» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (2)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

počet přístupů: 2141031

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Společenstvo Elementálů: V moci ohně (20-22) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Společenstvo Elementálů 3

MC_Kejml	publikováno: 08.10.2008, 22:22

Společenstvo bylo vlákáno do pasti na střeše školy... Vyvázne z ní?


	XX Ohnivá vlna odmrštila Společenstvo všemožně po střeše školy a já jsem stačil sklouznout ještě tak dobře, že jsem nespadl na zem několik desítek metrů pode mnou. Okolo sebe jsem slyšel skučení obětí a já sám jsem byl popálený na několika místech. Bolest byla silná, ale ne tak, abych si poraněná místa nedokázal zaplnit ledem. Pokoušel jsem si vzpomenout, jak jsem to tenkrát dělal... Zvedl jsem hlavu a uprostřed střechy jsem zahlédl Firaerose. To, co vzniklo spojením Firena a Magmarose, byla podivná levitující bytost. Vznášela se jako by v plameni, kůži měla spálenou na uhel, oči žluté a zbytky vlasů černé. Nebylo pochyby o tom, že vládla obrovskou mocí ohnivého elementu. Když jsem viděl, jak dopadli ostatní členové Společenstva, neměl jsem o moc lepší náladu. Většina z nich si buď rány léčila pomocí svého živlu, nebo se plazila k Pepovi, který v tu chvíli vypadal asi nejlépe. Kdo mě ale překvapil, byl Aleš. Navzdory ohnivému útoku, kterým nás Firaeros překvapil, stál Aleš na místě a měl před sebou pouze vztyčenou paži. Vytáhnul kosu a vrhnul se na nepřítele... Vlivem svého elementu jsem přestal cítit bolest a znovu se postavil na nohy. Většina party byla nashromážděná u Pepy, který se ostatním pokoušel pomoct, tak jsem se rozeběhl za ním. „Vypadá to, že žádná pomoc nepříde,” zakašlal Marek. „Místo ní je tady tahle svině...” „Jo, jedinej, kdo nevypadá, že to dostal, je támhle Aleš,” řekl Jirka a ukázal na parťáka, „má ohnivej element, tak se mu nedivim.” „No jo, kde je Tereza?” zeptal jsem se. „A Michal?” „Fakt nevim,” pokrčil rameny Jirka. „Ale asi bysme se po nich měli kouknout.” „To teda,” dodal Marek. „Jak to uděláme, kámo?” „Rozdělíme se a najdeme je,” prohlásil jsem. „Nepokoušejte se bojovat s Firaerosem, musíme nejdřív vymyslet, jak na něj. Snad ho Aleš zdrží na dost dlouho.” „Dobře, Kamile,” přikývl Pepa. „Co budeme dělat, až naše přátele najdeme?” „Stáhneme se dolů, tady jsme pro něj lehkej cíl,” zněla má odpověď. „Počkej – dolů?” zamračil se Jakub. „To budeme přece ve stísněnejch místnostech, ne?” „Dá se tam líp bránit,” dodal jsem, „ale teďka už ‘deme!” Parta začala s hledáním a já se vydal po kraji střechy, abych zjistil, jestli dvojice třeba nespadla na zem. Neuběhl jsem ani pár metrů a za vyvýšeninou jsem zahlédl Terezu. Seděla na zemi a třásla se. Skrčil jsem se k ní. „Terezo! ‘seš v pohodě?” zeptal jsem se. „Já nevim,” na to ona. „Kde je Michal?!” „Teď ho hledáme,” řekl jsem. „Musíš s náma honem dolů, Aleš zatím zdrží Firaerose a my vymyslíme, jak na něj!” „No tak jo,” souhlasila. „Není mi moc dobře...” „Jak to?” podivil jsem se. „Já myslel, že když jsi ohnivá, tak že ti jinej oheň neublíží!” „To jsem si myslela taky,” povzdychla si. Společně s Terezou jsme se dostali až ke schodům, kde už čekali ostatní členové Společenstva. Pepa nesl společně s Jirkou Michala, zavěšeného za ramena. „Michale?!” vyjekla Tereza. „Jak na tom je?” zeptal jsem se. „Ne moc dobře,” odpověděl Pepa. „Musíme se o něj ihned postarat, jestli má přežít.” „Doprdele,” zaklel jsem. „Co Aleš?” „Hele, kámo, daří se mu docela dobře,” řekl zvesela Marek. „Snad ho ještě na chvíli udrží.” Otočil jsem se na Aleše a spokl, co jsem chtěl říct. Nad Firaerosem se objevil Mr. Kdosi. XXI Seběhli jsme do školy a díkybohu se tam s námi dostal i Aleš. Jeho brnění bylo tak rozehřáté, že od něj všichni museli pár metrů ustoupit. „Mistr mi řek’, abych šel za váma,” řekl elementalista. „Takže co teď?” „Nejdřív Michal,” kývl jsem na bratry. „Pepo, vemte ho k družinám a udělejte, co půjde.” „Dobře,” přikývl Pepa, „vynasnažíme se.” „Dál, jak to uděláme s Firaerosem?” zeptal jsem se. „Aleši, vypadal Mr. Kdosi, že ho porazí sám?” „Neřek bych,” zakroutil hlavou elementalista. „Bude potřebovat všechnu naší pomoc.” „Okej. Všichni jsme viděli, že kromě Aleše proti němu nemá nikdo moc šanci,” ukázal jsem na Aleše. „Co ty, Terezo? Dokázala bys s ním bojovat?” „Asi budu muset,” zamumlala Tereza. „Mám stejnej element, jako on.” „Nevypadala jsi moc dobře, když tě Kamil přinesl,” řekl Pepa. „Opravdu chceš jít?” „Přesně, říkalas’, že tě poranil,” na to já. „To je jedno... Musím pomoct Alešovi a tomu andělovi...” stála si Tereza za svým. Vtom jsem zahlédl Mr. Kdosi, jak padá ze střechy s popáleným břichem. Firaeros se nepochybně blížil k nám... „Do malý!” vykřikl jsem. „Pepo, Jirko, vemte Michala, jak jsem řek’!” Když se skupina dostala do malé tělocvičny, střechou se tam propadl Firaeros. Vypadal, že je připravený útočit. „Pryč! Aleši, Terezo, do něj!” zavelel jsem. „A hodně štěstí...” S Markem a Jakubem jsme vyběhli ven a zabouchli za sebou dveře. „Kámo, ‘seš si fakt jistej, že bysme za nima neměli jít?” řekl Marek. „Já bych na něj moh’ aspoň střílet,” nabídl se Kuba. „Nedostali byste se z toho,” odpověděl jsem. „Je moc silnej.” „Snad máš pravdu, kámo,” dodal Marek. „dem’ za bratrama, tady už nic nezmůžem!” Doběhli jsme na chodbu k družinám, kde se Jirka a Pepa pokoušeli vyléčit Michala. Pepa se hluboce soustředil a klečel před Michalovým tělem. V ruce držel hůl, se kterou osvěcoval jeho tělo. Jirka seděl opřený o zeď opodál a jakmile nás spatřil, vycenil zuby. „Nevim, jestli to zvládne,” řekl. „Ale snad jo. Věřim bratrovi.” „To já taky,” prohlásil jsem. „Ztratit po Tomášovi i Michala by bylo hrozný.” „Jo, no... Jak jim ‘de boj?” zeptal se Jirka. „Masínko a Terka tam ‘sou zavřený,” odpověděl Marek. „Snad jim to vyjde, co, kámo?” „Snad jo... Maj’ tam i Mr. Kdosi, tak by mohli vyhrát,” na to já. Jak to Jirka zaslechl, vytřeštil oči. „Kecy,” podivil se. „Fakt, viděl jsem ho, jak tam přišel,” přikývl jsem. „S Alešem a Terezou by ho měli stopro zahnat na ústup.” „Hej, kámo, odsaď je vidět do tělocvičny!” vítězoslavně prohlásil Marek a začal okupovat okna z chodbičky. „Ale moc toho teda nevidim, no.” Smutně jsem se usmál a sedl si vedle Jirky. Jakub poodešel a zapálil si, nejspíš se musel uklidnit. „Ty vole...” povzdychl jsem si. „Snad to zvládnou.” Měl jsem o dva elementalisty opravdu strach, to, že tam byl Mr. Kdosi, mi nijak na náladě nepřidalo. Jestli s Firaerosem bojovali přes rok, něco se muselo stát. „Měli by, teda doufám,” dodal Jirka. „Ale to je tak všecko, co můžu...” „Tvůj bratr mi říkal, že ‘ste tenkrát, když jste zdrhli z akademie, zažili spoustu zajmavejch věcí... Myslíš, že bys mi něco vyprávěl, abysme přišli na jiný myšlenky?” řekl jsem. Jirka se na mě otočil. „Jestli ti to pomůže, tak bych pro tebe jednu storku měl...” Jirkův příběh Bylo něco málo před půlnocí, když se nad tábořištěm elementalistů na Nových Butovicích začal stahovat stín. Na zem mělo přijít něco, s čím se dosud ani jedna strana konfliktu nesetkala. Tehdy tam byli Aleš, Tomáš, Jirka, a jeho bratr Pepa, společně se svými studenty. O něco dřív v ten den úspěšně vytlačili jednotku nepřátel, která vzala čtvrť útokem. Cítili se mnohem líp, měli za sebou totiž další jeden velký úspěch, o kterém se právě bavili na lavičkách před místním hypermarketem... „Tak ‘sme je vyhnali,” zasmál se Jirka. „Bylo to nejvíc lehký.” „Jo, ani bych nečekal, že jich tu bude tak málo,” zamyslel se Tomáš. „Nejspíš jich na Butky stačilo fakt jen pár...” „O tom není pochyb,” dodal Pepa. „Hyperionovci jsou proti obyčejné armádě a policii velice mocní.” „Taky je dobře,” řekl Jirka, „že ‘sou lidi živí. A že ‘sme tu našli Masnovy a Kamilovy rodiče. Tome... Ech.” „Já vím, no,” zachmuřil se Tomáš. „Nevím, co budu dělat...” „Jsme s tebou,” chytil Tomáše za rameno Pepa. „Pomůžeme ti.” „Hej, tak to je mazec,” ozvalo se kdesi za trojicí. „Dali nám žrádlo zdarma za to, že ‘sme je osvobodili!” Když se parta otočila, spatřila Aleše, jak si nese tašku s nápisem KFC, která byla plná jídla. Přišel ke trojici, rozházel mezi své parťáky sendviče, transformoval se a sedl si k nim na lavičku. „Co studenti?” řekl Pepa. „Jsou v pořádku a připraveni?” „Moji jo,” přikývl Aleš. „Zabydleli se v galerii a ‘sou připravený jim dát po držce, když něco zkusej.” „Jejda,” zasmál se Jirka. „Já ‘sem jim řek, aby se nějak rozešli... A... A je to,” zazubil se. „Musíme být ostražití,” prohlásil Pepa. „Nepřítel může přijít znova.” „Bohužel,” dodal Tomáš. Protivník opravdu nelenil a jeho protiútok přišel za malou chvíli. Hyperionovci přišli v mnohem větší síle, než se kterou původně obsadili čtvrť. Nebylo také divu, museli cítit, že se tam nachází zdroj jejich síly – meč, který nesl Jirka... Studenti se znovu postavili elementalistům Hyperionu a tak začal druhý boj o Nové Butovice. Uprostřed bitvy se ale stalo něco nečekaného. Jirka s Pepou zrovna zaháněli jednu z menších skupinek Hyperionovců okolo rohu hypermarketu. „A do něj!” křikl Jirka a vypálil po posledním nepříteli černý projektil. Výboj zasáhl elementalistovo tělo a praštil s ním o sloup veřejného osvětlení opodál. Hyperionovec se rozplynul ve vzduchu a nechal po sobě jen černý mráček. „Dobrá trefa,” gratuloval svému bratrovi Pepa. „Teď honem zpátky, jsme od ostatních dost daleko.” „Jo, to asi...” Jirka to nedořekl, protože právě spatřil dorážející posily jejich nepřátel. Od rohu hypermarketu se zvedl dav černě oděných elementalistů, kteří měli jen jeden cíl: zneškodnit bratry. „Honem!” zvolal Pepa. „Ústup!” Bratři vzali nohy na ramena a běželi zpátky k hlavnímu bojovému “chumlu” asi sto metrů od jejich pozice. „Ty vole, dva proti dvaceti, co to je?” stěžoval si Jirka, když mu okolo hlavy proletěla ohnivá koule. „Potřebujem’ pomoc, hned!” Jakmile zapnul svojí vysílačku, zjistil hroznou věc. Baterie byly vybité. „Uff... Nejde to... Zkus to ty,” řekl svému bratrovi Jirka. Pepa uchopil vysílačku. „Tady trenér Josef –“ Když vtom přístroj zasáhl jakýsi černý projektil odněkud zepředu a vyrazil ho Pepovi z ruky. Vysílačka spadla na zem a rozbila se. „Sakra!” zaklel Pepa. Náhle před bratry právě přistálo několik létajících Hyperionovců... Jirka s Pepou byli obklíčeni. Kolem zdi Hypermarketu je sevřel půlkruh útočníků. Pepa vztyčil hůl, aby kolem sebe alespoň vyvolal bariéru, dokud nepřijde pomoc. Jakmile se ale kolem dvojice objevil bílý kryt, stal se terčem mnoha magických útoků ze strany Hyperionovců. „Tak dělej něco,” křikl na svého bratra Pepa, který se snažil udržet zábranu. Jenže Jirka nemohl dělat nic. Obě vysílačky byly mimo provoz, vchod do obchodního centra daleko a spolubojovníci bratří jakbysmet. Náhle Pepův ochranný kryt pod náporem povolil a sesul se k zemi. Sám elementalista byl vzápětí zasažen dalšími útoky, které ho srazily na zem a odzbrojily od jeho hole. „A sakra,” špitl Jirka. Měl kolem sebe dobrých dvacet nepřátel a na zádech meč, pomocí kterého by Hyperion zvítězil jednou provždy. „Dej sem meč!” ozvalo se z davu. Horda začala povykovat a Jirku tak naprosto vyvedla z rovnováhy. Elementalista byl úplně zmatený. Vtom na Jirkově těle přistála ohnivá koule a odhodila ho na stěnu budovy. Další černý projektil ho praštil do břicha a hlavou se přitom udeřil o zeď, ke které ho Hyperionovci natlačili. Je tohle konec? Zeptal se sám sebe Jirka. Copak mě ty svině porazej’? Proti tolika lidem nemůžu nic udělat, jediný, co tu mám, je Hyperion... Jsem úplně vyčerpanej, jde na mě divnej pocit... A vtom mu to došlo. Elementalista vytasil z pochvy za zádech Hyperion. Z černého meče vyzařovala aura, přes kterou nebylo vidět skrz. Jakmile dav viděl artefakt, vrhl se na Jirku. „HYPERION!” zahřměl Jirka a zvedl trojúhelníkový meč nad sebe. Jeho čepel se začala zvětšovat, až dorostla do rozměrů, které převyšovaly i výšku hypermarketu. Jirka se rozzuřil a máchnul mečem k zemi. Čepel se snesla na skupinu Hyperionovců a nechala tam jenom spoušť. Elementalista kolem sebe začal mávat zbraní jak pominutý a z útočící bandy, která by ho obyčejně porazila jedna radost, zbyly jen zbytky brnění a vznášející se světla elementů jejich nositelů. Vlastník Hyperionu se nad svým vítězstvím hlasitě rozchechtal a vztyčil meč nad hlavu. Jakmile to spatřili přibíhající studenti, nevěřili tomu, co vidí. XXII „Tak to je něco,” žasl jsem. „Tys použil Hyperion...” „Přesně,” přikývl elementalista. „Taky ‘sem to nechápal.” „Já se hlavně divím, žes nedopad’ jako Martin, a nešel proti nám,” na to já. „Fakt nevim, čím to bylo, no,” pokrčil Jirka rameny. „Asi tim, že ‘sem temnej elementalista,” usmál se. „Možná, no,” zamyslel jsem se. „Máš ho ještě? Hyperion.” Jirka vytáhl z pochvy na zádech černý meč, který už nepůsobil tak hrozivě, jako tenkrát na hradě. Podal mi ho a zazubil se. „Hej, tak to fakt ne,” zasmál jsem se. „Na to šahat nebudu!” „No jak chceš, no...” „Ano!” vykřikl Pepa, sedící opodál. Světlo z vrchu elementalistovy hole uhaslo. „Co je?” zeptal se jeho bratr. „Nějakej postup?” „Dal jsem dohromady Michalovu schopnost regenerace,” řekl Pepa radostně. „Sice nebude moci nějakou chvíli používat element, ale alespoň přežije.” Jirka se zamračil a snažil se pochopit bratrovu logiku. „No, to je... Bezva,” ohrnul ret. „Gratuluju, Pepo,” usmál jsem se. „Za jak dlouho by měl bejt v pohodě?” „Dal bych tomu tak čtvrt hodiny,” odpověděl Pepa. „Super,” dodal jsem. Měl jsem velkou radost z toho, co se Pepovi podařilo. Bál jsem se, že Firaeros zbavil svým útokem Společenstvo Michala jednou provždy, což se díky bohu nestalo. „Tak teď už jen počkat na to, jak dopadne ta bitka,” stáhl jsem kolena pod bradu. „Snad... Dobře.” Bratři přikývli a nezbylo jim než čekat se mnou. „SAKRA!” vykřikl náhle Marek a skočil na zem. Okna nad proskakujícím elementalistou vyrazil proud ohně. „No ty vole!” lekl se Jirka a vztyčil před sebe jakousi černou bariéru. Plameny se naštěstí přehnaly úplně jinými místy, než jsme seděli... Když z tělocvičny vyšlehly poslední proudy ohně, postavil jsem se na nohy a okamžitě přispěchal k vyraženému oknu. „Připravte se, mohlo se stát cokoli!” varoval jsem partu. „Hej, Kubo!” zvolal jsem za sebe. Z průchozí chodby opodál přiběhl Jakub a uhasil cigaretu. „No? Coje, coje?!” zareagoval vyděšeně. „Musíme dávat bacha, asi dobojovali,” řekl jsem. Jakub přikývl, vytáhl hmotu, která se přeměnila na luk a namířil na vrata z průchodu k bojišti. Vyklonil jsem se z okna a podíval se do tělocvičny, ale tam jsem nikoho a nic neviděl, místnost byla jen celá očouzená. První věc, na kterou jsem si vzpomněl, byl Aleš... „Bacha, dveře se votvíraj!” vykřikl Jirka a připravil si hvězdice. Pepa opodál roztočil hůl a Marek poprvé po dlouhé době vytasil své dvě katany. „Tak dlouho jste se nesešly, co, holky,” dodal a já si okamžitě vzpomněl na vtip o prostitutce. Z dveří ale vyšlo něco úplně jiného. Jako první přišel spálený Mr. Kdosi a za ním se z haly vypotácel Aleš. Ohnivý elementalista si sedl do kouta a dal hlavu do dlaní.


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 8		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	08.10.2008, 23:07:04

Temné síly zřejmě nezahálí, nebo jde o nepodařený pokus Mr. Kdosi (to mi zatím není tak docela jasné)... Líbí se mi "realita" tohoto dílu. Naši hrdinové se před tímto "ohnivým monstrem - Firaerosem (docela úsměvné jméno)" stáhli do bezpečí. Málem je poražen i Mr. Kdosi a zdá se, že bez zranění vyvázl jen Aleš, který má také ohnivý element. To jsem zvědavý, co se z toho vyklube. Protože se zdá, že není vůbec jasné, jak celý boj v tělocvičně dopadl a co se stalo se samotnými aktéry (a zda opravdu všichni vyvázli)! Také mě potěšila "vsuvka" v podobě dobrodružství obou bratrů a použití meče Hyperionu. Na malou chvíli byl boj ohnivého monstra se Společenstvem odsunut do pozadí a vysvětlena další část z minulého děje, který se odehrál kdesi na okraji hlavní části příběhu druhé série. Dobře... Dám za Jedna. Text vypadá docela dobře. Skoro bych řekl, že to nejsi Ty, ale zdá se, že bereš svou práci dost vážně a proto Ti držím palec a těším se na další části. Některé otázky si vyžadují odpovědí... Děj je useknut na "správném" místě a proto se nenech prosit a až přijde čas, hoď sem další díl! ;-)

m2m	08.10.2008, 22:21:37

Ahoj! Dneska jsem to vzal hopem. Protože ono se to ani jinak vzít nedalo. Příběh svižně pokročil - včetně flashbacku - vpřed. Jedinou výtku bych měl na ten flashback - neboť v předchozích částech jsi ho odlišil průběhovým přítomným časem. Osobně bych od toho neustupoval. Možná se mihla i jiná chybka, ale dnešní díl se prostě i napodruhé přelouská rychle a bez záseků. Ačkoliv tuším, že tak docela Mr. Kdosi s Alešem nezvítězili... Tereza nebyla zmíněna a...předpokládám, že s Firaer(os)em se ještě setkáme. Tak tak...