» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (3)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."

F. Caballero

počet přístupů: 2141028

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303490 komentářů :: on-line: 13 ::

:: Bez cukru. ::

Lesillee	publikováno: 08.10.2008, 15:28

...v době zvrácených her na lásku...


	Vlastně nemůžu říct, že bych ho milovala. Spíš ho víc nesnáším. A to čím dál tím víc. Přeceňovaná, ulepená, fyzicky náročná (oukej, ne vždycky) aktivita. Závěr úspěšný hry na lovce (lovkyni?!) a kořist. Sex. Taky nesnáším sladký. Jenže… Jenže čas od času přijde chvíle, kdy mé tělo ovládá neúnosná touha po cukru a existuje jediný zaručeně účinný způsob, jak se tý zpropadený chuti zbavit. Ukojit ji. Co nejdřív. Okamžitě! Sehnat exkluzivní balení čokolády (preferuju kvalitu před kvantitou, ale v nouzi se spokojím i s méně blyštivým obalem), jednorázově ji spotřebovat a touha nezadržitelně mizí. Vyprchává s posledním soustem. Na dobu neurčitou… Nakonec naleznu odvahu otevřít oči a zjistit, kdo ukonejšil touhu minulé noci. Hlavně ať nemá křivý zuby! To se mi fakt hnusí. „Adame?!?!“…… „Hele,“ vypoulí své už tak nápadně velké oči Kristýna (to dělá vždycky, když přijde na něco zaručeně „geniálního“), „a co takhle okusit holku? Třeba si lesba?“ „Coožee?! Občas si říkám, která z nás dvou je vlastně blondýna!“ našpulím pusu na barmana – signál, že nastal čas na další margaritu. Dnes už třetí. A to jsou teprve čtyři odpoledne. „Jsi frigidní ledová královna s kusem ledu místo srdce! hysterický (musím si vzpomenout, kdo mi tvrdil, že tohle je „výsadní problém“ žen a osvětlit mu jeho názor) křik Tomáše se rozléhá po celém patře, tudíž starý Králový netrvá ani minutu a už čumákuje před bytem. „Prvotřídní ukázka uražený mužský ješitnosti, jenže já divadelní představení zas tak moc nežeru. Takže laskavě vypadni!“ stojí mě vážně velký úsilí nezačít se smát. Myslím, že v životě nikdy nikdo nepoužil v jedný větě tolik slov týkající se bodu mrazu. Tu si musím zapamatovat. „Slečno Lidická,“ mé příjmení neopomene vyslovit se zřejmým opovržením, „myjte ty schody, laskavě, teplou vodou. Ona studená tu špínu hůř rozpouští, víte?“ „Pojeď s námi o víkendu na vodu,“ prohodí otec při večeři, zatímco se snaží do pusy narvat celej knedlík. Já se tím svým málem zadusim. Cože?! Voda? (všude mokro) Stan? (vždyť to ani nemá hromosvod!) Spacák? (mám klaustrofobii při sebemenší nemožnosti roztáhnout nohy) Příroda? (od čeho máme parky?!) Ze všech těch hrůz mě přešla chuť. „Víš, že jediná kolektivní aktivita, kterou s radostí provozuji…“ „…je sex,“přeruší mě otec a podívá se na mě spikleneckým pohledem typu „vždyťjávímne“. „Tss. To určitě. Chlast,“ ironicky pronese matka, aniž by vzhlédla od svého talíře. Matky maj vždycky pravdu. A taky vždycky všechno ví. Nejspíš je to tím přerušeným spojením. Dvě těla, která kdysi byla jedno. „Utopit se můžu i na dně margarity,“ napřáhnu rozevřenou dlaň směrem k otci. Rezignovaně šáhne do zadní kapsy u kalhot a vytáhne tři stovky. Jedno si však neodpustí: „Mě stojíš peněz. Že sem tě radši nevystřík v lese na pařez.“ „Třeba máš trauma z prvního sexu?“ nepřestává mi mačkat (nejspíš si hraje na odšťavňovač) prsa David. Post coitum. Post určitě, coitum možná. „ Máš na mysli něco v tom smyslu, že jsem o to přišla v noci na popelnici na hřbitově a od tý doby při každý souloži cítím chuť tlejících kytek a slyším hlasy zemřelých?!“ při pohledu na jeho vyděšený výraz se musím smát. A ujistit ho, že to doopravdy nepoznamenalo ani mě a ani moji kamarádku, která mi tenhle svůj vkusný (ne ojedinělý) zážitek detailně popisovala na dívčích záchodcích den poté. „Tak máš komplexy?“ Je to vážně debil. „Z čeho asi?!“ Výška (dostatečně vysoká i bez podpatků), váha (přiměřená výšce se sklonem zvyšovat se v období Vánoc, jenže teď je červenec), barva pleti (vysolárkovaná), velikost poprsí (Marek jim tenkrát říkal „broskvičky do ručky“). Vše odpovídající. „By nám to spolu slušelo,“ mrkne na mě zpoza dveří Terezin brácha. Já rozkládající pexeso. Aneb romantika večer s Terezou, vínem a za přítomnosti pohádky - tý o prostituující Popelce.“ „Myslíš?“ „Bysme šoustali jako králíci.“ „Když já sem spíš přes to pexeso.“ ………Za jiného stavu bych okamžitě vyskočila z postele. Jenže moje hlava skáče i beze mě. Mozek stále nenašel, co poslat ústům, žaludek by však věděl hned… „Víš, jak nesnáším, když po ránu křičíš, navíc v týhle poloze máš příšerně uječenej hlas,“ pomalu se protáhne a mně se tak naskytne pohled na jeho záda. Rozdrásaná od mých nehtů. Důkaz předešlé noci. „Řekni mi, že to není tak, jak to vypadá.“ Bez víry ve vlastní slova. Bez naděje. „Nedramatizuj to,“ zapálí si cigaretu. V mý posteli! V mým bytě! Seberu mu jí a obdařím své plíce pořádnou dávkou nikotinu. Určitě se pozvracím. „Vždyť je to exces!“ rozkašlu se. „Když už, tak incest a ani to ne, jelikož máme každej jinou matku.“ Ticho. Típnu cigaretu do kytky na nočním stolku. Ticho. Dívám se na jeho netečnou, nicneříkající tvář. „Mám na tebe chuť od tý doby, co jsi začala na spaní nosit ty krátký kraťásky. Ještě teď se mi postaví, když si na to vzpomenu,“ na tváři nepatrný úsměv. Nikdy jsem si nevšimla, jak hezkej má profil. A tátovy oči…


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 27		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

OH	09.10.2008, 15:32:42

ahojky, jsem to moc nepochopil, ale líbí se mi uvolněný styl psaní, scéně s rodiči se mi nepodařilo uvěřit, ale jako krátkej text se mi to líbí. a připomnělo jak mi má knihovnice potom když mě ex-ona opět přesvědčila jakej su magor, poslala knihu Malinkatý kretén. Ale toto tvé líbí se mi, pěkně uvolněně napsaný...


ze dne 10.10.2008, 15:20:57
Lesillee: nuže..řekla bych, že je to celkem pochopitelný...nic víc, než o čem je celej dnešní svět :) jinak scéně s rodiči každopádně věř, páč ta je z mého života..ony veškerý úryvky jsou podle skutečných událostí z mého blízkého okolí, jen trochu zaobalený ;)

Ekyelka	08.10.2008, 15:28:31

Zdravím. Způsoby lásky bývají všelijaké, stejně tak lidské podvědomí. Jednotlivé momentky do sebe zapadají jako fotky do alba, přesto chybí závěr: co bude dál. Jak to ustojí sourozenci, zda je vypravěčka natolik flexibilní v myšlení, aby překročila sourozenecký stín, je-li i pro takový vztah v tvém světě (mám na mysli svět vypravěčky, který jsi nastínil skrze její vylíčené vztahy) místo. Vzhledem k oné poznámce na počátku - jednorázové ukojení chtíče po čokoládě luxusním výrobkem na dobu téměř neurčitou - bych si téměř tipovala i negativní odpověď. Opět jsem nespokojená se stavem některých čárek a dalších interpunkčních znamének v textu. Proč si autoři dávají tolik práce s příběhem a pak odbývají korektury? Co je tak složitého na gramatice, kterou se všichni učíme min. 7 let (odmyslíme-li si první dva roky ZŠ), ne-li více? Ono totiž vymlouvat se na to, že v nakladatelství vám to "někdo opraví" je blbost - takhle nakladatelé absolutně nefungují, pokud nejste světoznámí (nebo aspoň jako Viewegh) a prodávaní autoři. Práce s textem zahrnuje i práci s jazykem.


ze dne 10.10.2008, 15:28:49
Lesillee: já vím, čárky byly, jsou a budou vždy mým problémem..snaha doučit by byla, čas je to, co není...a základka v dáli :)...a závěr chybí tak nějak schválně...a děkuji, jsem ráda, že to nepůsobí jako mish mash...