|
| |
|
|
Zobudil nás šepot
našich tiel pri milovaní.
A my teraz nahí ako
pri stvorení hladíme na seba.
V mojich očiach vidíš
oči nezábudiek krčiacich
sa v lone lesa. A ja v tvojich
túžbu čo Ťa celkom pohltila.
Bez teba som vyschnuté
koryto rieky popukané
smädom. Náhrobný kameň
s epitafom bez písmen.
Vnímame všetkými zmyslami,
sme spojené nádoby plné sektu.
Sme dva elektrické výboje.
Ja plus a ty mínus.
Každý z nás vlastní
klúče od lásky toho
druhého. Ked v šialenom
splynutí vyhoríme dotla.
Vtedy stúpame po schodoch
do predpeklia neba.
Kajáme sa dovtedy
až bude nám znova treba láska.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
