» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je povídka v citoslovcích."

C. Baudelaire

počet přístupů: 2141045

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Třetí rozměr nestačí ::

Příspěvek je součásti workshopu: Tři

Leontius	publikováno: 16.10.2008, 20:24

Přípěvek do WS na téma tři. Ne, já bych pohádku nezvládl :-). Možná postřehnete jistou podobnost s minulým WS příspěvekem (Vědomí domu), ale tohle je konkrétnější a pevněji zaměřené. No uvídme...


	Třetí rozměr nestačí Kdekdo by se mohl splést a zaměnit postaršího muže v šedivé košili a zaprášených kalhotách za mrtvolu. Na zamračené čelo mu dopadal uzoučký paprsek slabého světla skrze malé okénko vysoko u stropu. Za špinavým sklem se rýsovaly tři temné siluety, které napříč protínaly onen obdélník. Byly to pevné kovové mříže. Stejné mříže, jako ty na které muž upíral prázdný pohled. Místnůstka byla naprosto tichá, jen občas dolehly tlumené a dunivé zvuky z jiných pater. Vězni to nevadilo, přemýšlel. Téměř bylo slyšet cvakající kolečka v hlavě a šustění lejster v paměti. Náhle se ruka prudce pohnula a popadla zbytek tužky. Na jejím druhém konci byly vidět drobné rýhy, či snad zářezy. Levá ruka se posunula nízko na povrchem stolu a přitáhla se šustěním kus papíru. Muž se zamračil na prapodivnou směs klikyháků a papír otočil. Nepřítomně smetl vrstvu prachu, trošku si protáhnul ztuhlé prsty na pravačce a uklidnil třes. Pak s maximálním soustředěním vedl tupý hrot tužky po papíře. Tuha nepatrně naskakovala po hrbolcích na nerovném povrchu stolu. Přesto se objevila asi šest centimetrů dlouhá rovná čára. Ruka k ní nepřítomně dvěma škrty vyznačila malé „x“. Pak se tužka vznesla k tváři muže a ten začal zamyšleně okusovat její konec. Myšlenky odlétly kamsi do dáli, zapomněly na papír. Hádaly se kdesi uvnitř. Svědomí s vášnivým vzdorem. Spravedlnost s touhou po zlu. „Nepatřím sem.“ „Ale patřím. Zákony, morálka. Všechno mluví proti mně.“ „Proč se na ně mám ohlížet? Chci to co všichni. Nijak se od nich neliším.“ „Lišíš se prostředky, kterými dosahuješ svých cílů. Krást majetek je…“ „Zločin. Ale určitě ne horší než krást životy. Tak jak činila většina těch oslavovaných papalášů…“ Vězeň zatřásl hlavou. Nemá cenu řešit tyhle otázky. Nic tím neovlivní a přece nebude ospravedlňovat své konání. Nalhávat si, že byl v právu. Tak hloupý přece není. Vrátil se ke svému dílu. Hrot tužky se chvíli vznášel nad papírem. Ujišťoval se, aby jeho další tah byl přesný a pokud možno dokonalý. Tuha zarachotila a objevila se další čára, kolmá k té první. O vteřinku později se vedle ní skvělo malé „y“. Mužův pohled sklouzl k hromádce knih po jeho levici. Znal je skoro nazpaměť. Kvůli některým z nich se dokonce učil cizím jazykům. Spousta věcí se ztratí v překladu a on si nemohl dovolit zanedbat sebemenší detail. Kniha na vrcholu hromádky nesla název: „Kosmologische Betrachtungen zur allgemeinen Relativitätstheorie“ a jméno autora znělo: „Albert Einstein“. Bachaři se vždy divili, jaké knihy jejich svěřenec vyžaduje, ale neviděli v tom žádné nebezpečí. Nejčastěji to byla fyzika, sem tam matematika, ale i psychologie, biologie a okultní vědy. Tenhle bankovní lupič byl prostě podivín. Když se vězeň dostatečně vynadíval, vrátil se k papíru a s hlubokým nádechem se odhodlal k poslednímu kroku. Tužka se dotkla papíru a učinila poslední tah. Třetí čára protnula společný bod prvních dvou přímek a odkláněla se od nich o 45 stupňů. Vedle ní tuha vykouzlila malé „z“. Pak tužka s podivně hlasitým ťuknutím dopadla na stůl a vězeň ukryl tvář do dlaní. Skrze prsty hleděl na svůj výtvor, očima se vpíjel do těch linií a hledal to, co nemohl vidět. Hledal v modelu své skutečnosti skrytý model něčeho, co nemohl svými smysly vnímat ani v reálu. Ale co hledal především: svobodu. Za okýnkem už panovala tma. Vězeň však svou celu zná vždy dokonale. Dokonale než její státní vlastníci. V tom spočívá tajemství jeho přežití. Postavil se a jeho klouby zavrzaly. Jeden krok. Stanul u své pryčny. Se slabým heknutím se ohnul a vytáhl drobný kousek křídy. Strážní si ho většinou spletli s odpadkem nebo kusem omítky. On však věděl, že již teď trocha toho bílého prach ulpěla na jeho prstech. Druhý, třetí krok. Stanul u zdi. I ve tmě viděl nákresy na ní. Bachaři mu je tolerovali. Vždyť šlo přece jenom o nesmysly. Nákresy prostoru, osy, krychle pospojované dohromady a vytvářející jakési iluzivní brány a přechody mezi světy. Nebo v rámci jednoho světa, ale mimo jeho trojrozměrnou podstatu. Vězeň byl u samotného zrodu tohohle nákresu. Každý kousek byl pečlivě promyšlen a měl své místo. A účel se měl brzy vyjevit. Dnes nastal ten den. Po třinácti letech… Křída se mihla po zdi a doplnila poslední zbytky skládačky. Hotovo. Zbytek křídy rozdrtil v prstech a proměnil v prach. Ona svému osudu dostála, splnila svůj účel. Muž doufal, že jeho osud je jiný a lepší. Zadíval se na ornamenty a zhluboka dýchal. Očima se vpíjel do chaosu stvořeného logikou a hledal skrytou cestu. Jeho mysl ji tušila. Jeho smysly ji vidět nemohly. Místnost, cela, čtyři zdi. Vše popsatelné na třech osách. X. Y. Z. Ale někde tu musí být minimálně jedna další! Ta, která poruší člověku známý omezující prostor a umožní mu kráčet tajnými stezkami jsoucna. Pohled se mu mlžil, avšak znaky a rovnice přesto vystupovaly jasně. Vpalovaly se mu do sítnice. Zářily a ožívaly. Kroutily se jako klubko hadů a zvaly ho do světa kdesi daleko. Poddal se tomu. Chtěl to. Cela se poskládala a smrsknula. Vnímal ji jako cosi nižšího, cosi omezeného a dávno překonaného. Jen strouha uprostřed cesty, kterou hravě překročí. I všechny ty zdi, stráže, pušky, ostnatý drát. Je to nic, on kráčel čtvrtým prostorem. Zvedl nohu a vykročil. Kdyby to někdo viděl, spatřil by, jak postarší muž vstupuje přímo do zdi, jejíž tajemné ornamenty rudě září. Zvedl se mu žaludek. Cítil se, jakoby padal. Smysly šílely z nezvyklých výjevů kolem. K vnímání něčeho takového nebyly stvořeny, tohle bylo nad rámec jejich pověření. Vězeň se však dlouho připravoval na tento okamžik a zachoval klid. Věděl, že takto se kráčí ke svobodě. Noha se dotkla… něčeho. Nebyl to povrch. Byla to jakási stezka meziprostorem. Odpočívadlo pro poutníky tak zoufalé, že učinili ten první dlouhý krok. Jeho starý svět rotoval pryč a smrsknul se. Nejprve cela, pak město, kontinent, planeta, soustava, spirální rameno a nakonec celá galaxie. To vše pojala jediná hvězdička, a těch hvězdiček bylo nekonečno. Zamrazilo ho v zádech. Učinil snad příliš dlouhý krok? Nebo dokonce otevřel bránu kamsi dál? Překonal i čtvrtý rozměr? Na místě se otočil a chtěl se stejně dlouhým krokem vrátit. Před ním se však tyčila jakási bytost. Vypadala jako dětská představa ducha, panáček s prostěradlem přehozeným přes sebe. Až na to, že prostěradlo nezáří jasně jako světlo hvězd a ve dvou dírkách vystřižených pro oči nevidí člověk až na dno své duše. Z míst, kde by bytost měla mít hlavu, vycházel mléčně průhledný oblouk. Muž tušil, že je to jakési myšlenkové chapadlo, které se mu šmátrá v mozku. „Jsi vinen,“ sdělila mu ta bytost. Nevěděl jak. Jen prostě najednou věděl, že je zločincem, který si zahrává s ohněm a přitom si to nezaslouží. Zastavilo ho jeho vlastní svědomí. Ne teď ne! Teď se musí soustředit, nesmí se nechat vyrušit! „Ne, chci jen utéct,“ zamumlal na svou obranu. Zdálo se, že jeho hlas rezonuje ve všech světech. Svědomí neuhnulo. Vyčkávalo. Bylo si vědomo své vedoucí pozice. Hlídalo, aby se nikdo nedostal k moci, kterou by mohl zneužít v tak hrozivém měřítku. Prostor a čas mají své pevné místo. A kdo není schopen se jim podřídit, musí se svého snažní vzdát. „Ne!“ vykřikl vězeň a pokusil se vrhnout skrze bytost zpět do svého světa. Tvrdě však narazil. Bytost s ním smýkla a hodila ho kamsi do prostoru. Padal, i když nevěděl kam. Cítil se jako kulička v ruletě. Netušil kde skončí. Náhle se začal svět skládat jako leporelo. Hory, kaňony, vyschlá řečiště. Ležel v prachu, který tvořila rez. Rudý prach, rudá planeta. Ležel na zádech a lapal po dechu. Marně. Nebyl tu kyslík a jeho plíce naprosto nerozuměly zdejší atmosféře. Vyděšenýma očima hleděl na zdejší nebe a netušil, že hledí na třetí planetu od Slunce, tam kdesi v dálce. Cela zůstala prázdná. Nikdo nechápal, jak mohl vězeň tak dokonale uniknout a nikdo nevěděl, že utekl do mnohem dokonalejšího vězení. Knihy, papír, tužka, vše zůstalo na místě. Chyběl jen on a ornamenty na stěně. Ty byly smazány a nahrazeny třemi velkými symboly. Číslem, písmenem a znaménkem. 3D! Three-dimension! Tři dimenze, tři rozměry. A nic víc.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 52		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Filip Schneider	27.10.2008, 20:34:44

Srandovní je, že podle moderní teoretické fyziky je tohle nejen možné, ale docela běžné (onehdy jsem zjistil, že bylo vypočítaných dimenzí dokonce 27). Kvantová teorie je děvka. V díle mě ovšem štvaly momenty, kdy ornamenty zářily, nebo když se změnily na výstražný nápis "3D!", tam už to nebyla fyzika, ale fantasy a takovýto způsob nakombinování se mi příliš nelíbí. Napsané je to dobře, umíš si hrát s větami, ale celkové vyznění mne neohromilo.

Alyssa	24.10.2008, 21:05:56

Moc se mi líbil popis kreslení os a pak vlastního průchodu do čtvrtého rozměru. jen mi ten trest přijde trochu moc tvrdý na nějakého obyčejného zlodějíčka. :o)

Ada	20.10.2008, 23:59:43

Ahoj, začnu technicko - gramatickými připomínkami: - "...jako ty, na které..." /čárka/ - "...naD povrchem stolu..." /na/ - "chci to, co všichni..." /čárka/ - "...dokonaleJI než její státní vlastníci..." /dokonale/ - "...trocha toho bílého prachU..." /prach/ - "cítil se, jako by padal..." /souvětí/ - "...snažení..." /máš snažní/ - "Netušil, kde skončí." /čárka/ Vrstvu prachu setřel kde? na čem byla? Na stole? Na listu papíru? Kamsi do dáli / kdesi uvnitř...možná někde uvnitř? Zatřásl hlavou...možná odmítavě potřásl hlavou? Mám raději slovo iluzorní / v tomto případě ve významu neuskutečnitelná/, ale ani iluzivní není zcela "od věci" :-) Osy se označují malými písmenky - x, y, z Kdyby ho někdo viděl...možná Kdyby ho v tu chvíli někdo pozoroval...? "...do svého světa..."....možná do svého vysněného /nového/ světa...? Zdejší atmosféra /zdejší nebe...možná pro gradaci opakování, ale možná by šlo i jedno nahradit A teď ty dojmy... :-) Tvé příběhy mají opravdu jedno společné a zároveň je to jejich velké plus - vtáhnou do děje a po pár větách člověk /já/ usilovně přemýšlí, kam směřuješ, jak to skončí....? a těší se na ten závěr i na cestu k němu... Kdyby tím 4. rozměrem byla mysl člověka, tak by to ani nemuselo být tak sci - fi . Viz film Čistá duše. Taková paranoia a bludy jsou docela solidní 4. dimenze! A po tolika letech ve vězení se člověk může "zbláznit" opravdu snadno, může to být i obranný mechanismus... Líbí se mi i to poselství, protože lidí, co chtějí utéct svědomí různými "dimenzemi" je spousta... Třetí rozměr prostě musí stačit! :-)


ze dne 21.10.2008, 10:47:07
Leontius: Děkuji za milý koment a vypsání chyb. Sám jsme to při psaní za sci-fi nepovažoval, ale při cestování mezi dimenzemi, jsem skutečně bral v úvahu fyzikální model narozdíl od mystického.

janie	19.10.2008, 20:41:47

Páni, Leo... se překonáváš ,-) moc se mi líbí, protože už s tímhle vím svoje, takže celkem slušně chápu jiné rozměry:) jinak k textu.. myslím, že je dobrý tak jak je, člověk se začte, strhne ho děj.. něco se mění, něco je jinak.. proc jen tři, proč ne čtyři, prč ne rovnou osm? Hry s rozměry, Einstein a jiné jsou fajn, pokud se nebojíš a troufáš si do neznáma .)


ze dne 21.10.2008, 10:45:39
Leontius: Díky za přečtení. Inu, co jiného je psaní, než hraní si s realitou?

taira	19.10.2008, 19:55:33

vyjádření se? - tentokrát mi tvůj příspěvek nějak nesedl. Což o to, nápad to rozhodně není špatný a zpracování je čtivé, ale nesedí mi tam ten konec - respektive poslední odstavce. Samotné téma trojky mi přijde hodně zastřené... jops, můžeš říct, že je to "jenom" WS, ale připadá mi, že ve Vědomí domu vše bylo na vyšší úrovni - atmosféra, struktura vyprávění... ale může jít jen o můj soukromý dojem provázený pocitem, že jsi měl vězni rovnou přihrát Necronomicon :-D (i když - pak by z toho zase vypadla ta trojka...).


ze dne 19.10.2008, 20:02:50
Leontius: Necronomicon... achich, věděl jsem, že jsem na něco zapomněl :-D. Celkově to měl mít užší záběr než Vědomí domu, méně otázek, více konkrétní. No stane. Nebudu se obhajovat stylem "jen WS". Prostě se musím zase vrátit ke své antice :-)

LauraKošinová	18.10.2008, 13:11:26

Tak tohle čtivo já můžu! Četla jsem to se zatajeným dechem od začátku do konce a ještě jednou.:-) Forma i obsah na jedničku s hvězdičkou. Z hlavní postavy mně mrazilo, nejnebezpečnější lidé jsou géniové s pokřivenou morálkou. Jsem si oddechla na konci, že jsi ho zneškodnil.:-) Je to i o nebezpečí poznání, inteligence, vůbec o lidské zvídavosti...Není to ale jediný význam. Nejvíc se mi ale na té povídce líbí, že je vrstevnatá... Přesně takto zaměřené sci-fi mám najraději, ale překročil si žánrový rozměr, blíží se to podle mě Dostojevskému, nábojem, tématem, napětím. Povedlo se Ti to. Opravdu je to skoro dokonalé. Jediná maličkost, která mi tam nesedí je, že v tom vězení strávil 13 let a bylo to za krádež. Tak mohlo to být něco většího, ale je to divný. Jinak jsem z Tvé povídky nadšená, napsal si to výborně.


ze dne 18.10.2008, 13:27:29
Leontius: Děkuji za milý koment. Ohledně té doby jsem taky přemýšlel, ale tu trojku v třinátce jsem si odpustit nemohl :-D. Třeba sám před sebou zatajuje vraždu, která krádeži předcházela? Nehledě na to, že jsem neurčil stát ani ndobu, kdy se příběh odehrává. Dostojevský... ano, ovlivnit to mohl, ale já si stojím za Lovecraftem... :-)

Rockwood	17.10.2008, 19:53:52

Odpověď na příspěvek od uživatele: Rockwood* ze dne 16.10.2008, 21:30:01* Jooo... já už myslel, že zapomenu na tu knihu a vzpoměl jsem si. Kdyby tě to náhodou zajímalo tak si přečti Kroniky Amberu od Rogera Zelaznyho. Ono je to ale deset knih, ale myslím, že tahle pasáž s tím uvězněním je hned v první... Nebo dál? Já už fakt nevím whoops.


ze dne 19.10.2008, 19:48:10
taira: hned v prvním díle :-)

čuk	17.10.2008, 7:23:15

Čtvrtý rozměr je vždy atraktivní, tady vzniká dost nejasným způsobem. Prostředí startu je zajímavé, i stvoření tří os bylo dobré. OPuštění třetího rozměru?-no sci-fi to je, ale dalo se to napsat lépe a humorněji. (Třeba z alchymistického pohledu opakování se, z pohledu mravence do třetího rozměru atd) Téma trojky tam není výrazné a mohlo být lépe rozpracováno. Jádro příběhu není nové. POdle mne to patří na pomezí zadání.


ze dne 17.10.2008, 19:54:33
Leontius: Jsem si vědom, že to není zcela originální, ale se sci-fi tolik nepracuji většinou. Inspirací je opět Lovecraft. JInak o vtip jsme se nesnažil, ten patří do mých jiných dílek. Jinak trojku jsem pojal... zkrátka po svém. Párkrát se tam objevuje čistě symbolicky a spíše nastrčeně (přiznávám), ale jinak tohle dílko vzniklo jako rozepsání názvu, kde trojka hrála vcelku nezastupitelnou roli. Díky za přečtení.

Tuax	17.10.2008, 0:20:01

Jak jsme se polu bavili... Tak ano, toto spadá do sci-fi a mám takový pocit, že je to dost příznačné pro tzv. soft sci-fi. Koukám, že máš oblibu v nepojmenovávání postav. :) Zde máme vězně, který je dle všeho velmi nadaný a přesto skončil za nějakou loupež ve vězení, takže přecenil své síly a umění. S ohledem na důsledky jeho činů v cele, to vypadá, že se přecenil i v další fázi svého snažení. Tak trošku příznačné. Téma je naplněno ve tvé stylu, tudíž jako obvykle v úplně jiné rovině ;)


ze dne 17.10.2008, 19:47:43
Leontius: Moje první sci-fi? Ajaj, jde to se mnou z kopce :-). Nepojmnované postavy - to bude leností :-D. Splnění v jiné rovině - no v lidském myšlení lze nalézt paralelu na všechno, díky za zasatvení...

Šíma	16.10.2008, 22:14:14

Líbilo, je to povedeně napsané. Trochu mě mrazilo v zádech a trochu (více) jsem byl zvědavý, jak to celé dopadne... Myslím, že ses tématu zhostil docela dobře (povedeně) a vylepšovat již není co (přestože je stále co zlepšovat), ale všeho škodí a kdo ví, kam by se jeden dostal... Třeba jako Tvůj hrdina na Mars, kde musel (snad za trest) zemřít, protože přišel na něco, co mělo být nám obyčejným smrtelníkům navždy skryto... ;-)


ze dne 17.10.2008, 19:45:30
Leontius: Díky za zastavení. Hrdinu srazilo do prachu jeho vlastní svědomí, takže to bylo takvoé potrestání sebe sama způsobené nejistotou.

Rockwood	16.10.2008, 21:30:01

Ahoj. Noo, zajímavá námět. Trochu mi připoměl jednu knihu, kdy se vězeň dostal z vězení také malůvkou na zdí, ale tam si namaloval místo, kam se mu podařilo přemístit. Trochu sem se bál aby to nebylo hodně podobný, ale pak to nabralo úplně jiného směru, který se mi ovšem líbí. Podmínky si splnil jak koukám. Dávám 1 :)


ze dne 17.10.2008, 19:43:32
Leontius: Uf, ještě že jsem nedopadl jak plagiátor :-)Díky za povzbudivý komentář...