obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Mrkočko a Otík ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Mrkočko a Rodokmen
 autor Hosty publikováno: 07.10.2008, 18:48  
Hodně dlouho psaná povídka, pro lepší pochopení doporučuju přečíst předchozí díly :)
 

Sakradoprčickurňahergot! Drž ty ovce jedna bílá!“
Podobné výkřiky nám dosvědčí, že Mrkočkovi se chov ovcí poněkud vymkl z ruky, ovšem on sám si stále namlouvá, že má všechno pod kontrolou a dokonce ho to – přes jeho očekávání – baví. Zrovna když křičel něco o tom, že se na to vykašle a promění se ve velkého hladového vlka, šel okolo Mrkočkovy farmy vysoký, hubený mladík. Do tváře mu bylo vidět jen tak tak, na hlavě měl posazený cilindr sražený do čela a límec dlouhého kabátu zakrýval jeho úzká ústa. Cedule pověšená na jednom ze tří knoflíků hlásala: „Mé jméno je Otík!“ Podobní „lidé“ se Tady objevovali celkem často, ale kolem Mrkočkovi farmy chodil jen pan Icifer a jeho dcera.

Otík se chvíli rozhlížel a – i když nebylo vidět na jeho rty – poznat, že se mračí, žádné umění nebylo.
„LEK,“ objevilo se na jeho podivné tabulce. Mrkočkovi utekla ovce z nízkého přístřešku a on za ní s křikem vyrazil. Takový každodenní trénink se musel podepsat na kondici Mrkočka i jeho ovcí. Ke zklamání Icifera však byl Mrkočko vždy rychlejší.
Skoro vždy tentokrát nechal ovci ovcí a nedůvěřivě se zadíval na vysokého chlápka v červeném. Na jeho tabulce se automaticky objevilo: „Ahoj, jsem Otík a vy?“ Ovčák si ho kriticky prohlížel a jen tak mimoděk odpověděl: „Mrkočko.“
„Vy chováte ovce?“ Napsala tabulka.
„No, chovám...“ Mrkočko Otíka stále zkoumal. Vypadalo to, jakoby ho chtěl chytnout a strčit pod mikroskop.
Otíka to trošku vyvedlo z míry, ale po otázce „můžu u vás pracovat“ ten překvapený tady byl Mrkočko . Přerušil kroužení a zaostřování Na jeho tváři se objevil vítězoslavný skoro šílený výraz. Nakonec na cizince vychrlil: „Umíš stříhat ovce?“
Na bílé tabulce se pomalu objevilo „ANO“. Nejprve nešlo skoro vidět, prošlo žlutou, zelenou, modrou a fialovou, pak postupně zčernalo.
Mrkočko se zaradoval a mužíkovi s tabulkou nařídil být u něj zítra časně ráno.

Časně ráno. Tak to Mrkočko řekl a Otík byl na farmě opravdu časně. Jenže to netušil, že pro Mrkočka je časně hodina před obědem (aby se stihl nasnídat). Chlapík s tabulkou si prohlížel ovce. Když k němu jedna přiběhla, pohladil ji a na jeho tabulce se objevilo: Bé-e-bé?“ Ovce hlasitě prohlásila: „Béé,“ a spokojeně odběhla zpět ke stádu. Otík se pousmál a spatřil Mrkočka. Ve svém ovčáckém oblečku nemotorně pádil k přístřešku a cosi si mumlal. To oblečení si vybíral sám. Respektive si ho vyčaroval podle toho, jak si představoval šaty ovčáka. Je třeba však poznamenat, že Mrkočko žádného nikdy neviděl.

Když došel k Otíkovi, na tabulce se objevil pozdrav. „Brý ráno,“ odsekl Mrkočko a začal s přednáškou o tom, co každý den musí udělat a jak je to strašně náročné. Své vyprávění skončil povzdechem: „Víš, je to dřina, ale kdo jiný než já by se o ně mohl starat?“
Tabulka poslušně tlumočila myšlenky svého pána a Mrkočko se konečně naučil pořádně číst. Po jejich prvním delším rozhovoru se na Otíka s očekáváním podíval. Mužíkova tvář i tabulka říkaly: „Co je?“
Ovčák dychtivě odpověděl: „Říkal jsi, že umíš stříhat ovce, naučíš mě to a pomůžeš mi.“
Otík přikývl. Z kapes svého kabátu vylovil nůžky a kousek papíru. Po chvilce
soustředění a usilovného stříhání podal Otík Mrkočkovi papírovou ovci.

„A?“
„Naučím tě to, uvidíš, že to není těžké,“ objevilo se na tabulce. Mrkočko na svého pomocníka vyděšeně zíral.
„Ty vystřihuješ ovce z papíru?!“
„No, jednou jsem si vystřihnul celou farmu. Byly tam i krávy,“ pochlubil se pyšně Otík, ale jakmile uviděl výraz ve tváři svého pána, radostná jiskra z jeho očí vyprchala.
„Ty vystřihuješ ovce z papíru?!!“

Otík najednou nic nechápal, jakoby na papírových zvířátkách bylo něco špatného. Jeho tabulka začala blikat a napsala: „VZLIK“
„Ty vystřihuješ ovce z papíru? Ty je nedokážeš stříhat a získat vlnu, ty děláš kýčovitý dekorace do baráků boháčů bez vkusu, ty neumíš…“
Mrkočko si smutně sedl na zem vedle Otíka a tiše dodal: „Ta papírová ovce… můžu si ji nechat?“

...
Ráno moudřejší večera.
Kdo takovou hloupost vymyslel? Každý ví, že ty nejbáječnější myšlenky člověka napadají, než usne. Každý správný vědec či vynálezce to ví, a proto má vedle postele vždy tužku a papír. Jenže Mrkočko není ani vědec ani vynálezce a už vůbec ne správný. Tužka a papír chyběly v celém jeho skromném příbytku. Není tedy divu, že, když se probudil uprostřed noci a napadla ho ta nejskvělejší myšlenka v jeho dosavadním - ne moc vzrušujícím – životě, vyrazil ze svého domova směrem k farmě tak rychle, že by se i olympionik vedle něho nejraději propadl hluboko do země.
Jakmile byl na farmě, klekl na kolena, popadl nejbližší klacek a začal cosi zuřivě vyrývat do země.

Po chvilce usilovného soustředění ucítil v zádech něčí pohled. Otočil se a vytřeštil oči. Usměvavý Otík s tabulkou zavěšenou na knoflíku si prohlížel Mrkočkovy vyryté čmáranice.
„Něco mi napovědělo, že tady budeš,“ vysvětlila mužíkova tabulka.
Mrkočko na něj zíral s otevřenou pusou. Zavřel ji až kolem něj začaly kroužit mušky.
Po chvíli trapného ticha se Otík zeptal: „Co to je?“
„No, víš… To mě jen tak něco napadlo a musel jsem to dostat z hlavy.“
„Aha… já myslel, že v noci spíš,“ zablikala barevná písmenka.
„To já taky,“ zabručel Mrkočko a když viděl, že se svého pomocníka jen tak nezbaví, pokračoval: „Já ty ovce prostě musím ostříhat, chápeš, Otíku? Když je neostříhám… vlastně ani nevím, co se stane, když je neostříhám, jen vím, že to bude zlý (a bude to bolet). Tak mi to nedalo a musel jsem o tom furt dumat a vymyslel jsem takovej vynález. Tady jsem ho nakreslil, vidíš?“
Otík si chvilku prohlížel čmáranice vyryté v hlíně.

„No jo… ale jak ho sestrojíme? Vždyť nemáme součástky.“
„O to se postarám já, jenom potřebuju nakreslit ten stroj z každé strany a zevnitř,“ pochlubil se Mrkočko.
Otík sedl na zem vedle něj, našel si ostrý klacík a začal vyrývat do země čtverečky, trojúhelníky, kolečka (elipsy, lichoběžníky, kosočtverce, kosodelníky a obdelníky).
Náš nevynálezce na něj zíral, každého pohybu se lekl. A jediná myšlenka, které byl v tu chvíli schopen, zněla: „Co je, kruci, zač?“

Když začal Mrkočkův žaludek vydávat podivné zvuky a on automaticky sáhl do kapsy pro sušenku, pomocníkova tabulka se otázala: „Něco takového?“
Mrkočko zamrkal, zakašlal a přikývl beze slova. Chvíli přemýšlel a pak odrecitoval tlumeným hlasem:

„Chtěl bych tady vedle sebe
tenhle přístroj míti,
sám to nezvládnu bez tebe,
prosím, pomoz mi, Máti!“

Nejprve se nestalo nic, pak Mrkočko usedl zpátky do svého vytlačeného důlku a udělal si malý piknik ze sušenek a mléka. A Otík se najednou cítil opuštěný, nic nechápal, myšlenky se z jeho hlavy vytratily. Pak přiběhla malá krychlička na malinkých nožičkách. Mrkočko se pousmál a ukázal na náčrty vyryté v zemi. Krabička udělala něco, co mělo být zřejmě přikývnutí. Pak začala růst, zvětšovala se a zvětšovala, tvarovala a tvarovala, špičatila a hranatila. Najednou tam před nimi stála přesně ta krabice, která Mrkočka probudila ze spaní.

„Jak jsi to udělal?“ Otík stál jak přibitý k zemi a zíral střídavě na Mrkočka, střídavě na tu krabici.
„No, to se těžko vysvětluje. Důležitý je, že už to tu je a my to můžem otestovat.“

Mrkočko dotáhl jednu ovci, chvíli ji složitě vysvětloval, co po ní chce, pak vběhla do toho plechového monstra. Chvíli to podivně rachotilo, potom rachot vystřídalo bečení. Otík s Mrkočkem na svůj vynález nedůvěřivě civěli. Jakmile ovce vyšla z té hrozivě vypadající krabice, vypadala jako pudl bohaté paničky se špatným vkusem, kterého stříhali v nejdražším salónu v republice. Její neostříhané kamarádky na ni jen závistivě hleděly. Pak se ze „stříhače“ – tak to později Mrkočko pojmenoval – ozývalo nějaké klepání, skřípění a bušení. A úplně nakonec z jednoho malého otvoru vypadl bílý svetr.

...
A jednoho večera, když se Icifer chystal ke spánku, byla mu zima a necítil se dobře. Oblékl si proto teplý bílý svetr, který se v jeho skříni objevil jakoby zázrakem. Ráno si pochvaloval, jak mu bylo v noci teplo.


 celkové hodnocení autora: 85.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 10.10.2008, 8:18:53 Odpovědět 
   Takže oba dva ve dvojici jsou kouzelníci. Otík je vždy s tabulkou nebo občas mluví i normálně? Mně by se líbilo, kdyby za ztrátu lidské řeči dostal odměnou schopnost mluvit se zvířaty, zásvětím , předměty, ovšem jen za určitých okolností.
 ze dne 12.10.2008, 14:21:50  
   Hosty: Něco takového mě taky napadlo, ale pak jsem to nějak zazdila:(... A jinak, Otík nemluví, jeho tabulka vždycky napíše, co by chtěl říct :))
 Šíma 08.10.2008, 19:10:46 Odpovědět 
   Bylo to hezky "pohádkové", hned na začátku je pěkná "nadávka", která dá celému tomuto dílu "šmrnc" a ukáže, jaké je náš hrdina "nemehlo"... ;-) Snad Jednička neurazí... :-D
 ze dne 09.10.2008, 20:07:29  
   Hosty: Děkuju, děkuju :)
 Hosty 08.10.2008, 18:19:22 Odpovědět 
   Děkuji za publikaci i za komentář :)
Jsem ráda, že se líbilo:)
 taira 07.10.2008, 18:48:13 Odpovědět 
   Nuže… povídka je to pěkná, příjemná, taková úžasně odreagovávací. Laskavá a nápaditá, dokáže vyloudit ten správný pobavený úsměv. A čte se dobře, to rozhodně, jenom se tam sem tam objevují lecjakosti typu chybějících úvozovek a VZLIK (přitom vzlykat je s „y“, tabulka se spletla). A stříhání oveček mi přišlo jako horká čokoláda pro duši. Jeden by řekl, že se musel autor při psaní značně vyřádit, a jen mu tiše závidět…
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Strnulosť ducha
Kvé
Nebezpečná hra
Anika
Za sklem...
Aliäbella Alisabeth
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr