|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Pracovní název: Zelinář ::
 Sapfó |
publikováno: 11.10.2008, 22:40
|
| Pś: k vytvoření novéhu názvu jsem se nikdy nedostala... |
| |
|
|
Ráno. Dávám Heleně pusu na dobré ráno, protahuju své zmrzlé nohy, v noci byla zima. Pak si protírám oči a courám se do kuchyně, k snídani bude kafe a možná něco víc. Snad je něco v ledničce.
Helena vstává, šourá se kolem mě, kontroluje, zda vaří konvice. Až zaprská, zaleje kafe a půjde vzbudit děti. Mám je rád. Alence je osm, Tomovi tři. Povinnosti volají.
Pak jdu do práce. Měl jsem sny, míval jsem sny, mívával jsem něco, čemu se dalo říkat ambice a sny. Teď už je nemám. Smůla. Prostě jenom smůla. Co na tom řešit. Smůla. Tak to holt bejvá. Ty fráze nemám rád.
Helena stárne a já si cestou vzpomínám na to, jak jsem ji poznal, na její tehdy pružné, mladé, vláčné tělo, kvůli kterému jsem zůstal tady. Teď stárne, vláčná těla mají slečny kolem a já se děsím toho, že Alenka bude krásná po matce. Děsím se toho, že jednou řekne něco podobně vzrušeného neznámý kluk o těle mé dcery.
O Tomíka se nebojím. Je to můj syn. Bude silný, už teď je chytrý, vtipný, bystrý a silný. Těším se, až bude větší, půjdeme na fotbal a já se za něj nebudu stydět. On se bude dost možná stydět za mě, ale já za něj – nikdy!
Jsem v práci. Nevydělávám dost na to, abych se vrátil domů, tam, kde slunce zapadá naopak, kde ulice voní hnilobou, tam, kde z minaretu pětkrát denně volají o důstojnost.
Jsem zelinář, zelenina je fajn. Dá se žít s vědomím, že salát mě bude provázet až do smrti. Chci s tím žít. Jinak se zblázním steskem po svých snech.
Chtěl jsem být vědcem. Jít na univerzitu, pak někam do výzkumu, nalézt elixír života, zbohatnout, ale tvářit se, že o nic nejde, že rodina a práce jsou na prvním místě. Chtěl jsem. Už nechci. Chci, aby byl vědcem můj Tomík. Je po mně.
Babky se začínají trousit. Každý den stejné obličeje. Už vím, že Kropáčková má ráda velké cukety a Pavlíčková květák a že k němu bere jablka. Podle zeleniny poznáš člověka. Já o těch babkách vím vše.
Svítí slunce, vezmu si klobouk. Mám plešku, nechci si ji spálit.
K obědu dám si hranolky v bistru a bude mi to málo. Co na tom. Snad má Helena něco lepšího. A Alenka s Tomáškem taky. Dám si pivo. Ne, nedám. Ale dám. Měl bych přestat pít pivo. Je báječné, nemůžu si pomoct. Dám si ještě jedno.
Smráká se. Spíš se bude smrákat, všichni se vrací z práce. Ještě chvíli počkám, některé maminy jdou pro zdravou večeři těm svým. Třeba něco prodám.
Prodal jsem toho dost. Můžu jít domů. Zavírám „krámek“, spíš balím zbytky z provizorních prken, skládám vše do dodávky. Je opavdu moje, splátky už jsem doplatil. Benzín je drahý a prý ještě podraží. Co na tom. Zelenina prý taky.
Jedu domů. Mám štěstí, nikde jsem se nezasekal. Doma na mě čeká žena a děti, dám jim pusu a podívám se, co je k večeři. Možná si dám ještě jedno pivo. Možná. Pokud nebude Helenka nadávat.
Pak ji pomiluju a usneme. Zítra je sobota.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
