|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 15 ::
|
 |
|
:: Společenstvo Elementálů: V moci ohně (23-25) ::
V tomto díle přijde jak jedna velká posila, tak jedna velká ztráta...
Toto video může čtenáře šokovat jistým VELKÝM detailem, co se Společenstva týče, ale nejspíš už vám to stejně došlo...
http://www.youtube.com/watch?v=lnKSC_05dQ0 |
| |
|
|
XXIII
„Čím jasněji oheň hoří, tím rychleji uhasíná.”
-Lucius Annaeus Seneca ml.
„Hej, chlapi!” zachechtal se Jirka. „Co je, Masna? A – jej – zdravím, mistře!” uklonil se před Mr. Kdosi.
Jakub spustil luk a vyběhl na chodbu, ze které dvojice přišla, aby zjistil, jak se věc má. Pepa na Mr. Kdosi uctivě kývl, Marek stále držel v rukou katany a ostražitě sledoval okolí.
„Vidím, že jste vyhráli,” usmál jsem se. „Ale kde máte Terezu?”
„Je to v píči,” zaklel hrubě Aleš, „je mrtvá...”
Nevěřil jsem svým uším. Jak může být Tereza mrtvá?! Členové Společenstva se na sebe zděšeně dívali, jako by čekali vysvětlení jeden od druhého.
„Stalo se to náhle,” řekl Mr. Kdosi klidně. „Firæros použil jeden ze svých silných útoků, a Alešovi se uvolnil element...”
„NE! UŽ ZASE!” vykřikl obrněný elementalista a praštil do zdi pěstí. Lehký štuk prolomil až na druhou stranu.
„Nemohl jsem s tím nic udělat, Společenstvo,” prohlásil anděl. „Je mi to velice líto.”
„Počkat! Cože!” divil jsem se. „Tereza byla ohnivá!”
„Byla to příliš slabá elementalistka na to, aby vzdorovala dvěma tak neskutečně silným zdrojům elementů, jako je Firæros a Aleš,” odpověděla mi bílá bytost. „Když ji dvě ohnivé vlny zasáhly, vypařila se za pár vteřin.”
Sesul jsem se k zemi a nedokázal pochopit, co se stalo. Aleš nesnesl podivné ticho, které se okolo rozpoutalo a odešel pryč. Čekala na nás ale ještě horší věc: Kdo to řekne Michalovi?
Jirka vypadal z té zprávy vyřízeně. „Nejdřív Tomáš, a pak Tereza – no ty vole...” vydal ze sebe.
„To je špatné,” dodal jeho bratr. „Sice jsem ji moc neznal, ale pro Společenstvo je to jistě velká ztráta.”
„Kámo... Já nevim, co na to říct,” zamumlal Marek.
„Jen neříkej, že je to zas moje vina,” prohlásil jsem stočený na zemi. „Já jsem jí nechtěl nechat napospas Firærosovi, fakt ne!”
„To ne, kámo... Jen že je další spolužák mrtvej,” dodal Marek. „Proč všichni dobrý lidi mizej...”
Z tělocvičny se vrátil Jakub. „Ten ohnivej nikde neni,” řekl, „ani Tereza. Co se tu děje?”
„Teď ‘sme se dozvěděli, že je po ní,” odpověděl Jirka. „Sakra!” zaklel a hodil hvězdici proti zdi, kde už zůstala.
„Fakt...? Hm,” zamračil se Jakub a ušklíbl se. „Tak to je zlý...”
Jak to Jakub dořekl, na zemi se začal probouzet Michal. Viděl jsem, jak se hýbe.
„Hej... Já žiju,” řekl Michal radostně. „Mr. Kdosi, Aleši... Porazili jste ho!”
„Pepo?” oslovil jsem elementalistu.
„No?”
„Vyřídíš to prosimtě s Michalem?” požádal jsem ho. „Já na to fakt nemám...”
Michal se zvedl do sedu a těkal pohledem ze mě na Pepu. „Co vyřídit?” ptal se. „A kde je Tereza?”
Pepa se na mě chvíli díval. „Tak dobře,” souhlasil, „udělám, co budu moct,” dodal a odvedl si nechápajícího Michala pryč.
„Dík,” poděkoval jsem, „dík fakt moc.”
„Mr. Kdosi,” oslovil ho Marek “po našem”, „co plánujete teď?”
„Teď plánuji se k vám až do konce připojit,” odpověděl anděl. „Rozdělení proti takové moci nezmůžeme nic...”
XXIV
V místnosti se mnou zůstali už jen Jirka, Jakub, Marek a Mr. Kdosi.
Jakmile Mr. Kdosi slyšel historku, jak jsme se sem dostali, nestačil se divit. I jemu přišel vojenský výzkum na elementalistech podivný, obzvlášť pak spojení mezi Kutuzovem a Firærosem.
„Jak jsem řekl, váš příběh je velice zajímavý,” prohlásil anděl, „i když na něm spoustě věcí nerozumím.”
„Já nerozumím,” imitoval Mr. Kdosi Jirka, „co se stalo Tereze. I když byla ohnivá, tak to odnesla... To je prostě hrozný!”
„Nemohli ‘sme to tušit,” prohlásil Marek, „nebo jo, kámo?”
„Těžko,” zakroutil jsem hlavou. „Kdo by čekal, že ohnivej element porazí ohnivýho elementalistu. Všichni ‘sme proti němu ale taky jít nemohli...”
„To asi ne,” souhlasil Jirka. „Kdybysme tam byli, oddělali by nás s Alešem mnohem víc.”
„Je politováníhodné,” řekl Mr. Kdosi, „že Aleš za tu celou dobu neovládl element... Nemuselo se to stát.”
„No, ono to možná bylo tím, že se celou dobu choval tak nějak divně,” na to Jakub. Docela jsem se divil, že s námi elementalista ještě v místnosti vydržel a nešel “na cígo”.
„Jak to myslíte, divně?” zeptal se anděl.
„Prostě odměřeně, nevim jak to popsat,” odpověděl Jakub. „Takovej tichej, já nevim...”
„Ale cože, Podles,” protestoval Marek, „vždyť se choval úplně normálně!”
„No teď jo,” ušklíbl se Jakub, „ale ne předtim.”
„To, co mi o Alešovi říkáte, je zvláštní,” řekl Mr. Kdosi. „Ale jak tvrdíte, tak se z toho nejspíš už dostal...”
„Snad jo,” pokrčil jsem rameny. „Každopádně se divím, že jste se tu objevil. Jak je možný, že jste bojoval celej rok proti Firærosovi?”
„To jo, no,” přikývl Jirka. „By mě taky zajímalo.”
„Je mi jasné, že máte spoustu otázek,” prohlásil Mr. Kdosi, „ale rád bych celý svůj příběh odvyprávěl všem.”
„To teď půjde asi těžko,” ušklíbl jsem se. „Aleš je vyřízenej, Michal na tom asi taky bude pěkně blbě a Pepa šel s ním...”
„Navíc teď ‘sme ještě docela dost kvůli tý Tereze,” dodal Jirka. „Fakt bych to nechal na jindy...”
„To se nedá nic dělat, Společenstvo,” pokrčil rameny Mr. Kdosi. „Odpovím vám na to, až budete poslouchat všichni.”
Nemohl jsem se dočkat. Výpověď Mr. Kdosi je právě to, co nám chybělo ke složení téhle velké skládačky...
Od hovoru s Mr. Kdosi uběhlo několik hodin. Všichni byli ještě otřesení ze smrti Terezy a strašlivého příchodu Firærose, který si se Společenstvem poradil za několik vteřin. Měli jsme sice po boku Mr. Kdosi, ale fakt, že se Firæros ukázal jako nejmocnější Hyperionovec, se kterým jsme se vůbec setkali, to nesmazalo. Počáteční optimismus mezi účastníky zájezdu opadl a každý se teď bál o svůj život.
Mr. Kdosi se jako tajemný patron party snažil pomáhat pozůstalým a bylo vidět, že to potřebovali. Kluci zvyklí na rok nerušeného života byli do bojů s Hyperionovci vržení jako do ledové vody a bylo jasné, že to celé museli nejdřív vůbec pochopit.
Jakub si z příchodu Mr. Kdosi nic nedělal, stejně jako z celého našeho boje, zato Pepa s Jirkou vypadali, že teď už to může být jen lepší. Marek se okolo Mr. Kdosi choval podivně odtažitě, skoro jako by mezi nimi existovalo nějaké nepřátelství.
Michal s námi od smrti Terezy neprohodil ani slovo. Nejspíš z toho byl ještě pořád otřesený, nebo to dával za vinu partě. Nevím.
Kdo měl ale velkou radost z Mr. Kdosi, byl kupodivu Aleš.
Zrovna jsme seděli v průchozí hale u tříd, které za doby Brdičkovy školy sloužily jako družiny. Uprostřed kluci založili táborák jako vzpomínku na Terezu a dělali si na něm jídlo, které předtím koupili na Hůrce. Venku se setmělo a bylo jasné, že po dnešním zážitku bych ven ani psa nevyhnal.
Přímo naproti mně seděl opřený o zeď Mr. Kdosi. Když se tu sešlo celé Společenstvo tak, jak chtěl, byl čas mu položit pár otázek.
„Poslyšte, Mr. Kdosi,” oslovil jsem ho, „říkal jste, že nám řeknete, jak se to celý semlelo, když budem všichni pohromadě. Tak jsme tady.”
„Jo, přesně,” ukázal na anděla Jirka, „už se nemůžem dočkat.”
„Společenstvo,” povzdychl si Mr. Kdosi. „Je mi jasné, že chcete vědět, co se stalo, ale některé detaily vás možná zděsí a odvedou od vašeho úkolu... Dobře si to rozmyslete.”
„Mistře, jednou už jste tu a měli bychom znát příběh i z vaší perspektivy,” prohlásil Pepa. „Řekl bych, že jsme připravení na cokoli, co nám můžete říct.”
„Jestli nám to říkat nechcete, tak to neřikejte,” uchechtl se Marek.
Netušil jsem, co může anděl skrývat. „Chceme to slyšet,” dodal jsem.
„Pak tedy dobře,” přikývl Mr. Kdosi. „Dozvíte se všechno.”
XXV
„Všechno to začalo, když se meč jménem Hyperion vrátil na zem. Nevěděl jsem, kde a odkud se vzal, ale bylo jasné, že se objeví právě zde. Zhmotnil se před dvěma lety na Praze 13, na Lužinách, přímo před klukem jménem David Roter,” řekl Mr. Kdosi.
Jakmile anděl zmínil Davidovo jméno, místnost zahučela posměšky.
„Ten?” zasmál se Jirka. „Já tušil, že s tím měl něco společnýho. Pamatujete si na něj všichni ještě z pětky, ne?”
„Jo, ten byl dobrej debil,” prohlásil Jakub pohrdlivě. „Vždycky ostatní mlátil.”
„Taky jsem ho neměl rád,” přikývl jsem. „Jak to bylo dál?”
„Kdybyste mě nepřerušovali, už byste to věděli,” dodal Mr. Kdosi a pokračoval ve vyprávění. „David byl pochopitelně zvědavý a meč ho přitáhl svou mocí. Vzal ho do ruky a temný element nahromaděný ve zbrani ho pohltil... Tak se z Davida stal Teror.
Hyperion mu napověděl, co se má stát a že jeho moc přiláká odpor. Proto zaútočil na tebe, Kamile, když jsi byl na Hůrce. Moc v meči mu také prozradila cíl, kterého měl dosáhnout: zaplnit planetu ztělesněními Hyperionu...
Když sis volil Společenstvo a já ti vysvětloval úkol, Teror použil moc meče k vytvoření svých následovníků. V podstatě to byli všichni jeho přátelé, které spojoval jeden faktor: Neměli rádi vůdce Společenstva, tebe...”
Nikdo ani nedutal. To, co nám tady Mr. Kdosi říkal, bylo neuvěřitelné.
„Vzniklo Společenstvo a poprvé se s Hyperionovci utkalo v Brdičkově škole. Zatímco jste se teprve vzpamatovávali, Teror zlanařil pro Hyperion další tři elementalistky: Terezu, Kristýnu a Markétu, které jsou teď již všechny mrtvé.
Terorova snaha skutečně nebyla zbytečná. Jako prvního potkal Martina Pergla, tehdy ještě vašeho spolubojovníka, a několika ranami mečem ho zmrzačil. Než Martin zemřel, stačil se dostat před školu, na místo, kde jste se tehdy měli sejít.
Spolu s mečem do Martina ale vniklo něco dalšího, horšího: Hyperion sám.”
„Cože? Jak moh’ sám Hyperion...,” skočil Mr. Kdosi do řeči Jirka. „’sem myslel, že je to jen název pro meč, a ne, že fakt žije...”
„To proto byl asi Martin tak silnej,” řekl Jakub, který si nejspíš dobře pamatoval jejich poslední střet.
„Temný element z Martina vytvořil bytost, jejíž síla byla nepředstavitelná,” pokračoval Mr. Kdosi. „Jistě si pamatujete, že jste ve všech bojích proti němu byli téměř bezmocní a přežili jen proto, že jste měli štěstí.”
„A mě,” uchechtl se Marek. „Co, kámo?”
„No to jo,” přikývl jsem, „ale hlavně jsme ho viděli bojovat proti Lukášovi... Což nám teda moc nedávalo smysl.”
„Kdybyste mě nechali,” povzdychl si Mr. Kdosi, „všechno bych vám vysvětlil!”
„Tak do toho,” usmál jsem se nedočkavě.
„Tehdy, jak správně řekl Marek, přišel do hry on sám,” řekl Mr. Kdosi a ukázal na elementalistu. „Přivolal jsem si ho jako posledního člena Společenstva. Věděl jsem, že ve třídě ti byl dobrým kamarádem.”
„Neber ho vážně, kámo,” špitl Marek.
„Vysvětlil jsem mu situaci a Marek se vydal na Velkou Ohradu, kde jste se setkali s Markétou. Mezitím Lukáš zradil a tehdy–“
„Omlouvám se, že vás přerušuji,” prohlásil Pepa, „ale co se týká Markéty, nebylo by nejlepší nejprve něco vysvětlit? Kamil slyšel různé fámy o tom, jak to vlastně všechno bylo...”
Mr. Kdosi se otočil na Pepu a potom na mě.
„Asi ano,” povzdychl si. „Kamile: po bitvě před školou jsme spolu s Josefem osvobodili Markétu od moci Hyperionu. Tehdy jsem ji zavolal do bílého světa a dal ji ultimátum: buď pomůže vůdci Společenstva v jeho úkolu, nebo ji jako Hyperionova následovníka zahubím,” prohlásil těžce Mr. Kdosi.
Tak to tedy byla pravda. Po tolika letech už jsem nedoufal, že by to mohlo být jinak, ale to, že Markétě Mr. Kdosi vyhrožoval smrtí, bylo šokující. Horší bylo, že se vlastně nic jiného dělat nedalo, Markéta by zemřela tak jako tak a mohl jsem být ještě rád, že to takhle dopadlo. Pokýval jsem hlavou na Mr. Kdosi, aby pokračoval.
„Tak... Řekl jsi, že jsi viděl Martina bojovat pouze s Lukášem. Jak to s ním celé bylo, je také velice zajímavý příběh.
Určitě si všichni pamatujete, jak zradil Společenstvo před školou. Rozhodl se ze skupiny odejít a zpočátku to vypadalo, že s sebou strhnul i ostatní Kamilovy přátele, ale nakonec se všichni rozhodli jít za vaším vůdcem. Co je důležité, je Lukášova cesta poté, co jste se rozdělili.
Lukáš od skupiny sice odešel, ale netušil, co se stane dál. O nějakou dobu později ho přepadli Terorovi elementalisté a rozdrtili ho svojí početní i živlovou převahou. Moc Terorova meče už ale Lukáše nezasáhla: Hyperionova duše teď přebývala v Martinovi.
Lukášovo tělo zůstalo ležet na ulici a z elementalisty unikaly poslední zbytky života. Nešlo mu nijak pomoci. A tehdy jsem se s posledními zbytky své moci odhodlal k nejriskantnějšímu triku, který jsem kdy mohl udělat...
Přemístil jsem svou duši do Lukášova těla a zůstal v něm až do zániku Hyperionu.”
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 8 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
