obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391731 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Ztracená magie II. (35) - Vrať se do hrobu! ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie II.
 autor Gandalf publikováno: 16.10.2008, 17:44  
Tato 2. kniha navazuje na knihu 1. stejnojmenné série "Ztracená magie". Pro pochopení je třeba přečíst předchozí díly ;) V současné době je v jednání knižní podoba a rovněž i ilustrace.
 

Kapitola pětatřicátá - Vrať se do hrobu!

      Ležel jsem na zádech a nevnímal vlhké listí pode mnou. Plášť (nutno podotknout, že řádně zaneřáděný) ještě plnil svůj účel a příjemně hřál. Bylo ještě šero, ale skrz kmeny stromů jsem mohl pozorovat, jak se pomalu probouzí slunce a mě čeká krásný den.
      Ještě jednou jsem se zahleděl do korun statných listnáčů a byl jsem si jistý (a klidně bych to i odpřísáhl), že tam - tam nahoru se už nikdy nepodívám. Země pod nohama a nebe nad hlavou, to je to, co mi dává takový zvláštní pocit vnitřního klidu... no, těžko to popisovat. Byl jsem prostě jen rád, že je to už všechno za mnou.

      "Tak vstávat, lenochu líná!" prohodil jsem s úsměvem sám k sobě a automaticky přejel rukou po plášti v místě, kde jsem ukládal mého nezbedného společníka.
      "Ááááá!" ozval se vřískot z podpláště a já měl co dělat, abych nezařval taky. "Něco na mě šáhlo! Něco na mě šáhlo!!" křičel dál známý hlas.
      "Arture?"
      "Ono to zná mý jméno!"
      "Jsi to ty?" nemohl jsem pořád uvěřit a rychle sáhl do kapsy. Už podle hmatu jsem poznal, že je to můj společník.
      "Ne, nejsem," zabručel Artur, když zjistil, že onen záhadný cizinec, co po něm šmátral, jsem byl jen já.
      "Co se... stalo? Vždyť jsi tam..."
      "Zůstal?" doplnil mě pohotově.
      "Jo."
      "No, víš, nejen oplzlý dědkové vládnou kouzly a iluzemi, chlapče," řekl na adresu Ema a jakoby slabě zavrněl.
      "Tak jak to teda bylo?!" Byl jsem naprosto zmatený. Nejdřív ten duch, pak Julius Čárymar, prapodivná stvoření z jiného světa a nakonec Hvězdář alias Em.
      "Ten všivák mě umlčel, ale nemusel's se mnou švihnout hned o zem, krucikost!" vrčela lebka a kdyby mohla, snad by mě i pokousala.
      "Jak jsem to měl vědět? Vždyť já už nemohl věřit nikomu... ani sám sobě ne!"
      "A no jó, však to dobře dopadlo, ne? Emák zůstal hezky u ledu, my dva jsme zase zpátky doma a to srdce... to... srdce... kde je?!" Nebýt Artura, ani bych nepostřehl, že mi chybí jediná věc, kterou jsem měl hlídat jako oko v hlavě.
      "Měl jsem ho u sebe! Muselo někam zapadnout," snažil jsem se uklidnit a nepřipouštět si to, čeho jsem se bál nejvíce.
      "Cítím ho, ale ne v okolí. Je přímo tady!"
      "Kde?"
      "Výš! Vezmi mě výš!" komandoval mě Artur a já zvedal ruku od pasu až k hlavě.
      "Mám ho v plášti, viď?" rozklepaly se mi ruce, když se lebce rozzářily oční oblouky přímo nad mým srdcem. Nervózně jsem levou rukou prohledával každý záhyb pláště a pravou až křečovitě svíral Artura.
      "Chlapče..."
      "Někde tu musí být!"
      "Nech toho..."
      "Najdu ho... najdu..."
      "No tak!" okřikla mě kostěná ústa a já sebou leknutím trhnul. "Ty to víš stejně dobře jako já."
      "Jak... jak se to mohlo stát?" Náhle jsem ucítil ostrou bolest. Musel jsem Artura položit na zem a zhluboka dýchat.
      "Kdo ví. Stačila malá chvilka nepozornosti. V tomhle já ti nepomůžu, ale jednu věc jsem zjistil."
      "Jakou... věc?" překulil jsem se na bok a díval se přímo do tváře bílé lebce.
      "To srdce má zvláštní moc. Ty už jsi jí vyzkoušel a zachránila ti život, ale jak vidíš, já mohl taky. Stačilo odhadnout, kam máš v úmyslu zmizet a pak se naladit na tu správnou vlnu s tím srdcem. Máš teď v hrudi velkou výhodu, ale může se to obrátit i proti tobě."
      "Takže... s tím teď... budu žít?" Bolest pomalu ustupovala a já se vrátil zpět na znak. V hlavě jsem cítil ozvěny mého vlastního srdce (tedy srdce toho, komu tohle tělo dřív patřilo) a v dáli jakoby se mu snažilo šlapat na paty to cizí, chladné a nevyzpytatelné.
      "Ber to z tý lepší strany - teď máš dvě srdce, takže se můžeš dvakrát zamilovat, chápeš? Dvě kosti na jedno seznámení! Jak já ti to závidím, chlape."
      "Zamilovat možná, ale kdo by o mě stál... o chodící mrtvolu," mávnul jsem nad tím rukou.
      "Já bych o jedný věděl! Sice je trochu chladná, ale jinak zachovalá a s vlastním bejvákem. Věno má velký, jen rodiče už jsou trochu... jak bych to... no prostě rozptýlený, takže by bylo těžký je žádat o ruku jejich dcery, ale..."
      "Arture?" otočil jsem hlavu na bok.
      "No?"
      "Mohl bys na okamžik mlčet?"
      "Nemohl!" prsknul a bylo vidět, jak se snaží vší silou pohnout hlavou, nebo alespoň zavřít neexistující víčka.
      "Díky."
      "Že já hlupák kostěná tam radši nezůstal! Chybělo mi snad něco?" brblal ještě Artur, ale já ho už nevnímal.
      Zavřel jsem oči a přál si, aby se stalo něco, kvůli čemu bych přestal myslet na to proradné srdce, nebo na něj úplně zapomněl. Kde je asi teď Mojmír? Jestli by mě vůbec poznal...

