obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915009 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38920 příspěvků, 5681 autorů a 386594 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Ze hřbitova ::

Příspěvek je součásti workshopu: Tři
 autor Rockwood publikováno: 16.10.2008, 20:24  
Tři různé životy...
 

Podzimní večer se blížil ke svému konci. Obloha už téměř potemněla, jenom na obzoru se ještě udržovaly červánky. Vítr, který nabral mrazivý nádech, si pohrával s posledními lístky na stromech

Za nevelkým městem, nedaleko malého lesíku, byl starý hřbitov. Bylo to opuštěné místo, jež se honosilo náhrobky starými i několik stovek let. Ani stromy, které se tam tyčily, nebyly tak staré. Občas tam někdo zašel, ale nestávalo se to moc často. Ovšem v tenhle pěkný, ale chladný večer se tam přece jen nějací návštěvníci objevili. A hned tři muži. Jeden stál opřen o nějaký vysoký náhrobek a pokuřoval cigaretu. Další dva muži se nacházeli jinde, ale oba směřovali ke kuřákovi. Když se všichni setkali, ten, co si vychutnával svou cigaretu, dokouřil a posadil se obkročmo na židli, která se tam objevila neznámo odkud. Druhý muž učinil podobně a třetí se uvelebil na něčím hrobě.

„Vítám vás, pánové,“ oznámil kuřák.

„Zdravím,“ odpověděli oba dva zároveň.

„Jak se máte v tak krásný večer?“ zeptal se ležící muž.

„Docela fajn, člověče, akorát trochu zima,“ odpověděl druhý muž na židli a zapnul si svoji otrhanou košili s krátkým rukávem a svoje kostnaté ruce vtáhnul dovnitř košile.

„Prosím tě, neříkej, že je ti zima,“ podotkl pobaveně kuřák.

„Už jen z té kosy kolem,“ muž v košili se začal se chvět zimou.

„Ty jsi komik,“ přitakal ležící muž. „Tak pánové, vás ještě neznám. Co mi povíte?“

„A co bys chtěl slyšet?“ tázal se kuřák, přičemž vytahoval další cigaretu ze svého zašlého balíčku.

„No hele, já bych začal základní otázkou, ale ještě než začneme…“ zvedl se ležící muž a zpoza jednoho náhrobku vytáhl tři flašky piva, „něco pro lepší vyprávění. Ať chutná, pánové.“ Po těchto slovech si přiťukli a dopřáli si nemalý doušek z flašky.

„Nuže, jak jste umřeli?“ zajímal se chlapík, který si opět lehl na svoje původní míst.

„Sebevražda,“ odpověděl muž s cigaretou v puse.

„Fakt? Člověče, já taky sebevražda,“ reagoval muž, jež už přestal hrát svojí zimu.

„Ale no tak, to snad nemyslíte vážně?“ nevěřícně kroutil hlavou ležící.

„Bohužel, chlape,“ odfoukl kouř.

„Co vás vedlo k sebevraždě? Myslím, že tohle bude na delší povídání, co takhle ty, kuřáku. Začneš?“

„Když jinak nedáš. No ale začnu otázkou. Vidíte tenhle kámen?“ ukázal pod svoje nohy, „Co je na něm zajímavého? Nic… stejně jako můj život. Já jsem měl svým způsobem takový jednoduchý život. To je taková věc, o kterém sní hodně lidí.“ Kuřák si všiml, že mu chce komik skočit do řeči, ale gestem ho zastavil a pokračoval. „Prostě strašná nuda, chlapi. Dětství celkem klidné. Lehké dětské lumpárny tu pochopitelně byly, ale nikdy jsem za nic nemusel pykat. Ve škole to bylo dobrý. Procházel jsem bez sebemenších problémů. Už když se přibližoval konec základky, věděl jsem, že se chci živit prací okolo počítačů a podobně. Podle toho jsem si vybral i školu. Střední probíhala stejně jako základka. Nebylo to těžké, ale ani lehké. Prostě tak akorát. No, co dál? Na střední jsem už začal taky s holkami. Vztahy trvaly dostatečně dlouho a vždycky skončily v dobrém. Zatím jsem nehledal žádnou moc vážnou známost. Ta se objevila až na vysoké. To až po úspěšném odmaturování. No co si budeme vyprávět, láska na celý život. Vysokou jsem udělal levou zadní. Po vysoké jsem konečně začal žít na vlastní pěst se svou přítelkyní, se kterou jsem se zanedlouho oženil. No co, jinou holku jsem nechtěl. Pohledná a chytrá dívka, věrná, upřímná… hoši, to byla prostě paráda. Ani uhánět jsem ji nemusel. Práci jsem nemusel hledat. Ta se prakticky našla sama u jedné firmy, která vyvíjela různé programy pro různé společnosti. Plat víc než dobrý. Když už jsme byli konečně stoprocentně rozhodnuti, tak jsme zadělali na nějaké ty děti. No jo, žádné problémy. Krásný kluk a ještě hezčí holka. Vyrostly z nich chytré děti, to se musí nechat. Prostě všechno vycházelo,“ odmlčel se.
„A to se ti to všechno zhroutilo, nebo co? Proč ta sebevražda člověče, co já bych za tohle dal,“ zajímal se lehce oděný muž po delší chvilce ticha.
„Ne. Právě že se nic nezhroutilo. Všechno krásně vycházelo. Žena, pokud vím, tak nikdy nezahnula. Děti neprovedly žádnou vážnou lumpárnu. Bože, vždyť i každá dovolená vyšla podle plánu. To jsem jednou takhle seděl jako tisíce jiných dnů ve svém křesle, luštil křížovku… a pak už se to nedalo vydržet. Křížovku jsem v záchvatu roztrhal. Už mi z toho všeho bylo blbě. Vydal jsem se k oknu, abych se trochu rozdýchal. Jak tak koukám z té výšky, dostal jsem nápad. Co takhle oživit svůj život? No a skočil jsem dolů z krásného třináctého patra.“

„Tak oživit, jo?“ reagoval ležící muž. „A to jsi to nemohl řešit jinak? Proč zrovna sebevraždou?“

„Možná mohl, ale přišlo mi to jako dobrý nápad.“

„Boha jeho. To myslíš vážně? To jsi nemyslel na rodinu? Na všechny, které jsi nechal za sebou?“ zeptal se ležící muž poněkud rozhořčeně.

„Hele, chlape, já pocházím z ideálního světa. Nebo aspoň ideálního života. Všichni, pro které jsem něco znamenal, se z toho nějak seberou. Budou žít dál.“

„Bereš to nějak moc jednoduše,“ zamračil se ležící muž.

„Nechápu tě, člověče, co já bych za to dal,“ přidal se do rozhovoru komik se zasněným výrazem.

„Jak nechápeš, chtěl bych vidět tebe. A co ty vůbec, nepovídal jsi něco o sebevraždě? Tak nám něco o tom pověz,“ odsekl kuřák.

„Dobrý nápad, povídej,“ přitakal ležící.

„No dobrá tedy, ale vlastně všechno by se to dalo shrnout jako pravý opak kuřákova příběhu,“ povzdechl si komik a položil hlavu do dlaní. „No co, problémové dítě, ve škole jsem nebyl mezi nejlepšími. No, ale prolezl jsem. Pak jsem pod nátlakem šel studovat na jinou střední, než jsem já chtěl. Raději se neptejte kam, buďte tak hodní. Tam jsem prolézal taktak. Maturitu jsem dal až na potřetí. Holky… to byla jedna velká pohroma. Když už se našla některá, která by si se mnou něco začala, tak mě po chvíli odhodila jako rozbitou hračku. Podobné to bylo s okruhem kamarádů. Chvilku jsem jim byl dobrý a tím to haslo. No jo no, časem jsem si zvykl i na to, že stále měním zaměstnání, ale to mi zase rozbourala nějaká ženská. Tentokrát zcela bez rozmyslů jsem s ní vletěl do chomoutu. Asi ze zoufalství, kdoví. No po chvíli došlo k rozvodu. Jéjej… vždyť já už se čtyřikrát rozváděl. Proboha, myslím, že mám i nějaké děti, ale o těch vůbec nevím. Prostě život ztroskotance. Nikdy nic dobře nevyšlo. Až jsem to jednou nevydržel… No vida, kuřáku, tak přece jenom máme něco společného. Já taky skočil z třináctého patra.“ Po tomto menším vylití srdíčka nastala dlouhá doba ticha.

„No chlape, koukám, že teď už jsi spokojený. Nebo aspoň spokojenější než ve svém životě,“ podotkl se soucitem v hlase kuřák.

„No to si piš. Úplně jiný člověk, ale jak tak koukám, nejsem jediný.“

„To máš pravdu, chlape, taky se cítím mnohem lépe,“ vypustil ze svých úst spolu s kouřem. „Hele, co ty, k tomuhle nemáš co říct?“ ukázal cigaretou na ležícího.

„Nevím, já prostě nejsem zastánce sebevražd, i když v takovéhle situaci nevím jak bych se zachoval,“ podotkl ležící.

„Co? A co v mé situaci? To je fakt úžasné, tak v jeho situaci klidně skočíš a v mé situaci ne? Vy všichni, co to neznáte, si to představujete jako ideál, nebo nevím. A co ty? Proč ses zabil ty?“

„Asi máš pravdu. No, já jsem o sebevraždě nemluvil.“

„A co nám teda povíš?“ zajímal se komik.

„No, prakticky není co. Část tvého a část tvého života spojený v jedno. Zlatá střední cestička. Nestěžoval jsem si. Jenom jsem byl ve špatnou dobu na špatném místě. Pánové, kdyby ta demolice starého baráku, kterou jsme připravovali, nevyšla podle plánu, ještě bych byl mezi živými.“


 celkové hodnocení autora: 95.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 9 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.9 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 29 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 72 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jitakai 25.03.2009, 17:38:29 Odpovědět 
   Zajímavé, četlo se mi to dobře, tak jako všechny tvé dílka.
 Matylda Kratinová 29.10.2008, 21:59:39 Odpovědět 
   Už jsem někde psala, že melancholie není můj šálek kávy, ale ten náznak černého humoru a paradoxu (klidně bych to ještě víc osolila) se mi moc líbí. někteří lidé jsou možná smutní i po smrti, ale ne nadarmo se dřív říkalo, že život je slzavé údolí proto, aby se to v nebi mohlo pořádně rozjet (případně i v pekle, jen tam asi bude o trochu výbušnější atmosféra...) A nezůstala ústřední trojice trčet na hřbitově právě proto, že jsou to sebevrazi (ten třetí sice tak úplně není - to mi připomíná ten vtip s chasníkem, o kterém se vrchnost nemohla dohodnout, na čí panství vlastně patří a tak ho vystrčili na hranici...)
No..., koukám, že už jsme se zase nechala unést souslovím "Co by, kdyby...", tak mizím... spoustu invence a hladké psaní, nebo jak se to říká...
 ze dne 29.10.2008, 22:11:07  
   Rockwood: Zdravíčko.

Díky za zastávku a za komentář. Jojo ten paradox... :D.
 Filip Schneider 27.10.2008, 20:26:25 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Filip Schneider ze dne 27.10.2008, 17:50:29

   Já to taky myslel jako vtip. Ale taky by si oba pánové uvědomili, co všechno mohli svou sebevrždou způsobit a příběhy by se propojily. Ale což, jen takovej nápad
 Filip Schneider 27.10.2008, 17:50:29 Odpovědět 
   Líbí se mi ta idea, má to nápad a to je v díle hlavní. Napsané to je trochu neobratně a postavy mi připadají trochu neforemné, možná kvůli absenci nějakého vnějšího popisu, vzhledu, mimiky, gestikulace, nevim... A pointa mohla bejt drsnější. Napadl mě příběh človíčka, co si šel zlatou střední cestou a najednou na něj ze 13. poschodí spadnul chlap, no nic. Stejně se mi to dílko líbilo
 ze dne 27.10.2008, 17:55:19  
   Rockwood: Ahoj.
No to s tím, že na něj spadnul chlap. :D To mě pobavilo. Tím tě nechci urazit a vím že ta situace nijak směšná není, ale zajímavý nápad. Ale myslím, že by to dílo pak vyznělo až moc komicky :).
 LauraKošinová 20.10.2008, 20:38:08 Odpovědět 
   Mně se ta pointa líbí. Dva extrémy - jeden umřel nudou a druhý neunesl smůlu. Třetí zlatá střední cestička a...Stejně skončil pod drnem...Každý tam musí, je to jen otázka času.... Takový šibeniční humor mi to připadá...:-) Ze začátku Ti to tam drhlo, chtělo by to vybrousit popisy, neopakovat slova, vynechat nějaký, nějací a přece jen, zbytečná slova navíc, která zanáší hladkost textu. Přímá řeč Ti jde a vůbec ses ke konci zlepšil. Na jedničku to nebylo, ale dvojka je také pěkná známka.
 ze dne 20.10.2008, 20:46:12  
   Rockwood: Ahoj.
Noo, konečně někdo, kdo chápe mou nepovedenou povídku :). Sice tou zlatou střední cestičkou jsem chtěl vyznačit to, že nemusí všechno vycházet podle ideálů aby byl život ideální :). No sám se do toho zamotávám :D. Jinak děkuji za přečtení, komentář a bodík. Vím, odfláknul jsem to, a taky se za to patřičně stydím, ale já se polepším.... možná :D.
 Ada 20.10.2008, 19:48:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 20.10.2008, 16:45:03

   Já si to naprosto nemyslím, já nikoho nesoudím, nemám juristické vzdělání...a navíc nejsem věřící...ale jedno ze základních dogmat je, že je hřích vzít si život a sebevrazi opravdu bývali pochováni za hřbitovní zdí na pro ně zvlášť vymezeném plácku, protože si nejspíš ani církev nebyla tak jistá, jak to Bůh myslel...
 Ada 20.10.2008, 16:45:03 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Ada ze dne 20.10.2008, 14:24:25

   Ne, já se ptala na něco jiného - proč se sešli, kde se sešli a zda ten třetí - PRÁVĚ PROTO ŽE NEBYL SEBEVRAH - je zpovídal, zda byl "vyšší" šarže...prostě technická stránka věci - dva sebevrazi, jeden "zabitý"...sebevražda je hřích, sebevrazi končí za zdí hřbitova...
 ze dne 20.10.2008, 16:58:25  
   Rockwood: Ajó :), omlouvám se, ani číst už neumím. No ale nad tím sem se teda nezamyslel. Zpovídal je prostě proto, protože ho zajímaly. Stejně tak se mohl zajímat nějaký ze sebvrahů. To je prostě proto, protože to tak je :). Jinak ohledně toho hříchu. To si myslíš ty. No asi i věřící, koneckonců i já se tomu v jistém směru obracím, ale prostě v fantazie je fantazie. Tady prostě skočnili všichni tři stejně. Tedy na hřbitově, bezstarostí.
 Ada 20.10.2008, 14:24:25 Odpovědět 
   Ahoj, myslím, že tuším, co jsi chtěl příběhem říct, ale řekl jsi to opravdu "kostrbatě", "neúderně", takže nejspíš neúčinně...chyby vypsala Ch.C., nebudu je opakovat...taky bych možná ráda věděla, proč se tam vůbec ti tři sešli, proč je ten ležící zpovídal - protože to nebyl "sebevrah", tak byl jakože vyšší šarže?
Ten druhý monolog by šel možná zkrátit tím, že by jen sekal hesla - holky- děs, škola - průšvihy, čtyři rozvody, možná děti, ale počet fakt nevím...tam už bych asi vypustila tu omáčku a taky bych se asi pokusila trochu víc odlišit ty dva sebevrahy třeba způsobem mluvy...jeden byl moc "černý" a druhý moc "bílý"...
Motiv by si zasloužil, aby jsi si s ním ještě trochu "pohrál"
 ze dne 20.10.2008, 14:58:16  
   Rockwood: Ahoj.
Děkuji za komentář, jen si troufnu říct, že jestli se ptáš na to, co tam dělal ten třetí a proč není sebevrah, tak asi netušíš správně co tím příběhem chci říct. No jinak máš pravdu, příště se polepším :)
 Charlotte Cole 18.10.2008, 22:22:58 Odpovědět 
   Wow... jsem se trochu nechala unést...
 Charlotte Cole 18.10.2008, 22:22:41 Odpovědět 
   Ahoj. Předně bych chtěla říci, že už jsem dlouho nečetla žádnou prózu, protože vlastně ani nemám čas... pořád je to ve škole, doma (učení se nebo totální vyčerpanost), ve škole, doma,.... Ale teďka jsem neodolala...

A protože jsem s prózou dalo by se říci kamarádka (rozhodně víc než s poezií), tak se trošku rozepíšu a hned na začátku se přiznávám, že jsem ostatní komentíky nečetla a jen jsem mrkla na známky, abych měla určitou představu.

A vezmu to postupně:

V prvním odstavci se mi vůbec nelíbilo třikrát použité <se> v prvním odstavci, stejně tak v druhém odstavci v prvních dvou větách opakované použití slovíčka <byl/bylo>. Pak také <starý/starými/staré> na tak malém prostoru. Tuším, že se tam opakovalo dvakrát za sebou i slovo <ale>.

<tenhle> -> "tento" (zní mi to tak mnohem mnohem mnohem lépe)

<nějaký> -> "jakýsi" (také mi to zní lépe, ale je to jen můj pocit...)

<Druhý muž učinil podobně...> - možná se to zdá jenom mně, možná mám před očima vlčí mlhu a jsem značně ospalá, ale u tohoto slovního spojeni "učinil podobně" jsem se zastavila a musela jsem si ho přečíst znovu a to hnedka několikrát. Co takhle "Druhý muž se zachoval podobně..."?

<"Zdravím," odpověděli oba dva zároveň.> -> oba dva? To "dva" bych raději vypustila...

<...kostnaté ruce vtáhnul dovnitř košile.> Slovo "vtáhnul" bych nahradila jiným. I když... pokud by člověk přimhouřil obě oči, tak by to i mohlo... mohlo... mohlo jít.

<Prosím tě, neříkej, že je ti zima,> podotkl pobaveně kuřák. -> tady jen poznámka - tě/ti tak blízko u sebe působí rušivě, i když to není chyba, řekla bych.

<přestal hrát svojí zimu.> -> tohle mi přijde jako poněkud zvláštní slovní spojení...

<nemyslíte vážně?> -> tady bych místo otazníku dala tečku. Ale možná by to takhle mohlo a mělo zůstat...

tady jen další poznámka - proč se v jedné chvíli vyká a hned o pár řádků tyká?

<...pod svoje nohy, „Co je na něm..."> -> buď <nohy. "Co je..."> nebo <nohy, "co je na něm...">

<Lehké dětské lumpárny tu pochopitelně byly, ale nikdy jsem za nic nemusel pykat. Ve škole to bylo dobrý.> -> zase to opakování (byly/bylo).

Další poznámka (teďka čtu ten zdlouhavý monolog) - přišlo by mi lepší, kdybys použil volnější, ne tak upjatou nespisovnou mluvu. Spisovnost se mi tu - myslím v přímé řeči - jaksi nehodí. Zároveň např. slovo "prostě" mi nějak nepasuje k spisovné mluvě...

<Ani uhánět jsem ji nemusel. Práci jsem nemusel hledat.> -> další opakování...

<různé programy pro různé společnosti> tady by se to dalo... do očí by to neuhodilo, jen kdyby to bylo výjimečné opakování. V tomto případě to uhodilo a to docela dost.

<...nebo co? Proč ta sebevražda člověče, co já bych...> ...

<Žena, pokud vím, tak nikdy...> vynechala bych "tak" a přidala místo toho "mi".

<...seděl jako tisíce jiných dnů...> pro mne podivné znějící slovní spojení...

pozn. Jsem v půlce. =)

<Křížovku jsem v záchvatu roztrhal.> Tady by šiklo, kdybys nám prozradil v jakém záchvatu. Takto osamoceně to zní... no... jako by tomu něco scházelo...

<Jak nechápeš, chtěl bych vidět tebe.> -> tady bych to rozdělila na dvě věty...

<Tak nám něco o tom pověz> -> "o tom něco"

<Dobrý nápad, povídej> No. Tady mi to přijde moc křečovité... "Dobrý" + "povídej" = pro mne poněkud zarážející... já bych tam dala "Dobrej nápad, povídej". Prostě zní to lépe.

pozn. Zmínka o tom, že oba skočili z třináctého patra mi přijde povedená. =)

<taky se cítím mnohem lépe> -> jo, tady by se mi víc zamlouvalo slovíčko "líp".

<situaci nevím jak bych > tuším, že ti tam chybí čárka, ale nejsem si jistá...

<co to neznáte, si to představujete jako ideál, nebo nevím. A co ty?> co/co, to/to

Tu poslední větu jsem moc nepochopila... Takže kdyby to nevyšlo, tak on by žil... To znamená, že se tam (pravděpodobně) potloukal vědomě?

Na závěr - čárky jsem nekontrolovala (všimla jsem si jen jedné), s nimi také bojuji (a vůbec s nimi nekamarádím.. =( ) Co se týče děje... prakticky žádný nebyl. To samé pointa. Čekala jsem nějakou pointu, něco, co by mi udělalo radost... nedočkala jsem se. Nevadí, zkusím se poohlédnou v jiných tvých dílkách... =) Nejvíc mi tam vadila ta doslova ubíjející přímá řeč (monolog). Jinak by se to četlo - po mírné úpravě výše vypsaných pochybných míst - docela dobře. =) Známkovat nebudu, snad se nebudeš zlobit. A... omlouvám se za tak dloooooouhý komentář. Doufám, že ti bude k užitku... ;-)
 ze dne 18.10.2008, 22:45:53  
   Rockwood: No totó... :D
Moc děkuji za to, že sis udělala čas, abys to přečetla a hlavně na ten tvůj nemalý komentář, ve kterém mě upozorňuješ na chyby. Můj názor na to jsem ti už řekl a určitě si z toho něco odnesu.
 Z.K.Blovská 18.10.2008, 18:23:55 Odpovědět 
   prima.zase trefa.můj komentář je jasný.Máš svůj styl a to se mi líbí není třeba se obhajovat.myšlenku to má jen úhel pohledu má každý svůj.je to spíš o fantazii.jen mi v tobě chybí víc života.ten je krásnější než chmury.a i na těch je něco milého.
 ze dne 18.10.2008, 18:25:43  
   Rockwood: Ahoj.
Děkuji, že sis udělala čas a přečetla sis to. I za pěkný komentář :)
 Leontius 17.10.2008, 15:10:32 Odpovědět 
   Inu pokud byl pointou kontrast mezi dvěma "nejukecanějšími" mrtváky, tak by z toho zajisté šlo vytáhnout více, než jen sáhodlouhý monolog každého zn inch. Trocha mimiky, tónů atd. By neuškodila. Ostatní také mohli v průběhu komentovat, nebylo by to na škodu. Počáteční popis také místy skřípe, pozastavil jsem se třeba na touto větou:

"Další dva muži se nacházeli jinde, ale oba směřovali ke kuřákovi. "

Jinak téma "tří" zpracováno ve stylu "Dlouhý, široký a bystrozraký."

Dáma asi za dvě, myslím, že máš na víc.
 Alyssa 17.10.2008, 9:39:56 Odpovědět 
   No, nevím, přišlo mi to strašně ucourané. Dávej si pozor na opakování slov - "Já jsem měl svým způsobem takový jednoduchý život. To je taková věc, ..." a překlepy, které působí dojmem, jako by sis to po sobě nepřečetl. Třeba chybějící tečka v první větě (mimochodem nepochopila jsem, proč jsou ty první dvě věty odsazené), občas chybějící písmeno na konci slova apod.
Je to strašně táhlé a nudné. Zbytečně mnoho popisů na tak krátký text a na jednotlivých příbězích taky nic zajímavého. Pokud jde o pointu jsem buď nenašla nebo nepochopila, nevím.
 ze dne 17.10.2008, 14:29:51  
   Rockwood: Ahoj.
Díky za komentář a za ohodnocení. Budu se snažit se chybám příště vyvarovat :). Jinak pointu jsem objasnil už u reagování na komentář Šímy... myslel jsem si, že to je očividné, ale asi není :). Kdyžtak jestli tě to zajímá tak víš, kde najít vysvětlení.
 Viktor 17.10.2008, 8:42:26 Odpovědět 
   ... jaký smysl mělo toto dlouhé a nudné vyprávění???

... co mělo být výsledkem - tedy výstupem pro čtenáře???

... já opravdu nevím ...
 ze dne 17.10.2008, 14:31:54  
   Rockwood: Ahoj.
Smysl? No prakticky žádný. Stejně jakou spousta jiných výprávění. Jenom to je prostě taková momentka, která měla znázornit jednu úplně bežnou věc v životě, kterou si lidé kolikrát neuvědomí. A tak nějak jsem myslel že to je z toho vyprávění zřejmé, ale asi ne. Jestli tě zajímá onen "výstup" tak se koukni na moj reakci na komentář Šímy, tam je vysvětlení ;)
 čuk 17.10.2008, 7:06:12 Odpovědět 
   Prostředí přímo naznačuje hororové zpracování. To je však příliš upovídané a ne příliš zajímavé, i ta pointa mohla být lepší. Já tam nevidím ani atmosféru ani spojující nit ( tři lidé a tři osudy je na zadání příliš málo)
 Tuax 17.10.2008, 0:36:43 Odpovědět 
   Téma tří obsaženo trošku archetypálně. Každý z mužů představuje jeden. Přičemž v půli mě napadla skvělá pointa, která na konci mohla vyplynout z cela logicky. Protože třetí muž až do závěru o sobě nic neprozradil, nebylo by vůbec marné kdyby byl živý a byl vlastně sběratel příběhů mrtvých lidí. Jenže k této pointě to má hodně daleko.

Vyprávění životů dvou mužů, působí příliš rozvláčně na to co je popisováno, naprosto nezáživnopu podobou. Navíc nevím kolik jim bylo, ale já si je představuju někde po třicítce, čtyřicítce a neznám lidi kteří zvláště když už mají svou rodinu jako první muž, říkají slovo základka. Tedy ta možnost tu je, ale nepřijde mi to pravděpodobné. I celkově do profilu mužů, mi přijdou spíše jako jinoši, než dospěláci.

Chvilka s třemi lahváči, tam mě zarazilo. On je tam měl už od zátkované, aspoň z toho jak je to popsané je to tak jasné. Navíc tato chvíle působí trošku absurdně, takový dýchánek na hřbitově a zrovna tato trojice.

Téma jsi splnil, ale škoda, že jsi tomu nedal větší grády. Nevyhrál si více s profily těch mužů, krom výčtu životů jsou všichni jako jeden, příliš shodní.

Toliko můj pohled na tento tvůj příběh.
 ze dne 17.10.2008, 14:40:19  
   Rockwood: Ahoj.
Díky za komentář a ohodnocení. Jinak vím, že jsem si s tím mohl pohrát, ale prostě nevím. Ta povídka ve mě začínala čím dál víc budit pocit zbytečnosti, tak jsem to napsal takhle. Původně jsem to ani nechtěl vydat, ale pak jsem si říkal, že bych teda jko jo, mohl. No a vydal. Rozhodně i přes tuhle kritiku toho nelituji. Akorát mě trochu mrzí, že někteří nepochopili to, co jsem tímhle myslel.

Jinak co se týče absurdity. Tím jsem zase chtěl trochu naznačit jejich posmrtný klídek. Jinak co se týče lahváčů... objevit se tam může cokoliv. Koneckonců, židle na které seděl se tam taky objevila z ničehož nic :).

No a ta tvá pointa... velice zajímavé. Já jsem tady chtěl naznačit toho třetího jako člověka, kterého zabilo něco, co vyšlo podle plánu. A jako sběratel příběhů by to nešlo :) Nicméně, ten nápad se mi hodně líbí :)
 Šíma 16.10.2008, 23:33:09 Odpovědět 
   Celý text se mi jeví jako takový obšírnější pokus o "vtip" (bez urážky)! ;-)

Na začátku je navozena určitá "hřbitovní" atmosféra. Člověk netrpělivě čeká, vo co že tam asi tak jde a když je zmínka o tom, že jde o schůzku již mrtvých lidí, je vymalováno... Možná by nebylo na škodu trochu "zpestřit" samotná vyprávění jednotlivých "hrdinů". Takto je text sice úsměvný, ale zdá se poněkud "natáhnutý" (bezdůvodně), přestože je zde kladen důraz na životní osudy jednotlivých mužů, které nevědomky spojil dohromady jistý fakt, tedy vlastní (dobrovolné) ukončení života... I když v tom třetím případě šlo snad o nešikovnost, než touhu po odchodu z tohoto světa.

Skoro bych nabyl dojmu, že jsou všichni tři muži ze stejného domu (což asi nebude pravda), který byl určen k demolici, ale to by se zase znali navzájem... Jen mě to tak napadlo! ;-)))

Dvojka?

P.S. Úvod dává tušit, že nepůjde o docela obyčejný příběh, setkání hrdinů této povídky donutí k úsměvu (mrtví pijí a kouří, jako by se nic nestalo) a vzájemně se rozptylují svými osudovými zážitky. Jen kdyby jejich vzpomínky nebyly poněkud nezáživné a byl v nich větší nadhled, více ironie a i onoho černého humoru. Tolik můj osobní názor... ;-) Hezký večer přeji a držím palec. Uvidíme, co řeknou ostatní autoří (čtenáři).
 ze dne 17.10.2008, 6:55:48  
   Rockwood: Ahoj.
Díky za komentář a bod :). Jinak ze stejného domu opravdu nejsou. Spíš jsem zde chtěl ukazát, že i ten zdánlivě nejidéálnější život nemusí být ideální. No a tím pádem nemusí všechno vychazet podle plánu.... (u toho třetího muže by bylo nejlíp, kdyby to podle plánu nevyšlo vůbec)
 janie 16.10.2008, 21:12:12 Odpovědět 
   Rocky:)
mám tu čest být první, díky..
líbí se mi, neotřelé, zvláštní, jiné :)
ale to už víš..
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
memeks
(11.12.2018, 05:24)
světýlko života
(8.12.2018, 20:27)
Klara Marta
(6.12.2018, 19:05)
Visla
(24.11.2018, 17:12)
obr
obr obr obr
obr
On... A jeho le...
PinkBoo
Svět za duhou 1
micromys
Tajemství levan...
aliemmka
obr
obr obr obr
obr

Abraxas
Nikopol
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr