» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."

W. Shakespeare

počet přístupů: 2141033

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Kobka (šímova) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve

Šíma	publikováno: 19.10.2008, 10:25

Po konzultaci a doporučení k publikaci sem dávám svou verzi "Kobky" a děkuji Pelionovi za přečtení a technické připomínky. Jsem rád, že mohu také přiložit své polínku do ohně... :-DDD

P.S. Omlouvám se za případné překlepy a nedoklepy, mí skřítkové nikdy nespí... :-(


	Probouzím se s velmi těžkou hlavou. V uších mi zvoní, pot se mi řine po čele, vlasy mám rozčepýřené a vidím dvojitě. Vlastně nic nevidím a jen koukám kolem sebe jako sova z nudlí. Co může jeden vidět v temnotě? Nevyslovenou otázku? Číhající strach? Výsměch. Pocit osamění? Ztráty? Kdesi kape voda ze stropu na kámen s nekonečnou pravidelností hodinového strojku. Kap, kap, kap... Začíná mi to jít na nervy. Pořád civím do temnoty a snažím se uhodnout kde to jsem a co tu vlastně dělám. Co se vůbec stalo? Marně pátrám v hlavě po tom, co předcházelo tomuto vcelku mrazivému prožitku. Dostal jsem se snad do basy? Sebrali mě? Kdo a za co? Byl jsem snad jako doga? Nebo snad nacucaný jako... Velbloud? Nebo houba? Kým vůbec jsem? V hlavě mám prázdno. Pořád slyším jednotlivé kapky, jak se tříští kdesi v nicotě na tom pitomém kameni a rozpadají se na tisíce jim podobných sestřiček. Snažím se pohnout, ale ruce i nohy mám snad z olova. - Chlastal jsi, viď? Zeptalo se mě mé druhé já. Ty prase! "Jsem abstinent!" zařval jsem do ticha. "Nepiju... Ani kapku!" - Tak co tu děláš? Zeptalo se mě znovu mé druhé já. "Co tu dělám?" zamyslel jsem se. - Ano, co tu děláš? "Ležím jako... Lazar! A nemůžu se pohnout..." - Ležíš tu jako trouba a možná tě již zítra zabijí... "Kdo a proč?" - To já nevím... "A co ty víš?" - Že toto temné místo je kobkou, která tě tu spolu s řetězy vězní a ty čekáš na svou smrt. "Proč? Nic jsem neudělal..." - Pamatuješ si, co bylo včera? "Ne." - Třeba jsi divoce pil, žral a souložil... "Ale já jsem... To jsem dělal?" - A proč myslíš, že máš na rukou a nohou řetězy? "Řetězy?" Trochu jsem pohnul rukama a nohama. Něco v té temnotě zachrastilo. Bylo to jako řinčení tisíce zvonů. Umíráček. Pro mne? Pomočil jsem se strachy a zimou. Ta temnota mě výsměšně obklopovala a sahala nestoudně na každičký kousek mého těla. Třásl jsem se jako ratlík a marně vzpomínal na to, co se vlastně dělo. "Já ještě nechci umřít!" zařval jsem. - Koho to zajímá? Zeptalo se mé druhé já. "Mě!" - Tebe? "Jo..." - Na tobě nezáleží... Řeklo mi mé druhé já posměšně. "Proč ne?" - Jsi nicka uvržená do téhle díry, nic víc. "Ale já jsem člověk!" - Ne, jen jeho pouhá karikatura. "Co jsem udělal?" - Nevím... "Co jsem udělal?" - Netuším... "Co jsem udělal?" - Hřešil jsi... Smilnil jsi... A zabil jsi... "Pro Krista... Já? Nic nevím, to je lež... Samé lži!" - Ne, je to pravda... Řeklo mé druhé já a už se neozvalo. Po nekonečné době, která se rovnala snad staletím jsem se s vysílením posadil a opřel jsem se o chladnou kamenitou zeď. Tak přece... Kobka! Poslední místo... Co bude dál? Mé druhé já mlčelo a jako můj osobní rádce, bylo k ničemu. Stále jsem se třásl zimnicí a čekal. Na co? Na kroky? Na záři světel? Na řinčení zbraní? Tiché rozhovory? Nic nepřicházelo a všude bylo ticho. Ticho a tma, která by se dala krájet... "Já chci pryč! Já tady nepatřím..." zakřičel jsem. Pak to přišlo. Uslyšel jsem kroky. Pravidelný klapot bot na kamennou podlahu. Dvě postavy vstoupily do mé osobní temnoty a skláněly se nade mnou: kat a kněz... Už je to tady, šibenice čeká, či snad špalek, nebo hranice? Temnotu vystřídalo bodavé světlo... Záře snad tisíce andělů s ohnivými meči... Jdou si pro mě? Tak přeci existuje život po smrti. Kde skončím? V pekle, nebo v nebi? Stále se třesu, přestože cítím jakési podezřelé teplo. To něco je jen kousek ode mne a stále mě ozařuje svým bodavým světlem. Propadám se do něj a nevnímám nic kolem sebe. Tma zmizela... Ztratil se i chlad... I já jsem byl tentam... "Karle, vidíš to?" "Jo, tohle jsem ještě neviděl. Chybělo málo a byla by z něj placka... Co tu dělá?" "Leží ne, vole?" "To vidím... Do něčeho se zapletl..." "Ten musel vypadat... Co s ním uděláme?" "Asi ho tu necháme ležet, debile! Vyneseme ho ven, než ho přejede někdo jiný..." "Jak se sem sakra dostal?" "Mě se ptej!" "Já se tě ptám..." "A neříkám to? Vím tolik, co ty!" "Do prdele, skoro bylo po něm... Co když je to sebevrah?" "To asi těžko... I když, lidi jsou dneska různí... A co ta flaška?" "Asi něco oslavoval a ztratil se." "Jo, třeba jo, naložíme ho a jedeme dál..." "Je tu pěkná kosa! To je nápad, ustlat si v silničním tunelu a ještě v zimě... Co je to za debila?" "Asi stejný debil, jako ty! Pomož mi s ním... Je zatraceně těžký! Tak a je tam... Jedeme?" "A kam?" "Do špitálu, vole, kam jinam?" "Stejně by mě zajímalo, kde teď asi je..." "Jak kde je?" "Duchem, vole!" "Ty jsi spiritista?" "Já? Ne, jen mě to zajímá..." "Ser na to, ještě chvíli a byl by v pánu!" "Jo a kdo ví, co by bylo s náma..." "Seděli bychom v base a..." "A za co?" "Vyhoď tu flašku k té druhé na zemi, ať si policajti nemyslí, kdyby nás zastavili, že chlastáme za jízdy..." "To je fakt... Tak jedeme..." "Ten chlap měl kliku!" "Kde? Žádnou jsem neviděl?" "To se tak říká, osle!" "Aha, jo, měl kliku..." "Tak, ještě další tunel a budeme doma, snad v něm nikoho nepřejedeme..." "Snad ne. Hele, už se probírá... Není ti na něm něco divné?" "A co jako?" "Jako by byl z jiné doby!" "Nesmíš chlastat, vole... Odkud by asi mohl být?" "A co ty řetězy, do kterých se zapletl..." "Tys mu je ještě nesundal?" "Ne, neměl jsem žádné nářadí..." "Že by zdrhnul z basy? Ale kde mají dneska takové nádobíčko?" "Jo, to je otázka. Tak jedeme, ať se práší za kočáry!" "Ale stejně měl z prdele kliku... To se každý den nevidí! Někdo by ho určitě přejel..." "Kde to jsem?" zeptal jsem se. Nastalo tíživé ticho... "Ve voze, na cestě..." uslyšel jsem hlas jednoho z mužů. "Všichni jsme na cestě odněkud nikam." "Měl jsem zemřít..." řekl jsem. "Jsem mrtvý? Je tenhle svět tou druhou stranou?" "Měl jsi namále, člověče, ještě jsi živej! Vítej v našem světě... V pekle reality běžných dnů!"


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 18		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Amater	25.10.2009, 21:10:56

Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater* ze dne 25.10.2009, 20:14:52* Šímí, jedině vtipnou kaši. To víš, musíš si je pěstovat a pěstovat a potom ti narostou do obrovských rozměru. No a potom musíš si sehnat betu, aby jim naordinoval dietu... a ony trochu splasknou. Bohužel ta dieta není vždy účinná. Píšu po tmě... JInak mají rádi zdravou výživnou stavu. To víš, dnes se nikdo nespokojí s málem... mizerové.


ze dne 25.10.2009, 23:38:57
Šíma: Vtipnou kaši? Hm, tak to by mě nenapadlo, asi na ni chodí někam jinam, já jim dávám jen sušené otruby! ;-))) Ano, jsou to pěkní hajzlíci, šotci jedni... Občas mají na klávesnici "olimpiádu", to je potom nadělení! Máš pravdu, drezůra musí být! Zdravím Tvé šotky a pokud jich máš málo, rád pošlu další! :-DDD Tedy, ne že bych je nepotřeboval, ale trochu se nudí, páč jich tu mám asi milion... Beta nemám, čtu to po sobě sám a je to asi znát! ;-))) Hezký večer a šotkům zdar! Snad dostanou rozum a snad nezaloží odbory! To by ještě chybělo... A když mě budou srát, posbírám jim čepičky a bude to. Šotek bez čepice, žádný šotek, ale co s milionem čepic pro trpaslíky? :-DDD P.S. "Není ten šíma magor?" - "Je!" ;-)

Amater	25.10.2009, 20:14:52

Dobrý. i když dva světy, já klidně bych to dala do jednoho světa. Někdy člověk neví, co dělá, ale podle sottaních i tebe to tady bylyo myšleno jako dva světy. Rozhodně vím jedno. Bavila jsem se u toho ať jsou to dva světy nebo jeden. Za jedna


ze dne 25.10.2009, 20:45:04
Šíma: P.S. Ti šotci Ti nedají pokoj ani v komentářích! ;-))) Lumpíci jedni, čím je krmíš?


ze dne 25.10.2009, 20:44:24
Šíma: Děkuji, jsem rád, že se líbilo! ;-)

Kondrakar	26.03.2009, 9:12:07

Dobré. Propojení dvou motivů, jak to tady bylo již zmíněno. Zachování duality. Líbilo se mi to.


ze dne 26.03.2009, 13:59:08
Šíma: Děkuji! ;-)

Nancy Lottinger	13.11.2008, 13:23:45

Šímo, zajímavé propojení dvou světů :-)


ze dne 13.11.2008, 14:27:12
Šíma: Dííík! Jsem rád, že se líbilo... ;-)))

Vanessa Kuzníková	28.10.2008, 23:13:26

Nějak se mi do toho nechtělo, ale přemluvila jsem se a nejsem zklamaná. Má to napětí a podivnou sílu upoutat. Nechci to snad ani napsat, ale troufám si psát, že je to něco jiného než by od tebe člověk čekal.

ZITULE	22.10.2008, 13:54:56

Hezka povidka, cetla se uplne sama. Zitule


ze dne 22.10.2008, 20:02:16
Šíma: Děkuji za zastavení a pochvalu. ;-)

Dědek	21.10.2008, 21:42:59

Člověče, já ti někdy mám taky takový problém, když se ty mé dvě Já pustí do sebe.


ze dne 21.10.2008, 21:52:59
Šíma: To je potom "terno"... ;-))) Díky za zastavení a komentík!

Pelion	19.10.2008, 16:16:11

Zdravím, pane... Milovníku sáhodlouhých dialogů - co Ti napsat? Snad jen... Doufám, že mé nepatrné připomínky Tvému dílku neublížily. Z Tvé povídky si může každý trošku vnímavý čtenář něco odnést. Cítím silný podtext. Kdo jsme? Odkud jsme přišli a kam jdeme? Nikdy neříkej nikdy. Ne vždy nám někdo podá pomocnou ruku. Druhá šance není samozřejmostí. Vážná situace vmíchaná do misky s vtipnou kaší. Odlehčené dílko, které "žije". Snad by mu slušelo zkrácení dialogů, ale to je jako házení hrachu na zeď, že ano pane? Známkuji jedničkou a už mizím... Měj se...


ze dne 19.10.2008, 19:28:26
Šíma: Díky, Pelione! Ano, říkat něco "ukecanému šímovi" o tom, aby zkrátil dialogy, nebo popisy je naprosto, ale naprosto, zbytečné... :-DDD

čuk	19.10.2008, 10:24:38

Řetězy spojují obě části. Dva zrcadlové dialogy: první já trochu oprsklé, druhé já trochu nafoukané. Druhá dvojice je podobná. Jeden oprsklý, druhý jakoby svědomí v reálu. Že bychom byli všichni uvězněni v jedné kobce. A projíždímě tunely, aniž by se zjevilo něco krásnějšího. Ten první se z tunelu vrátil stejnou stranou. Útěk z vězení (pekla) nebo z řetězů při divokém sexu? Vůbec jakýsi útěk. V textů jsem našel hodně symbolů a podobenství, což slouží ke chvále autora i kritika. Jenže: jakže autor to vlastně myslel? Dialogy jako obvykle prodlužované delším kabelem vedení jednoho z mluvících, což je oblíbená technika vyjadřují malé vzájemné chápání lidí navzájem. Konzultace s někým jiným by ti měla snížit známku, ale přiznání to umazává. Zajímavé, ale něco tomu přece jenom chybí: někdo řekne:opilci mají štěstí nebo: peklo reality? Je naznačeno, že by mohlo jít hlouběji, být napsáno trochu přízračněji, možná trochu upraveným slovníkem.


ze dne 19.10.2008, 11:06:07
Šíma: Ahoj, čuku, díky za publikaci! ;-) Přiznám se bez mučení, že ani netuším, jak toto dílko vzniklo, protože jsem neměl žádnou "pevnou" představu... Prostě mne zaujala Pelionova "Kobka" a pokusil jsem se napsat něco na stejném "motivu", avšak poněkud jiným způsobem a sám se nemůžu dohodnout se svým druhým já, zda se náš "vězeň" přesunul v čase, nebo se "pouze" stal obětí recese, nebo "opilé" Mafie... Tunel v příběhu může značit cokoliv, v tomto případě se jedná o tunel silniční, původně jsem chtěl použít vlakový, ale vlak by toho člověka nejspíše přejel, protože je mnohokrát těžší a nezastavil by tak rychle jako automobil... Tunel může být jakousi pomyslnou cestou (v temnotě, nebo ve světle) odněkud někam a to buď jednosměrně, nebo obousměrně... Když nad tím dumám, řekl bych, že se v tomto příběhu nejspíš dějí věci jako u rybníčku toho zeleného pidimužíka "Rákosníčka" (TM)... :-DDD A celý náš život je o komunikaci nejen mezi námi (ostatními lidmi), ale také mezi námi a naším vnitřním hlasem, který slyšíme, ale netušíme odkud se v ná vlastně bere... I když, když jeden v sobě slyší více hlasů, pak je zralý spíše do blázince, otázkou je, co mu tyto hlasy šeptají... Ten můj mi právě šeptá: "šímo, ty jsi ale blázen a poděs..." :-DDD A nakonec, jde o takový experiment, protože zase tak často nepoužívám motivy druhých autorů a ubírám se docela jinými cestami... Howg, domluvil jsem! Uff... ;-)