» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141045

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::

:: Komárica a sen ::

Devona	publikováno: 17.10.2008, 22:02


	Ostrá, chladná, krvavá. Ako len chcete, vo vašich predstavách môže byť i čistá, no moja je krvavá . . . až z nej kvapká hustá a tak krásne vznešeno červená krv. Hrana. Počujete to? Áno, aj okolo mňa práve vzduchom preplával krvilačný komár, odplašila som ho. A to isté urobíte i vy pokial nechcete byť v tejto izbe dohrýzaní. No, on spal, teda presnejšie bol to polospánok. Prichádza keď už zaspávate a ešte napoly vnímate realitu. Vtip je v tom, že ju vnímate podľa toho či chcete alebo nie. To je naša hrana. Hrana medzi pdovedomím a realitou . . . sen. Komárica, krásna štíhla s elegantnými nohami ale s prázdnym bruškom. Cítila jeho, no i našu teplú krv. Veď tak málo stačí malej komarici k sťastiu, prečo jej to odoprieť? Potrebovala sa len na pár sekúnd opojiť. Mohli by sme jej to z ľútosťi dovoliť, ale kto by trpel to neustále jedovaté svrbenie? Krutá a jedna z najhorších a najstarších dám, samozrejme vyzerajúca v naj rokoch Vám to nikdy rada nepripomenie, keď príde na rad jej úloha. Preto krásna, odetá v bielom, Ľútosť, heš! A už sa k nám nevracaj. Nepotrebujeme Ťa, bohužial sme realisti . . . S opovrhujúcim a zároveň nenásytnim pohľadom zabuchla za sebou dvere s cieľom zobudiť ho, ale márne jej cieľ prerušili zabuchnuté biele šaty, ktoré tĺmili buchnutie. Nezabudla dodať : „Veď, Vy ma ešte budeťe potrebovať!“ a stratila sa. Oúúú, skoro som zabudla, musím Vás pošťuchnúť, aby ste mi tu náhodou nezaspali, ako náš hrdina. Ale beda tomu, kto zaspí . . . pssst, nezobudme ho! Komárica ktorej jedno uštipnutie nestačí, chce viac a viac krvi, aby zabezpečila život svojmu druhu. On, bude jej ďalšia obeť, pokiaľ nezmení smer k nám a uštipne náhodou naše ctené obecenstvo, čo nehrozí, my sa vieme ubrániť. Náš hrdina na ňu myslel i pred spaním, miloval ju i ona jeho, a predsa ju zraňoval rečami o iných. Nevedel to, no ubližoval jej a jeho reči ju hrýzli vo dne v noci. Vtom ju videl hojdať sa nad priepasťou. Usmievala sa, okúzľoval ho jej nemeniaci sa šarm. Tmavé vlasy jej veli vo vetre, boli v kontraste s bledou pleťou a nocou za ňou. Cítil jej vôňu. Striedavo sa k nemu úpribližovala a vzdaľovala, taká krehká s ľahkosťou. Zrazu sa jej výraz menil. Vietor mu zašepkal, že predsa ju niečo trápi. Jeho spomienky na minulosť, keď má žiť v prítomnosti s ňou a nie myslieť na to čo mohlo byť s inými. Bzzzzzz. Bzzzzzzzz. Hojdačka sa začala triasť, nemohol to zastaviť . . . a rozplynula sa. Otvoril oči do čiernej prázdnoti. Komárica pomaly preletela izbu a zamieria späť z kadial prišla. Splnila si úlohu, ešte raz mu prešla popri uchu poďakovať. Nešťastnou náhodou ju pripučil o spánkovú kosť. Cítil niečo vlhké, bola to krv. Vytrel to do vankúša, nevenujúc tomu pozornosť. A vy si môžete myslieť po čom len vaša ctená myseľ zatúži . . . Spomenul si na sen na jej vejúce vlasy, hojdačku i na to čo mu vietor pošepol . . . na prítomnosť, že mu chýba a na to, že i on nerád počúva o jej minulosti. Zrazu pocítil nutkanie poškrabať sa niekde na krku . . . Kto vie? Možno by si to nepamätal, keby ho neuštipla a neostal mu jedovatý bodanec na pamiatku od nej. Veď, predsa, sa Vám svíva každú noc a len Vy rozhodnete či si to chcete pamätať alebo nechcete . . .


celkové hodnocení autora: 90.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 38		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Calimë	03.03.2010, 14:33:05

Tak mě tvoje dílka - zatím jsem četla 3 - vždycky překvapí. Možná tím, že čtu pokaždé o hmyzu. Ale opravdu se mi líbí právě to, jak oslovuješ čtenáře. S tou hranou a hranicí souhlasím. Nějak to pak dál moc nesedí. Filosofie, která mi připomněla něco málo z mé nedávno uzavřené situace. Jinak... ty rozdělené tři tečky tam na mě působí krapet rušivě... Možná by mezi nimi nemusela být mezera >_>

čuk	17.10.2008, 22:01:32

Hrana tam musela být pro úvodní symbol, ale dál se jedná spíš o hranici. Konfrontace dvou pohledů lidsky snového a komářího z reality, jakési převtělování pocitů. Metaforické přirovnání. Ona je tam jako pasivní neviditelná. On dost plasticky prociťován. Pozorovatelka uvědomující si ten kontrast i projevy nevědomosti spícího, až zázračně se do něho vciťující. Jako jakási sudička předvídající, že něco zemře, nebo loučící se a redukuje svůj vztah na fyzické zasažení. Dobrá symbolika lehce načrtnutého vztahu dvou lidí Odvolávání se na čtenáře mi připadá přehnané, nepotřebné a rušící. Ona tím získává trochu pouťový nádech. Místo filozofie by snad bylo lepší propracovat porovnání včetně vyvolaných pocitů. Myšlenkovýn přístup je originální, ale mně by se líbilo, kdyby bylo přidáno víc exprese a osudovosti. Máš na dobrou prózu, ale dvakrát měř... Prázdnoti?svíva?


ze dne 23.10.2008, 22:06:30
Devona: Dakujeeem za pozornost ;) i za kritiku, ktora posuva :)