obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (3)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2141028 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303490 komentářů :: on-line: 14 ::
obr

:: Ten sprosťák ::

 autor Racek publikováno: 13.09.2005, 14:15  
Povídka
 

Ten sprosťák

Jen si to představte, ten sprosťák můj manžel mi řekl, že když byl s jinou, stejně si představoval mě. Tohle mi řekl! A kolik jich za těch dvacet bylo, na to už neodpověděl. Panebože, sama nevím, co mě víc ranilo, že měl jiné – jedna to nebyla, to já vím, proto množné číslo, nebo že si představoval mě. Copak jsem nějaká hračka, aby si se mnou dělal co chce?!
Měla jsem krizi, to ano, měla, brečela jsem, až mi sestra, moje sestra Věra, povídá: udělej mu to samý…Tak jsem to zkusila. Pepík byl rád, to jo, celý léta o to stál, a já nic. A proto si cením, že to nepřestal zkoušet. A dočkal se. Přišla jsem si až jako nějaká princezna, jak u mě klečel a zouval mi boty…a pak zas jak nevěsta, když mě nesl v náručí…protože, víte, já už nejsem zrovna lehkej kousek, ale Pepík je řezník, má páru. A tak všechno fungovalo a šlo až do chvíle, než byl čas představit si TOHO…manžela. Ne a ne a ne, za nic na světě to nešlo …a tak jsem si řekla, proč bych měla myslet zrovna na něj…a tak nějak v tom momentě jsem se zamilovala. Úplně se mi pohnulo srdce.
A když jsem to vyprávěla Věře, napětím si okusovala nehty jako malá holka a řekla jen: Co budeš dělat? A já si jen dělala starosti, jak to řeknu tomu sprosťákovi a pomalu jsem v duchu přebírala věci, co si vezmu k Pepíkovi, a chodila jsem za ním dennodenně do krámu a on mi vždycky dal dozadu na talíř kus té nejlepší šunky, a já jedla, jedla, jakobych se chtěla projíst časem nazpátek až do doby než jsem si vzala TOHO…. A v pátek večer jsme chodili tancovat do Metropolu.
A jednou Pepík přivedl kamaráda a já Věru a snažili jsme se je dát dohromady, ale sestra byla nějaká divná, moc se nebavila, snad jen z povinnosti, a pak se najednou rozbrečela, vzala kabelku a utekla do noci…a nám tam zbyl kamarád, pro kterého jsme chtěli to nejlepší. A další pátek jsem měla narozeniny, a to jsme do Metropolu nešli, měly mi přijet obě moje holky, tak jsme s Pepou slavili aspoň u něj v krámě - a tam mi ovinul kolem krku věnec vídeňských párků a místo kytky držel tři dunajské klobásy a že si by si mě vzal.
A tak jsem si právě začala dělat ty starosti s přestěhováním a rozvodem. Když jsem řekla manželovi, že se chci rozvést, vypnul dokonce televizi a zeptal se, jestli už to teda vím. Řekla jsem, že nevím a co se týká jeho, už vím jen jedno, a to že s ním dál nebudu. Ale co jsem se pak dozvěděla, ve mně vzkypěl vztek, hodila jsem na sebe co jsem našla, musela jsem vypadat strašně, zelená sukně k modrý blůze, a jen jsem letěla městem, jak jsem si to chtěla ověřit.
A v tom spěchu jsem si vzala taky blbý boty, zkrátka na kočičích hlavách se mi zvrtla noha, plácla jsem sebou na zem a narazila si koleno. Musela jsem si ho čistit kapesníkem a možná ta studená voda nebo ty tři rackové, co letěli kolem, nebo slunce co zapadalo za kostel…řekla jsem si: a dost, pro toho sprosťáka už jsem se natrápila dost a pak jsem šla pomalu.
Ten sprosťák musel Věře volat, už mě čekala. Asi brečela a možná se i bála, co já, ale já nic,a tak jsme seděly u stolu v parádním pokoji a spolu mlčely, pak už hodiny odbily devět a světlo venku zhasínalo, a já se nachystala, že půjdu. U dveří na mě Věra obrátila oči a říká: nebude ti teda vadit, když se k němu nastěhuju? A já na to: ne, teď už ne, a položila jsem jí ruku na rameno.

/23.června 2004, 22:51 hodin/


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Fenrir 09.02.2006, 17:59:16 Odpovědět 
   námět takovej přízemní na můj vkus, ale za jedna, protože mě nevim proč povídka skvěle vtáhla a pobavila .)
 Admin 13.09.2005, 14:16:48 Odpovědět 
   Zajímavá povídka, nemohu se nezeptat zda byla inspirovaná životem ....
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Na ceste za sno...
Mon
Golden mají rád...
sumus
Na druhém konci...
Josef Novotný
obr
obr obr obr
obr

Pro Tebe
Šuši
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr