» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141058

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 17 ::

:: Kožich ::

lucinda	publikováno: 20.10.2008, 9:34

Možná namítnete, že to sem nepatří. Budiž.


	14.10. 1999 9 h 27 min Vychutnává si kafe, nepřítomně vdechuje lahodné aroma. Ve vlasech jí rozkvétal mahagon vonící čpavkem, růžový lak rozzářil nehty na rukou a na nohou maloval lesklé kamínky. Na cestu si sbalila noční košilku v úplňku a rtěnku složenou z věčných úsměvů. Říkala, že všechna vážnost patří do koše a odjela na krátkou cestu dlouhodobé bílé vegetace. Vrátila se s očima poskládanýma ze střípků znovuzrození. V žilách jí kolovala perspektiva lepších zítřků. Pak už pravidelně všechnu vážnost schovávala do šanonu, někdy i týdny ležela v rozpuku rudých poupat vlčího máku. Každá další dávka bílé roty se zdála nedostačující. Na předloktí modré oceány … Přivítala svou vážnost v okamžiku odchodu její spolubydlící na zasloužený odpočinek věčně přivřených víček. Zavírá oči. Oči zasazené do zryté tváře, ty oči, ztrhané únavou zvadlých pomněnek, ji pronásledují jako štvanou zvěř při každém kroku posledního měsíce. Oči, které dřív bývaly plné černobílých obrázků z filmů pro pamětníky a plujících rybiček z akvária. Včera však postrádaly živou vodu z labutího jezera, oplývaly šedým nádechem asfaltových cest. Odevzdaně přihlížely životu, snažily se utěšit všechen vzduch kolem sebe. Kostnatými prsty ji vzala za ruku, protkanou modrými vlásečnicemi, v nichž kraulovala příchylnost let minulých i dnů přítomných. V těch očích zahlédla slabý záblesk slunce. „Chci, aby sis nechala ten můj kožich.“ Nestojí o kožich prorostlý její vůní, žízní po čase milujících se vzpomínek zachumlaných do králičích chlupů. Otevírá oči, rozhodně se zvedá. Ne, nechce myslet na to zlé. Hledá konec tužeb po sobě jdoucích, konec dlouhé posvazované niti každodenního předstírání, že ráno opět vysvitne měsíc a večer uslyší pohádku na šťastný život. Ujišťování lapené slepými ústy: „Tak já přijdu zase zítra.“ Cupuje tuhle větu na písmenka, příslib zavánějící falešnou iluzí dělí třemi a násobí stem. Neodmyslitelný polibek vyprahlých úst chutnající mléčnou čokoládou s hořkými mandlemi. Přechází do kuchyně, znechuceně hledí na horu ušpiněného nádobí. Měla by ho umýt, ale vůbec se jí nechce, přesto se do toho pouští. Automaticky houbou smývá zbytky z včerejší večeře, kterou jedla sama. Otec neměl hlad. Bezděky šeptá do ticha pokoje: „Odpusť jí všechny její hříchy, kterých se snad nikdy nedopustila.“ Zvoní telefon, utírá si ruce a zvedá ho: „Prosím, Slívová.“ Naslouchá. „Tati …“ špitne tak tiše, až to zdusí všechny úsměvy zítřka. Už žádná bílá rota … 14.10.1999 9 h 32 min


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 24		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 57		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Ina	25.03.2009, 17:32:17

Pročítám si tu "starší" příspěvky. Ten tvůj rozhodně stojí za to, aby si ho přečetli ti, kteří to doteď ještě neudělali!!!...))


ze dne 26.03.2009, 13:34:54
lucinda: Ou, tak to mě teda dostalo, až se z toho červenám. Moc Ti děkuji. ;)

OH	03.02.2009, 14:05:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: lucinda* ze dne 03.02.2009, 13:54:57* no jo zdravíčko stojí na bedně vítězů vždycky na prvním místě, s tím se nedá ničego robit, tak ho přeju kopec...


ze dne 03.02.2009, 14:13:39
lucinda: jojo, a tobě taky tak!

lucinda	03.02.2009, 13:54:57

Ahojky, to žes to přečet a dal si práci s představami, toť pro mě čest. ;) Jinak z jiného soudku, ohledně mé dlouhodobé nepřítomnosti. Tak nějak nestíhám a mé oči už taky nene. Asik tak, no. ;)) Ale budu se snažit to dohnat. Veliké díky.

OH	01.02.2009, 20:10:55

Ahojky, tak jsem to přečetl, nepochopil, přečetl jsem komenty níže a snad trochu jo už, ale mně osobně, kdybych měl definovat svůj dojem, to připomíná černej lesklej snad samet těžkej a danej na nějakou všednodenní třeba lednici, nebo "sektorku", trochu jetá představa, ale já si občas takhle vypomáhám... Vyloženě líbilo...


ze dne 03.02.2009, 13:55:52
lucinda: Promiň, o políčko výš. No ani ty prsty už mě neposlouchají!

Hanulka222	18.12.2008, 20:25:19

Těžko se našlapuje kolem tolika úžasných obratů a dýchajících slov, aby člověk nenarušil jejich jiskřivost a i přesto z nich dokázal čerpat neskutečnou dávku fantazie, kterou máš. Klidně se nech unášet častěji, protože je to vážně paráda... Necche se mi moc rozebírat ty emoce v tom- myslím že to asi nemá cenu. Tak nějak jsem si poskládla obrázek, co t mělo říct. A děkuju, že jsi to zabalila do něčeho, za co by se nemusel stydět kdejaký velký spisovatel.


ze dne 19.12.2008, 20:43:45
lucinda: Dokonale jsi mě zbavila slov, snad ti postačí mé pouhé děkuji. P.S. : Nostalgie mi s psaním notně pomáhala, takže žádné umělecké dílo, ale skřet smutníček v hlavě ;)

AnetkaAne	22.10.2008, 23:48:09

Smutné až se zatají dech a na chvíli ustrne čas,hlavně pro toho kdo ví o čem to je jen ještě neví kdy...... ode mne 1 za nádherně vyjádřený pocit bezmoci a smutku.... Bet


ze dne 31.10.2008, 22:49:16
lucinda: Ahoj Bet, ano je mi z toho smutno, asi to bude tím předušičkovým obdobím. Moc děkuji. ;)

čuk	22.10.2008, 21:22:53

Ty promiň, že jsem to nepochopil, teď když to čtu podruhé, tak je mi to jasné, a zase by to byla jednička, ještě smutnější. Já myslím trochu za roh a tak mi napadly drogy. Možná, že jsem to nepochopil proto, že má tchýně zemřela na rakovinu a probíhalo to rychle, tchýně neměla do poslední chvíle bolesti, žádné injekce, a zemřela skoro s úsměvem doma. Večer jsem ji ještě krmil čajem a vyprávěl pohádku, už byla bez pohybu, ale oči živé. A ráno byla mrtvá. Byla strašně hodná.


ze dne 31.10.2008, 22:46:42
lucinda: Nemáš sebemenší důvod se omlouvat, prostě jsi ti viděl svýma očima a to je právě na literatuře fajn, že si můžeme vytvářet své vlasní obrazy. Jinak, má tchýně byla taky skvělá.

čuk	22.10.2008, 19:28:15

Málokdy se čte, aby narkomanství bylo posáno tak poetickým stylem, stylizovaně. Pak stejně expresivně se vyjadřuje negativní stránka, poezie mizí a jeví se falešnou., až k nostalgickému umírání. Konec je krutě realistický. Celé je to velice smutné. Zajímavý je prudký časový zvrat od extáze ke smrti. Mrazí z toho. Autorka umí měnit styl a pohled. Píše téma velice potřebné a píše ho dobře.


ze dne 22.10.2008, 21:11:14
lucinda: Promiň, na to podstatné jsem zapomenula. Moc děkuji a vážím si tvé chvály, i když patrně ztratila na hodnotě.


ze dne 22.10.2008, 21:07:10
lucinda: Ech... Víš, unikla mi poslední věta, prostě se mi někam zatoulala, nejspíš to mají na vině mé neposedné prstíky. Zněla: Věnováno mé tchýni, která svůj boj s anemií prohrála. Chápu, že tě to vedlo k domění, že jde o narkomanství. Zvláště po zmínce rudých poupat vlčího máku a další dávka bílé roty. Proč poupata vlčího máku? Protože potřebovala transfůzi a byla na ni závislá, a že měla tu nejtěžší formu, všemožně ji upravovali, aby měla co největší přísun bílých krvinek. Přišlo mi to takhle naprosto přirozené. Pokud jsem tě zklamala a povídka ztrácí na hodnotě, omlouvám se.

paryba	22.10.2008, 13:37:34

Ahoj. Uz moc dlouho jsem se nedostala k poradnemu cteni, a tak jsem moc rada, ze jsem si po tak dlouhe dobe vybrala prave Tvuj text... je to uzasne.


ze dne 22.10.2008, 20:41:41
lucinda: Ahoj. Moc mě to těší a musím přiznat, že mi už chybí ta tvá písmenka a ráda bych si od tebe něco přečetla. Děkuji. ;)

Ada	20.10.2008, 14:08:06

Ahoj, takže podle mě to sem jednoznačně patří, protože je to životní příběh zachycený literárními prostředky! Navíc zachycený velmi hezky, bez velkého patosu a silných slov, bez násilného dojímání a přesto dojemný... Velmi se mi to líbilo, četla jsem to na jeden nádech!


ze dne 20.10.2008, 14:46:47
lucinda: Ahoj, tak to mě těší a mocinky děkuji. ;)

Šíma	20.10.2008, 10:52:51

Hezké! ;-)))


ze dne 20.10.2008, 12:46:43
lucinda: Ahoj šímo. Posílám prosté děkuji, ale upřímné. ;)

m2m	20.10.2008, 9:34:34

Wow! Tady se nezmůžu na nic jiného. Někteří čtenáři jistě budou namítat, že téma je obehrané a námět prvoplánový, třeba ano, jistě, ale je zabalen do takových metafor a obrázků, že jsem za textem nehledal ani nic negativního (tím myslím tu prvoplánovost). Opravdu některá přirovnání jsou vyvedená, plastická a živá a dokazují, jak je čeština krásný jazyk - formuješ jej dle potřeby do vlastný plastelíny, hezkými metaforami splýváš ke smutnému konci... ...a tak nějak na mě působíš velice silně... Prostě wow!


ze dne 20.10.2008, 12:45:44
lucinda: Ahoj chemiku, já jsem si toho všeho vědoma, když ono se to tak opravdu stalo. Víš já se poprvé modlila, i když to vlastně neumím, ne za sebe, jako třeba, aby mě odpublikoval chemik a dal mi jedničko, ale pro někoho, na kom mi záleželo a ten telefon opravdu zazvonil ... taková trapná souhra a možná, že ne, takových situací jsem zažila už mnoho. Chtěla bych jenom říct, že je to o tom čekání na to nevyhnutelné a je to o to horší, že počítáš dny a když to přijde ... Promiń, jestli jsem se nechala unést. Moc ti děkuji za publikaci a krásný koment, který tvrdou holku dojal. ;)