obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Sjednotitel - Prolog ::

 autor Trenz publikováno: 09.10.2008, 20:22  
Přináším nový příběh ve spolupráci s mou kamarádkou, opět v žánru fantasy:)
 

Prolog
Seskočil z hradby a dopadl na zem jako kočka. Rozhlédl se. Žádnou stráž neviděl. Vypozoroval tedy správně, že mají ve stejnou hodinu každý večer výměnu stráží. Přímo před sebou spatřil poklop ke schodišti, jež vedlo na hlavní chodbu hradu. Než se do hradu vydal, vyslechl mnoho jeho obyvatel. Od obyčejného podkoního, přes služebné, po velitele stráží a každému zaplatil pohár vína, někdy i víc. Důležité bylo rozvázat jim jazyk a on se řídil mottem In Vino Veritas. Viděl přicházet vojáka. Měl jen dvě možnosti. Zabít ho nebo projít poklopem. Vybral si poklop. Dnes nechtěl zabíjet. Krůček po krůčku sešel schodiště, a než vstoupil na chodbu, bedlivě se rozhlédl. Nikoho však neviděl a nebyl ani příliš překvapen. V tuto noční hodinu panstvo spalo a vojáci buď též spali, nebo hráli karty, či užívali si s děvkami.
Byly to ženy vyhnané za veřejné sympatie k mužům, což bylo něco, co královna Maeve nedokázala snést a pomalu neuznávala ani soukromé sympatie. Muž pro ni byl jen nástroj k oplodnění. Jakmile otěhotněla, nechala ho zabít, nebo vyštvat divokými psi. Pokud se jí narodila dcera, chovaly se k ní ostatní ženy s náležitou úctou, neb mohla být jejich příští královna. Jestliže se narodil chlapec, byl odnesen do lesa a ponechán napospas vlkům.
Potřásl hlavou. Cítil, jak na něj kvůli tomu přichází vztek a on už dávno zjistil, že vztek ve většině případů není užitečná emoce. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl a poté vyšel na chodbu. Dal se vlevo, kde se chodba stáčela doprava a dolů přímo do hladomorny, kde ji drželi. Bylo pošetilé se sem vypravit bez jakékoliv ochrany. Jak by mohla sedmnáctiletá dívka uspět tam, kde on selhal? To byla jeho první myšlenka, ale jak pátral dál, dozvěděl se, že to ona má být ta čistá nevinná bytost. Nebyl naivka, aby si myslel, že se jí ani prstem nedotkli. Nejspíš ji tu měl každý voják na hradě, a kdo ví, jestli to bylo jen jednou. Dost o tom pochyboval, ale i tak stála za záchranu. Možná nešlo o fyzickou nevinnost, ale může mít po tomhle zážitku jiný, než nenáviděný pohled na muže? Pravděpodobně to dopadne tak, že ji osvobodí a ona se vrátí na hrad ke své sestře a bude muže nenávidět do konce svého života. Nevěřil, že se z toho dokáže vzpamatovat.
Přiblížil se k hladomorně a nahlédl dovnitř. Hlídkující voják spal u stolu kousek od korbelu vína. Bylo dobré, že zdejší pán své služebnictvo příliš neplatil. Snáz je uplatil. Potichu se tam vplížil, odepjal klíče z jeho opasku a poté zamířil k poslední cele hladomorny. Vsunul klíč do zámku a pokusil se odemknout. Šlo to ztěžka, neboť zámek byl už notně zrezivělý. Nakonec však povolil a vešel. V cele vládla ještě větší tma, než na chodbách, které alespoň tu a tam prozářil plamen nějaké zapomenuté louče. Naštěstí si jeho oči už dávno přivykly šeru a temnotě, a tak neměl problém se zorientovat. Uviděl ji, jak se krčí v koutku cely. Jen malý sotva viditelný uzlíček.
„A tohle má být spása tohoto světa?“ pomyslel si. Opatrně k ní přistoupil. Ani se nepohnula. Začínal se bát, jestli už to náhodou nevzdala a neopustila tento svět navždy. A to by pak už byl opravdu konec. Kdo ví, jak dlouho by trvalo, než by se znovu narodil někdo takový. Tak výjimečný.
Dostal se k ní natolik blízko, aby ji viděl i do tváře. Byly vyzáblé, stejně tak její tělo. Jako by ji krmili jen natolik, aby nezemřela. Rovněž měla obličej i tělo plné modřin, z nichž některé byly staré pár týdnů a jiné nebyly starší než jeden den. Vlasy měla zplihlé, skoro šest týdnů nemyté. Kde neviděl modřiny, tam byla kůže pokrytá špínou. Přidřepl si k ní a podíval se jí do očí. Tak temně hnědé oči už dlouho neviděl. Hleděla na něj prázdným výrazem. Stiskl rty. Nevěřil, že to vzdala. Něco v něm tomu odmítalo uvěřit. Díval se jí do očí dlouho. Věděl, že voják bude spát ještě tak hodinu, a proto nemusel pospíchat. A pak to uviděl. Malý plamínek odhodlání, malý plamínek síly, tam tančil, hluboko v jejích očích, snažíc se proniknout napovrch, přeměnit se v pořádný oheň a spálit všechny, kteří mu ublížili.
Natáhl ruku a dotkl se její tváře. Trhla sebou, až slyšel zachrastění. Sjel pohledem dolů na její ruce a okovy, které ji poutaly a vedly ke zdi, kde byly pevně zasazené. Chvíli studoval, jaký klíč by to mohl být a poté chtěl pouta odemknout, avšak dívka se odtáhla.
„Neboj se. Neublížím ti.“
Nevěřila mu.
„Jmenuju se MacKay. Přišel jsem tě zachránit.“
Neodpověděla mu a její pohled byl pořád plný nedůvěry.
„Nejsem jako oni. Nebaví mě znásilňování ani bití. Dovol mi ti pomoct. Odvést tě.“
Mlčela.
„Nemusíš odpovídat. Stačí přikývnout. Na znamení souhlasu. Zavrtění hlavou beru jako ne. Rozumíš?“
Přikývla.
„Teď ti sundám ty pouta, ano?“
Přikývla. Odemkl pouta a tiše je odložil stranou. Na dívčině zápěstí tkvěly velké modřiny a odřeniny, jak se snažila zbavit pout.
„Můžeš vstát?“
Zavrtěla hlavou. MacKay si přejel dlaní po dvoudenním strništi. Neměl rád riskování, nicméně jinak ji odsud nedostane. Nebyla schopna vstát, natož chodit.
„Teď tě vezmu do náruče. Nemusíš se vůbec bát. Opravdu ti nechci ublížit. Věříš mi?“
Po krátkém zaváhání přikývla. Odložil klíče a opatrně ji vzal do náruče. Překvapilo ho, jak je lehká. Takřka neslyšně opustil hladomornu, prošel bez povšimnutí chodbou do stájí, kde už na něj čekal podkoní s připraveným koněm.
„Podrž mi ji,“ předal dívku podkonímu. Všiml si, že cestou ztratila vědomí, a tak nebyl problém ji na chvilku přenechat někomu jinému.
„Podej mi ji,“ řekl potom a podkoní tak učinil. Posadil si ji před sebe tak, že se opírala o jeho hruď.
„Pán mě nechá sežrat psy, jestli to zjistí.“
MacKay mu hodil zlaťák a se slovy: „Já mu to nepovím,“ odjel.

Postupovala lesem. Tiše, obezřetně, rychle. Celé tělo měla napnuté jako strunu, snažíc se zachytit sebemenší šelest oznamující přítomnost muže či mužů. Od chvíle, kdy překročila hranici, jich potkala osm a žádný z nich nezůstal naživu. Jednoho zabila mečem v přílišné blízkosti a poté se musela vykoupat ve studeném jezeře, aby smyla jeho krev a to v chladném listopadu nebylo dvakrát příjemné. Její královna ji vyslala na záchrannou misi před pěti týdny. Trvalo jí, než se dostala přes hory vedoucí k hranici, jež rozdělovala ženský a mužský svět. Upřímně ji podivovalo, že to královnina sestra Eile vůbec dokázala a nenašly se tam její kosti, ale možná jen všechny podceňovaly její schopnosti a ona byla houževnatější, než se zdálo. Před dvěma měsíci se zle pohádala s královnou a oznámila jí, že se vydává do světa mužů, aby ukončila nesmyslný spor mezi těmito dvěma světy. Utekla dřív, než ji mohla královna zastavit. A tak vyslala ji, aby Eile přivedla nazpět a cestou jí natloukla do hlavy trochu rozumu.
„Za předpokladu, že bude ještě naživu,“ ušklíbla se Aife tenkrát v duchu. Cesta přes hory jí trvala tři týdny, ale pak už se pohybovala rychle. Co jiní ujdou za týden, ona zvládne za čtyři dny. Měla intenzivní pocit, že už je hodně blízko.
Z přemýšlení ji vytrhl dusot koně, na němž seděli dva jezdci. Dostala chuť si zabojovat. Posledního zabila před týdnem a od té doby nepotkala na cestě živou bytost, což zřejmě bylo způsobeno i tím, že si vybrala lesní cestu. Teď se však těšila na dvě pěkné mužské mrtvoly, protože jak ona říkala nejlepší muž je mrtvý muž. Viděla je přijíždět a její oči se rozšířily. Kromě bělovlasého muže spatřila na koni sedět, takřka ležet, Eile. Uchopila meč oběma rukama připravena muže bodnout muže do boku, až kolem ní bude projíždět, když ten zcela nečekaně zahnul na lesní stezku a nechal tam šokovanou Aife stát s vytaseným mečem. Zírala před sebe, neschopna uvěřit, co se právě stalo. Ten muž ji objel, jako by nebyla víc, než jen kámen stojící mu v cestě. Sevřela rukojeť meče tak pevně, až jí zbělely všechny klouby na rukou. Přísahala si, že toho chlapa najde a rozcupuje ho tak, jako by se chtěla vykoupat v jeho krvi. Nejen proto, že ji takhle ponížil, ale zejména kvůli Eile.

MacKay koně popohnal, kdykoliv mohl, aby byl, co nejdřív u léčitelky, kterou tahle dívka akutně potřebovala. Měl celkem jasnou představu, čím teď prochází. Pravděpodobně měla tělo jako v ohni. Všechny ty modřiny ji musely strašně bolet, jak s nimi kůň běžel po lesní cestě, což nebyl terén pro rychlé cestování, zejména na koni. Když vyjeli ze zatáčky, spatřil před sebou ženu s vytaseným mečem. To bylo to poslední, co potřeboval. Ulevilo se mu, když zahlédl sotva viditelnou stezku. Byl blízko ní a vzápětí trhl otěžemi, aby kůň zahnul. Chvilku jel po stezce, která se nakonec stočila zpátky na cestu, a tak ji vlastně objel. Dovedl si představit, jak teď musí zuřit a to mu alespoň na okamžik vyvolalo úsměv na jeho jizvami pokryté tváři.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 32 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 taira 20.10.2008, 11:10:42 Odpovědět 
   Je mi líto, ale mé dojmy z příběhu jsou tentokrát vyloženě negativní. Text působí v prvé řadě zmateně a... nepropracovaně? To snad ani ne, jenže všechno je to guláš. Něco se děje, něco se vysvětluje, je toho moc najednou a působí to jednoduše a nedotaženě.
Ale tohle se může s dalšími díly a na větším prostoru rozvinout v něco doopravdy zajímavého... :-)
 Tuax 14.10.2008, 18:57:37 Odpovědět 
   První odstavec sám o sobě působí dost chaoticky, údaje v něm se přelévají sem a tam a místo, aby čtenáři udělaly nějaou představu nechají ho taky zmítat se v tom chaosu. Vyprávění se line ve více rovinách, ale není to zdařile podané. Nejdříve bych doporučoval naučit se umět podat vyprávění jen v jedné rovině a ne najednou v rovině hlavného hrdiny a jeho činů, v rovině jeho myšlenek, v rovině pozadí a do toho ještě v nášení informací o světě. Tphle zvbládnout, tak aby to bylo čtivé a stravitelné pro čtenáře je umění. Lepší zkusit psát v jednotlivých rovinách a postupně je provázat, než z toh dělat takový maglajz.

Jinak zarazilo mě třeba víno v korbelu. Ono i přihlouplí strážní ve fantasy si víno, umějí nalít do dřevěných pohárů. Toto jsou takové prvky, které čtenáře, který o tom co čte přemýšlí budou dost brzdit v čtení a nebude to budit dobrý dojem. Chce to držet se trochu realističnosti, pokud tedy v tomto světě neexistují poháry a vše se pije s korbelů, tak se omlouvám. Ale na základě prvního dojmu to působí zle. Navíc když to čtu po několikáté, tak mám pocit, že to neměl být korbel jako pohár, ale džbán vína.

A třetí nešvar na který upozorním, jsou nelogicky působicí věty.
(Nakonec však povolil a vešel.) Tady u této věty to vypadá, že nakonec povolil zámek a vešel, vychází to zu toho jak je to napsané. Jenže slovo vešel už se netýká zámku, ale postavy, která cloumala klíčem. Jenže napsané to je stylově špatně. Na toto pozor, může pak docházet k mnohem horším důsledkům až k humorným.Obdobně působí pasáž prohlížení, kde je nějak moc týdnů a přesně udaných, jenže to vypadá že je to podáno z pohledu postavy a ta o tom nemohla vědět, přesné data vzniku té a té modřiny. Tedy mohla by, ale přijde mi to nepravděpodobné s ohledem na ostatní děj.

Každopádně celý příběh působí až příliš naivně, je mi líto. Pozadí a úmysl vypadá rozhodně zajímavě, takže pokračujte s kamarádkou, splétejte další osudy a pište. Ono se to poddá, psát, psát, psát a číst, číst, číst ;)
 Šíma 09.10.2008, 21:39:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 09.10.2008, 21:15:40

   Díky, Eky... Já to říkal, že jsem jen čtenář... :-DDD
 Šíma 09.10.2008, 21:15:40 Odpovědět 
   No, toto fantasy není určitě čistokrevným. Únos oné dívky z hladomorny mne zaujal. Je zajímavé, jak se nechali všichni na hradě uplatit. Buď nemá hradní pán plnou pokladnu, nebo je docela velký skrbla. Trochu mě zarazilo, že se podařilo našemu hrdinovi docela "rychle a bez problémů" uskutečnit jeho plán a nikdo nevyhlásil poplach a nevydal se jej stíhat... Ale i tak měl tento díl hezkou "noční" atmosféru a trochu mi připomněl jednu hru "Zloděj" (Thief?), kde také hrdina prováděl psí kusy... ;-)

Jinak to vypadá docela zajímavě. Svět rozdělený na ten "mužský" a "ženský". Copak se asi stalo? Ale je i tak s podivem, že v oněch světech žijí patrně obě pohlaví (třeba mají v obou částech "navrch" právě ženy, nebo muži), pokud mi něco neuniklo. Jde o začátek, takže podle mně se každý začátek (delších příběhů) trochu těžko hodnotí. Ale i tak je důležité, jak se autorovi podaří i samotný úvod do příběhu nakopnout...

Že zde není příliš intrik? Myslím, že to nevadí a také si nemyslím, že je již na začátku vše vysvětleno. Kdo ví, co všechno se stane a jaká byla minulost hrdinů samotného příběhu. A ono rozdělení tohoto světa na dva protipóly také určitě mělo své důvody. Takže směle do další části... Co se týče fantasy, jsem jen konzumentem (tedy čtenářem) sám tento styl nemusím a nemám jako autor pražádné zkušenosti, jen jsem něco málo četl a hlavně viděl (viz Pán Prstenů), což je na fundovaný komentík opravdu málo... Jednička (plus-mínus) snad potěší a popostrčí k další tvorbě! ;-)
 ze dne 09.10.2008, 21:33:23  
   Ekyelka: Šímo, naopak - tohle je čistokrevné fantasy, jaké může vzniknout snad jen spojením high fantasy a S&S.
 Ekyelka 09.10.2008, 20:22:08 Odpovědět 
   Zdravím.

Neuvěřitelné - tohle slovo mne napadlo jako první i po několikerém přečtení, ovšem ve svém negativním smyslu. Těžko uvěřit, že dlouhé vyptávání se všech lidí okolo nikoho ze strážných nevzburcuje, že bude hlídač ve vězení takhle jednoduše úplatný, když bude po rozednění všem jasné, kdo vypustil vězenkyni ven, atd. Navíc černobílé rozdělení světa příběhu také nesvědčí.
Já vím, že stvořit svět uvěřitelný je hodně komplikované a dost se při tom autor nadře. Výsledkem je však dobře odvedená práce, když text čtenáře pohltí a nepustí ho, dokud není konec.
Netvrdím, že je to vyloženě špatný začátek - spíš začátečnický. Příliš rychle všechno vysvětluje, místo aby si ponechal napínavou, tajemstvím zahalenou atmosféru pro pokračování. Také to chce podrobněji promyslet pozadí příběhu, vztahy ve světě, možná i politická uskupení na pevnině, jak tak koukám - ta část, kde Aife rozumuje, dokonale zpřeházela a zchaotizovala dosavadní povědomí, že dívku uvěznila její sestra královna, která ale aspoń podle slov Aife vyslala tuhle šílenou vražedkyni právě na dívčinu záchranu...
Fantasy se tváří jako pohádkový, jednoduše zvládnutelný žánr. Pokud ale chceš napsat skutečně dobrý příběh, nesmí se ti z něj vytratit logika, klasické mezilidské vazby a vztahy, principy chování a všechna ta kulturně-geopolitická omáčka. Zní to tvrdě, ale chtělo by to přečíst si pár fantasy románů, ať už se jedná o ságu o zaklínači Geraltovi, nebo o Alecovo dobrodružství se Seregilem, případně jiné příběhy, kde se vedle lidských osudů hlavních postav řešily i pohyby vojsk celých impérií atd. Zkrátka trochu více čichnout k podstatě fantasy světů - že totiž fungují stejně zákonitě, jako ten náš.
Netvrdím, že to je špatné, to vůbec ne. Hlavní nápad máš, dokonce i zajímavou postavu, se kterou se dá hodně dobře pracovat (ano, mám na mysli Aife). Teď se s tím vším, co máš v hlavě, prostě jen musíš poprat, přetvořit to do příběhu a napsat. A posléze z toho nejspíš vykrystalizuje i dobrý příběh - jen se nebát a psát dál.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Jak kdy(si)
Roman Manoch
O srdci ze zlat...
Rebekka
Magická konstru...
Džordž J.S.
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr