» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (3)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud si cestu najde."

Vergilius

počet přístupů: 2141028

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303490 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Kukačky díl druhý ::

Jeňýk	publikováno: 06.10.2008, 22:21

Prosím váženého čtenáře, aby si nejdříve přečetl moje dílko Kukačky, vyšlé před časem v sekci poezie. Příběh se odehrává v devadesátých letech minulého století a v časech před tím i po tom.


	Pepíček není na světě dlouho a už to nemá jednoduché. Otec je alkoholik, matka nymfomanka. Zdali má nějakého dědečka nebo babičku neví. Zatím mu nikdo nikoho takového nepředstavil. Pepíček roste jako dříví v lese, běhá s kamarády po ulicích a účastní se každé rošťárny. Doma se zdržuje málo. Bojí se otce a nechce poslouchat ty jeho věčné hádky s matkou. Svět o Pepíčka nestojí, ale jeho to netrápí. Neví, že v jiných rodinách se lidé mají rádi. Svět je pro něj nepřátelským územím, kde je nutno si všechny požitky vybojovat. Když potřebuje peníze na kino nebo do mekáče, vezme doma z knihovny knihu a prodá ji v antikvariátě. Před týdnem dokonce odnesl do zastavárny otcovu medaili z dávného přeboru v dorostenecké kopané. Svět je pro něj závodiště, kde význam má jedině předběhnout ty ostatní. Proto Pepíček musí neustále své okolí přesvědčovat, jak je skvělý a výjimečný. Proto lže. Proto před klecí s opicemi vykládá ostatním, že už také „kuká“. Pepíček je už v posteli, když otec přijde na to, že mu chybí ta medaile. Vina padne na jednoho z matčiných amantů a v kuchyni se strhne zuřivá hádka. Velkým nožem otec zasadí tři rány. Matka umírá dlouho, ale otec pomoc nezavolá. Opije se do němoty. Pepíček slyší hluk z kuchyně, je schovaný pod peřinou a bojí se vystrčit hlavu. A tehdy se mu stane něco, co ještě nikdy před tím nezažil a co ho pak už nepotká nikdy v celém jeho dalším životě. Srdce se mu prudce rozběhne, cloumá celým jeho malým tělíčkem a on to škubání nedokáže zastavit. Ten pocit je tak intenzivní, že se mu zdá, že každým okamžikem srdce prorazí hrtanem a vyskočí z úst ven. Stejně jako jeho otec i Pepíček pozná kriminál, kam se dostane kvůli nějaké krádeži. Jeden z jeho spoluvězňů mu prozradí způsob, jak z denaturovaného lihu téměř úplně odstranit zápach benzínu. Bude ještě mladý, když v noci zmrzne na lavičce v parku. Svět Pepíčka nikdy nepřijal a on také pro svět nikdy nic dobrého neudělal. Aničku si vybral záměrně. To hodné děvče tehdy mělo spalničky, chybělo ve škole a nemohlo ho proto usvědčit ze lži. Během let se mnohé vysvětlilo, ale stigma kurvy už Aničce zůstalo. Kukání dříve, než s ním vůbec mohla začít, jí zprotivily neustálé výsměšné poznámky spolužáků a narážky pedagogů. Vždycky při nich v obličeji zrudne až po kořínky vlasů a na svoji obhajobu ze sebe nemůže vypravit ani slovo. Srdce se jí rozběhne tak divoce, až má strach, že jí prorazí hrtanem a proletí ústy ven. Nikdy se neprovdá a ačkoli vlastní děti mít nebude, ráda se bude starat o cizí. Vypomůže ve škole a bude s dětmi jezdit na letní tábory. Zemře na banální rakovinu a bude mít vlastně štěstí. Některé děti si ještě po letech vzpomenou na tu hodnou paní učitelku Annu z družiny, která se nikdy nesmála. Stejně jako Anička, i paní učitelka zasvětila celý svůj život práci s dětmi, škole a jejímu řediteli. Po maturitě přišla učit do školy, kde byl právě jmenován nový mladý ředitel. Byl laskavý ke svým podřízeným i žákům, ve vedoucí funkci byl rozhodný a na svůj věk byl velmi moudrý. Více nežli ti staří profesoři z kapitalistické éry. Vše se mu dařilo a byla radost mu pomáhat. Mnohokrát byla jejich škola vyhodnocena v okrese jako nejlepší ve sběru starého papíru. Dnes už jsou oba staří, ale tehdy byli mladí a krásní. Dvě čisté duše spojené společným ideálem zápasu o nový svět. Jak tehdy toužila, aby v ní viděl také ženu a nejenom podřízenou. Jen jedenkrát se odvážila před příchodem do školy použít rtěnku a ještě dnes se stydí, když si vzpomene, jak ji tenkrát sjel. – Co to máte na obličeji, soudružko? Běžte si to hned umýt. Jak chcete takhle učit? Tady jsme ve škole a ne v nějakém Hollywoodu. – Vymluvila se, že se jí udělalo špatně, a utekla domů. Nohy se jí podlamovaly a srdce v hrudi divoce bilo, až se jí zdálo, že každým okamžikem prorazí hrtanem a vyletí ústy ven. V uších jí jako ozvěnou stále znělo to hrozné slovo – Hollywood. Proplakala tehdy celý den i následující noc. Teď stojí mezi povykujícími dětmi před opičí klecí a dívá se na to strašlivé divadlo. Ta ostuda! Pro ni, pro celou školu, ale hlavně pro něj. Jak mohl dětem tak naletět? On, který byl vždy pro všechny vzorem a který si vždy se vším dokázal poradit. Jakoby se jí zhroutil celý svět. Myslí si, že až přijde domů, tak si sáhne na život. Ale ne, boj za správnou věc se nevzdává. Kdyby ho sebevíce tupili, kdyby ho mučili, bude stát při něm. A kdyby po něm stříleli, bude ho chránit vlastním tělem, byť by při tom sama měla zahynout. Narodil se v zapadlé horské vesnici kdesi na Podkarpatské Ukrajině. Byl nejmladší z osmi sourozenců a v dětství nepoznal nic než bídu. Než firma Baťa v nedalekém městě otevřela svoji pobočku s levnou gumovou obuví, chodil do školy jen každý druhý den. Pro děti totiž měli doma jen čtyři páry bot. Často byl i hlad. Skoro ještě jako dítě utekl do Čech. Chtěl studovat. Až bude velký, bude bohatý a vážený jako pop nebo jako pan učitel. Po vyučování dřel na stavbách a v noci studoval. Čemu nerozuměl, to se naučil nazpaměť. Někdy se mu podařilo na stavbě zašantročit něco vápna, a to pak výhodně prodat. Kšeftoval s potravinovými lístky. To bylo koncem války velmi nebezpečné. Přišli na něj, ale podařilo se mu z toho vykroutit tím, že shodil své kamarády. A protože propadal z biologie, udal i učitele. Mnoho z těch lidí zahynulo v koncentráku, ale bohužel ne všichni. A tak měl po válce zase na krku policii a soudy. Vyřešil to tak, že nabídl novému režimu spolupráci. Vstoupil do strany, stal se kádrem a s nedodělanou maturitou ho jmenovali ředitelem základní školy. To je víc, než být popem nebo pouhým učitelem. Svět je závodiště, kde význam má jedině předběhnout ty ostatní. Všechno se mu dařilo. Republika potřebovala suroviny pro rozvíjející se průmysl a za umístění ve sběru surovin byly prémie. Vyhrával každý rok. Hromady fasovaného papíru mu kamarád na školské správě rozepisoval na ostatní školy. Poštovní známky začal sbírat už za války. Bylo to bezpečnější, než dávat peníze do záložny. Dnes je už starý. Bezmála osmdesát let. Ale do penze ještě nepůjde, protože potřebuje peníze pro svoji sbírku. Je to jeho jedná radost a vášeň. Během let se sbírka rozrostla a známek už má plnou skříň. Některé zkompletované série jsou jistě světovým unikátem. A co je v tom peněz! Ani všichni popi v okrese nemají dohromady takový majetek. Dnes už řediteluje jen malé škole a má jen jednu učitelku. Přecházela s ním vždy na nové místo. Už si ani nepamatuje, jak dlouho ji zná. Výhoda je, že škola nemá ani hospodářku. Nikomu neprozradí, jakým způsobem tajně převádí školní peníze na svůj účet. Svět je nepřátelským územím, kde je nutno si všechny požitky vybojovat. Pravda, učitelku tím připravuje o část platu a o skoro všechny prémie. – Ale ať si baba zvyká, já to v životě také neměl jednoduché – zdůvodňuje si nelogicky. Dnes ale při odchodu do zoologické zahrady nechal ležet účetní knihu na stole. Zítra si bude muset přivstat, aby se nedostala učitelce do rukou. – To mě ale s těmi opicemi doběhli – vzpomene si pobaveně. – Ale nesmí si to dovolovat. A učitelka, ta kráva stará, je v tom ještě podporuje. – Však se jim pomstí. Do zítřka jistě něco vymyslí. Tlaková vlna ho srazila na zem a upadl do bezvědomí. Když se probral, všude bylo plno kouře. Asi ráno nechal běžet plyn. Plameny už začínají olizovat skříň s jeho známkami. Musí něco udělat, musí sbírku zachránit. Nemůže se ale ani hnout a cítí jak mu prudce bije srdce. Jakoby mu chtělo prorazit hrtanem a vyskočit z úst ven. Pak ale naposledy sebou škubne a přestane bít docela. Druhý den ráno učitelka spěchá do školy, kde se má seznámit s účetní knihou. Opice v kleci vesele kukají a zraňované bytosti na druhé straně drátěného pletiva budou dál těžce vláčet své smutné osudy světem.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 25		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 36		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apolenka	26.02.2009, 23:06:00

Tak takhle je to ... kolik dáš, Jeňýku, za jedničku? Teď vážně. Moc se mi to líbí a divím se, že jsem tě nenašla dříve. Škoda toho promarněného času.


ze dne 04.03.2009, 15:29:28
Jeňýk: Za jedničku poděkuju, a za tvůj zájem jsem vděčný. Zatím jsem topho moc nenapsal a momentálně mám v tvorbě přestávku. Tady jsem se snažil napravit dojem po publikaci stejnojmenné "básně". Děkuju. J.

Edvin	10.10.2008, 20:04:14

Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin* ze dne 10.10.2008, 16:13:22* Teď už vím, proč mé věci čte tak málo lidí. Asi nedobré zboží? Nebo dle Goetheho, že "dobré je vždy v měnšině"?


ze dne 10.10.2008, 21:35:46
Jeňýk: Moje příspěvky taky čte málo lidí, protože si platím jen Viktora. Musíš si jich zaplatit víc. A navíc někdo, kdo mi nepřeje, si platí čuka. :-)

Edvin	10.10.2008, 16:13:22

Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin* ze dne 09.10.2008, 15:35:51* A neplatíš? :-O


ze dne 10.10.2008, 18:36:52
Jeňýk: Neplatím. Nepotřebuji. Moje maminka říkala: Dobré zboží se prodává samo. :-)

Viktor	09.10.2008, 19:07:38

Odpověď na příspěvek od uživatele: čuk* ze dne 06.10.2008, 22:20:23* Pax! ... to , že jsem ti tvou práci zhaněl(a netušil jsem , že je to pouze Tvoje hodnocení) neznamená, že si Tvé práce nevážím, je to prostě jen reakce na konrétní případ, kdy s Tebou nesouhlasím.. ono toho musí být dost velké množství a je zákonité, že člověk tu a tam upadne do názorového stereotypu... ... ale od toho máš máš mně, abych tu za to vynadal... :o)

Viktor	09.10.2008, 18:59:07

Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin* ze dne 09.10.2008, 15:35:51* :o)

Edvin	09.10.2008, 15:35:51

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 09.10.2008, 10:19:50* ViKtor: tak, že tam je toto vše, jsem netušil. Viktor to však napsal tak přesvědčivě, tak asi ano... :-)


ze dne 09.10.2008, 20:55:10
Jeňýk: Ještě si lidi budou myslet, že si Viktora platím. :-)

Viktor	09.10.2008, 10:19:50

Jeňýku, ... jedním dechem... jedním dechem. Mimo to , že "kukající opice" budu dávat leta k lepšímu(to jsem opravdu neznal), musím konstatovat, že konstrukce příběhu skvělá. Jistě! Není to Dostojevskij ani Tolstolj! Zaplaťpánbu! Čtyř liniová stavba příběhu je opravdu úlitba filmovému stylu vyprávění! Zaplaťpánbu! Je tam trocha sarkasmu,trochu cynismu, spousta humoru a spousta citu - tedy Pelc, Tarantino, Heller a ... a nejvíc Jeňýka samozřejmě! Vynikající příběh! Gratuluji k použití, sice zámořských a komercionalizujících, ale naprosto profesionálních postupů. To co ostatní považují za úpadek, je oprostě jen pochopení současných stylu vyprávění- zkratka a klip, děj rozsekaný do obrazů(brr), zhuštěný a nabitý příběhem. Nevysvětlující a nemoralizující - pouze sdělený. Výtečně... jedna z nejlepších věcí co jsem na SASPi četl. Do oblíbených! ....................................... Jediná věc , co mi připadla rušivá byl popis budoucí smrti Anny - opakovalo se to příliš okatě! ........................................... Porota zde jako institut zcela selhala a myslím, že tě dokonce její verdikt poškodil - v souvislosti s nižším hodnocením si dovoluji predikovat i nižší návštěvnost tvého nadprůměrného příspěvku!


ze dne 09.10.2008, 16:12:17
čuk: Viktore, tou porotu jsem býl já sám a nikdo jiný, domnívám se, že můj rozbor byl dostatečně věcný, bez křiklavých emocí. Snaží se vždy dobrat podstaty a najít to, co by se dalo zlepšit. Vliv poroty na návštěvnost tolik nezveličuji. Ulevilo by se mi, kdybys porotcovství převzal za mne, s tím, že se budeš snažit frontu čekajících zkracovat jako já a hodnotit i texty, do kterých se nikomu moc nechce. Až na ty výkřikové emoce jsi opravdu výstižný a dobrý komentátor, byl bys přínosem pro nově přicházející prvňáčky.


ze dne 09.10.2008, 11:23:51
Jeňýk: Díky za pochopení! Sám si myslím, že je to jedno z nejlepších, co jsem dal dohromady. A hlavně: ubírá se to právě tím směrem, kde bych to chtěl mít, jestliže budu dále psát. Pelc, Tarantino a Heller je veliká poklona, i když já se žádný styl nesnažím napodobovat. Mám za to, že v dnešní uspěchané době není čas na dlouhé čtení a je proto nutno vyjadřovat se stručně a účelně. Zvláštní ale je, že Hlava XXII a Kill Bill patří mezi top ten mých oblíbených. S tou Annou možná máš pravdu. A porota? Nikdo není dokonalý. Ještě jednou moc děkuji.

Edvin	09.10.2008, 9:31:00

Odpověď na příspěvek od uživatele: Edvin* ze dne 07.10.2008, 16:29:07* Milý Jeníku, zapomněl jsi o jednom: Podstatným faktorem stavu světa je lidská hloupost. Tebou zmíněná nedorozumění, omyly a bezohlednost jsou jejím produktem. "Chce-li Bůh člověka potrestat, stvoří jej hloupým," řekl myslím Moravia. Ovšem doplnil bych jej, že tímtrestá celé lidstvo. Jen pomysli, co vše kolem nás je důsledkem hlouposti - budeš mít o čem psát do konce života. Tvůj děd Ed :-)


ze dne 09.10.2008, 11:09:41
Jeňýk: Souhlasím. Hloupost tam také patří.

Edvin	07.10.2008, 16:29:07

Tak to bylo. Dobře sepsaná kronika několika mizerných životů. Škoda jen, že se autor nechal svést k hollywoodskému ukončení - že jako pravda a spravedlnost, byť z rukou náhody či jakési vyšší moci, vítězí. Povídka by měla končit překvapivě, originálně. Možná autorova předloha skutečně tak skončila, ale v literatuře je to už dávno otřepaný závěr. Bohužel, jako pamětník znám mnoho takových soudruhů, jež skončili docela klidně v rodinném kruhu doma v posteli. Znal jsem je osobně. A neznám osobně ani jednoho, jenž by byl konfrontován se spravedlností. A dnes tomu není jinak, a jejich konce nebudou jiné. Jednička za dramatizaci. P.S. Z devadesátých let? Já tam vidím již padesátá, možná i dřívější léta a desetiletí.


ze dne 08.10.2008, 21:12:35
Jeňýk: Je to přesně tak, určité typy lidí budou stále. Doba komunismu je příběhu jen kulisou. Mohlo by se to odehrávat kdykoli. Avšak i záporná postava ředitel byl formován svým dětstvím prožitým v nedostatku. Podstatné není to, kdo je záporným a kdo kladným hrdinou. Podstatné je to, že svět je uhněten z nedorozumění, omylů a bezohlednosti. Děkuji za přečtení i známku.

Šíma	06.10.2008, 22:41:45

Zajímavé zachycení lidských osudů... ;-)


ze dne 08.10.2008, 21:04:43
Jeňýk: Díky Šímo.

čuk	06.10.2008, 22:20:23

Dlouho jsem váhal pustit se do komentování, neboť při prvním čtení mi unikal smysl. Čtyři dost zvláštní, ale možné příběhy, které spojuje jedno: pohled na kukající opice v ZOO. Tedy jev zobrazený absurdně, ale ve své podstatě reálný. První si jevu všiml Pepíček, dítě narušené (což líčíš pěkně v detailech), s tragickým osudem.Vybere si za přítelkyni dívčí protipól, Aničku. Pepíček dívku svým tvrzením o tom, že kuká kompromituje, čímž ovlivní její život do bezsexí, do smutku a vnitřní samoty, kompenzované péčí o cizí děti. Třetí osoba, učitelka, je zamilována do svého ředitele, a obdivuje ho až do vysokého stáří, přičemž ji ředitel uráží, jí se však také dotkne, že její idol naletí zvěsti o kukání opic. Čtvrtá osoba, ředitel, který se vypracoval z chudého chlapce, stal se však sviňákem za obou totalit, fillatelista, okrádá dříve jmenovanou učitelku o plat. V den, kdy byl v ZOO s učitelkou podívat se na kukání, umírá při výbuchu plynu, druhý den učitelka zřejmě pozná, jak ji a školu okrádal. Problém mám s časovou rodinou: kdy Pepíček vyslovil to kukání. Podle ředitele je to "dnes", podle učitelky za totality. Pokud to dnes znamená současnost, tak se Pepíček a Anička pohybuje v dalším životě v budoucnosti, a v příběhu učitelky je časový střih dle textu však vypadá, že se její návštěva ZOO děla v minulosti. Pokud chtěl autor zobrazit, jak banální věc může hluboce ovlivnit osudy čtyř lidí, tak se to nedaří u ředitele, u toho bude zřejmě ovlivněna jen jeho posmrtná pověst. Pokud by však učitelka zkontrolovala knihy ještě ten večer, je možné, že by výbuch plynu byl dílem jejich rukou ( jako pomsta). V závěru autor zdůrazňuje souběžnost dějů prováděných opicemi a lidmi (ovšem to se mi na pointu zdá málo). Všem osobám je společný citový vzmach projevující se bušením srdce, což autor píše jako skrytý refrén (Pepíčkovi poté, co byl zabit jeho otec, Aničce při výsměchu okolí, učitelce při urážce ředitelem, řediteli při umírání)- z toho mi plyne, že u každého byl tento vzruch za jiných okolností, u Pepíčka a ředitele za smrtících okolností, u Aničky a učitelky při reakci na nepříznivé chování okolí. Text je psán poutavě, čteme si o zajímavých portrétech s psychologickou i společenskou kritikou, cítíme jakousi osudovost a příčinnost. text je do jisté míry experimentální, ale snad až příliš překombinovaný a logicky nedůsledný. Ovšem je možné, že jsem nic nepochopil- pokud jsou mé výtky nesprávné, byla by to místo dvojky jednotka.


ze dne 09.10.2008, 20:45:06
Jeňýk: Samozřejmě máš právo na svůj názor stejně tak, jako já. To, že děláš redaktora je od tebe oběť a vůbec chválihodná věc. Ani od redaktora přeci ale čekat, že bude vševědoucí a totálně spravedlivý. A především je člověk, kterému se něco líbí více a něco méně, což považuji za přirozené. Jestli mám kvůli dvojce větší či menší návštěvnost mě teď vůbec nebere. (Možná, že sám odrazuji některé návštěvníky tím, že jim doporučuji nejdřív číst tu "básničku".) O známky přeci vůbec nejde. Na Viktora to působilo způsobem, který byl mým záměrem, a to mi bohatě stačí, protože vím, že jdu správným směrem. Přeji hodně zdaru. J.


ze dne 09.10.2008, 16:05:32
čuk: Ale stejně mně tvé časové vysvětlení nesedí. V povídce je dost střídání časovosti dějů. Anička a Pepíček se od onoho dne vyvíjejí do budoucnosti. Profesor a učitelka mají před oním dnem dlouhou minulost a jen krátkou budoucnost. Jsem možná hnidopich, ale slovo dnes nemá nijaký podtext navádějící do minulosti nebo budoucnosti (což je u sci-fi nebo historických románů jasné). Pořád si myslím, že časová riovina nebo zdůraznění onoho osudového dne v ZOO mohlo být jasnější a jaksi výraznější: vždyť ten den je závažný v osudech všech a umožňoval sjednotit časy. Stačilo přece psát jako uvozovací třeba: v ten den (v ZOO) potom dni, před tím dnem.Teď se mi připomíná práce s časem v Albeeho Stalo se v ZOO. Žádná porota to text nehodnotila, jen já jsem střelil dvojku, ač jsem jinak text chválil a jistě jsem si s ním dal práci. Ta časová neshoda a nutnost se tím zaobírat mě vedla k dvojce. Ber, že ti známku dal člověk hůře chápající, spíše patolog než opěvovatel Vliv známky poroty na návštěvnost nepovažuji za tak velký. Rád své redaktorské místo přenechám zodpovědnějším a zakomentuji si jako člen. Jenže mě prudí ta dlouhá fronta čekajících autorů a málo redaktorů texty do publikace uvolňujících. Kdyby mě text nezaujal, odbyl bych ho několika frázemi ( jak mnozí komentátoři činí) nebo citovými výlevy a nesnažil se dobrat podstaty, což mi zabralo čas, v kterém jsem mohl publikovat další z fronty.


ze dne 09.10.2008, 11:49:35
Jeňýk: Lituji, ale výtku nemohu přijmout. Slovo dnes se v povídce vztahuje důsledně k datu hlavního děje, tedy ke dni, kdy třída šla do ZOO prohlédnout si kukající opice a kdy potom zemřel ředitel. Spiosovatel může přítomnost umístit do jakékoli doby minulé i budoucí. To by se pak musely historické romány psát výhradně v minulém čase s určením času včera a sci-fi výhradně v budoucím s určením času zítra. Ale tak to přeci není. Dnes není ani dnem, kdy povídka byla napsaná, ani dnem, kdy je povídka čtenářem konzumovaná, ale dnem, kdy se děj povídky odehrává. Jestliže si Napoleon v nějaké povídce pomyslí, že dnes na Moravě krásně vychází slunce, vztahuje se to "dnes" nejspíše k datu 2.12.1805 a ne k dnešnímu dni kdy toto píšu ani ke dni, kdy ty to budeš číst. Zlobím se jen málo a zdravím. :-)


ze dne 09.10.2008, 7:54:16
čuk: S tou matkou -je mé přehlédnutí. Proti pointě i psychologickém zdůvodnění jsem nic nenamítal ani proti reálnosti ani vývoji postav a jejich souběžnosti,jsem s tebou v souladu a nepotřeboval jsem osvětlení Ale v časovém údaji máš nepřesnost: Když píšeš dnes, ( opakovaně), kdy je ředitel starý a návštěva v ZOO se odehrává, tak se logicky rozumí, že je to v současnosti (rok 2008) a nikoliv v roce 1995 jak píšeš v komentu- toto byla má nímitka. Souhlasím s předchozími komenty.


ze dne 08.10.2008, 21:01:18
Jeňýk: Příliš mnoho otázek a zároveň promiň: trochu nepozorné čtení - zabita byla matka a ne otec! Ale pustím se do toho, ačkoli by autor správně neměl vysvětlovat svůj děj nějakým doslovem. Celá věc byla napsána tak, aby směřovala k pointě (kontrast mezi veselými opicemi a smutnými osudy lidí), ale pravda, trochu se to vymklo, protože jsou tam zajímavější a asi poutavější momenty, takže pointa trochu zaniká a již není tak důležitá. Osudy jsou to výjimečné, ale trvám na tom, že psychologicky odůvodněné a zase ne tak nečasté. Každý má svůj předobraz v někom, koho jsem potkal. Skrytý refrén - ano - nakonec i na zdánlivě imunního cynického ředitele došlo. Ale dost keců, srovnám alespoň časové roviny: 1920 - narodil se ředitel 1937 - odchází v 17-to do Čech 1944 - jako 24-letý má potíže s Gestapem 1950 - jako 30-letý nastupuje do školy jako ředitel 1950 - přichází též učitelka (ročník 1932) 1995 - návštěva v ZOO (řediteli je 75, učitelce 63, Pepíčkovi a Aničce tak asi 10 let - nemohou ještě "kukat") cca 2010 - umírá Pepíček cca 2045 - umírá Anička ... no nic, já vím, že vy redaktoři toho máte hodně. Díky.