|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Ahoj, jmenuju se Lukáš.. Díl první ::
 janie |
publikováno: 17.10.2008, 9:46
|
Toto je příběh podle skutečné události... Jména postav byla upravena pro zachování intimity..
*první díl trilogie |
| |
|
|
Další nádherné ráno.. Poskočila si radostí a rozeběhla se po schodech do budovy ekonomické fakulty. Měla celkem nabitý program a byla ráda, že jí to tak hezky navazuje. V krátké sukýnce vyběhla schody, prošla vstupními dveřmi a zamířila do prvníha patra, k učebně číslo 115.
Před třídou stálo celkem dost lidí, ale nikoho z nich neznala. Jak by taky mohla, chodila do školy jen pár týdnů. Kdo by si je všechny pamatoval po tak krátké době. Bylo jich nejmíň padesát.
Vytáhla si z růžového batůžku scripta a pročítala si text z předchozí přednášky. Uměla text pomalu zpaměti, ale stejně si nebyla jistá tím, že tomu rozumí. V tom jí někdo poklepal na rameno. Trhnutím se otočila. Stál tam kluk a zkoumavě si ji prohlížel. Mohlo mu být tak dvacet víc ani rána. ''Ahoj, jmenuju se Lukáš, jak ty?'' Nijak ji nezaujal a tak si řekla, že mu nedá příležitost bližšího seznámení. ''Věra'' odsekla a otočila se zpátky. Mladík se ale nedal a znovu jí klepal na rameno. ''Co to čtééš,'' nahlížel jí do materiálů. ''Co je ti po tom. Nemáš se co učit,'' dávala mu jasně najevo, že o jeho společnost nestojí.. ''Slečna je drsňák co, proč jsi tak zlá? Nic jsem ti neprovedl,'' rozkřikl se na ni. Všichni se po ní otočili, co na to odpoví. Aby unikla pohledům, otočila pozornost na něj. ''Co to plácáš, vůbec tě neznám, dej mi pokoj a otravuj někoho jiného, chci se učit,'' a znovu se k němu otočila zády a pustila se do obsahu textu: 'Mikroekonomie je předmět zabývající se...' V tu chvíli se dveře učebny otevřely a starší pan profesor je zval dál. Hodina probíhala bez problému. Párkrát se jí podařilo správně zodpovědět profesorovi otázky, i když cítila všechny ty pošklebující se pohledy.
Hned jak hodina skončila, sbalila si věci a utíkala na šalinu, aby stihla přijít na další přednášku. Tak tak ji stihla a stoupla si až úplně dozadu. Znovu si vzpomněla na toho týpka, byl divnej.. Ale oddychla si, že se ho tak krásně zbavila. Nesnášela, když ji někdo do něčeho nutí a on ji chtěl donutit, aby se s ním bavila.. Fuj.
Vystoupila o dvě stanice dál a pospíchala do budovy. Před vchodem ale stál ten kluk.. 'Co teď,' blesklo jí hlavou. 'Dělej, jako by nic, hlavně v klidu,' uklidňovala sama sebe a s trochu klidnějším dechem se mu blížila v ústrety.'' No to je mi ale náááhodička, čááááu kráásko,'' vyjel po ní a srovnal s ní krok. Zrychlila ale předběhl jí a zaterasil dveře do budovy. '' Co že jsi taková netikavka, slečinko? To ti snad nestojím ani za normální pozdrav nebo jak?!'' Začínal být hrubý a Věrka dostala strach, aby jí něco neprovedl. ''Dovolíš? Musím jít na hodinu,'' zkusila zdvořile. ''No to teda nedovolím, odkud se neomluvíš, za ten ranní trapas. Víš jak mi bylo? Udělala jsi ze mě přede všemi idiota!'' Dorážel na ni a do hlasu se mu vloudil náznak hněvu. ''Pusť mě prosím, vždyť to byl jenom žert, chtěla jsem se ještě učit a ty jsi otravoval,'' pokusila se mu to vysvětlit Věrka. Jenže on byl jako v afektu. ''Ne, ne , ne.. Špatně! Jsi snad hluchá nebo jsi mě neslyšela? Povídám, omluv se,'' strčil do ní až upadla na zem. Odřela si zápěstí a z loktu ji tekla krev. Nemotorně se snažila stoupnout, ale to už stál nad ní s rukama v bok, s výrazem plným vzteku, a znovu ji srazil na zem.
Nevěděla, co má dělat. Seděla na chodníku, kolem chodili lidé a nevěřícně kroutili hlavami, proč se tam válí v tak slušivém oblečení. Znovu se pokusila vstát, ale tentokrát ji vrazil takovou facku, až se rozplácla na zemi a bouchla se do hlavy. Byla ušmudlaná od prachu z chodníku a začala brečet. '' Prosím, nech mě jít na tu přednášku, profesor bude nadávat. Nechci žádné problémy,'' žadonila mezi vzlyky. Ale on byl jako nepříčetný. Stál nad ní s rukama založenýma a užíval si její bezmoc.
Snažila se vymyslet nějaký plán. Ruce jí pálily od tvrdé dlažby, lokty krvácely a hlava třeštila. Proč jí to vůbec dělá? Vždyť ho vůbec nezná..
''Tak bude to,'' sykl na ni. Neměla síly na odpor. ''Omlouvám se,'' špitla. Asi ho to potěšilo, protože se usmál, sklonil se k ní a povídá: ''Cože? Neslyšel jsem tě, cože jsi to řekla??'' ''Omlouvám se,'' řekla o něco hlasitěji.. Asi dostal, co chtěl, protože se smíchem prohlásil: ''Ať už se to víckrát neopakuje, slečinko,'' a odkráčel přes ulici směrem k divadlu.
Konečně odešel, neudržela se a propadla v pláč. Nemohla tomu uvěřit. Vždyť ho vůbec nezná, co po ní chce? Snad kdyby ho znala a jen se mstil, dobře, nebyla neviňátko, ale takhle?
Ještě dlouho tam seděla, zlomená. Utírala si slzy a dlaně kapesníčkem. Snažila se postavit, ale neměla dost sil. Kolem dál chodili lidi, dívali se na ni odsuzujícími pohledy. Nikdo nehnul ani prstem, aby jí pomohl.
Po necelé půlhodině se uklidnila a opatrně vstala. Upravila se, jak nejlépe to šlo, a utíkala pryč na šalinu domů. Na nějakou přednášku neměla náladu. Snad to učitel pochopí. Všichni na ni koukali, jako by byla blázen.
Běžela domů, tam se umyla, převlékla do pižama, lehla do postele a spala až do dalšího dne..
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 50 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