      .oO Samueli. Oo.
      "Cože?!" posadil jsem se z ničeho nic a rychle se rozhlídnul kolem.
      "Nerušit!" sykl na mě Artur, "Tady se odpočívá!"
      .oO Samueli, chlapče. Schováváš se přede mnou? Oo.
      "EM!" vyhrknul jsem v úžasu a ihned se pokusil o telepatii.
      "Co? Je tady?!" zareagovala lebka.
      .oO Jsi někde blízko... cítím to! Oo.
      .oO Nech mě už být! Oo.
      "Kde je? Ať se ukáže! Já mu natrhnu protézu, to ještě nezažil!"
      .oO Nechám, nechám tě být. Jen co si vezmu to, co máš u sebe! Oo.
      .oO Tak si to zkus! Oo.
      "Hele, nepovídáte si náhodou v myšlenkách, že ne? To by mě dost naštvalo, abych byl zase mimo hru!"
      .oO S radostí! Oo.

      Ta poslední věta mě vyvedla z míry. Bylo v ní tolik naléhavosti a nenávist z ní jen čišela. Em nemohl být daleko.
      "Je tady," otočil jsem se k Arturovi a vzal jej raději k sobě.
      "Ten se jen tak nevzdá, co? Doufám, že tohle bude naše poslední setkání..."

      "O to už se postarám!" zaskřípal Emův shnilý hlas kdesi v dáli a doposud temný les zazářil jedovatě zeleným světlem.
      "Jdeš pozdě!" křiknul jsem tím směrem. Pomalu jsem vstal, ale musel jsem se ihned chytit blízkého kmenu, jinak bych se složil zase k zemi. Hlava se mi motala, kolena roztřesená, jako nějaký stařec.
      "Jo, vrať se do hrobu, dědo!" zařehtal se Artur, nikdy neztrácející smysl pro humor.
      "Až po tobě!" zablesklo se znova, ale tentokrát se ve světle zjevila shrbená postava.
      "Bacha!" varoval mě včas Artur.
      "Tak to bylo o fous!" zareagoval jsem na prolétající paprsek, vyslaný bez nějakého míření. Prostě jen tak naslepo v naději, že mě zasáhne hned na poprvé.
      "Nemáš žádnou šanci! Dej mi to srdce a nechám tě být," snažil se mi Em nahnat strach.
      "Uvidíme," ušklíbl jsem se na lebku a roztáhl ruce nad hlavu, jak to dělávají velcí čarodějové (a velcí naivkové). Chtěl jsem v Emovi vzbudit dojem, že mám ohromnou moc, které se musí bát.
      "Co to děláš? To máš ještě čas na cvičení?" nechápavě vrčel Artur, který by se nejraději pustil do přímého boje... kdyby měl ovšem zbytek těla.
      "Zkus se vyhnout tomuhle!" chechtal se Em a z rukou mu jako dva hadi vylezly barevné paprsky čiré energie. V úrovni pasu se do sebe oba zakously a začaly rotovat v šíleném tempu.
      "Cílený kouzlo! Cílený kouzlo!" hulákal na mě Artur, ale já stál na místě a mával rukama nad hlavou. Měl jsem jediný pokus - dost málo pro někoho, komu se lepí smůla na paty téměř na každém kroku.
      "Vemte si ho!" přikázal Em rotující kouli, nyní zářící ostrým bílým světlem. Ta okamžitě vystartovala vpřed, vyhýbajíc se stromům, jako když kličkuje mladý zajíc před jestřábem.
      "Zmiz!" vypadlo ze mě jediné rozumné zaklínadlo, co mě v tu chvíli napadlo (mít více času, určitě bych vymyslel i nějaké veršované, tak jako Mojmír). S Arturem v levé ruce, ztratil jsem se náhle Emovi z obzoru a jeho kouzlo minulo svůj cíl. Namísto mě narazila koule na velký kámen, jenž proměnila po ohlušující ráně v prach.
      "Zmiz?" civěl do prázdna překvapený Em a nemohl, ba ani nechtěl pochopit, jak se mi to povedlo.

      "Sbohem!" křikl jsem tomu starci za zády a opřel se naplno do velké větve, jež jsem našel nejblíže. Em se ani nestihl otočit a už měl nedobrovolnou schůzku s mou větví - křuplo to a já si přál, aby to nebyla ta větev.
      "Ty... slabochu!" rozkašlal se Em a pomalu se na mě otočil. Z nosu, úst a dokonce i z uší mu vytékaly pramínky rudé tekutiny. On krvácel...
      "Už není nesmrtelnej?" ozvala se mi z kapsy lebka. "On krvácí! Cítím to, cítím čerstvou krev a ještě něco... cítím strach!"
      "Slabochu!" rozlítil se náhle a já zaváhal. Prudkým pohybem mi vyrazil větev z rukou a chytl mě pod krkem.
      "Samueli, hochu! Pusť mě na něj!" Vůbec jsem netušil, jak by mi teď mohla ukecaná lebka pomoci.
      "Ještě než ti zlomím vaz, chci od tebe jedinou věc. A nebudu to opakovat!"
      "Jestli chceš... to... srdce..." snažil jsem se mluvit, ale ostré nehty se mi zarývaly hluboko do masa.
      "Přesně to, můj milý chlapče," usmál se Em. Odporně páchnoucí ústa uvolnila jedovatý oblak, jenž spočinul na mé tváři. Zřejmě to mělo mít nějaký ošklivý účinek, ale tohle tělo už bylo zvyklé na ledacos.
      "Pak tě... zklamu. Už ti ho... nemůžu... dát..." domluvil jsem a cítil, jak pomalu upadám do mdlob.
      "Cože?!" zaburácel Em, natáhl volnou ruku a byl připraven na další kouzlo.

      Náhle vše utichlo. Spatřil jsem ohromnou explozi, nebo alespoň to jako výbuch vypadalo. Tmu vystřídalo oslnivé světlo a na okamžik to vypadalo, že je den. Poté vše potemnělo a já cítil, jak se k nám něco blíží... a to hodně rychle. Zvedl se vítr a již i Em otočil hlavu, aby mu na ní v zápětí přistál středně velký kámen. Měl jsem to štěstí, že na mou hlavu dopadlo jen suché listí a pár větví. Vše zvedla do vzduchu silná tlaková vlna, jež nás následně srazila k zemi. Pokud tohle bylo Emovo nejsilnější kouzlo, pak se mu trochu vymklo z rukou.

      "Co to bylo!" probral se jako první Artur.
      "Co?" nechápal jsem. Vše se událo tak rychle. "Stalo se ti něco?"
      "Jo, vypadnul mi zub!" volal odkudsi, ale nikde jsem ho neviděl.
      "Já jsem v pořádku... teda doufám."
      "A co ten slizoun? To udělal on?"
      "Nevím, ale nehýbe se," pokukoval jsem po Emově těle, které však nejevilo známky života. Na jednu stranu se mi ohromě ulevilo, ale na tu druhou... nedokázal jsem mít radost ze smrti svého dědy. Nechtěl jsem už nad tím přemýšlet. Nechtěl jsem už nikdy slyšet jeho hlas.

      .oO Vrátila se! Oo. ozvalo se náhle v mé hlavě. V první chvíli mi naskočila husí kůže a přeběhl mráz po zádech.
      "To nemohl přežít!" vykřikl jsem rozčíleně a sápal se k jeho tělu.
      "Je živej?" vyzvídal Artur, ale ani já jsem neznal odpověď.
      .oO Magie se vrátila! Oo. zaznělo mi znova v hlavě. Chvilka totálního zmatku a náhle jsem byl v obraze. Už jsem neměl pochyb.
      "Mojmír! On jí našel!" křičel jsem jak smyslů zbavený a lomcoval s Emovým tělem. V jednom okamžiku se mu otočila hlava tváří ke mně a já spatřil odpornou grimasu zalitou černající krví.
      "Koho zas?"
      "Je po něm..." otočil jsem tělo tváří dolů.
      "Po kom? Sakra řekneš mi už konečně, co se to tu stalo?!" naléhala lebka, ale já se nenechal nijak rozhodit.
      "Mojmír, byl to on - ta obrovská exploze. Hlavou mi jen proběhla jeho slova... jakoby je sem zanesl ten vítr... nebo magie."
      "Magie? Hele, ty už ty houbičky nejez, kluku. Jak já tohle budu vysvětlovat tvý rodině..."
      "A víš, že bych si jednu dal?" pousmál jsem se a zalovil v plášti. "Tak kdy začneme, vaše veličenstvo?"
      "Snad se to bude dát léčit... takovej rozumnej si byl," huhlal dál Artur. "A pozor na mě, víš že mám o zub míň!"
      "Ptal jsem se, kdy začneme? Hm?"
      "S čím zas?"
      "S výukou. Teď na to budu mít dost času, takže si můžeš pustit pusu na plný obrátky."
      "Čemu bych tě měl já učit? Dobrý vychování to asi nebude... che!" smál se Artur.
      "Kouzlům... třeba?" řekl jsem klidně a sledoval, jak mi na dlaních tančí dva plamínky - červený a modrý.
      "No potěš kostě!" Měl jsem chuť začít experimentovat.
      "Pokud se na to necítíš, zkusím něco sám," konstatoval jsem zcela rozhodně a postavil se zase na nohy. Roztáhl jsem obě ruce a ihned je srazil v úrovni pasu (přesně jak jsem to viděl dělávat Mojmíra).
      "To nééé!" chtěla mě lebka zarazit, ale bylo pozdě. Sražení obou plamínků mělo za následek menší ohnivou explozi a odhození mého těla na protější svah.
      "To nemá chybu!" zaradoval jsem se jak malé děcko a utíral si černé saze z tváře.
      "Že já radši nejsem pod drnem..." bručel Artur, ale to už jsem se připravoval na druhý pokus - tentokrát srazím ruce za zády!


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alan Dark 10.12.2008, 17:05:23 Odpovědět 
   Arturova lebka je zjevně nejoblíbenější postava celé série, takže doufám, že se mu chudákovi nic nestane!
 Fuxik(5) 17.10.2008, 9:45:28 Odpovědět 
   Jak bych to napsal, již pár týdnů používám jedno hezké slovo na hodnocení něčeho, co je moc hezké: SPLENDID ! :)
 ze dne 17.10.2008, 11:27:34  
   Gandalf: THX :)
 Šíma 16.10.2008, 18:42:46 Odpovědět 
   Hezké je to, milé, zábavné a čtivé (ta lebka je super a nemá chybu)... :-DDD
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Absťák
Danny Alonso
Skoro mrtvý
Ovca
Ztracená útočiš...
Bajaja
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr