|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28999 příspěvků, 4550 autorů a 303492 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Slepec ::
| Slepý stařík sice nedoufal, ale přesto v jeho nitru panovala jistá naděj smíšená se zoufalstvím... |
| |
|
|
Ponurý pokoj pozvolna začaly osvětlovat první paprsky ranního slunce. Na nemocničním lůžku ležel starý muž, který se probouzel. Převalil se na posteli a pomalu otevíral oči. Když už je celé otevřel, zklamaný je zase zavřel. Do pokoje sice proudilo světlo, ale pro něj to znamenalo další den v temnotě.
„Do psí prdele,“ zaskřehotal muž, jakmile slyšel otevírat dveře.
„Vstáváme. Dnes je den stvořený na krásnou procházku, co říkáte?“ promluvila sestřička povzbudivým hlasem.
„To já nemůžu posoudit. Dejte mi chvilku,“ odpověděl rozespalým hlasem slepec.
„Ale pospíchejte, za chvíli jsem zpátky,“ oznámila mladá sestřička a nechala muže o samotě. Ten opatrně přešel malou místnost až ke skříni, kde se začal převlékat ze svého pyžama. Když si přes sebe začal přehazovat svetr, cítil, že není v pokoji sám. Nebyl si přesně jist, jestli to byla sestřička, která ho přišla vytáhnout ven, ale zareagoval: „Sestři, ještě chvilku,“. Po těchto slovech se nikdo neozýval, a tak muž znervózněl. „Sestři?“ zeptal se do pokoje. Teprve po chvíli se ozvala odpověď.
„Jsi to ty?“ zeptal se neznámý mužský hlas.
„Kdo jste?“ zajímal se nervózní slepec.
„Ach, táto, jsi to opravdu ty?“ vzrušením se mu chvěl hlas.
„Synu?“ ani to nestačil slepec vyslovit a už byl v objetí toho návštěvníka.
„Tak rád tě vidím. Ani nevíš jak moc,“ zazněl šťastný hlas syna.
„Jsi to opravdu ty? Já tomu nemůžu uvěřit, tys mě přijel navštívit?“ slepý stařík cítil, že se brzy rozbrečí. Pusa se mu křivila, snažil si svoje slzy udržet, ale marně.
„Přijel. Já jsem tak rád, že jsem tě našel. Moc jsi mi chyběl,“ promluvil po chvíli syn a stále držel svého otce v obětí.
„Já už ani nedoufal,“ popotáhnul slepec.
„Já věřil, že tě ještě uvidím. Je hrozný co se ti stalo,“
„Prosím tě, o tom teď nemluv, mluv o sobě. Proboha, to je doba co jsem s tebou byl naposled. Strašně dlouho,“ zesmutněl slepec.
„Na to bude čas později,“ řekl povzbudivě syn.
„Později? Kdy později, jak to myslíš?“ Syn probudil ve slepém staříkovi neskrývanou naději.
„Přestěhoval jsem se. Budeš bydlet se mnou, tati.“ Slepcem projela vlna radosti. Srdce se mu pořádně rozbušilo. Nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Slyšel slova osvobození. Tuhle větu si stále přehrával v hlavě a málem neslyšel dveře, které se opět otevíraly.
„Tak, můžeme jít?“ zajímala se sestřička.
„Nikam nejdu, mám návštěvu,“ oznámil hrdě slepec.
„A kohopak?“ v hlasu ošetřovatelky zazněla zmatenost.
„No tady mého syna,“ poplácal po zádech syna, stojícího vedle něj.
„Koho? Já tu nikoho nevidím.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 34 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 46 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|