» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141033

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Stromy jsou zde šedé ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Noir

m2m	publikováno: 06.10.2008, 15:05

Veronice a Kubovi...


	Je tu ticho. Stromy jsou zabalené do šedivých plášťů, které vlají v podivném rytmu vánku. Téměř se zdá, že tančí, ale jejich pohyby jsou trhané. Vypadají jako kamení, které padá z vršku skály a dole se rozbíjí na prach. Těžký písek se vlní v podivném rytmu také. Hlína je studená a podivně vlhká, ačkoliv zde neprší. Nikdy. Je tu ticho. Kdesi daleko na východě začíná cesta, kroutí se slizkými hady z písku a hlíny, vlhne jejich slzami a protáčí se v kdoulích z kamení, které se topí v mazlavém povrchu zdejšího světa. Cesta je nekonečná, zdá se, jako by ji sem nakreslil podivný šílený malíř. Cestu postavil ze slizkých hadů, obehnal ji kamením a stromy, které polaskal dotekem šedavého prachu. Co míli postavil na okraj cesty velký kámen, na nějž by mohl kdokoliv z cestujících usednout. Je tu ticho. Vánek mu poplival obličej prachem. Obličej starý a zjizvený nesčetným utrpením. Do kůže mu slzy vykreslily hluboké kaňony vrásek, v nichž se šedavé hadí sliny usadily a vytvořily mu tak z hlavy velkou šedivou kuličku, v níž někdo nožem vyřezal podivné ďolíky. Stromy jsou zabalené v šedavých pláštích a kroutí se v rytmu bezdešného vánku. Téměř se zdá, že tančí, ale pokud ano, pak nemají hudbu. Protože je tu ticho. Lemují cestu z vlhkých a slizkých hadů, které tisíce a tisíce let kdosi rozhazoval po celé téhle velké kouli. Škodolibý bůh tuhle kouli zahodil do nejhlubšího koutu vesmíru, až úplně na kraj, aby ji ve své zapomnětlivosti zapomněl natřít jinou barvou, než šedavou. Kolem dokola velké šedivé koule postavil během tisíců let svou cestu. Začíná na západě na velkém kopci, který vršil stovky let. Na něm vystavěl z kamení a slizkých hadů chrám, do nějž přinesl svou největší oběť. Dal škodolibému bohu sebe sama. Bůh ale dávno na svou kouli zapomněl. Objevil jiné kuličky, s nimiž si mohl hrát. On však nezapomněl. Kolem dokola šedivé koule postavil cestu, kterou obsypal kamením, osázel ji hliněnými stromy a co míli postavil na okraj cesty kámen, na nějž by se mohl kdokoliv usadit. Je tu ale příliš velké ticho. Chrám se utápí v sazích z hlíny a kamení, zahalen v šedém plášti, tančí v podivném rytmu vánku, který se nikde nerodí a nikde nezmírá. Který nikde nevane. Není tu den. Není tu noc. Není tu světlo. Není tu tma. Není tu slunce, které by rozzářilo šedivé kameny a hliněné stromy. Není tu nic, jen kamení, slizcí píseční hadi s hliněnou pokožkou a ticho. To je cena, kterou musel zaplatit. Zaplatil ji, a tak chodí po své cestě kolem dokola šedivé koule, na niž škodolibý bůh zapomněl. Úmyslně. A tak chodí kolem dokola své planety, s očima obklopenýma šedivými vráskami, ruce složené v kapsách, odvržen a zapomenut, vlastník celého svého světa, který bůh uklidil na konec vesmíru, sbírá kamínky ze své cesty, modlí se ve svém chrámě a sedí na kamenech, které co míli postavil ke kraji cesty. Hladí mrtvé, nikdy nežijící stromy, hledí do prázdného nebe a čeká, kdy přijde návštěvník. První návštěvník, kterému by vysvětlil, co je to spása. Žije a nežije. Na své planetě, na které je ticho. Na které není nic, jen on a jeho cesta, chrám a stromy, kamení a slizcí písčití hadi s hliněnou pokožkou. Zaplatil svou cenu. Poražený bůh.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 16		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 65		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 116		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kalip	14.04.2012, 23:16:00

Ahoj, líbí se mi obrat bezdešný vánek, jinak mě ale text opravdu nezískal.


ze dne 18.04.2012, 15:08:52
m2m: Děkuju, zavděčit všem se nejde. Jedna vlaštovka jaro nedělá, že jo :)

chris ONNE	31.03.2012, 17:16:11

Zdravím! Hmmm… /je to dlouhé „hmm“, jen ho tady nechci roztáhnout na x řádků/ Malinko mi vadilo, či spíše řečeno mě rušilo, to občasné opakování slov/informací. Je mi ale jasné, že je to úmyslné. Já vím, jedu po tom jak pes po uzeném :-( Co se týče příběhu, tak je to „ztextění“ samoty, neb ona sama je mnohdy komplikovanější, než si lidé myslí. Kdo chce, tak si v tomto textíku najde své. Kdo ne, tak vidí jen nic neříkající nahromaděná slova. Osobně se mi to líbí, má to v sobě atmosféru. Po přečtení nad tím alespoň chvíli uvažujete a to se též počítá. Opět, dobrá práce! ;-) Hezký zbytek víkendu a ať múzy slouží nadále! Chris


ze dne 31.03.2012, 19:20:49
m2m: Ahoj. No jo, opakování. Asi víš, jakou odpověď bych ti na to dal :) A příběh? Je, není, nemusí být, už nevím. Čím jsem starší, tím víc se sám od sebe odlišuju a dneska bych tu o příběhu už vůbec nemluvil :) Ale nějaká myšlenka se tam snad i po těch několika letech skrejvá, to jo. Moc děkuju za návštěvu a taky hezkej víkend.

Das	24.07.2009, 11:35:33

Ze začátku jsem myslel, že jde o jedno z nesčetných sci-fi, která se podobají jako vejce vejci a to opakování v popisech nedávalo smysl. Když jsem se ale dobral konce, zbouralo mě to... systém přetížen. Existuje tolik úhlů výkladu, od doslovného až po složité metafory a v každém tom výkladu to nejen dává smysl, ale odhaluje to spoustu zajímavých otázek při jednom čtení jsem byl v obrazech Toyen, při jiném v hlavě člověka sedícího v kanceláři - výčet emocí by byl velmi dlouhý sečteno a podtrženo ________________ velmi dobré


ze dne 24.07.2009, 15:40:33
m2m: Děkuju... Moc. ... a multifunkčnost tohohle textu je snad, doufám, završenou jednolitostí myšlenky. Ať jsi v obrazech od malířky Toyen, ať se utápíš v hudbě, ať si čteš jen tato písmenka jako obyčejný člověk, co třeba pracuje v kanceláři... myšlenka je snad pro všechny funkce stejná. Ještě jednou děkuju. Pane kolego.

Cinka	03.11.2008, 1:57:33

Ahoj dodo (hehe) Sakra... četla jsem... a po pár větách si říkám, mám déjà vu? Jakoby se stále cosi opakovalo... ale pochopila jsem... a... co Ti na to mám napsat?... už jsem Ti jednou pověděla, že i kdybys popisoval, jak jdeš do sámošky pro rohlíky, od Tebe to bude... bude to... jako kdybych dělala každý ten krok, o kterém píšeš, jako kdybych viděla film a cítila jak hlavnímu představiteli pod rukama voní čerstvé rohlíky... budu v téměř oněmělém úžasu hltat každé napsané slovo. I ten "rohlík" by zněl nějak jinak v Tvém podání. Nechala jsem se unést...he Je to moc sugestivní, má to pointu, výborně napsané... Ách jo...


ze dne 03.11.2008, 10:19:19
m2m: Achich... Co Ti mám odpovědět? Jenom že děkuju? Heh, nesmysl. Ale budu muset, víc toho u sebe nemám, než jen jedno smutné osamocené díky. Díky. Moc.

amazonit	22.10.2008, 12:00:38

přijde mi to aplikovatelné na mnoho věcí, které prožíváme, jen je to jaksi ,,zabaleno", přesto mi to přijde jako život sám, pomíjivé, skličující, nezapomínavé, kdy mnohé věci nosíme stále a stále s sebou, stavíme své kameny u cesty a ... raději toho nechám:o) Těžký písek se vlní v podivném rytmu také - v této větě mě malinko ruší umístění ,,také"


ze dne 24.10.2008, 5:51:25
amazonit: přijde mi, že to ,,také" by mělo stát ve větě na jiném místě... Také těžký písek, těžký písek se také... takto na konci to vyznívá jako angličtina, ale to je jen takové rejpání se v nepodstatném


ze dne 23.10.2008, 9:50:34
m2m: Je to multifunkční balíček, hihi. Děkuju za návštěvu a tak vůbec. A ohledně toho rytmu... Myslíš, že by to bez "také" bylo lepší? Mně to tam sedí jako prdelka na nočníku. Děkuju ještě jednou.

lucinda	11.10.2008, 20:55:40

Nejdřív jsem se vrhla na tvou povídku a až pak přečetla komenty. No, sama za sebe musím říct, že jsem měla pocit, že vstupuji do vnitřního světa nějaké rozdvojené osobnosti a ti bohové - duše mezi sebou "bojují" a on bloudí v bludném kruhu ... Pochopeno nejspíš špatně, za což se nechci omlouvat, protože takhle se mi to líbilo. Doufám, že nevadí. Napsané skvěle, ostatně jako vždy. ;)


ze dne 12.10.2008, 9:07:57
m2m: Děkuju moc. A dál nevím, co říct, tak se jen začervenám a ještě jednou poděkuju: Díky!

Meluzína	09.10.2008, 20:31:32

Tuhle povídku jsem četla vícekrát, ale vůbec nevím, jak jí okomentovat, protože ve mě vyvolává otázky. Takže jedna malá otázka místo pořádného komentáře: Jak asi vypadá svět, který ztratil svého boha? (Tím chci říci, že se mi líbila a dokonce donutila ztrácet energii přemýšlením, což se mi nestává často.)


ze dne 09.10.2008, 20:37:17
m2m: Eh. A já nevím, jak odpovědět. Mám-li sáhnout po univerzu této povídky, pak bylo řečeno, že bohů bylo víc, že ten vítězný toho poraženého odsoudil k věčnému zatracení, zapomnění a osamocení. Pak svět, jako vesmír, má svého boha. A tento poražený má vlastní planetu mimo prostor a čas... Takové trochu metaforické. A mám-li sáhnout mimo univerzum povídky do svých idejí, pak asi řeknu, že bohové ať už s malým nebo s velkým bé neexistují. Celý vesmír vede jedna jediná mocnost - totiž NIC. NIC bylo, je a bude. Tedy svět svého boha neztratí, protože ho nemá. Spapalo ho NIC. Mno...

Stella	07.10.2008, 20:42:21

Tak to je hodně zvláštní. Nějak mě to celé pohltilo a to jsem na samotném začátku opravdu nečekala. Dílko vydařené a dávám 1.


ze dne 08.10.2008, 17:32:47
m2m: Děkuju moc. Tohle je takové trochu netypické dílko, které jsem napsal sám pro sebe a pak mi došlo, že se hodí ještě dvěma lidem a že když už se hodí dvěma dalším, proč by se nemohlo hodit i ostatním? Děkuju moc za návštěvu a komentík. A tak vůbec za to, že jsi pohlcena.

endless	07.10.2008, 7:01:06

Hadi nejsou slizcí a Bůh vypadá lépe psán s velkým počátečním písmenem; i tehdy, je-li poražen. Přesto: působivé.


ze dne 07.10.2008, 8:46:01
m2m: Hadi jsou slizcí, protože nejsou hadi, jsou to střeva vesmíru, končina vesmíru, metafora na konečník vesmíru. A bůh je s malým, protože není jediným Bohem. Není křesťanským bohem, je to pohanský bůh, nebo je to možná člověk, kdoví? Jenom vím jistě, že Bůh by zde nebyl dobrý... Malý bůh ano. Přesto: Moc děkuji!

Tuax	06.10.2008, 23:30:31

Komentář vezmu netradičně tak, že patrně nebude pochopen... ale takto vnímám tento text já a možná jeto co zde napíšu jeho součástí...to nechám na zasvěcených. Snaha a cíl v zárodku, leč ne vše je takové jak chceme. Přesto snaha jít dál a vzdorovat překážkám, nepřipouštění si vlastních chyb, přehlížení důležitých částí vedoucí k cílí. Prozření. Příliš pozdě. Zborcení iluzí, oslabení a v tomto zneužit. Těžká rána osudu, ztráta schopnosti vnímat okolí reálně, utopení ve vlastním nitru, propad myšlení a bolest. Pokles ke dnu a prázdné pohledy nahoru, bolavé pohledy, den co den. Bolestné uvědomění. Naděje ještě neumřela.


ze dne 07.10.2008, 8:43:41
m2m: Snad jsem ho pochopil dobře. A pokud ano, pak je mi ctí, že byl můj textík takto pochopen... Díky!

Mehmed	06.10.2008, 23:26:46

Och... :( Majstrovsky napísané.


ze dne 07.10.2008, 8:40:07
m2m: Och... Nemyslím si. Ale děkuju moc...

JOFF	06.10.2008, 22:34:16

Jako absolutní nováček na téhle int. stránce/registrován od včera/ jsem si po přečtení nekolika různých příspěvku od různých autorů konečne početl. Jsem svým spůsobem věřící, ale bylo my jasné, že ti nejde o toho Pánbíčka našich babiček. Jde oto co má smysl a když se člověk podívá kolem sebe, co se děje, tak fakt musí mít pocit, že jakékoliv božstvo, v jakékoliv podobě zatím prohrává. Je to na lidech a je jedno jestli věřících nebo ne, aby ti bohové s malým i s velkým "b" /kromě těch škodolibích/ nemuseli nejen samotou zaplatit svou cenu a nebili úplně poraženi. Jestli moc kecám, tak se omlouvám.


ze dne 07.10.2008, 8:36:22
m2m: Není proč se omlouvat. Já jsem strašně moc rád, že se někdo rozkecá, protože to znamená, že se nad dílkem pozastavil a zamyslil - a to je přesně důvod toho, proč píšu. Aby to bavilo. A aby se lidi zamyslili... Děkuju moc.

Ekyelka	06.10.2008, 22:30:53

Hm. Je zbytečné plýtvat písmenky - však už jsem ti to řekla.


ze dne 07.10.2008, 8:35:12
m2m: A já ti za to moc děkuju, Eky...

Šíma	06.10.2008, 21:34:34

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 06.10.2008, 20:34:34* Jednohubka? Hm, pak ale dost podařená "Jednohubka"! Nakonec, jednohubky znám, roste mi jich tu fůra, ale žádná z nich není ani zdaleka tak podařená... Čím je hnojíš? Jaké máš podmínky? Teplotu? Rosný bod? ;-) Omlouvám se za spam a přeji hezký večer. (bez vykřičníku, ale s úsměvem)


ze dne 06.10.2008, 21:43:50
m2m: Nejprve náladou. Ta je podpořená hudbou. A tak pár hodinek sedím a přemýšlím nad některými tématy...a mezitím vyroste podhoubí. A pak během pěti deseti minut je tu rovnou hubka. Jednohubka...

Šíma	06.10.2008, 20:34:34

Ahoj, Chemiku, přečetl jsem a pak... Pak jsem chvíli tiše seděl a nevěděl, co bych napsal jako svůj komentář. Já vím, že má Jednička není ta pravá (Jednička), protože je až moc často rozdávám, ale co se týče tohoto dílka, máš u mně Jedničku a (*). Po prvním přečtení ve mně tato "báseň v Próze" zanechala veliký a hluboký dojem. Po druhém přečtení už ne tolik, ale i tak se mi text stále líbil... Takže smekám a dávám si Tvé dílko mezi oblíbené. Kdo ví, jaký bych napsal text po třetím přečtení, ale ta Jednička by tam patrně zůstala, přestože na známce tolik nezáleží, spíše na tom, co si čtenář po přečtení samotného textu sebou odnese... Líbilo, jen tak dál! ;-)


ze dne 06.10.2008, 21:24:02
m2m: Děkuju, Šímo. I když nejde o báseň v próze, nebo spíš jsem to takhle nechtěl. Prostě jen jednohubka napsaná za jednoho rozmaru s jistým poselstvím...pro mne a jisté osoby...a ty dvě jmenované... Tak tak. Děkuju moc, fakt! Vykřičník.

čuk	06.10.2008, 19:43:32

Kontrast ticha a různých druhů pohybů, i toho nejmenšího. Motiv poutníka a cesty, refrén slizkého hada ( neživého). Pak se konkretizuje. Opravdu poražený bůh, který neumí stvořit život. Zajímavé podobenství psané velmi sugestivně. Celkový dojem: krajina jako po apokalypse nebo před stvořením), bůh se rozdvojil a jedna jeho část zůstala sama a opuštěná.


ze dne 06.10.2008, 21:22:50
m2m: Děkuju. Nejde o nic jiného, než jen o podobenství o samotě, poznání vlastní pýchy a porazitelnosti. Bohů je víc a tento osamělý je prostě jen poražený. Z vrcholu Olympu až na dno...

Viktor	06.10.2008, 15:46:00

... ne že by zrovna tohle byla moje odpolední mňamka ... dále pochopitelně nerozumím(a ani nemám rorumět) perexu ... ale textu je nutno přiznat určitou působivost ... jednotlivé výjevy mi evokují skicy Salvatora Dalího např. Muž s dítětem, jimž v cestě stojí obludné předměty (ne - vážně nekecám, byl jsem se školou na jeho výstavě v osmé třídě v Praze , a tohle si pamatuju dodnes) - je to surrealistické ... je v tom jistý dadaistický kontrapunkt ( tak u tohohle už nevím, co přesně to znamená, ale líbilo se mi, když to použil Libíček ve Světácích) Co se mně nelíbí jsou operace s Bohem(zde tedy s bohem). Je to příliš samoúčelné a takové ohmatané, oplpané a upalcované. Podle mne by to bylo možno krásně obkroužit a obměnit(možná malinko ošulit), ale mně(byť nejsem bigotní bohista) omílání Boha(boha) v textech unavuje. Jako by to byl nějaký univerzální hadr , kterým lze kde koho, popřípadě sám sebe, lískat po obličeji, zaklínat se jím, kritizovat jej, eventulelně vzývat a nadít tak svůj textík jakoby větší hloubkou a universalitou. Je zde lyrika v próze(zde ne zcela čistá)... budiž .... přiznejme ji místo na slunci, ale na druhou stranu připomeňme, že skutečný "profík", byť na amaterském serveru takovéto poselství vměstnat i do prózy epické, kde působí přirozeněji, uvolněněji a je vstřebatelnější. Dosti kafrání - byl bych býval známkoval , ale 1,5 neumím. :o) ... piš draku


ze dne 06.10.2008, 15:51:49
m2m: Tady jsme se oba minuli. Je to krásný příklad toho, jak každá persona má jinou chuť. Nejsem věřící, opravdu ne, bůh s malým bé proto, že bohů je víc a protože je to samozřejmě metafora, že i ten, kdo stojí nejvýš, může klesnout nejníž, že moc a sláva jsou pomíjivé a že poslední, co každému zbyde, je zapomnění a samota. Opuštěnost. To je základ osobnosti každého z nás, nenarodili jsme se ve skupince, kolikrát toužíme být sami, ale neuvědomujeme si, že právě ta samota dohnaná do extrému je smrtící. Nikdy jsem o bozích nepsal nějak prvoplánově, jsou pro mě symbolem utrpení, samoty a opuštěnosti, jednolitosti charakteru, neboť oni tuhle samotu mohou unést. My ne. Tu hloubku mi nevymluvíš z toho důvodu, že tam je. Jestli Ti to hluboké nepřijde, moc se omlouvám, ale nikdy v mém psaní nejde o prvoplán - tomu se vyhýbám jak ten čert kříži. Nebo se o to aspoň snažím. Děkuju moc za velký komentář. Velký, protože je Velký.

Adrastea	06.10.2008, 15:25:32

Kruciš, já na to zírám už čtvrt hodiny a stále nevím, co k tomu napsat. A to to nečtu poprvé. Hodilo by se sem ticho. Víš.


ze dne 06.10.2008, 15:27:32
m2m: Vím. A ty taky.