» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141034

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 14 ::

:: Povinná nostalgie ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kolotoč podzimu

Viviana-Mori	publikováno: 16.10.2008, 20:47


	Vzpomněl by sis? Jak podél čtyř stěn stavěli jsme hrady s korunkou dávných princezen, když hrávala jsem na piáno, jako triumf mojí lásky, jako prohru tvého ponížení, když smáli jsme se všichni... a stačilo to pro radosti v hrncích čajů při snídani. Vzpomínáš? Jak mráz nás vábil a rudé nosy pod vánočními smrky v lesích znali jsme oba nazpaměť. Už jsi zapomněl? jak žilo se a jak se žije, jak říkávala maminka, že život je povinná nostalgie a v očích se smála, smála kdoví proč . Při utichlém sboru kostela, v holých vzpomínkách vítala jsem naděje. V každém slůvku trocha dětství, kde ve zvonkohrách času objetí nikdy neuvadá a dobou zcela neuvadne, však asi trochu ano, vždyť tam někde daleko se stává, že přemýšlím proč ti to tenkrát nevadilo zdvihat mě k nebi dokud jsem sama na něj nedosáhla asi tuším, že mohl jsi mě kdykoliv sundat a přistřihnout křídla. Nakonec si vzpomeneš a snad i vzpomeneme, jak podél čtyř stěn stavěla jsem hrady kvůli strachem zvlhlým očím, že se vám ztrácím. Vzpomeň, jak jsem zaťukala na své čelo v ústech něžnost lásky a tiše se smála, smála naposled.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 24		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 30		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 90		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

ciko	19.05.2009, 15:33:10

Pro mě zatím to nejlepší od tebe.

javavia	26.11.2008, 21:46:56

Viv, jsi velmi dobrá básnířka a tato báseň mě zasáhla. Nevím co dodat, 1 a dávám do oblíbených.

čuk	19.10.2008, 21:32:17

Báseň metaforicky krásná i svou výpovědí, která je velmi smutná. Oceňuji, že se nostalgie neproměnila v sentiment a klišé. Noblesně napsáno. Zrcadlo nejen odrážející, ale i vyvolávající pocity. Doufám, že se už zase směješ.


ze dne 20.10.2008, 11:12:02
Viviana-Mori: Někdy i ano :-) Děkuji moc.

Eva Glgan	19.10.2008, 20:46:39

Někdy, je krutý pohled do zrcadla, já obdivuji ty, kteří čelí strachu, a dívají se tam...

AnetkaAne	18.10.2008, 21:52:11

Nechápu za co dvojka! Ač mám ráda všechna tvá dílka,tohle je nádhera! Nemám slov,jen že mi mluvíš z duše! Určitě za 1! A dávám ki oblíbeným, protože k tomu se budu často vracet! Rajmundovi opravdu schází mnohem více než fantazie! Viv moc krásné! Zdraví tě Bety :-))

Danuše	17.10.2008, 19:40:28

Je to opravdu krásné....ach co říct, nemám ta správná slova... tohle musí zasáhnout každého, kdo něco podobného kdy cítil. Nebo alespoň část z toho. Dávám do oblíbených. Moc mě to dojalo. Opravdu moc. Ahojky Dana

Maura A.	17.10.2008, 18:42:24

Velmi krásná báseň, naplněná lidským citem a přímostí.

maja52	17.10.2008, 14:06:09

Dávám 1.Tady není téměř co komentovat, někteří lidé tyto pocity důvěrně znají.Dávám do oblíbených a zdravím Maja

medojed	17.10.2008, 12:27:08

Dojemné,krásné a snivé. 1* :)))

Tracy Harper	17.10.2008, 12:06:25

No prostě krásný. :) 1

lucinda	17.10.2008, 11:25:20

Ono to nemá smysl komentovat, ono to mluví za vše. Každá z nás si tím prošla. Povedená nostalgie. ;)

Vopice	17.10.2008, 10:07:44

A stejně se zase musím rozplývat, dávat ti jednotku, protože mi touto básní jakoby mluvíš z duše, bo lépe řečeno - z mých vzpomínek a pocitů a navíc jsi v ní vytvořila několik krásných momentů (např. ..pro radosti v hrncích čajů při snídani.. - to je dokonalé..). a už mizím, nebo se do toho tady zapletu... Paryba má pravdu, je to bez diskuzí.


ze dne 17.10.2008, 11:39:13
Viviana-Mori: :-) To zase bude červenání dnes... Kuju

paryba	17.10.2008, 9:30:01

Bez diskusí 1.


ze dne 17.10.2008, 11:38:10
Viviana-Mori: Bez diskuzí: Děkuju a moc!

kulkul	17.10.2008, 8:15:52

Já to od jisté doby nemůžu posoudit neboť tato autorka je mi bytostně moc sympatická a blízká. Líbí se mi její povaha i... jak to říct... vzhled ehm... jako, je hezká. Myslim povahou i vivi... vivivizuálně. Jemně mile povídavá a "povinně" nostalgická básnička. Jako když mladá dáma sní a hovoří nepředpokládajíc, že by ji někdo živý mohl už vážně poslouchat a pozorovat. Pak když to zjistí, prskne a hrozí pěstičkami: já ti dám drzoune! Jé, kdo by princeznu neměl rád?


ze dne 17.10.2008, 11:41:02
Viviana-Mori: Achych och... ;-) (rozuměj rozplývám se / či rozplívám se???)Já nevim jaké íčko... sakrblé, stydim se...

refugee	17.10.2008, 7:08:21

hodně jsem přemýšlela o tom, jak se k tomu vyjádřit. než jsem se začetla, tak mne to příliš neoslovilo..ale jak báseň plynula, líbila se mi víc a víc. hlavně to o tom zdvihání k nebi, cítila jsem z celé básně hodně emocí, a to na ní bylo asi nejhezčí


ze dne 17.10.2008, 11:32:57
Viviana-Mori: :-) Děkuju

Mab	17.10.2008, 1:11:36

Ta dvojka od poroty mě trošku zarazila. Ale pak jsem si uvědomila, že je to tak asi v pořádku. Problém v oficiálním známkování tvých děl je, že ty nespadáš do žádného stanoveného stylu, žánru, směru. Jak jsem psala už jinde, Viviana Mori - to je literární styl sám o sobě (a jak jsem dodávala- kdo ho nezná, jako by prospal celý ročník). Ode mě máš jedničku. Stejně jako Ester jsem z toho byla hodně vyměklá a měla jsem slzy v očích, nebýt toho, že jsem dneska(ó, vlastně už je zítra, takže -včera) probulila celý balíček kapesníků, teklo by to zas proudem. Bohužel kapacita mých projevů smutku coby slz zůstává stále podivně omezená, takže počítám, že si sem přijdu zaplakat až zítra, až se přes noc zase trochu obnovim. Promiň, kecám ti tu kraviny. Moc se mi to líbí, Vivi. Snad jen ty použité hrady a princezny se mi zdají omšelejším prvkem. Ale to, co tím říkáš, to je tak na další dva balíčky kapesníčků. Šeptáš, ale nahlas a tvoje písmenka jsou tak bolavý... Ps pro Rajmunda: A fantazie každého z nás - ta není zahleděná do sebe? Nač fantazii, když je psáno o životě...


ze dne 17.10.2008, 11:35:55
Viviana-Mori: To nejsou kraviny, to jsou slova která potěší a na chvíli nadnesou. Jsem moc ráda, že to s tvou duší pohnulo a nenechalo ji se válet v apatickém uvažování, co to zase někdo splácal za měkotu. :-) Moc děkuji za přízeň.

Ester Lajlá	16.10.2008, 23:28:21

Tak jo upřímně..je mi to fuk, že mě tu rozcupujou..já u toho brečela, je mi to pocitově moc blízké a je mi jedno co to má vypovídat zapovídat rýmovatět nerýmovatět....prostě to souzní s mojí duší a dávám si jí k oblíbeným dílům


ze dne 17.10.2008, 11:36:55
Viviana-Mori: Nerozcupujou, nedám vás! :-) Ne vážně.... je mi ctí... Já věděla, že má cenu tento výtvor ukázat světu :-) Už jen kvůli vám.

Rajmund	16.10.2008, 21:37:30

myslím, že moc zahleděné do sebe bez úletu k fantazii.


ze dne 16.10.2008, 21:42:27
Viviana-Mori: Nic moc o tom nevím... nemohu sloužit. Ale asi to tak na vás opravdu může působit.

kafetka	16.10.2008, 20:55:49

Tak já nevím, já čtu celý den prózu, bo co to je a tedka jsem si odskočila zase sem... na mou oblíbenou poesii ...:D a jsem zase jako ve skoro veršované próze, ale jeví se mi to pěkně, tak naléhavě a zoufale a on zapomněl a teď už je to ztracené a potom už naposled a to mám na tom ráda.. ty nedokončený doslovy, ale je to až moc dlouhé a místy pro mě rozházené, že jsem zapomněla co bylo na začátku.. ale zas si pamatuju konec! :-))..


ze dne 16.10.2008, 20:58:49
Viviana-Mori: Konec je ta největší krutá pravda. Děkuji ti za zastavení!

Weichtier	16.10.2008, 20:47:18

Ahoj, po delší debatě jsme se shodli na dvojce. Problém s tímto textem je dle mého/našeho názoru ten, že zkrátka lehce mnohomluvný. Jistě, téma je závažné a čitelné, kdo ví, o co jde, tak bude pohnutý, stejně tak ti sem budou asi proudit nadšené komentáře od autorsky i lidsky ti blízkých čtenářů. Ale šlo to celé říci v poloviční délce. Chvílemi také opouštíš vody poezie a prostě jen vyprávíš. Ano, proč ne, ale tvé minulé věci byly v této disciplíně silnější. A ano, vím, že tohle nebylo napsáno pro velké umění, přesto to musím jako snahu o umění posuzovat a srovnávat. Tolik pokus o komentář:-) W.


ze dne 16.10.2008, 20:55:56
Viviana-Mori: Dnes stručně. Tak proto taková nekonečná pauza! Nešlo. A šlo o velké umění, možná ne ve světě literatury, ale v mém srdci ano. Děkuji.