» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141053

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 17 ::

:: Sonáta pro neobyčejné ::

Příspěvek je součásti workshopu: Tři

Alyssa	publikováno: 16.10.2008, 20:24

Povídka je stylizovaná do podoby klasické třívěté sonáty a snažila jsem se jednotlivým částem dát i patřičnou rytmiku (Allegro = vesele, Adagio=zvolna, Vivace=živě) - posoudit, jak se mi to povedlo, je na Vás.
Věnováno všem neobyčejným a taky Adě, autorce Dopravního Incidentu (verze pro nemrtvé).
Příjemné čtení.


	*Allegro* Alice seděla v poloprázdné osmnáctce, ospale zírala z okna a nahřívala si zadek o vytopené sedadlo. Byl prošedivělý podzimní den s mraky zavěšenými proklatě nízko. Lilo jako z konve a vůbec bylo kvalitně hnusně. "Dneska to na úlovek nevypadá," pomyslela si Alice. To se ovšem velmi mýlila. Tramvaj pomalu dokodrcala ke Střešovické vozovně. Alice si všimla jakési ženy, která dobře dvě stě metrů před zastávkou začala sprintovat. "Bez šancí," zhodnotila Alice. Dáma měla na sobě společenský černý kostýmek s úzkou sukní a lodičkami na vysokých podpatcích. Na mokré dlažbě byl její běh nejistý a zoufale pomalý. Alice sledovala její marné snažení a sama se sebou se vsázela, jestli madam dříve spadne, nebo to vzdá. Nestalo se ani jedno. Žena najednou skutečně zastavila – ale jen na okamžik. Skopla boty z nohou, rychle se shýbla a jednou rukou je sebrala. Druhou si razantně vyhrnula sukni až k pasu a rozběhla se znovu, tentokrát podstatně rychleji. Tramvaják na ni počkal – těžko říct, jestli ze soucitu, nebo z šoku. Žena vyskočila na plošinu – se schody se neobtěžovala – pustila boty na zem a ztěžka oddechovala. Pod stále vyhrnutou formální černou sukní měla růžové kalhotky se Snoopym. Alice ji fascinovaně pozorovala. Pak se probrala, bleskově prohrábla kabelku, vytrhla prázdný list z diáře, vylovila tužku a oslovila onu neortodoxní dámu: "Prosím vás, mohla byste se mi podepsat?" *Adagio* Alice byla sběratelka. Nebo spíš, jak ona o sobě ráda říkala, lovkyně. Netoužila po sbírce známek, motýlů nebo zátek od piva – zajímali ji lidé. Kdysi si plánovala, že bude prostě sbírat podpisy lidí, kteří dělají neobyčejné věci. Později ale zjistila, že mnohem více než umělci, vědci nebo významní politikové ji zajímají obyčejní lidé. Obyčejní lidé, kteří dělají obyčejné věci...trošku neobyčejným způsobem. Ode dne, kdy potkala Dámu s kalhotkami, uběhl už týden. O něco se ochladilo, ale aspoň přestal ten nekonečný vlezlý déšť. Dokonce na chvíli vylezlo pobledlé listopadové slunko, a tak se Alice vydala do parku, hledat kaštany a zajímavě zbarvené listí. Na lavičce seděl starší pán. Na klíně měl tácek s kouskem ananasového dortu, ze kterého pomalu ukusoval. Zalykal se při tom, teklo mu z nosu a zdálo se, že se tou sladkostí musí brzy udusit. "Promiňte," oslovila ho Alice nesměle, "nepotřebujete pomoct? Není vám dobře?" Muž k ní obrátil uslzené oči. "Ne-e," zavrtěl hlavou a polkl sousto. Na horním rtu mu zůstala trocha šlehačky. "To jen ten dort, v-víte?" vzlykl. "Nesnáším ananasové dorty." "Tak proč je jíte?" zeptala se Alice a posadila se vedle něj, nanejvýš zaujatá. "To máte tak," vytáhl kapesník, otřel si ústa a pak se hlučně vysmrkal, "vždycky jsem ty dorty nenáviděl. Jsou sladké a lepkavé a nemám rád ten ananasový smrad." Ušklíbl se. "Ale Anička...to jako moje žena, víte? Ona je měla strašně ráda. Kupovala si je támhle v té cukrárně," máchl neurčitě rukou, "a já jí vždycky říkal, ať si to jí někde venku, ať mi s tím doma nesmrdí..." odmlčel se a vypadal, že se zase rozpláče. "A co se stalo?" otázala se Alice tiše. "Umřela mi vloni. Rakovina." Pokrčil rameny. "Ty dorty mi pořád nechutnají. Ale když cítím tu přeslazenou ananasovou vůni a když jím to nechutné žluté želé a tučný krém...tak je tu se mnou. Kupoval bych jí ty dorty třeba každý den, kdyby..." Podepsal se Alici na ubrousek. Byla na něm žlutá rozpitá skvrna a voněl ananasem a odcházením. *Vivace* Večer Alice seděla u baru, brčkem ucucávala squadra azuru a házela očkem po známém barmanovi. "Nazdar, Alenko," přitočil se k ní, sotva se trochu připozdilo a hostů ubylo, "jak ti dupou králíci?" "Ále, to víš," zakousla se do plátku pomeranče, který zdobil okraj sklenky, "pořád nestíhají. A kočka Šklíba má taky furt ten stejnej ksicht." Barman vyprskl smíchy. "Ještě jednu?" cvrnkl prstem do prázdné sklenice. "Namíchej mi něco jinýho, Toby. Něco s třešničkou a paraplíčkem," poručila si Alice. "Poslyš, a jak seš na tom s tím svým sbíráním?" otázal se Tobiáš, zatímco do sklenice naléval sytě červenou tekutinu, která mohla být čímkoliv od rajčatového džusu, přes malinový sirup až po pořádnou porci nulky Rh negativní. A tak mu Alice povykládala o Dámě s kalhotkami i o Muži, který jedl ananasové dorty. Toby vážně naslouchal a nakonec před ni postavil sklenici s rubínovým obsahem, třešní a slunečníčkem nahoře. "Prosím, slečno, váš Dopravní Incident, verze pro smrtelníky," ušklíbl se. "Asi bych nechtěla vidět tu verzi pro nemrtvé," poznamenala Alice a opatrně ucucla. Kupodivu to vůbec nechutnalo špatně. "Ty poslyš, Alice, když už sbíráš ty svoje neobyčejný, o mě zájem nemáš?" nadhodil Toby. "A co je na tobě neobyčejnýho, prosím tě?" zasmála se Alice. Toby se naoko naježil. "Tak třeba například mám na prdelce vytetovanou holubičku, abys věděla," prohlásil a odkráčel natočit pivo jakémusi žíznivému zákazníkovi. "To měla být nabídka?" Bylo pozdě dopoledne. Nad Prahou se líně povalovala sobotní mlha. Kdosi v protějším domě hrál na klavír třívětou sonátu. "Kde máš koupelnu?" ozval se Toby rozespale. "Mrulk," odpověděla Alice nesrozumitelně do polštáře. "Hej, vstávej, je půl dvanáctý. Tak kde je ta koupelna?" "Uááách...druhý dveře vlevo." Vystrčila nohu z pod peřiny a palcem naznačila směr. Tobiáš přes ni přelezl a s holým zadkem zamířil do sprchy. Alice rychle zaostřila rozespalé oči. Byla tam! Černá holubička trůnila na Tobyho pravé půlce a jak šel, mírně se vlnila. S troškou fantazie by se dalo říct, že mává křídly. Alice se zhroutila zpátky do polštáře a brečela smíchy. Z protějšího domu doznívaly poslední tóny sonáty. Bude třeba sehnat něco, na co by se Toby mohl podepsat.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 64		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Svetla	03.11.2008, 17:11:34

A na co se to podepsal? Že by na toaleťák? Myslím si, že i na ten ubrousek to musel být problém... Jinak se mi to líbilo. Tři příběhy spojuje jedna postava a ještě je ve všech jiné tempo, jiná nálada.

Filip Schneider	23.10.2008, 22:15:56

Takovéto dílko je mi velmi blízké. Hrozně rád chodim po Praze, nebo jezdim MHD a sleduju lidi (ač není mi dáno toliko drzosti, bych je žádal o podpis). Lidi jsou hrozně zábavní a svět je jedna velká (občas lehce hořká) komedie. Mimoto jsem již mnohokrát zoufale dobíhal tramvaj na Střešovicích s mobilem na uchu uklidňujíc mámu, že už jedu. Nápad se symfonií je skvělý a náladou i dotažený, jen bych od takového dílka čekal větší "hudebnost". Dotváření atmosféry vjemy spíše zvukovými, než grafickými, ale to je jen má hudebnická úchylnost, toho si nevšímej.

Matylda Kratinová	23.10.2008, 20:23:55

Hudebně příběhové? Z první části cítím housle nakombinované s akordeonem, z druhé pomalý zvuk pozounu a z třetí sólo pro elektrickou kytaru jak vyšité... na to, že nemám moc hudebního talentu (nebo je fakt dobře utajený), jsi mě nabudila dobře ;-)

Alyssa	21.10.2008, 19:50:01

Děkuji. :o)

LauraKošinová	21.10.2008, 13:25:20

Tak tahle povídka se mi líbí moc. Vtipná, uvolněná, živá a v každé části jinak laděná, přesně jak si chtěla. Povedla se Ti. A ta rozvlněná černá holubička nemá chybu...:-))) Dávám jedničku.:-)

Ada	20.10.2008, 3:25:42

Ahoj, tak to se mi nejen velmi dobře četlo, ale i velmi líbilo, ke gramatice jediná připomínka - před "hledat kaštany" není čárka /nebo jo?/ a možná ve větě "Ty poslyš, Alice, když už sbíráš ty..." by šlo jedno "ty" nahradit... Každý ten příběh má své kouzlo...opravdu neobyčejně o obyčejném...Toby by se mohl podepsat na kalhotky, jestli byly aspoň trochu světlé barvy :-) Opravdu velmi podařené dílko!


ze dne 21.10.2008, 19:49:45
Alyssa: Jéžiš, máš pravdu, stydím se a šoupu nohama. :o) Jinak děkuji za komentář. :o)

janie	19.10.2008, 11:54:32

ahoj, neměnit ať si říká, kdo chce co chce! Je fajn vidět někoho, kdo myslí, když něco dělá:) díky


ze dne 19.10.2008, 21:54:49
Alyssa: Já ráda myslím. :o) Děkuji za komentář. :o)

Leontius	17.10.2008, 15:34:55

Osudy byly zajímavé, u prvního i posledního (i když... byl to osud?) jsem se určitě pobavil. Podáno lehce a čtivě, s patřičnou mírou všeho. Jen ta trojka byla zjednodušena...


ze dne 19.10.2008, 21:54:29
Alyssa: Děkuji.

čuk	17.10.2008, 6:18:13

Líbilo se mi, neboť nezvyklé osudy mám rád. Alice byla holt připravená zaplatit jakoukoliv cenu- Podle první minipovídky by stačil list z kabelky. Připomínka: taková sběratelka se měla podívat na holubičku hned zvečera. A k podepsání: no, kdyby se to stalo na chirurgii, nebyl by problém získat originál nebo mírněji: navštívit institut tetovače.Nejlíp se mi líbí druhá povídka. Umně sešité tři odlišné povídky v trilogii, ale dost to zlehčuje zadání: psát o "trilogii."


ze dne 19.10.2008, 22:44:35
čuk: Doufám, že jsi pochopila, že své komentáře střílím pro pobavení ( ale i pro získání jiného pohledu- mé "návrhy" na zlepšení jsou v podstatě recesí). V poslední větě jsem se šroubovaně vyjádřil, chtěl jsem napsat, že je tam téma trojky obsaženo velmi nepřímo, pojem nebo název Tři příliš nefunguje. Splnit téma tím, že povídku rozdělím na tři části se mi zdá málo fantazijní a v podstatě hodně ulehčené.


ze dne 19.10.2008, 21:54:10
Alyssa: Trochu jsem nepochopila poslední dvě věty tvého komentáře. Ale stejně děkuji. :o)

Tuax	17.10.2008, 0:59:47

Zdravím, tak tady u tohoto dílka, no to bylo, to bylo, prostě lahoda :) Téma jasně splněno, tři části, sice trojka z toho kouká spíše symbolicky, ale je tam. Jednotlivé příběhy i samotný profil hrdinky, moc pěkné, osvěžující. Dýchá na mě z toho lehkost a pohoda. Líbilo a to opravdu hodně.


ze dne 19.10.2008, 21:53:35
Alyssa: Děkuji, vážím si toho.

Šíma	16.10.2008, 22:39:48

Hezké! První příběh pobavil, druhý byl trochu smutný a třetí hrál znovu na "veselou notu"! Líbilo, Tvá hrdinka je docela zajímavou sběratelkou lidských osudů... Jednička. A co se týče případného vylepšování... Text je prostě dobrý takový, jaký je! Já vím, že oponenti budou tvrdit, že je stále co zlepšovat, ale... Ani v životě není nic dokonalého a v určité nedokonalosti (třeba i té nejjemnější) je přeci krása! ;-)


ze dne 19.10.2008, 21:53:13
Alyssa: Děkuji Ti, Šímo. :o)

Rockwood	16.10.2008, 20:58:34

Zdravíčko. No, tak k tomuhle dílku asi žádné připomínky, či poznámky nemám. Mě se to líbilo. Nejvcí mě pobavil ten první příběh, když sem si představil jak na uřícenou ženu někdo vytáhne propisku a prázdný list z diáře a chce podpis.


ze dne 19.10.2008, 21:52:51
Alyssa: No určitě na ni koukala hodně divně. :o) Děkuji za komentář.