» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141033

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Podzim I/II ::

OH	publikováno: 09.10.2008, 20:47

Vteřinový úlet přepracované barmanky, aneb nepříjemná, jaksi frivolní pitomost.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby


	„A co ten tvůj Ládínek? Už se k něčemu konečně rozhoupal, nebo ještě furt chodíte do práce pěšky?“ zeptala se ze za baru Anča a pohlédla na svoji kamarádku Petru, která proti ní seděla na barové stoličce. Bylo odpoledne a bar byl ještě zavřený. Anča omývala a uklízela, co nestihla nad ránem. Ani ne za hodinu měla bar otevřít a jediný pohled jí stačil, aby v duchu zaúpěla. Petra se trochu zaklonila, kouř ze své cigarety vyfoukla ke stropu, který byl pokrytý vojenskou maskovací látkou a líně odpověděla: „Na Ládínka se asi brzo vyseru, von... Hele, von mi třeba začne vypravovat, že v noci brečí. Jako v posteli, víš? Když je sám...“ Anča zabouchla dvířka od vytríny se sklenicemi na tvrdý alkohol a s pohledem na stoly za barem pokryté sklenicemi a popelníky přetékajícími nedopalky vyčerpaně pronesla: „...ále to já vobčas taky...“ „Jenže ty seš holka, to je něco jinýho. On se mě třeba normálně zeptá, jestli mu pomůžu. Jako s životem, že prej potřebuje pomoct, že to nezvládá...“ skočila jí do řeči Petra a rázně a odmítavě naznačila cigaretou symbol kříže. Anča se s nepříjemným pocitem zamračeně obrátila zpět k zavřeným dvířkům vytríny a nechápavě zavrtěla hlavou. Co je sakra? Vždyť... Při pohledu na zavřená dvířka měla nepříjemný pocit a nechápala z čeho pramení. Jako by se něco odchlíplo, rozpojilo... Zavrtěla nechápavě hlavou a když si zapalovala cigaretu, podrážděně se uchechtla, protože uchopila zapalovač obráceně. Povytáhla si své staré u nohavic už roztrhané džíny a odplivla si. Tak ještě přes tenhle kopec a jsem tam... Úbočí hor tvořily několik kilometrů dlouhé, pozvolna se svažující kamenité prahy plné rozsypů a proláklin. Anča ve svých těžkých botách zdolávala jednu nástrahu terénu za druhou, svoji starou igelitovou tašku měla nedbale přehozenou přes rameno. Občas se na nějaké vyvýšenině zastavila a ohlédla se zpět k údolí. Zdálo se jí z této vzdálenosti a výšky jako zelená loď plující po moři suti, skal a kamení. Jako starej Roll. Jak hodil do kotce k tý starý kočce krysu... Všecky se tam jen požíraj a rdousej. A jak asi skončila Mau... Povzdychla si, pohodila si taškou na rameni a z výčnělku skalky slezla na zem. Jako pokaždé, když stoupala po úbočí hor, pociťovala, jak se jí lepší nálada. Jakoby s každým zdolaným kilometrem odhodila i závaží, které ji v údolí dusilo. A už je tam slyšim: Kde je Anča? A to pivo je jak chcanky! A vod druhýho stolu ten pomatenej : Zase ji hráblo a šplhá se na hory! Asi čeká, že ji tam vopíchá nějakej medvěd! A pak se zas budou smát a bude to, jako když padaj hrnce do sklepa a nakonec se zas všichni na rohu poblejou... Prasata hnusný! A ráno to budou ty nejslušnější... Bavilo ji pozorovat, jak s výškou ubývá rostlin a přibývá ostré namodralé trávy a lišejníků. Někdy přejela rukou oblé a sluncem prohřáté kameny. Od práce v hospodě je měla suché a vrásčité, třebaže ji ještě nebylo ani padesát let. V duchu si říkala, že ji dotyk s kamenem pomáhá a dává sílu hor. ... že sem divná... No a co, každej je ňákej a já se nikdy nikoho o nic neprosila! Pokaždé, když minula pokroucený a uschlý kmen horské borovice, od kterého byla výše již jen tráva a lišejník mezi kameny, snažila se soustředit na bludiště štol a chodeb, které ji očekávaly. U staré a rezavé brány dolu si vždy sedla a v hospodě posbíranými nedopalky si nacpala krátkou dýmku. Když ji vykouřila, protáhla se kolem těžkých starých veřejí brány a pak rychle jako lasička vyběhla šachtou po hromadě hlušiny, která tu zbyla po těžbě. ...jó, každýmu jednou pánbíček sešle! Jak to říkávala máma... Starým ocelovým hákem prohrabávala haldy sutě a prachu s pevnou vírou, že tu jednoho dne narazí na těžbou zapomenutý diamant, který ji z údolí vysvobodí. Větu své matky si opakovala a rezavým hákem prohrabávala sutě již dvanáctý rok. „Tak kde máš tu svou mrchu prašivou? Prej s tebou v tý tvý díře pod schodama už nemohla smrady vydržet, jó?“ zakřičel fousatý hromotluk od stolu a nato se hlučně rozesmál. Anča se opatrně ve svých špinavých džínách, ve kterých minulého dne přišla z hor, přišourala k jeho stolu a rukou rychle chňapla po popelníku na stole. Uchopila jej do náručí a šourala se jej vyklepat do plechového sudu na chodbě. Pronásledovali ji nadávky a vtipy mužů v hostinci. ..blbečku hnusnej, sám vypadáš jak... Mau se mnou náhodou chtěla bejt, ale vyhnali ste ji, parchanti! Kéž byste všechni... Když kovový popelník vrátila na stůl, schoulila se u dveří do sklepa. Hostinský toho dne v lokále nebyl a jeho žena, která točila piva za něho, se Ančy pro její podsaditou postavu a obličej zohyzděný neštovicemi bála. Anča obývala úzký prostor pod schody s jediným oknem na dvůr, který sloužil zároveň jako parkoviště. Když Anča večer vyklepávala tabák z nedopalků, které vybrala v sudu na chodbě, zase vzpomínala na Mau. Vona asi byla jediná, která se mnou, potvora jedna... Jak na mě dycky večer civěla těma svejma kukadlama ! Anča se podívala ke dveřím na hromádku hadrů, na které kočka spávala a pomyslela si: Teď by ješte mohl přijít nějakej pingl s vychlazeným šáněm, nééé... Nějakej svalnatej a krásnej mužskej, kterej by na sobě měl jen... Bo, jenom Bo by to moch bejt... Na to vzdychla, z široké manželské postele vstala a začala ji opět stlát. Vzpomněla si na na zemi odhozený obal od švýcarských bonbónů a na nylonové punčochy přehozené přes postel. Plujeme do Ameriky, no jo... To bude nějakej starej impotentní milionář s nějakou kurvou, určitě vodbarvenou... Ta mu ho určitě kouří každý ráno za sto tisíc dolarů... Jó, to vobyčejná černá holka... Anča se téměř nikdy nedívala z okének pokojů na tu nekonečnou masu mořské vody, protože z ní odjakživa dostávala strach. Prostě najela autobusem s jinými pokojskými do lodě a potom z ní zase autobusem vyjela. Že je na čemsi, co bylo podle jejího názoru plechové a vratké uprostřed něčeho téměř nekonečného, si zkrátka nepřipouštěla. Než z pokoje vyšla, ještě ho naposledy přelétla očima, vzdychla a potom s vozíkem vyjela na chodbu. Mop vložila do lisu, který z něho vymáčkl vodu a špinavé povlečení hodila do pytle. Vzpoměla si na Boa a opět se podívala na lis a mop. Protože měla ten den nejhorší práci za sebou, vklouzla do malé místnosti pro nářadí. Senzory požáru zakryla obráceným mopem a v klidu si zapálila cigaretu. „No tak, co to dělám...“ řekla si pro sebe tiše, když zjistila, že drží zapalovač obráceně. Já... To se nedá popsat, jak jsem ho viděla vycházet v té uniformě a prej: Slečno vy jste umělkyně, já se na tu postel teď neodvážím ani posadit, natož lehnout! A já kráva černá se dívám, co jsem kde zpackala a co se mu jako nelíbí... Velitel obrany vnější a vnitřní! Takovej pán... Hajzl krásnej... Kolik takovejchhle si všimne pokojský... A jak se usmíval, ty ďolíčky, to já dycinky milovala. Ale máma, už ji vidím rozvalenou doma v tom jejím starým křesle s doutníkem v hubě, by řekla: Jó, holka, ále v posteli byl jako ďábel! Když dokouřila, nechala dveře přivřené a šla k vozýku na chodbě. Pomalu přejela k dalšímu pokoji, z kapsy vytáhla universální klíč. Otevřela dveře dalšího pokoje a uslyšela sprchu z koupelny. A to von teda byl, hajzl krásnej... Duši bych mu dala! Nechala dveře, ať jimi bouchne průvan a vjela s vozýkem dovnitř. Přešla k posteli s ručním vysavačem, když na ní nějaký muž cosi zakřičel z koupelny. Zahlédla jen jeho hlavu, která se mihla za dveřmi. Chceš je snad vydrhnout mopem, nebo ti na něj mám vzít vysavač?pomyslela si a v duchu se zasmála. Měla dojem, že na ní muž volal německy a protože si pamatovala, jak jí matka říkala, že všichni Němci jsou vrazi, na jeho křik nereagovala a dál uklízel pokoj. By potřeboval silný froté s gumou... Byla otočena zády, měnila prostěradlo a proto neslyšela, jak muž z koupelny vyšel. „Uchkalb, schwarze uchalb... ...kleine...“


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 27		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 41		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Meluzína	12.10.2008, 22:05:23

U některých knížek si už na začátku nalistuju poslední stránku, abych věděla, jak to dopadne. Ale tady to nejde! Čte se mi to dobře (jako všechno od tebe), ale vůbec nevím, co se z toho vyvine?! Čekám na pokračování!


ze dne 13.10.2008, 9:46:24
OH: Ahojky a díky moc za zastavrení a kom., Meluzínko. S tou chválou to nepřehánět, sím. Pokračování už ve vyšlo vyšlo, ale přeju spíš krásnej podzim a všecko fajn...

Ada	10.10.2008, 21:54:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 10.10.2008, 21:43:00* To byla dobře míněná odborná rada s ohledem na Tvé trávení...byla nedůstojná? pak si jdu toto slovo najít ve slovníku...

Viktor	10.10.2008, 21:43:00

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada* ze dne 10.10.2008, 21:12:55* ... zachovej důstojnost ... jsou tu lidi ...

Ada	10.10.2008, 21:23:04

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada* ze dne 10.10.2008, 18:37:27* Uchkalb? to fakt slyším poprvé, já vždy tvořila zdrobněliny příponou - chen /Schweinchen/ nebo - lein /Zieglein/... Takže na férovku - Anna je jen jedna? ta co si zapaluje cigaretu opačným koncem zapalovače? je to postarší, nehezká černoška, je uklízečka...ona si jen představovala, že chodí po horách? ona si jen představovala, že místo uklízečky v hospodě dělá pokojskou?


ze dne 11.10.2008, 9:06:36
OH: Uchkalb mi vyjel Seznam slovník na telátko, na férovku: ta barmanka na začátku, co má bordel v hospodě a je z toho grogy a hlavou jí proletí pochmurný vize, jak by ten její život mohl dopadnout, vypadat a já to trochu v tomto textu rozvedl, thats all...

Ada	10.10.2008, 21:12:55

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 10.10.2008, 20:44:05* To jsi mu nenaznačil, to jsi mu jasně napsal! Otázka zní, zda je problém v díle nebo Tvém gastrointestinálním traktu...doporučuji před další částí něco s živými kulturami...

Viktor	10.10.2008, 20:44:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada* ze dne 10.10.2008, 18:37:27* ... myslím si, že můžeš pravdu s tou "čtyřjediností" . já jsem chtěl OHovi jen naznačit, že konkrétně já jsem se z důvodu nepřehlednosti a nestravitelnosti textu k podobnému zjištění vůbec nemohl dostat, poněvač jsem to v půlce přestal vnímat...

Ada	10.10.2008, 18:37:27

Ahoj, tak já byla v pohodě, dokud jsem si nepřečetla komenty a pochopila, že jsem to asi nepochopila...já myslela, že je to prostě jedna osoba - Anča, co uklízí v hospodě i Anča - pokojská a Anča - turistka a Anča zhrzená milenka...kurzívou byly její vzpomínky, myšlenky, normálním písmem popis někoho zasvěceného zvenku /např. autora :-) Akorát jsem nepochopila ta německá slova...kalb je tele, ale uchkalb? a pak jen uchalb...to fakt nevím Mně se to četlo dobře, akorát v začátku je dost opakováno slovo "bar", tak nevím, zda by nešlo aspoň někde nahradit... Jsem dost zvědavá, jak budeš příběh odvíjet dál, kam tím míříš...A fakt by mě zajímalo, kolik těch Aniček tam vlastně je?!


ze dne 10.10.2008, 21:09:38
OH: Vám z dovolením vstoupím do "hovoru": Uchkalb je telátko, zdrobnělina, "uchalb" jsem norm. opomenul písmenko. Ta Anča je normálně grogy a na vteřinu ujede a ty depky a chmurný vize okamžiku jsem vepsal, snažil se vepsat, do několika eventuálních životů. Něco jako: budu starej a chudej a zhebnu na chodníku, budu stará, bezzubá a ošklivá a nakonec se dám na chlast, nakonec se udřu v tomhle blbým městě, takovýhle chmurný a depkový vize a zkraty občas ve vteřině napadnou každýho, nebo jsem jenom já takhle jetej? Vždyť to snad ani není tak komplikovaný, nic v tom nehledat, jen to číst... Ostatně na saspi je milion scifi a fantasy komplikovanejch a absurdních textů a abstrakcí v poezii ap. a z nestravitelnosti je nikdo neobviňuje, nevim. Ado, děkuji za zastavení a komentář, slovo bar, tohohle já si většinou vůbec nevšimnu, děkuji za upozornění.

Viktor	10.10.2008, 18:23:40

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 10.10.2008, 13:17:21* ..kdepak... já myslím Vrance Kavku... to je brácha... :O))) (to je ostuda... vždycky , když píšu rychle tak se mi to zasesesekne... :o/)

čertíček244	10.10.2008, 14:00:09

Ahojky, připadáš mi jako barman...mícháš koktejl ze života, myšlenek, slov... a buď si na něj čtenář zvykne a zachutná mu )což nás pár je, jak si všímám) a nebo mu prostě chutnat nebude, je to jako se vším ostatním. Tvé koktejly mi chutnají, ale tenhle díl nebudu hodnotit... snad ti nebude vadit, když ohodnotím až celkovou chuť? (tedy dílo až po skončení...) Měj se krásně.


ze dne 10.10.2008, 14:27:17
OH: Ahojky, Jitušáčku, díky za a za. Já jsem to chtěl publnout najednou, máš pravdu, že hodnotit to v půli je těžké, ale bylo bylo toho příliš já jsem toho tu už tolik nažvanil, že radši -howg.

Viktor	10.10.2008, 13:17:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: Viktor* ze dne 10.10.2008, 9:00:31* ..hele... četl si o Keseyho - Vyhoďte ho z kola ven??? Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek, ale málem jsem z ní zešílel, než mi došlo, že ty zmatené pasáže vypráví pomatený indián... k čemu mířím... že i Kesey prokládal vyprávění blázna strukturovanými a přehlednými partiemi... zkrátka proto, aby udržel čtenářovu pozornost... , aby čtenáře nepřehřál.. protože literatura je(ať se to někomu líbí nebo ne) pro "normovaného" čtenáře záležitostí odpočinku a relaxu... ... ano jsou i tak zvaní "těžkotonážní autoři" Kavka, Topol ... z klasiky Dostojevskij, Tolstoj ... k jejich četbě jsou třeba tři věci ... moře času, encyklopedie a slovník cizích slov ... ale stejně čtenáři s IQ pod 135 zůstanou po přečtení čistí jako kus nepopsaného papíru... ... pro mě je to sorta autorů - každý je zná, všichni o nich mluví, ale nikdo to nečte ... ... chceš být jedním z nich??? kAŠLI NA MNĚ A PIŠ JAK PÍŠEŠ!! ČUS ------------------------------------------------ ... no a vy, čtenáři Kavky a Topola, do mně!!! :o)))


ze dne 10.10.2008, 17:06:08
endless: Kavka???????? Viktore, fuj. Máš-li na mysli Franze (1883-1924), bude to asi že Kafka, že? ,-D


ze dne 10.10.2008, 14:21:38
OH: Uá, indián z Vyhoďme ho z... je můj dávnej favorit a jeho hlášku z toho paranoidního snu /je jen z trubek a drátů, nanejvýš tak pět kilo/ jsem si říkal celé náctileté časy, lebo když si někdy ráno dávám do pusy žvýkačku z večera- jak si je lepil pod postelí do zásoby a nikdy nic neříkal, jak jsem napsal Endless, já s tím furt bojuji, jako že píšu pro čtenáře a ne pro odpadkový koš Tolstého psaní je myslím si o srdíčku ne o iq a Dostojevskij mě nikdy nebavil, je fakt, že když psát, tak pro čtenáře a poživatelně,což neumím, taky jak říkal Shakespeare "trhat vášně a city na kusy" Třeba Tostého Vzkříšení, řekl bych, je blíž použitým prezervativům na chodníku před hospodou, než encyklopediím a velkejm úvahám a je to Kniha s obřím ká... ale souhlasím s tebou, musí se to čtenáři podat, na nablít...

Viktor	10.10.2008, 9:00:31

... zcela upřimně To musím sdělit, že jsem text sice přečetl, ale me.. .me.. me... mentální pozornost jsem dokázal udržet tak asi do půlky.... .. ty prostě "odněkud" vyškubneš kus příběhu a hodíš jej před čtenáře na hromadu jako kus flákoty... a žer.... hovězí kližka ... telecí plecko... do toho karbanátek na kurzívě .... navíc , když už si někdo nabídne a zakousne se třeba do telecího... ty mu to v půlce sousta vyrveš z huby a nacpeš mu tak karboš, zase necháš čtenáře tak jednou dvakrát kousnout a už do něj rveš vepřový steak... nehovořím o kultuře stolování, ke které patří uvedení hosta do restaurace, usazení jej ke stolu, seznámení hosta s menu, postupné předkládání jídel v upravené podobě(neboť i oči jí), jednotlivé chody oddělení sklenkou aperitivu... ... jsi jako šílený šéfkuchař... uděláš skvělý bramnborový salát... famózní rajskou... vynikajíc hovězí Stroganofff... pak to "jebneš" do lavoru a hostovi tam ponoříš hlavu... ...ach jo... kde je úcta ke čtenáři-strávníkovi???!!!??? _____________________________ .. a Schimmansky - ve vlasech rajská, v nose hrášek, huba od tatarky - ti za to dá jedničku.... :o))))))))))))))))))


ze dne 10.10.2008, 12:53:41
OH: Zdar, díky za zastavení a koment. Chtěl jsem zobrazit vyšinutou mysl, takovej brejk ze starostí a problémů,kdy ta mysl ujede do -, všechny ty paralelní životy jsou pro tu slečnu od baru jak krumpáčem do břicha, ale je fakt že to chce aspoň ty mezery, druhou část předělám, jinak na bebíčko čtenáře víš co, že jo, mám pocit, že změť a útržky myšlenek , životů, vlastních i zaslechnutých, fobií a tužeb, tý omáčky je všechno čím dál tím přeplněnější, ale já zas fakt mám kecy... Pěknej víkend, ať se daří, howg.

čuk	10.10.2008, 8:45:11

Hrdinka je mi sympatická svým převtělováním mysli do jiné postavy a děje, a byla-li by kouzelnice, bylo by to převtělování i celé osoby. Tady je spousta možností interakcí pohledů z různých úhlů. Jak bylo řečeno, dát víc souvislostí a směřování k pointě. Zapalovač mi tady připomíná klobouk pana Tau, ano příběh by se mohl rozvíjet i tauovsky, ale dobré je držení se vnitřní psychiky barmančiny (byť kouzelné nebo bláznivé). Apropos: slovo vozýk se nepíše podle zde frekventovaného vzoru Jeňýk


ze dne 10.10.2008, 12:44:51
OH: Zdravím a děkuji za zastavení a koment. jsem to zamýšlel, když se na člověka už valí příliš těžkých věcí, že to s ním zamete, jsou to pro mladou a hezkou holku od baru těžký a nepříjemný vize, eventuality jejího života asi to volá po změně, nebo tak něco jsem zamýšlel, na pana Taua si už moc nepametám, zapalovač a jméno má bejt jediné co ji pojí jak ta Ariad. nit v těch průletech těma, no to je fuk, ještě jednou díky za zastavení.

endless	09.10.2008, 21:15:49

Ad přechody - Ondro, ono by stačilo odrazit mezeru v textu... možná... jakože velný prostor mezi jedním a druhým světem.


ze dne 09.10.2008, 21:24:51
endless: As u wish. howgh.


ze dne 09.10.2008, 21:22:16
OH: Ad mezery, Jiřinko, opět starý dilema- jak chci aby to bylo kontra jak to bude poživatelný pro čtenáře, chtěl jsem zobrazit takový ako delírko, kterým je jeden protáhnutej od začátku do konce, aniž by mohl jakkoliv tento, du chrupkat a basta, howg-

Šíma	09.10.2008, 21:03:58

Hm... Počkám si s komentíkem na druhý díl... Zaujalo, takže Jednička je tam. Jako vždy tam máš hezké myšlenkové pochody hlavních hrdinů a povedeně zachycenou atmosféru. A také máš docela potřeštěné múzy, jako bych vše viděl před očima a v hloubi duši doufal, že se konečně dočkám onoho rozhřešení. Zatím jde o vypsání jednotlivých příběhů, uvidíme co z toho všeho vzejde... Drž se, OH-sane! ;-)


ze dne 09.10.2008, 21:18:35
OH: to asi nebudou můzy, kdo je tady potřeštěnej, Shee-mo, typnul bych to spíš na autora... Jinak su už jak stará babka- když to nemá dobrej konec, tak to neberu Á děkuji za a za

endless	09.10.2008, 20:46:57

Několik příběhů prolnutých do jednoho vyprávění, pokojská na lodi, barmanka, utíkající do hor, útržky vzpomínek a nálad. Tak trochu hypnotická atmoféra, a člověk pořád čeká, kdy se jednotlivé prameny příběhu začnou spojovat. Doufejme, že v druhé části budou, načnuté je to rozhodně zajímavě a dobře. Příběhu by ovšem prospělo přehlednější členění, patrně to byl záměr autora, že se jednotlivé vrstvy vyprávění prolínají plynule, ale nezasvěcený čtenář se v nich může trochu ztrácet, což je škoda. Pozor na: ze za baru - zpoza baru vytríny - vitríny Ančy - Anči vozýku- vozíku ji/jí, ni/ní jakož i mezery, a čárky obecně, někde chybí.


ze dne 09.10.2008, 21:11:00
OH: Zdravím a děkuji za publ a koment. Ani nevím, jak to navlíct, aby ty přechody nebyly rušivý a přitom tam nebyly nějaký ukazatele, or nemístný vysvětlivky, 'e fuk, ještě jednou děkuji.