Zamlžené královstí
Tuctovního rázu
Poctěné lidskou tvrdostí
Řítící se ze srázu
Jen stromy dominují oné teskné době
Bez rozvahy ,zamyšlení dokola jen soudí
Každý topol v zamyšlení jako pasta v tubě
I tak míza neustále koloběhem proudí
Všechno pohltila známka této doby
Mdloby versus zapomnění,zmínka první mlhy
Prázdná místa neviděna opomnění zloby
Roh Camelotu nadobro vytlačený z doby
Tesknící zamyšlení co uvidělo známku
Rozvrzané připomnění postrádalo citu
Houfce kacířů drtící nesmyslně vánku
lásko lituj připomnění prvotního svitu
Když luna svítí,slunce se raduje
Zmerčit totiž království a neustálý teror
Naproti tomu teskně měsíc graduje
Vidět stovky použitých zpracovaných mrtvol
Jedním kouskem čokolády,nevytvoříš špek
Prvotina záhuby hned první věk
Odepření toho kousku a vytvoříš jek
Už od doby plížení ničí celý svět
Místo krále nyní sedlák na tom samém místě
Říci konec není lidské a uhasit tak svíce
Místo stromu nyní panel krát jeho tíže
Přestat ničit krásu světa a odebrat tak pýše?