25
Weichtier: Ahoj, BaDe, no dal jsem si s odpovědí na komentář trochu načas:-) Styly se mění. Pamatuješ naši včerejší debatu o "nihil poezii"? Ta velká změna postihla i moje psaní. Tak to prostě chodí:-) Co se dětí jako Prométheů... tady jsme si zřejmě neporozuměli. Totiž, jednotlivé strofy mají zobrazit určitý vývoj. První strofa - ano, tam je hrdina dítě. V druhé ovšem už jinoch, mladý lovec, běžící po lesích jen v bederní rouše, vzhlížející k horám jako symbolu úspěchu. moci nebo nesmrtelnosti. Človek bojující a nadějeplný. Pak dále, když ale dospěje na horu a získá vše, po čem tak prahl, zjišťuje, že je to málo. Že ztratil tolik sil a času v honbě za něčím, co ho, dosažené, neuspokojí. A vzpomíná, jak byl šťastný, když ještě stoupal na horu, když ještě měl po čem toužit a za co bojovat. Vzpomíná, jak byl řeřavý a jak pryskyřice byla ještě tekutá... Takže asi tak. No a každopádně díky za zastavení i za to, že se ti to vlastně líbilo:-) W.

synthetic darkness	06.10.2008, 20:28:16

Tak nejprve bych si měla naplácat, že komentuju až teď. Ale tak víš jak... :-) No a k básni - je to příběh, životní příběh a pokud tohle není uvěřitelné nebo upřímné, tak potom nevím :-) Nesrozumitelná je pro toho, kdo to neprožil, že. A navíc to schéma - motiv ohně a toho krásného "řeřaví" a pak taky postup pryskyřice v jantar a tak, že :-) No a vše samozřejmě v Tvém typickém nostalgickém oparu. Prostě hezký jako vždy :-)


ze dne 25.10.2008, 10:51:50
Weichtier: No já už vlastně ani nevím, jak bych Ti poděkoval. Snad jen, ano, tohle je část životního příběhu, část, kterou jsem musel sepsat a tak vlastně pojmenovat. A jsem neskutečně rád, že tu další část budeme psát spolu. M.

Black Cherie	06.10.2008, 14:15:30

To je tak hezký :-) To je jasná jednička. P.S: Japato že nereaguješ na vzkazy???


ze dne 06.10.2008, 18:34:41
Weichtier: Děkuju.:-) A když ti řeknu, že jsem neodpověděl, protože jsem si myslel, že se to nečeká (že jde pouze o oznámení:-)), dáš mi tu jedničku? :-D W.

Ada	04.10.2008, 18:48:42

Ahoj, takže k "řeřaví" - slovo je to zvláštní, ano a protože se špatně vyslovuje, tak ho většina lidí podvědomě zavrhuje, ale ať každý zavře oči a představí si oheň "na konci", takové ty malé plazící se oranžové jazýčky mezi uhlíky, jako by se olizovaly, jak se tetelí vzduch kolem nich, jak se mění odstíny té oranžové a pak slábne, až zmizí...přesto na těch uhlících ještě zůstává stín ohně a od těchto uhlíků jde začít znova, třeba jinak, třeba bude oheň zničující, silný nebo taky ne, třeba ty uhlíky vychladnou, ale řeřavé uhlíky jsou konec a začátek v jednom a navíc jsou krásné...a mně se tento obraz odráží ve slově "řeřaví" a proto se mi nejen líbí název, ale přijde mi i přiléhavý nebo snad téměř přesný k básni :-) "Petr" je trefné přirovnání a zlehčování Kulkulem mi nepřijde vtipné, skoro bych se nebála napsat, že je trapné! Nebo asi neměl školníka se svazkem klíčů na velké /z pohledu dítěte obrovské/ kovové obruči... Život není společenská hra Deset stupňů ke zlaté! Je to několik stupňů ke smrti...počet stupňů se pohybuje ve variabilním rozmezí pět a víc a žádný ten stupeň není lepší či horší pro vyjadřování pocitů...a osobně si myslím, že nejbolestivější, nejdramatičtější, nejztrátovější je přechod od "dítěte" /nejmíň tři stupně/ v dospělého /zbytek stupňů/ V sedmdesáti se ještě stále můžeme destruktivním způsobem zamilovat, můžeme mít skvělý sex, můžeme skočit s padákem, ale tu svačinu už nám máma asi nezabalí... A závěrečná strofa mi vychází jako "budoucí" bilancování a autor už teď ví, co bude jako úctyhodný bard přiznávat... Mně se to líbí - líbí se mi to zveličování, ty nedostižné idoly, ty iluze, ta bojechtivost, to odhodlání a nemíním se mu "vysmívat" jako někteří přede mnou jen proto, že jsem to "mladé, naivní, bojovné, prostě řeřavé" v sobě už zalila! / A jantar je taky nádherný!/


ze dne 06.10.2008, 9:42:20
Weichtier: Děkuju, Ado. Vlastně nejlepší odpověď na Tvůj komentář by byla asi: jo. No a třeba to v tobě není "zalité" nadobro, třeba už jen tenhle komentář toho může být náznakem. Ono se říká, skončíme takhle všichni, ale i pokud ano, tak vždycky musí existovat výjimky z pravidel, protože právě ona výjimka to pravidlo přeci definuje, vymezuje. Bojovat se vždycky vyplatí, i kdyby jen pro ten pocit, že to člověk zkusil. A ještě jednou díky. W.

Rajmund	03.10.2008, 10:13:03

Taková poezie mne většinou moc nenadchne. Obsahem však nějak naseknut-asi stárnu..

Viktor	03.10.2008, 8:40:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 02.10.2008, 21:15:45* :o) .... no, nevím jestli je to odpovídající reakce na dobře míněné urážky ... ovšem pokud "vy k my, stejně jako my k vy" ... pak jsem mu spokojen

Viktor	02.10.2008, 21:15:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 02.10.2008, 8:29:52* heh... nečekal jsem , že budeš nadšen, ale myslel jsem že se alespoń pokusíš nějak argumentovat.. docela mě to zajímalo... no ... nedá se svítit... :o) ----------------------------------------------- trošičku jsem mu zklamán...


ze dne 03.10.2008, 8:26:07
Weichtier: Jak vy k my, tak my k vy.

monito	02.10.2008, 19:36:59

me se libi, jak jsou zde detstvi a pocity v nem brany vazne, deti jsou totiz velmi emocionalni a vse prozivaji silneji a mozna i proto si detstvi dost dobre pamatujeme ... a ty jsi schopen o nem i tak pekne psat ... 1


ze dne 03.10.2008, 8:27:14
Weichtier: Ano, s tím dětství máš pravdu, tak nějak jsem se to snažil (možná tedy částečně i nevědomky)zachytit. Děkuju ti.

čuk	02.10.2008, 18:22:33

Mně se báseň líbí, protože je mi srozumitelná a v mém věku se jeví být přiléhavou. Řeřaví mi moc nesedí ( připomíná mi dřevěné uhlí). Mně se líbí skryté souvislosti, stavy ohně a pryskyřice- obojí spolu hraje příběh o času. Že by byl v té vzpomínce patos? Nemyslím. Vzpomínky jsou dobře obrazné, takové bývají.


ze dne 02.10.2008, 18:31:59
Weichtier: Děkuju, čuku, myslel jsem si, tobě se to bude líbit. No řeřavý bylo myšleno jako tedy žhavý, že, právě jako popel, třeba. Mělo to být jakési vystupňování, s plameny poté. Takže, významově to myslím sedí, ale chápu, že se to líbit nemusí, není to asi standardní slovo. No a v interpretaci jsi uhodil hřebík na hlavičku. W.

kulkul	02.10.2008, 10:28:44

Není ten Petr trochu Janda z Olympiku, a píseň "Taky jsem se narodil bos"? Přímo opsané to jistě není. Úmysl je poctivý a nevypínavý, snaží se prostě říct svoji myšlenku, naznačenou v úvodu, závěru i názvu. Slovo "řeřaví" ale není moc pěkné ani významově vhodné, ta bilancovaná (proč vlastně?) kvalita nějak nevychází zřetelně ven a básnička vyznívá divně, nesrozumitelně.


ze dne 02.10.2008, 18:12:12
Weichtier: Řeřaví je slovo naprosto významově vhodné, tohle myslím jsem schopen posoudit. Jinak názor s výhradami respektuji, i když mě fascinuje jistota, s jakou tady hodnotíš všechny texty. Když totiž člověk nahlédne pod tu šroubovanou mluvu, tak spatří jen vzduchoprázdno. Stejné je možná pod povrchem mojí básničky, tu možnost uznávám. Ale tvůj nedostatek pokory je až směšný. W.

Viktor	02.10.2008, 8:29:52

Nevim...-jak by řekl náš pan prezident Prof.Klaus - ...opravdu, ale opravdu nevim!" Já vám to, pane autore, nevěřím! Když jsem text četl - postupně jsem tuhnul - jak jsem se propracovával níž a níž - postupně se mi kroutlily všeliké oudy do paragrafů a na konci jsem vypadal jako kvadruplegik po atace globálního myospasmatu. Máš, autore, obstojné formulační schopnosti - ovšem ve spojení s hustým patosem a až těžkopádnou a úpornou snahou o vytvoření "umělecké" hodnoty - vše vyznívá ohromně křečovitě. Nedávno jsem někde četl(možná i někde na SASPI) větu, kterou řekl W.Allen o Wagnerových skladbách: "...když poslouchám Wagnera, mám chuť napadnout Polsko... "...hehe... trošičku jsem mu rozumím. Dále už jen k přirovnáním - ...Petr a školník.... ...čas svačin a Titánů... no, jezuskote... to je jako bych napsal ... ech , v době běďarů, kdy pyramidy byly mladé ... No, už tě nechám! Docela věřím, že za text obdržíš něco ovací i celou řadu jedniček... ale pro mně je text nepříliš šikovně zformulovanou pózou.


ze dne 02.10.2008, 18:07:35
Weichtier: "...trošičku jsem mu rozumím." Tahle část přesně vystihuje hodnotu tvého komentáře. Názor brát nemůžu, ale mohl bys zkusit začít koukat, když máš (asi) oči.

Šíma	01.10.2008, 22:49:06

Hoř pomalu, ať Ti to dlouho vydrží... ;-) Jednička je tam!


ze dne 02.10.2008, 18:12:51
Weichtier: Děkuju, šímo, pozitivní poselství v čase oslů potěší.

endless	01.10.2008, 22:09:15

... pokud bych soudila jen podle textu, tipla bych si, že je Ti čerstvých sedmdesát a ohlížíš se zpět. Báseň má v sobě naléhavou žízeň žít naplno znova a vědomí nemožnosti tak učinit. Vnitřní pláč může být stejně nebezpečný jako vnitřní krvácení, všem atributům vnější životaschopnosti navzdory.


ze dne 02.10.2008, 18:14:10
Weichtier: Tak snad se ti líbila:-) Díky.

jackiesparrow	01.10.2008, 22:05:29

Úžasná báseň... velmi mile pohladila mé srdce... :-)


ze dne 02.10.2008, 18:13:38
Weichtier: Děkuju moc, jackie.