obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915324 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39440 příspěvků, 5735 autorů a 390002 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Já, skřet a šílené múzy... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Tři
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 redaktor Šíma publikováno: 16.10.2008, 20:23  
Po dlouhém uvažování a hledání tématu se to nakonec vyřešilo samo. Děkuji všem, kteří mi pomohli, třeba jen slůvkem hřejivým, nebo nezištným nápadem... Že nikoho neuvádím? Ono dotyční už určitě tuší, o kom je řeč a která bije... Workshopu zdar! ;-)

P.S. Za případné překlepy se omlouvám, ale jisté živly jevily o tento text přímo mimořádný zájem... :-D
 

Sedím za stolem a civím na jeden z mnoha prázdných listů papíru velikosti A4. Blíží se pomalu poledne a já ještě nemám ani písmenko. Už jsou to tři hodiny a já pořád netuším, co bych napsal. Nervózně okusuji již třetí tužku, ty dvě před ní jsem již stačil zničit a připadám si jako nějaký bobr, který sice tuší, jak má postavit svou přehradu, ale někde zašantročil stavební plány...

„Pepo, už?“ zavolala na mne žena z kuchyně. Potutelně jsem se pousmál, ačkoliv jsem k tomu neměl důvod. Připadal jsem si, jako bych seděl na toaletě a tlačil ze všech sil. Prkénko by se mi obtisklo na zadek a výsledek mého snažení? Žádný.

„Ještě ne!“ řekl jsem a stále okusoval tužku s gumou na konci. Chvíli jsem se na ni díval a přemýšlel, zda bych ji nemohl žvýkat jako tu žvýkací gumu. Nejspíše ne...

„Za chvíli bude oběd...“ slyšel jsem hlas své drahé polovičky a smutně přikývl. Termín odevzdání mé práce byl již za dveřmi a já ještě nenapsal ani řádku. Co za dveřmi! Volal na mě a mával rukama. Tady, tady! Jako by byl nějakým kamelotem, který se snaží ze všech sil prodat své výtisky, aby je nemusel vracet a nepřišel o část svého výdělku.

„Do prdele!“ řekl jsem si pod vousy. Rozhlédl jsem se kolem sebe a snažil se spočítat sněhobílé kuličky, které se válely všude po podlaze. Byly jen z části popsané a podle všeho to nebylo to pravé ořechové. Copak se proti mně postavil celý svět? Pro Krista pána, vždyť nechci nic jiného, než napsat několik stránek prachobyčejného textu. Vstal jsem od stolu a zašel si do kuchyně pro pivo a čistou sklenici.

„Tak co?“ zeptala se mě žena starostlivě. „Nejsi nemocný?“

„Ne!“ řekl jsem jí a chtěl jsem ještě něco dodat.

„Nebo... Nechceš se nějak odreagovat?“ zeptala se a hodila zadkem jako rozvášněná kobyla.

„Vážně ne, zlato,“ řekl jsem, usmál se na ní a dal jí pusu.

„Tak se tuž!“ pokrčila rameny. „Jen jsem se tě snažila trochu rozptýlit... Hele, co když je to všechno v nedostatku sexu?“

„Děláme to každé ráno, v tom to nebude...“

„Takže tě už nepřitahuju?“ zarazila se na okamžik. „Co?“

„Cože?“ zeptal jsem se jí a chvíli jsem stál jako kus mramoru.

„Co když to se mnou děláš jen z povinnosti a ze zvyku?“

„Ježíši... Musím něco napsat, nebo dostanu padáka! Při nejlepším přijdu o prémie... Ale ta ostuda, já takový uznalý autor a nenapíšu za jeden den ani čárku? Co jsem komu udělal?“ zeptal jsem se jí, abych se z rozhovoru zaměřeným nepatřičným směrem alespoň trochu vykecal.

„Až to bude, zavolám tě...“ řekla mi a přimhouřila přitom tajemně oči.

„Jasně... Díky... Co bych si bez tebe počal...“ vysypal jsem ze sebe. „Jdu to vytlačit ven!“

„A nebylo by to lepší na záchodě?“ zavolala za mnou.

„Ne!“ mávl jsem rukou a ani jsem se neotáčel.

Sedl jsem si ke stolu a dal hlavu do dlaní. Co teď? Vytáhnout ten starý psací stroj? V domě nebylo místa, kde by se mi podařilo poškádlit ty zpropadené múzy. Mrchy jedny. Proč právě dneska? U počítače jsem si ani neškrtl. Nad prázdnými papíry také ne a tahat se s tím poměrně těžkým psacím strojem se mi moc nechtělo. Nakonec, nesnášel jsem to neustále ťukání a bouchání, které při psaní vydával...

„To je práce, co?“ zeptal se mě někdo.

„Říkal jsem, abys mě nechala na pokoji!“ zakřičel jsem na svou ženu. „Nechci být rušen!“

„Ale já nic neříkala a oběd není ještě hotový!“ volala na mně láskyplným hlasem.

„To jsou věci...“ ozvalo se zase.

„Kurva a co je zase tohle?“ zeptal jsem se sám sebe při pohledu na podivnou postavičku velikosti malé plyšové hračky, která stála na stole a nohou kopala do čistých papírů. Rukama se opírala o čistě dekorativní kalamář a smála se pod vousy.

„Co jako?“ zeptal se mě pidimužík a podíval se na sebe, zda se někde neušpinil.

„To už jsem se zbláznil?“ zeptal jsem se postavičky a čichl k ještě čisté sklence. Ne, nepil jsem.

„Tím chlastem to nebude...“ řekla mi postavička vševědoucně.

„Stalo se něco?“ ozvalo se z kuchyně. „Zdálo se mi, jako bys tam mluvil sám se sebou...“

„Ne-e!“ zakřičel jsem na ni skrze dveře a zadíval se na pohupujícího se tvora, který mi připomínal postavičku z nějaké té pohádky. „Nepil jsem a nejsem sjetý, tak co tu do prdele děláš? Ty přeci neexistuješ!“

„A ty jo?“ zeptal se mě trpajzlík. „Co když se zdáš sám sobě?“

„Nezdám...“ řekl jsem mu tlumeným hlasem. „Co jsi zač?“

„Co jsi zač ty?“

„Já?“ zamyslel jsem se. „Já jsem spisovatel, scénárista a novinář na volné noze!“

„Hm...“ zamyslel se pro změnu trpajzlík. „Na to, jaký jsi umělec, toho umíš opravdu mnoho...“

„Hovno?“ zeptal jsem se jej a praštil pěstí do stolu vedle něj tak prudce, že až poskočil leknutím.

„Jaké hovno, příteli?“ naštval se. „Já sprostě ze zásady nemluvím...“

„Neměl bys s tím alespoň na chvíli přestat?“ zeptala se mně manželka starostlivým hlasem. „Už to bude? Už bude papání...“

„Nejsem malé dítě a s ničím nepřestanu, protože jsem ještě s ničím nezačal!“ řekl jsem jí nevrle.

„Snad jsem toho tolik neřekla!“ zavrčela uraženě.

„Promiň!“ houkl jsem na ni. „To mi jen tak ujelo...“

„Takže jsi ze sebe zatím nic nevytlačil?“

„Ne!“ řekl jsem jí. „Ani to...“

„Hovno!“ doplnil mě trpaslík.

„Poslyš, ty trpajzlíku jeden...“ řekl jsem mu.

„Nejsem trpaslík, nýbrž a pouze umělecký skřítek, který se stará o to, co autoři napsali!“

„Ty pomáháš lidem psát?“ zeptal jsem se nesměle.

„Ne...“ naznačil, jako by se bál, že mu jednu třísknu. „Spíš jim dělám hrubky v textu...“

„Takže jsi škodná?“ zeptal jsem se jej nasupeně, až uhnul pohledem. „Tobě nestačí, že nenapíšu ani řádek, ještě bys mě chtěl o to NIC připravit?“

„Ale ne... Já jen... Jen jsem chtěl... Potkal jsem Tvé múzy...“

„Ony vážně existují?“ zeptal jsem se jej nevěřícně. „To si děláš prdel!“

„Nedělám,“ pokrčil trpaslík rameny. „Říkaly, že to s tebou už nejde vydržet a že berou roha...“

„Cože?“

„Že berou kramle... Prostě na tebe hází bobek... Jak ti mám ještě říci, že tě opouštějí a již se k tobě nehodlají vrátit? Za nic na světě? Já taky vlastně půjdu, protože kde nic není...“

„Aby to čert spral!“ zařval jsem a rozhodil čisté listy kolem sebe, že jsem si na okamžik připadal jako ten Večerníček na dobrou noc.

„Pro Krista pána!“ rozepjala má žena ruce starostlivě, když dorazila do obýváku, který jsem měl za dočasnou pracovnu. „Oběd už je hotový... Nestalo se ti nic? S kým si tu pořád povídáš?“

„Sám se sebou asi ne!“ odsekl jsem jí. „Mluvil jsem s takovým malým trpaslíkem, který by se vešel do sklenice od hořčice... Měl plno keců a byl drzý jako štěnice!“

„S trpaslíkem?“ zapochybovala a sáhla mi na čelo. „S trpaslíkem, říkáš?“

„Ne, říkal, že je skřítek Překlepníček...“ hájil jsem sám sebe.

„Co kdyby ses hodil marod a na tu práci se vysral... Tedy jako vykašlal? Jde to s tebou vážně z kopce...“ řekla mi a očima si přeměřila ještě neotevřenou láhev piva. „Ty ses ještě toho piva nenapil? Není to proto, že máš žízeň?“

„Copak jsem na poušti, abych tu viděl fata morgánu?“ zaúpěl jsem. „Nepůjdeme se raději najíst?“

„Jo, nejspíš jo, než nám to vystydne...“ řekla mi a pohladila mě po vlasech. „Buď jsi přepracovaný, nebo máš v sobě málo vitamínů a minerálů, nebo málo sexu...“

„Ježíši!“ povzdechl jsem si. „Víš co? Dej mi najíst a uvidí se...“

„A co s tím budeš dělat?“ zeptala se.

„S čím jako?“ nechápal jsem ji. „S tou prací?“

„Ne, s tím... Trpajzlíkem... Vlastně skřítkem, se kterým sis tu tak hezky povídal!“ usmála se.

„Ale já nejsem na hlavu, má drahá!“ řekl jsem jí a vyvaloval oči, jako bych měl zácpu. „Nejsem blázen! Nejsem cvok! Nepomátl jsem se na rozumu...“

„Já ti věřím...“ pokrčila rameny a vydala se do kuchyně. „Tak jdeš jíst, nebo ne?“

„To jsou věci,“ řekl mi ten trpajzlík uznale. „Nikdy vás lidi nepochopím...“

„Ona tě...“

„Neviděla!“ souhlasil. „Copak si myslíš, že se budu ukazovat všem? Tak já je budu teda jako pozdravovat...“

„Koho?“ nechápal jsem, když jsem vstal od stolu a málem uklouzl na rozházených papírech okolo.

„Ty tvé múzy... Byly tři a byly pěkně nasrané!“ pousmál se trpce. „Jako spisovatel jsi skončil...“

„Běž už do háje!“ zakřičel jsem na něj a zvedl ze stolu prázdnou sklenici, abych jej do ní chytil.

„Taky že jdu,“ špitl skřítek a byl ten tam.

„Nedáš si raději také to pivo?“ zeptala se mě manželka starostlivě. „Po dobrém obědě určitě přijde vhod...“

„Já se asi hodím marod!“ řekl jsem. Chvíli jsem se díval na okousané tužky na koberci a nepořádek všude okolo. Tak co jsem? Bobr, Večerníček, nebo blázen? Nebo ty poletuchy vážně existují?

„Miláčku?“ zavolal jsem do kuchyně.

„Ano? Co se stalo? Přitížilo se ti?“

„Ne-e, věříš na múzy?“

„Na co? Na čůzy?“ nechápala mě, když bouchala talíři a kastroly.

„Ne, na múzy!“ řekl jsem a pak jsem jako ten trpaslík luskl prsty, abych také mohl zmizet ze svého života, jako pára nad hrncem. „Opustily mě a jsou pryč... Co si počnu?“

„Chudáčku jeden malej!“ řekla mi žena a přitiskla se ke mně svými velkými a pevnými prsy. „Co kdybychom se na ten oběd vykašlali? Můžeme si jej přihřát... Budu tvou múzou!“

„Ty?“

„Jo, já... Nestačím ti?“ zapochybovala na malinký okamžik.

„Stačíš a bohatě!“ souhlasil jsem a nechal jsem se odvést do ložnice. Jen jsem měl takový pocit, jako by ten pišišvor neodešel, ale stále stál na tom stole a hlasitě se mi chechtal, hajzlík jeden...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 16 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 46 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 87 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:39:47 Odpovědět 
   09. 07. 2014

Asi nejlépe se píšou autobiografie, poněvadž k těm múzy nepotřebuješ, ale na druhou stranu se musí něco nevšedního zažít.
Nalézt múzu v sexu s přítelkyní, kterou miluji? Dozajista nejsilnější múza nade všechny ostatní!
 ze dne 01.08.2014, 14:21:26  
   Šíma: Múzy jsou vrtošivé a nemáme to s nimi lehké... Těžko reagovat.
 Kondrakar 26.03.2009, 9:07:00 Odpovědět 
   Dobrý, jen doufám že moje múza se takhle nezachová. už takhle mam v poslední době problém něco napsat, natož aby se mi ta moje někam zdejchla
 ze dne 26.03.2009, 14:00:33  
   Šíma: Přesně, múzy jsou potvory jedny vrtošivé! ;-))) Dík za zastavení a komentík!
 Nancy Lottinger 02.11.2008, 19:18:49 Odpovědět 
   A taky trošku vulgární :-) Mně se to líbilo, hlavně konec, jak si uvědomil, že už si nemůže vybírat :-)
 ze dne 02.11.2008, 19:46:42  
   Šíma: Jsem rád, že se líbilo... Dík za zastavení a komentík! ;-)
 Rockwood 27.10.2008, 14:37:19 Odpovědět 
   Zdravíčko.
No opět další zajímavá povídka :). Já fakt nevím, co bych ti vytknul. Asi nic. Líbilo se mi to a k tomu asi není co dodat.
 ze dne 27.10.2008, 15:45:33  
   Šíma: Díky! ;-)
 OH 26.10.2008, 13:30:29 Odpovědět 
   Zdar, Šímovina jako vyšitá trochu bulvární, řeklbych oproti tvým jiným, líbilo, takový ztřeštěný-
 ze dne 26.10.2008, 13:41:59  
   Šíma: Jako šíma... :-DDD Díky za zastavení OH-sane a jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Alyssa 24.10.2008, 21:49:47 Odpovědět 
   pěkná momentka, téma 3 moc výrazné není, ale pobavilo. :o)
 ze dne 24.10.2008, 21:51:55  
   Šíma: Dííík, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Matylda Kratinová 23.10.2008, 18:53:24 Odpovědět 
   Momentka s MEGA M... a tak si pokládám otázku: má cenu hledat u momentek nějaké hlubší účely? Pro filozofy možná ano... ale momentálně nezažívám žádné neobvyklé životní situace (či jak se v učebnicích to filozofování obyčejných smrtelníků obhajuje), takže žádné špeky hledat nebudu a pojedu hezky po vrchu (tedy pokud se neurazíš).
Tolik diskutované sprosťárny mi nevadí, to opravdu záleží na prostředí, ale k tomu sociálnímu určení: můj otec sice má vysokou školu, ale stejně slušně konkuruje dlaždičům, co víc, v tomhle oboru si dál rozšiřuje obzory a jeho tvořivost nezná mezí. A neumím si představit cholerika, jak celý život mluví slušně... to je spíš doména kliďasů.
Hm, takže konečně k věci: trojka je sice zasutá, ale vzhledem k mé eskapádě v Domu nepatřím k těm, co by ti to měli vytýkat, na to mám toho másla na hlavě příliš.
Text je poněkud povídací, ale nezkracovala bych ho, jeden dialog navazuje na druhý a mazání by se bez překopávání asi neobešlo. Spíš bych to "odlehčila" přidáním nějakých upozaděných činností, třeba "že se šotek pobaveně škrábal v uchu" a podobně. Takhle si z "tónu" představím postoj a velmi přibližně výraz obličeje ale pak už zůstane jen dojem z mluveného slova.
Jiné připomínky... zdá se, nemám a pochvalu si nechávám na závěr: svižně napsáno, dávám všechny čtyři palečky, co mám, nahoru!
 ze dne 23.10.2008, 19:08:05  
   Šíma: Díííky! ;-)))
 Dědek 21.10.2008, 21:40:13 Odpovědět 
   Dobře napsaná povídka, která se mi dobře četla. Tedy já se bavil a nehledal jsem v tom nějaké prohřešky. Nakonec na fundovaný rozbor tu máš dost kritiků.
 ze dne 21.10.2008, 21:53:59  
   Šíma: Dík za zastavení, jsem rád, že se líbilo a vo tom to asi taky je... ;-)
 Ada 20.10.2008, 20:58:35 Odpovědět 
   Ahoj,
takže začnu technickou částí - v jedné větě "čisté papíry" a "čistě dekorativní kalamář" ...nešlo by jedno nahradit jiným výrazem? /čistému vše čisté, ale.../
- máš tam "Tvé múzy", ale povětšinou pak s malým /tebou vydržel/, takže vhodné sjednotit - pokud jsi chtěl zdůraznit, pak event. TVÉ múzy a významný pohled
pidimužík neguje používání sprostých slov, ale pak opíše múzy jako "pěkně nasrané", asi bych mu nechala vzletnou mluvu a použila třeba nahněvané, aby to bylo v kontrastu s tím lidovým jazykem spisovatele
"abych jej do ní chytil"....nevím, nebylo by lepší "ho", přijde mi to takové umělé
Teď dojem - ta trojka je tam opravdu jen naznačená, múzy jsou tři, ale měly dostat aspoň jména - třeba "pracovní" a ten pidimužík mohl jmenovat, která byla naštvaná nejvíc a která by to s Tebou možná ještě zkusila apod., prostě tam mělo být těch múz trochu víc.../tedy ne počtem, ale fyzicky :-)
Vulgární slova mi nevadí , nezdálo se mi, že bych jich tam bylo moc, já osobně taky nezastávám názor, že když se člověk lekne, je přirozené říct "saprlot, opalá, jejda, do krupičné kaše" apod. Kurva se sice neříká, ale někdy je to lepší a rozhodně levnější než hodina u psychoterapeuta!
Je to dílko s Tvým typickým rukopisem, úseku "s hovnem" jsem se upřímně zasmála a celkově se mi to líbilo.
Hezký večer
 ze dne 20.10.2008, 23:06:36  
   Šíma: Ty jo... Díky za všechny připomínky! ;-) E-e, toto dílko není pohádkou, nýbrž fiktivní realitou a podle toho to v ní jaksi vypadá... ;-) Ano, mohl jsem alespoň vyjmenovat jména všech tří múz a trochů více je začlenit do textu, ale prostě tam nebyly a náš hrdina byl grogy (či jak se to říká)... K.O.? ;-) Dík za zastavení a milý a konstruktivní komentík!
 lucinda 20.10.2008, 14:34:38 Odpovědět 
   Souhlasím, že vulgarismus v některých pasážích byl zbytečný, třeba ta ženuška, no já sama za sebe, že. Ale ten konec neměl chybu, já toho skřeta viděla v tak zářivých barvách!
A vzhledem k tomu, že WS neúčastním, nějak mi to neva, že trojka tam jenom prochází. Asi tak,no. ;))
 ze dne 20.10.2008, 14:52:34  
   Šíma: Díííky! ;-)
 Vanessa Kuzníková 18.10.2008, 23:37:32 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 18.10.2008, 23:29:12

   Uaaaaaa, brou, brou...brouku.
 ze dne 19.10.2008, 22:57:57  
   Šíma: Brum, brum, brum, nejde mi to do palice, nejde mi to na rozum... ;-)))
 Vanessa Kuzníková 18.10.2008, 23:29:12 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vanessa Kuzníková ze dne 18.10.2008, 23:14:28

   Ale joooo to se mi také stává že u svého psaní řvu smích a nebo mi krvácí srdce nad hrdinovou blbostí, ale jak sám víš (tvé dlohé zkušenosti zde) lidi mění.
A ty ještě nespinkáš? To já jdu do pelíšku, panáč mě zítra čeká dvanáctka.
 ze dne 18.10.2008, 23:32:58  
   Šíma: Ještě ne! :-DDD Brou noc... ;-)
 Vanessa Kuzníková 18.10.2008, 23:14:28 Odpovědět 
   Drahý můj, já se ti nestydím psát, ale chci jen podotknout, že nebýt druhých ani bych o to "Tři" nezakopla.
Těch vulgarismů tam je tak nějak více než bych si u tebe dovedla představit. Pidimužík je mi sympatickej. Představa, že jim čučel do postele a koukal se...dost zajímavé.
Já sama jsem neměla to štěstí do workshopu včas něco poslat takže jsem stručná: Umíš to líp, vo.e.
Omlouvám se za hrubost, ale třeba tě to nahodí.
 ze dne 18.10.2008, 23:23:32  
   Šíma: :-DDD Díky! A to jsem se při psaní i docela bavil... ;-)
 Svetla 17.10.2008, 20:42:40 Odpovědět 
   Nu, hned si rýpnu, že bych řekla, že zadání workshopu jsi spíš nesplnil. V dlouhém - i když pro tebe - v krátkém:) textu se trojka objeví jen na okamžik. Také bych ubrala na nadávkách. Řekla bych, že do tohohle jinak milého textu se moc nehodí. Celkově se mi text líbil, ale do WSka se fakt nehodí.
 ze dne 17.10.2008, 20:54:47  
   Šíma: Hm... Ono je to skutečně o třech múzách, které zdrhly a kvůli nim jsou všechny tyto problémy! Dík za zastavení a komentík! :-DDD
 Amemmaita 17.10.2008, 18:13:13 Odpovědět 
   Mě se to docela líbilo, i jsem se zasmála. Ta trojka mi tam málem unikla, ale já se nedala a našla ji tam:-). Jinak nevím jestli bych vydržela s chlapem, u kterého jsou sprostá slova na denním pořádku a i s nimi odsekává své drahé polovičce.
 ze dne 17.10.2008, 20:59:06  
   Šíma: Ahoj... A já "znám" ženy, které s těmi muži musí vydržet (zdali z nutnosti, nebo z lásky, to netuším), ale jinak máš - naprostou - pravdu! Někteří chlapi neví, jaké ženy vlastně u sebe "mají", přestože nejsou ženy majetkem mužů (a naopak)... Díky za zastavení a komentík... Jo, pokusím se jako autor trochu polepšit a omezit ta "jadrná" slůvka! ;-)
 Hvězda jižního nebe 17.10.2008, 16:21:49 Odpovědět 
   Ahoj, tohle je můj první komentář na SASPI, takže se nelekej:)

Každopádně - tahle povídka se mi skvěle četla. Je dobře napsaná, živě, dialogy jsou velice realistické a uvěřitelné. Píběh sám o sobě si nehraje na víc a na nic jiného než je, což je pochopitelně další plus. samotné charaktery jsou realistické. dokážu si představit, že bych je potkala, ať už novináře, jeho vilnou manželku nebo skřítka.

Abych jen nechválila (což se ovšem krásně poslouchá:)), vytknu ti jednu drobnou věc, která mi tam osobně trochu vadila, totiž opakovaný motiv zácpym potažmo problémů na "oné místnosti" - neznám ale tvůj styl, je možné, že tohle do něj patří. Každopádně mi to tam zanedlouho přišlo přebytečné. Opakuji - je to jen můj názor.

Závěrečné shrnutí - zatraceně vtipná a zábavná povídka, která si nezaslouží jiné než nejlepší hodnocení.
 ze dne 17.10.2008, 21:01:47  
   Šíma: Díííky za vyčerpávající komentík a konstruktivní kritiku a také možné cesty, jak bych měl vylepšit svou práci s textem... Problém oné "hloubky" bývá v tom, že je mnohdy dost "hlubokááááááá"! ;-)

Jsem rád, že se dílko líbilo... Pokusím se pošeptat svým múzám, ať mi do textu necpou neslušná slova! Nebo že by za to mohli mí skřítkové? Kdo ví? Ještě jednou dík za vše. ;-)
 Leontius 17.10.2008, 14:17:22 Odpovědět 
   Heh, prostě Šíma, psaní opsaní a přitom zatraceně zábavné na to, jak je vážné :-). Dokonce se mi ani do sítnice nevpálily vykřičníky, což je ocenitelné. Vůbec zápletka a rozuzlení je řemeslně skvěle zvládnuto :-). Akorát ta trojka... Působí to hodně jako: "dosaďte si libovolnou proměnnou...". Čili zadání splněno pouze pro zadání, tak uvidíme co udělal zbytek. Jinak sanmozřejmě za dílko 1
 ze dne 17.10.2008, 21:05:47  
   Šíma: Jsem rád, že ses zastavil. ;-) V tomto případě je to spíše o tom "nepsaní" a problémech s onou pomyslnou "slovní zácpou", ale když se nedaří, tak se nedaří... :-DDD

Osobně jsem si oddechl a předal část ze svých "zážitků" (s emigrací múz) do tohoto textu... Ono, když je krize, tak je krize a jeden je rád, že vůbec něco stvoří... ;-)))
 LauraKošinová 17.10.2008, 12:18:57 Odpovědět 
   Píšeš čtivě, vtipně, dobře je slabé slovo, protože Tvá forma je výborná. Pobavila jsem se. Zdar bobře...:-))) Tvůj hrdina je opravdu živý a manželka ještě živější...:-) Prosadit své zájmy, když má Miláček tvůrčí amok, to vyžaduje velkou trpělivost, lstivost a ďábelsky přesné vystihnutí okamžiku, kdy sladce zaútočit...:-))) Z Tvých písmenek je cítit hravost, potěšení z psaní, z vymýšlení vtipných momentů. Budu se držet zadání WS a zkusím i trochu kritiku, jo? Ale v dobrým, myslím, že upřímnost v komentech může autorovi nastavit zrcadlo a tím pomoct. Takže za prvé...:-) Píšeš krásně, ale schází mi v Tvém dílku hloubka, hlubší myšlenka, která by mě někam posunula. Jasně pobavila jsem se, je důležité psát, aby se čtenář nemusel textem prokousávat, ale čtivá forma je jen prostředkem k odevzdání myšlenkového pokladu a Tvé dílko mi přišlo spíše jen jako popis /výborný/ útrap tvůrčího procesu, obzvláště, když se příliš tlačí na pilu...:-) Tady si myslím, že máš velké rezervy a v tomto směru máš navíc, jen se přestat opájet hrou se slovy a přitvrdit v obsahu.... Jako tím nechci říct, že má díla mají nějakou výraznější hloubku a taky psát i číst se dá různě, každý v tom hledá něco jiného, takže tohle ber jen jako můj pohled. Za druhé - jadrná slova. Nejsem proti nim. Mohou vyhrotit děj, někde vysloveně sedí. Myslím si ale, že by se jimi mělo šetřit jako s kořením. A vůbec bych určité vulgárnější náznaky nerozmazávala, mohlo by to začít smrdět nechutností. :-) Jako udržel si to na hranici, na můj vkus ještě jo. Za třetí bych v prostředku maličko krátila ve smyslu opakovaný vtip už není vtipem. Tak jsem Ti dala sprchu... Nechci, aby to vyznělo, že se mi Tvůj příspěvek nelíbil, naopak. Především platí první část komentu. Zkrátka neodolala jsem trochu Tě pošťouchnout, takový písmenkový talent by se neměl nechat plácat v hravé povrchnosti...:-)
 ze dne 17.10.2008, 21:16:00  
   Šíma: Hezký... Jsem rád, že se líbilo. Omezit sprostá slova? Máš pravdu, nejsi prvním čtenářem, který mi tento fakt předhazuje (někdy je méně více, nežli více)... Rád si hraju s písmenky a mé texty si také na nic nehrají! ;-)

Každopádně děkuju za velmi obsáhlý komentář a postřehy (včetně konstruktivní kritiky). Jak jinak se má autor poznat (ve svém díle) nežli skrze své čtenáře? Hezký večer přeji.

P.S. A ještě ohledně toho "vychovávání" - no, možná není na místě vždy to textu vkládat něco, co tam vlastně zrovna ani nepatří a zrovna aktuální text je pouze o tom, jak pobavit čtenáře a odreagovat jejich mysl od každodenních starostí... Hm, asi tak, přestože to není špatný nápad, vnést něco mezi řádky a zaklít do textu určité poselství... ;-)
 ZITULE 17.10.2008, 12:12:28 Odpovědět 
   Vzpomenula jsem si na jednu pohadku, byla kreslena podobma Tvemu pribehu ale nevim nazev , bylo to usmevne a pekne. Zitule
 ze dne 17.10.2008, 21:06:35  
   Šíma: Díky, Zitule. Jsem rád, že se líbilo. ;-)
 čuk 17.10.2008, 7:43:21 Odpovědět 
   Máš tam vtipné pasáže, ale jako celek je to pro můj vkus příliš upovídané. Číslo tři je v textu skryto až moc, a mohlo být tak pěkně rozpracováno ( například každá ze třích sudiček ti mohla radit jinak. Anebo byly to tři opice ze tří flašek, kdybys byl alkoholik, a ty by ti radily: zkrať to, zkrať to, zkrať to)
 ze dne 17.10.2008, 10:48:31  
   Šíma: Díky, čuku. ;-)

Mi se tato "upovídaná verze" docela líbí (jsem jeho autorem a proto můžu být i trochu zaujatý a bránit své dílko), ale na druhé straně se mi také hodně líbí Tvé návrhy, protože jsou dost zajímavé... A konstruktivní kritika je vždy vítána!!!

Ještě jednou dík za zastavení a komentík! ;-)

P.S. Tři opičky ze tří flašek? Stačila by jedna a byl bych pod stolem a múzy by si ani neškrtly, ale v takové "fikci" je možné vše... :-DDD
 Tuax 16.10.2008, 23:45:43 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Tuax ze dne 16.10.2008, 23:27:33

   Mí rodiče taky a v podstatě v celé rodině u nás je tato mluva na denním pořádku, ale je na každém jedinci zda si to pustí k tělu a bude takový. Ale já jsem černá ovce rodiny, jako jeden z mála jsem i studoval, nekouřím, alkohol piju výjimečně, sporstě nemluvím, ani nemyslím, (ale znám celou tuto slovní zásobu:) ).

Takže v naší rodině vždy čním jako bych tam nepatřil... ale mě nikdy nepřišlo, že bych se musel chovat jako oni, jen protože pocházím v podstatě z nich. U mě platí, že jablko padlo daleko od stromu...

No dílka, pořád čekám, na nějakou tvou odezvu s časopejskem pro saspi ;)

Navíc tvá krize přešla asi na mě... mám v psolední době potíž s psaním.
 ze dne 16.10.2008, 23:56:21  
   Šíma: Nechal jsem to (za úkol) svým šíleným múzám... Uvidíme, co se z toho vyvrbí a jak to celé u mně dopadne! Každopádně je to zajímavý nápad, který Tě napad! :-DDD

P.S. Podobně jsem zaseklý i v našem společném románu "Kuře v tubě", které se zrodilo také tady na SASPI. Že by byly ty "mé poletuchy" čistě individualistky a nesnášely teamovou práci? Tak nevím, vyhodit je, nebo vyměnit? ;-)))
 Tuax 16.10.2008, 23:27:33 Odpovědět 
   Ty, Šímo šímoviči, toto je u tebe krize? Jestli ty takhle píšeš v krizi, tak to já můžu psaní rovnou zabalit a jet na Kanáry a nechat si zdát o tvých textech.

Já jsem se u toho mlátil smíchy jako pominutý, ještě že jsem v pokoji sám, jinak bych byl za blázna.

Protože vím v jaké jsi situaci, je mi jasné, že ta idylka je smyšlená, ale na druhou stranu, přeješ si pěknou, milou, starostlivou ženušku. Tu ti přeju.

Jen by ses k ní v budoucnu měl chovat tedy mileji ;) Přijde mi občas až moc, že ve spoustě tvých děl je drsná mluvba skoro samozřejmostí. Mě bude za měsíc třicet let a nějak ani po těch letech nemám pozřebu pořád se vztekat stakovými slovy, natož v nich myslet. U tebe už mi to přijde skoro na pováženou.Lidé se umějí vztekat i bez dlaždičova slovníku :)

Téma tří, je tu obsaženo v skrytu. V podstatě nepopzorný čtenář by ty divoženky i mohl minout a nějak nenajít, skrýváš je je i před čtenářem, jsi to ale pašák :)

A o tom malém hajzlíkovi, bys mohl napsat i nějaké pokračovaní, vypadá to opravdu nadějně.
 ze dne 16.10.2008, 23:40:01  
   Šíma: Díky, Tuaxi, za zastavení a komentík (i slova chvály)... Co se oné mluvy týče, můj otec byl "dělník" (nejprve robil na šachtě a pak v továrně na výrobu železa - oceli), takže u něj je ona sprostá "mluva" na denním pořádku... Asi jsem jí poněkud "nasáklý", ale pokusím se polepšit! ;-DDD

P.S. Na "kanáry" nechoď, píšeš docela hezky a netrpělivě čekám na Tvá další dílka! ;-)))
 janie 16.10.2008, 20:43:32 Odpovědět 
   Jsem prvni:)
krasny vztah to mte s tvou polovickou, to se jen tak nevidi:)
a trpaslika pust z hlavy, ja z hladu taky vidam kraliky:)
 ze dne 16.10.2008, 21:08:20  
   Šíma: Ahoj, jde o čistou fikci... Buď jsem se se svou "polovinou" minul, nebo jsem ji ještě nenašel! Dík za zastavení a komentík! ;-)))

P.S. A jsem rád, že se líbilo... :-D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Břečťan mého se...
Centurio
Kapitola šestá:...
Nick Květenský
Koláče pro holu...
Josef Matyáš F.
obr
obr obr obr
obr

Ve službách inkvizitora (2/4)
Apinby
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr