Ožívají zde děje dávno minulé s naléhavostí, kterou bych už byl nepředpokládal. Staré křivdy pobolívají, kostlivci vypadávají ze skříní a dělají bu-bu-bu. Mohl by to být také ve zkratce příběh učitelky z mé povídky Kukačky díl druhý.
MODRÁ
modrá je obloha
jaro když zaťuká
láska je od boha
jak čmelák na lukách
chtěl bych mít křídla
roznést ji do světa
všem ať je zaseta
ať celá planeta
voní jak z mýdla
modrými nebesy
letět tím prostorem
rozplést ji nad lesy
a spolu s Amorem
rozdat ji všady
dřív než zlá předtucha
blankytem zacuká
a klenba popuká
pod tíhou zrady